Elfka zapečetila svitek pečetí s hlavou lva a položila jej na stůl vedle čerstvě natrhaných jahod. Na rukou měla ještě několik kapek barvy, kterou stačila udělat pár skvrn na svitku, jenž před okamžikem dopsala. Za nehty měla krev, která se jí nepodařila zatím vymýt. Podívala se směrem ke schodišti, už ho nechtěla opouštět, ale musela pryč.
Vyšla z domu, došla k tmavému šimlovi a dotáhla mu podbřišník. Kůň jen několikrát máchnul naprázdno kopytem do vzduchu, těšil se na jízdu, ať už by to mělo být kamkoliv. Slabě se usmála, odvázala jej od kůlu a stáhla si sametovou kápi víc do čela. Jejich kroky jasně určovaly směr jejího nejoblíbenějšího místa, kam se chodívala ukrývat před světem už od svého příjezdu do této země. Šiml moc dobře věděl, že dnes je tohle místo cílem. Byl klidný, nechtěl svou paní ještě více vysilovat, ale čerti s ním uvnitř cloumali jako o život. Když se kopyta zabořila do známého písku, svezla se elfka po koňském boku a dosedla k jeho nohám. S pohledem na černé moře, kde se jen mihotalo pár světel luceren z nedaleké lodi, si začala přemítat vše, co se za posledních pár týdnů odehrálo. Hlava ji po chvíli poslouchání roje včel, který si sama myšlenkami utvořila, začala třeštit. Kůň si lehnul v těsné blízkosti elfky a žďuchnul do ní svými měkkými nozdrami. Opřela se o jeho hřejivou plec a zavřela oči. Konečky prstů k sobě přitahovala magickou energii, která kolem ní proudila v písku, v cestě, po které prošla dryáda i v příboji moře.
Klobouk z acry, potlesk, císařovna, kříž, slzy v jeho staré tváři, potemnělý svět, facka, víno, lísteček drogy, šerpa, mrtvý císařský bělouš, on plazící se v krvi, krvavá brašna, bílé šaty, víno, lísteček drogy, pergamen, podobizna Hanse, slizký úsměv, víno, lísteček drogy, černovlasý muž, mrtvola v rozkladu, pavouk, jeho oči, hvězdy, sladký polibek, podobizna Hanse, kniha, Zuzany úsměv plný bolesti, šerpa, rána na hrudi, kopí prorážející nemrtvé, pláč plný vzteku, bílá růže, jeho smích, pavučina, rozšířené zorničky, královský šťovík, měsíční štít s dvěma hvězdami, slzy štěstí v jeho tváři, vana, zatuchlá chodba, pěstí, krvavé obvazy, zoufalství v odraze zrcadla, temná cela, srdce, rudé oči upírky, krev, víno, jeho rudnoucí tváře, víno, blonďatá harpyje, rudá, pach lektvaru, sníh, zoufalství, víno, rozřezaná mrtvola kozy, žábry, nahá barbarka, jeho tvář plná naděje, skalpel, krev, ledvina, protijed, krev, jeho malátná ruka, dutá jehla, svět padající do temnoty, spící elfka, jeho úsměv, jeho oči plné života, pohlazení po tváři.
Elfka dlouze vydechla a s posledním odrazem, který se jí promítnul před očima, se přitiskla ke svému věrnému koni, aby se uložila do říše spánku. Tělem jí procházela magie z okolí a napravovala škody, které v sobě měla - jakoby to snad mohlo pomoci.
Jitřenka
Pravidla fóra
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.
2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.
3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.
4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.
Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora
V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.
5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.
2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.
3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.
4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.
Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora
V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.
5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
Re: Jitřenka
Zimní soumrak halil dům do bělavého závoje, zatímco v krbu její komnaty tančily plameny. Elfka s grácií sobě vlastní připravovala své tělo i mysl na nadcházející rituál. Její štíhlé prsty zručně spletly dlouhé vlasy do hustého drdolu, než oblékla své tělo do měkkých kožených kalhot a sametové vestičky, pod níž se třpytila hedvábná košile. Poslední pohled do zrcadla, připnutí pláště a uchopení zlaté truhličky, která záhy spočinula za sedlem jejího bělouše.
I v tomto mrazivém večeru musela nejprve posílit svou magickou sílu. Zamířila na své oblíbené místo - opuštěnou pláž na hranicích husitského území. Usedla na zvětralý kmen a nechala své vědomí splynout s okolní přírodou. S každým nádechem proudila skrze její tělo surová síla země, brnění v konečcích prstů sílilo a krev v žilách pulzovala v rytmu pradávné magie.
Když konečně dorazila na císařský hrad, první kroky ji zavedly do komnaty samotné císařovny. Ve světle krbu doplnila obsah místní truhličky o vzácné kameny a bylinky. Vzpomínka na Atana, jejich rituál na tomto místě a společné chvíle strávené nad vínem a čajem, ji bodla u srdce jako ostrý trn.
Nejvyšší věž ji přivítala kobercem čerstvého sněhu. S precizností sobě vlastní rozmístila čtyři krystaly nox do světových stran, každý doprovázen stříbrným svícnem s planoucí svící. Klekla si k truhličce a zkřehlými prsty ji otevřela. Uprostřed kruhu připravila posvátnou směs do stříbrné mističky s kruhem a dvěma půlkruhy vyrytými na boku - křišťálově čistou vodu z horského pramene, dračí krev a světélkující prach z rozdrcené měsíční levandule smíchané s práškem z rohu minotaura.
"Astra luminaris protego," šeptal její hlas do tmy, zatímco magická směs v misce začala vířit vlastní silou. Přidání esence z půlnoční orchideje započalo hlavní část rituálu. S miskou v rukách u každého krystalu pronášela pradávná slova ochrany „Veď světlo měsíční, veď sílu pradávnou. Nechť hradby pevné jsou, nechť kouzla neuvadnou. Křišťálový štít ať chrání každý kout, nepříteli nedej tudy proniknout.“ Její hlas postupně slábl, jak z ní vyprchávala životní síla. Sešla doprostřed kruhu, kde vylila obsah misky do sešlapaného sněhu. Vylitá tekutina se vznesla do vzduchu a následně se rozptýlila do podoby jemné mlhy, která se rozprostřela nad celým hradem.
Když magická mlha zahalila hrad a krystaly začaly pulzovat zelenkavým světlem, mlha se postupně zprůhledněla. Elfčino tělo v tu dobu již sotva stálo na nohou. Vzduch vibroval magickou energií a v jejích uších hučel příboj neviditelného moře. Poslední zbytky sil ji dovedly ke schodům, kde ji zachytily silné paže hradní stráže a odnesly ji do jejího gardistického pokoje.
Dva dny odpočívala v hlubokém spánku, než znovu nalezla sílu postavit se na vlastní nohy. Na jejích rtech se objevil slabý úsměv - hrad byl opět v bezpečí, alespoň na nějaký čas.
I v tomto mrazivém večeru musela nejprve posílit svou magickou sílu. Zamířila na své oblíbené místo - opuštěnou pláž na hranicích husitského území. Usedla na zvětralý kmen a nechala své vědomí splynout s okolní přírodou. S každým nádechem proudila skrze její tělo surová síla země, brnění v konečcích prstů sílilo a krev v žilách pulzovala v rytmu pradávné magie.
Když konečně dorazila na císařský hrad, první kroky ji zavedly do komnaty samotné císařovny. Ve světle krbu doplnila obsah místní truhličky o vzácné kameny a bylinky. Vzpomínka na Atana, jejich rituál na tomto místě a společné chvíle strávené nad vínem a čajem, ji bodla u srdce jako ostrý trn.
Nejvyšší věž ji přivítala kobercem čerstvého sněhu. S precizností sobě vlastní rozmístila čtyři krystaly nox do světových stran, každý doprovázen stříbrným svícnem s planoucí svící. Klekla si k truhličce a zkřehlými prsty ji otevřela. Uprostřed kruhu připravila posvátnou směs do stříbrné mističky s kruhem a dvěma půlkruhy vyrytými na boku - křišťálově čistou vodu z horského pramene, dračí krev a světélkující prach z rozdrcené měsíční levandule smíchané s práškem z rohu minotaura.
"Astra luminaris protego," šeptal její hlas do tmy, zatímco magická směs v misce začala vířit vlastní silou. Přidání esence z půlnoční orchideje započalo hlavní část rituálu. S miskou v rukách u každého krystalu pronášela pradávná slova ochrany „Veď světlo měsíční, veď sílu pradávnou. Nechť hradby pevné jsou, nechť kouzla neuvadnou. Křišťálový štít ať chrání každý kout, nepříteli nedej tudy proniknout.“ Její hlas postupně slábl, jak z ní vyprchávala životní síla. Sešla doprostřed kruhu, kde vylila obsah misky do sešlapaného sněhu. Vylitá tekutina se vznesla do vzduchu a následně se rozptýlila do podoby jemné mlhy, která se rozprostřela nad celým hradem.
Když magická mlha zahalila hrad a krystaly začaly pulzovat zelenkavým světlem, mlha se postupně zprůhledněla. Elfčino tělo v tu dobu již sotva stálo na nohou. Vzduch vibroval magickou energií a v jejích uších hučel příboj neviditelného moře. Poslední zbytky sil ji dovedly ke schodům, kde ji zachytily silné paže hradní stráže a odnesly ji do jejího gardistického pokoje.
Dva dny odpočívala v hlubokém spánku, než znovu nalezla sílu postavit se na vlastní nohy. Na jejích rtech se objevil slabý úsměv - hrad byl opět v bezpečí, alespoň na nějaký čas.
Eam Ravenne