Venku je mrazivá prosincová noc, ale oheň v krbu se konečné rozhořel a elfka usedla na kožešinu před ním. Naslouchá praskání hořícího dříví, uživá si teplo, dívá se do plamenů, myšlenky nechává volně plynout. Nemyslí na události dneška, pod přivřenými víčky se jí objevují, podobné barevným střípkům rozbité vitráže, obrázky života v bývalé domovině i toho, co dosud prožila zde.
S povzdechem se zvedla, usedla ke stolku, ze zásuvky vzala zápisník, pero a kalamář. Začala psát.
Zanedlouho uplyne rok od okamžiku, kdy jsem se ocitla v Andoru (Je to chvíle, nebo věčnost? Asi obojí. Záleží na tom, jak se zrovna cítím…). Za tu dobu se téměř vše změnilo. Po krutých bojích byli poraženi Vládce a Paní, byla osvobozena města Andárie. Nakonec jsme i z Lewanu, smaragdového města elfů, vyhnali skřety. (Lewan mne okouzlil ihned, když jsem ho poprvé spatřila, třebaže to bylo z dálky. Bílé krajkoví stěn domů mi připomnělo otcův dům, šťastné chvíle dětství. Odešla jsem tam z Andoru téhož večera, kdy byl osvobozen, a stal se mým domovem. – „Jenom Lewan? Přiznej si, že za tím bylo víc než jen jeho kouzlo. Šla jsi i za hlasem svého srdce.“ - Zmlkni!)
Střípky vzpomínek
Pravidla fóra
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.
2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.
3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.
4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.
Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora
V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.
5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.
2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.
3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.
4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.
Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora
V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.
5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
Re: Střípky vzpomínek
Ostrov bohyně Nistry. Další z míst, která pro mě hodně znamenají. („Proč tam tedy v poslední době téměř nechodíš?“…Neruš.“ ). Poprvé jsem ho navštívila brzy po příchodu do Andoru. Bylo to, jako bych se ocitla v jiném světě. Ve světě bez neustálého napětí, obav, řinčení zbraní a myšlenek na to, co bude za hodinu, zítra, za týden,..
Ptala jsem se pro mě neznámé bohyně kdo jsem, proč jsem se ocitla právě tady a na spoustu dalších věcí. Po tom, co jsem slyšela při shromážděních na císařském hradu, jsem plna obav hledala odpověď na otázky: „Jak mám obstát? Co mohu udělat, abych neselhala? Kde je moje místo?“. Ani nevím, na co vše jsem hledala odpověď. („Že nevíš? To si jen namlouváš.“ rýpe hlásek)
Hlavu i srdce jsem měla plné zmatku, cizinka nejen v cizí zemi, ale i sama pro sebe, v paměti jen střípky postupně se vynořujících vzpomínek
(„Dostala jsi odpovědi?“) Ne přímo, to Nistra nedělá. Ale pokaždé jsem odcházela zklidněná, s vědomím, že vše bude tak, jak má být
Později jsem zde zažila další události, jež pro mě mají velký význam. Nejprve přijetí do Menel Sangy a o pár týdnů později Svátek vysvěcení.
Ano, na ostrov Nistry zavítám v poslední době zřídka, ale stále je jedním z míst, na která se vracím ráda.
Ptala jsem se pro mě neznámé bohyně kdo jsem, proč jsem se ocitla právě tady a na spoustu dalších věcí. Po tom, co jsem slyšela při shromážděních na císařském hradu, jsem plna obav hledala odpověď na otázky: „Jak mám obstát? Co mohu udělat, abych neselhala? Kde je moje místo?“. Ani nevím, na co vše jsem hledala odpověď. („Že nevíš? To si jen namlouváš.“ rýpe hlásek)
Hlavu i srdce jsem měla plné zmatku, cizinka nejen v cizí zemi, ale i sama pro sebe, v paměti jen střípky postupně se vynořujících vzpomínek
(„Dostala jsi odpovědi?“) Ne přímo, to Nistra nedělá. Ale pokaždé jsem odcházela zklidněná, s vědomím, že vše bude tak, jak má být
Později jsem zde zažila další události, jež pro mě mají velký význam. Nejprve přijetí do Menel Sangy a o pár týdnů později Svátek vysvěcení.
Ano, na ostrov Nistry zavítám v poslední době zřídka, ale stále je jedním z míst, na která se vracím ráda.
Re: Střípky vzpomínek
Otevřela jsem truhlu. Můj pohled padl na zdobenou truhličku, do níž jsem nahlédla jen jednou.
(Jak k tomu mohlo dojít? Nevšimla jsem si, že jsem vzbudila zájem toho obchodníka. Chovala jsem se k němu přece stejně jako k ostatním. Snad proto, že jsem mu pochválila jeho knihu? Co teď s jeho dárkem? Nechtěl si ho vzít zpátky. Jenže já ani nedokážu otevřít truhličku …. Zlomila jsem mu srdce, odjel se slovy „Snad si vaše srdce dotyčný zaslouží.“)
V hlavě mám zmatek, myšlenky víří jedna přes druhou („Řekla jsi jen pravdu, přestaň o tom přemýšlet.") Ano, řekla. Proč se ale cítím tak mizerně? Vždyť jsem udělala jen to, co jsem si byla jistá, že udělat musím. Jenže jsem ublížila, a tomu se raději vyhýbám. („A měla jsi jinou možnost?“…Co já vím? Dosud jsem něco takového nezažila).
Dříve jsem se svými dívčími radostmi i trampotami chodila za Nennou.
Nenna, jak bych teď její radu potřebovala. („Nechceš jí přestat říkat tou dětskou zkomoleninou? Měla přece jméno!“ tentokrát zní hlásek káravě.) Starala se o mě od kolébky, od chvíle, kdy maminka umřela. Zpívala mi ukolébavky, ošetřovala moje dětské bolístky, otírala slzičky a také vyprávěla pohádky i odpovídala na moje všetečné otázky. Později trpělivě naslouchala, radila, mírnila trápení mého dospívání. Vždy jsem ji v soukromí oslovovala jménem, kterým jsem jí jako maličká začala říkat, když jsem její ještě neuměla vyslovit. Její láska mi nahradila matčinu. Lásku, kterou jsem neměla možnost poznat. Možná jsem jí řekla i víc, než bych řekla mamince. A rozhodně mnohem více, než jsem řekla otci. Ona a otec, dvě nejbližší bytosti, jež jsem měla.
Otec.. Zprvu se mi vybavilo jen málo vzpomínek, v nichž byl vážný a stále zaneprázdněný svými povinnostmi. Až později se mi vrátily i chvíle, kdy mě učil jezdit na koni, poznávat les rozumět mu a spoustu dalších věcí. Chvíle, kdy jsme byli jen dcera a otec (Man antalyë nyérinë, Atarinyë). Tolik bych občas potřebovala jeho radu či jen názor
Klapnutí víka mě vrací do přítomnosti. Pro co jsem si do truhly šla?
(Jak k tomu mohlo dojít? Nevšimla jsem si, že jsem vzbudila zájem toho obchodníka. Chovala jsem se k němu přece stejně jako k ostatním. Snad proto, že jsem mu pochválila jeho knihu? Co teď s jeho dárkem? Nechtěl si ho vzít zpátky. Jenže já ani nedokážu otevřít truhličku …. Zlomila jsem mu srdce, odjel se slovy „Snad si vaše srdce dotyčný zaslouží.“)
V hlavě mám zmatek, myšlenky víří jedna přes druhou („Řekla jsi jen pravdu, přestaň o tom přemýšlet.") Ano, řekla. Proč se ale cítím tak mizerně? Vždyť jsem udělala jen to, co jsem si byla jistá, že udělat musím. Jenže jsem ublížila, a tomu se raději vyhýbám. („A měla jsi jinou možnost?“…Co já vím? Dosud jsem něco takového nezažila).
Dříve jsem se svými dívčími radostmi i trampotami chodila za Nennou.
Nenna, jak bych teď její radu potřebovala. („Nechceš jí přestat říkat tou dětskou zkomoleninou? Měla přece jméno!“ tentokrát zní hlásek káravě.) Starala se o mě od kolébky, od chvíle, kdy maminka umřela. Zpívala mi ukolébavky, ošetřovala moje dětské bolístky, otírala slzičky a také vyprávěla pohádky i odpovídala na moje všetečné otázky. Později trpělivě naslouchala, radila, mírnila trápení mého dospívání. Vždy jsem ji v soukromí oslovovala jménem, kterým jsem jí jako maličká začala říkat, když jsem její ještě neuměla vyslovit. Její láska mi nahradila matčinu. Lásku, kterou jsem neměla možnost poznat. Možná jsem jí řekla i víc, než bych řekla mamince. A rozhodně mnohem více, než jsem řekla otci. Ona a otec, dvě nejbližší bytosti, jež jsem měla.
Otec.. Zprvu se mi vybavilo jen málo vzpomínek, v nichž byl vážný a stále zaneprázdněný svými povinnostmi. Až později se mi vrátily i chvíle, kdy mě učil jezdit na koni, poznávat les rozumět mu a spoustu dalších věcí. Chvíle, kdy jsme byli jen dcera a otec (Man antalyë nyérinë, Atarinyë). Tolik bych občas potřebovala jeho radu či jen názor
Klapnutí víka mě vrací do přítomnosti. Pro co jsem si do truhly šla?
Re: Střípky vzpomínek
Stěhování. Tady, v Lewanu, druhé za přibližně tři čtvrtě roku, co zde žiji. Za přivřenými víčky si přehrávám večer, kdy jsme smaragdové město osvobodili. Utichly poslední ozvěny boje. Ač znavena po bitvě, projížděla jsem město, seznamovala se s ním. I ono ještě neslo stopy boje a také pobytu skřetů, přesto jsem už tehdy cítila, že právě tady je můj nový domov. Hledala jsem., kde bych mohla bydlet. Už tehdy mě zaujal dům, do kterého jsem se nastěhovala až dnes. Tenkrát to ale nakonec vyhrál domeček s bílými splétanými stěnami, Připomněly mi ztracený domov, stěny z bílého kamene s vyřezanými ornamenty.
S úlevou jsem se posadila. Únava na mě dolehla plnou silou, a to přitom nejvíce těžké práce odvedli jiní. Říká se, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. („Však se stěhuješ každou chvíli!“ ozývá se hlásek.) Má pravdu. Jednou jsem se stěhovala v Andoru, ale to nebylo náročné. Skoro nic jsem ještě neměla, vždyť by na to ani v malinké světničce v přístavní čtvrti nebylo místo. Pak až z Andoru do Lewanu a ve městě elfů teď podruhé. Ovšem věcí mám mnohonásobně více.
Pohledem těkám po místnosti, jestli se někde něco zapomenutého nepovaluje, jestli je vše v pořádku. Konečně je to tu zařízené, nechci mít někde nepořádek. Ne, nikde se nic nepovaluje. Za chvíli ještě zkontroluji patro, ale chci si trochu užít nádheru, kterou tu paní Marwen vytvořila. Dům jako pro princeznu. (“ Vážně?“ rýpe hlásek) S povzdechem se zvedám a jdu ke schodům. S rýpalem je lepší nediskutovat.
S úsměvem objímám pohledem celý prostor patra. Paní Marwen dokázala skvěle skloubit vše, co jsem si přála. Místo pro odpočinek, zábavu i práci. Těším se, až si večer zapálím oheň v krbu. Těším se na teplo, záři plamenů, praskání dřeva. Ještě si dám na zem kožešinu. Stálo by za to ulovit novou, v zimě bývají nejkvalitnější. Trochu rozpačitě pohlédnu na malířský stojan.. („Měla by ses začít učit malovat,“ ozval se hlásek trochu posměšně) I na malování snad jednou dojde.
Otevřela jsem dveře a vyšla na… Jak ten prostor nejlépe pojmenovat? Zahrádka? Terasa? Uvidím časem, ale je jedním z důvodů, proč se mi dům tak zalíbil. Po zamrzlém jezírku se prochází Carnim, jeřáb z ostrovů, dárek od Vévodkyně. Volám ho k sobě. Přibíhá a hladově kouká, co mu nesu dobrého k snědku. Je až s podivem, kolik jídla se vejde do na pohled tak křehkého tvora.
S úlevou jsem se posadila. Únava na mě dolehla plnou silou, a to přitom nejvíce těžké práce odvedli jiní. Říká se, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. („Však se stěhuješ každou chvíli!“ ozývá se hlásek.) Má pravdu. Jednou jsem se stěhovala v Andoru, ale to nebylo náročné. Skoro nic jsem ještě neměla, vždyť by na to ani v malinké světničce v přístavní čtvrti nebylo místo. Pak až z Andoru do Lewanu a ve městě elfů teď podruhé. Ovšem věcí mám mnohonásobně více.
Pohledem těkám po místnosti, jestli se někde něco zapomenutého nepovaluje, jestli je vše v pořádku. Konečně je to tu zařízené, nechci mít někde nepořádek. Ne, nikde se nic nepovaluje. Za chvíli ještě zkontroluji patro, ale chci si trochu užít nádheru, kterou tu paní Marwen vytvořila. Dům jako pro princeznu. (“ Vážně?“ rýpe hlásek) S povzdechem se zvedám a jdu ke schodům. S rýpalem je lepší nediskutovat.
S úsměvem objímám pohledem celý prostor patra. Paní Marwen dokázala skvěle skloubit vše, co jsem si přála. Místo pro odpočinek, zábavu i práci. Těším se, až si večer zapálím oheň v krbu. Těším se na teplo, záři plamenů, praskání dřeva. Ještě si dám na zem kožešinu. Stálo by za to ulovit novou, v zimě bývají nejkvalitnější. Trochu rozpačitě pohlédnu na malířský stojan.. („Měla by ses začít učit malovat,“ ozval se hlásek trochu posměšně) I na malování snad jednou dojde.
Otevřela jsem dveře a vyšla na… Jak ten prostor nejlépe pojmenovat? Zahrádka? Terasa? Uvidím časem, ale je jedním z důvodů, proč se mi dům tak zalíbil. Po zamrzlém jezírku se prochází Carnim, jeřáb z ostrovů, dárek od Vévodkyně. Volám ho k sobě. Přibíhá a hladově kouká, co mu nesu dobrého k snědku. Je až s podivem, kolik jídla se vejde do na pohled tak křehkého tvora.
Re: Střípky vzpomínek
Seskočila s koně a uvázala ho tak, aby se mohl popásat na šťavnaté trávě. Obešla celý palouk a ujistila se, že je vše jako obvykle, zkontrolovala čajovníky. U jezírka se sklonila k vodní hladině, opláchla si ruce i tvář, pak chvíli zamyšleně čeřila dlaní vodu. Zvedla se, Potichu se přiblížila k vlkovi, který se potuloval na okraji palouku. Chvíli mu něco tiše říkala. Pak k ní přiběhl, zakňučel. Skoro jako by jí říkal: „Budu Tě hlídat, budu Tě bránit!“ S úsměvem ho pohladila.
S vlkem v patách došla k mohutnému prastarému tisu. Pohladila dlaní kůru a usedla na jeden z jeho kořenů. Zády se opřela o kmen. Vlk se jí usadil u nohou, ostražitě pozoruje okolí. Kdyby ji někdo zahlédl, nejspíš by mu připadalo, že jí strom vytvořil pohodlné křeslo.
Po chvíli přestala vnímat okolí, ponořila se do myšlenek. Přivřela oči, na tváři, většinou klidné, se chvílemi objevoval úsměv, chvílemi smutek, sklouzly po ní i slzy. Hlavou jí běží vzpomínky, šťastné i bolestné. Vzpomínky na ztracený domov i na místa a chvíle ne tak vzdálené.
Lehký svěží větřík pohladil její tvář, pročesal jí vlasy. S povzdechem se pomalu vrací do přítomnosti. Už se setmělo, na obloze probleskují první hvězdy. Zvedla se, protáhla, poděkovala vlkovi a poslala ho daleko odsud. Odvázala klisnu, vyšvihla se na její hřbet, poplácala ji po šíji a polohlasem pronesla: „Már!“
S vlkem v patách došla k mohutnému prastarému tisu. Pohladila dlaní kůru a usedla na jeden z jeho kořenů. Zády se opřela o kmen. Vlk se jí usadil u nohou, ostražitě pozoruje okolí. Kdyby ji někdo zahlédl, nejspíš by mu připadalo, že jí strom vytvořil pohodlné křeslo.
Po chvíli přestala vnímat okolí, ponořila se do myšlenek. Přivřela oči, na tváři, většinou klidné, se chvílemi objevoval úsměv, chvílemi smutek, sklouzly po ní i slzy. Hlavou jí běží vzpomínky, šťastné i bolestné. Vzpomínky na ztracený domov i na místa a chvíle ne tak vzdálené.
Lehký svěží větřík pohladil její tvář, pročesal jí vlasy. S povzdechem se pomalu vrací do přítomnosti. Už se setmělo, na obloze probleskují první hvězdy. Zvedla se, protáhla, poděkovala vlkovi a poslala ho daleko odsud. Odvázala klisnu, vyšvihla se na její hřbet, poplácala ji po šíji a polohlasem pronesla: „Már!“