Rozhodl jsem se rozjet něco jako parodii na gamebook. Kritika vítána.
Pokud nevíte, o co jde… během čtení vám to dojde.
Příběh se odehrává na ostrůvku u země zvané Rilya Elen, kde se moji (naši) dva hrdinové, Gathir a Sylandra, budou snažit (mimo jiných věcí) přežít.
Příběh bude vyprávěn z pohledu Gathira, kterého sny a našeptávání jeho paní dovedly téměř k šílenství. Protože se většinou jednalo o popis místa, velmi podobného tomuto ostrovu, rozhodl se vydat na cestu. Příběh bude začínat těsně po tom, co Sylandra oba teleportovala na určené místo.
Gathir
Surový elfský válečník, který se v boji spoléhá hlavně na svůj vztek a bezhlavou likvidaci nepřátel. Jeho schopnost transu, ve které na chvíli ignoruje zranění i bolest, mu dokáže vyhrát zdánlivě prohrané boje proti přesile, nebo ho naopak zbytečně zranit či dokonce zabít.
Gathir není typický bojovník z příběhů, zranění mu dokonce působí problémy a můžou přivodit i úmrtí.
Sylandra
Ani mág, ani nekromant. Čarodějnice s legendární silou, která je však vykoupena obrovskou cenou. Nestárnoucí dívka se slabostí pro šaty a šperky, která se v souboji spoléhá pouze na kouzla, dýku a své jedy.
Mohlo by se zdát, že odpovědí na každou problematickou situaci je kouzlo od Sylandry, avšak díky náročnosti těchto kouzel jich zvládne opravdu jen pár.
Rozhodl jsem se úplně vynechat lektvary, krom jedů a možná protijedů. Nechci aby se libovolně vážná zranění, stejně jako ve hře, řešily chlastáním obnov/očist/GHček (popřípadě pro zpestření chuti nezrankem nebo ocelkou).
Dá se čekat, že někomu ani jeden z hrdinů nepřijde sympatický dost na to, aby se vžili do jejich situace, ale říkejte tomu třeba RP, hm?
Nevím, jak to bude bavit mě nebo kohokoliv jiného, považujme to za zkoušku…
EDIT: Ofc, pokračování bude založeno na jakémsi hlasování...

______________________________________________________________________________________________
HP: 85 Mana: 80
Společně jste se objevili na lesní cestě, obetkané starými, mrtvými stromy. Pevně rozhodnut zjistit, co mají tvé sny společného s tímto místem, se rozhodneš nezdržovat a ihned vyrážíš vpřed. Mladá čarodějnice mlčky pochoduje po tvém boku a podezíravě si měří okolí – tak podezíravě, až se jí rozhodneš zeptat.
„Copak ty to neslyšíš?“ odpověděla udiveně Sylandra. Naznačuješ jí, aby zastavila a sám zůstáváš stát uprostřed cesty. Teď, když nejsi zaneprázdněn vlastními myšlenkami, slyšíš tiché, chraptivé nadechování a zvuk, jako když tělo padá do spadaného listí. Jako když víc těl padá do listí. Náhle něco prolétne nejbližším keřem.
„Syl, schovej se!“ křičíš přes rameno na čarodějnici a sám se vrháš proti příchozím nemrtvým. Po chvíli ztrácíš pojem o realitě a jen se oháníš mečem, přičemž další a další neohrabaná těla padají k tvým nohám. Po chvíli příval nepřátel ustává a ty se dostáváš zpět do přítomnosti – a s hrůzou si uvědomuješ, že nikde kolem sebe nevidíš Sylandru.
„Syl!“ křičíš hlasitě, zatímco se bezradně ohlížíš.
„Nečekala jsem, že budou tady. Ale zase jsme celkem blízko pevniny…“ mluví tiše čarodějka, zatímco vystupuje zpoza stromů a oprašuje si šaty. S jistou dávkou úlevy se usměješ a naznačíš jí, aby tě následovala.
Daleko opatrněji postupuješ vpřed a prohlížíš si mrtvou krajinu. Prokletá země. Poměrně rychle se stmívá a ty začínáš uvažovat, že by byl dobrý nápad se utábořit. Konec konců – jsi uprostřed země mrtvých a cestovat v noci je zatraceně nebezpečné. Sylandra však nejeví známky touhy zastavit a energicky rázuje dál, takže zatínáš zuby a mlčky jí následuješ. Po hodině cesty, při které ses stal téměř paranoidním si všímáš, že se mezi korunami stromů rýsuje silueta nějakého hradu či pevnosti. Dokonce i přes tmu je vidět, že je pevnost značně poničená – ten kdo ji obýval je buď mrtvý, nebo živý jinak, než by si přál.
Uprostřed úvah doháníš Sylandru, nyní nervózně postávající uprostřed mýtiny.
„Něco nás sleduje. Něco velkého. Ve tmě se lesknou oči,“ šeptá horečně dívka. Přikyvuješ, stoupáte si k sobě zády a mlčky se snažíte zrakem prohlédnout tmu. Přes všechnu svoji snahu však nic nevidíš. Po chvíli se otáčíš k dívce a naznačuješ jí, aby pokračovala po cestě, osvětlené měsícem.
Sotva však opouštíte mýtinu, je za vámi slyšet prudký pohyb doprovázený zvuky připomínajícími lámání stromů.
„Dělej, poběž!“ křičíš na dívku v šatech a sám jí jdeš příkladem. Po pár minutách zběsilého úprku se vám zdá, že zvuky za vámi slábnou – dorazili jste však na rozcestí. Cesta doprava patrně vede k pevnosti, protože po pár krocích prudce stoupá a napravo od vás je mezi stromy vidět silueta hradeb. Cesta doleva je lemována pavučinami a mírně klesá, dole mezi stromy je vidět světlo, snad oheň.
Pevnost by byla dobrým útočištěm, dalo by se v ní schovat na noc a snad by se dala i snadno bránit. Co však takovou poničenou pevnost může obývat? Není to jen past? Neznamenalo by to jen dalšího nepřítele?
Oheň by mohl znamenat další živé, tedy pomoc a podle nepsaného zákona si v divočině téhle země ti s pulsem pomáhají. Mohl by být však také planou nadějí a živí nejsou vždy milí k někomu v kostěné zbroji s podivnou holkou v patách. Pak jsou tu ty pavučiny…
Bojovat s neznámým se tady nevyplácí, ne ve tmě. Přímý střet se může rovnat sebevraždě a podle zvuků je pronásledovatel něco hodně, hodně velkého. Ale co jiného jsi, když ne bojovník? A máš u sebe čarodějnici, o jejíž moci se vypráví legendy a zpívají písně. Třeba by vás jedno takové kouzlo zbavilo pronásledovatele. Je ale moudré Sylandru takhle brzy vysílit? Jste teprve na začátku…
Musíš se rozhodnout rychle, pronásledovatel se přibližuje.
Co zvolíš?
a) Útěk do pevnosti.
b) Průzkum místa s ohněm.
c) Pokus o obranu na místě.
Volby mi zatím posílejte do SZ, dokud nepřijdu na něco lepšího.