Sebevražedný oddíl

[Klarka]

„Co že to po nás chtít?“ Trochu nechápavě zamrkala očima a přihnula si pořádně z flašky kořalky.
„Musíme se dostat do Thyrisu, na náměstí kde bude poprava. Pokusit se zachránit toho skarfa a utýct.“ Teď už se nechápavě tvářila celá skupina barbarů a elf se tvářil dosti skepticky.
„Ta cesta začíná tady.“ Shaco zabodl prst do mapy, kousek od Thyrských lázní. „A končí někde u vinic.“
Kolem stolu bylo chvíli ticho, pak se ozval Snorri za doprovodu svého šíleného smíchu.
„Takže jít nás šest do plná město Říše? To bejt sranda!“
„Grum. My smrt nebát.“ Odvětil Les a vzhledem k cinkání lahví to nejspíš znamenalo, že se domluvili.

Vlastně celou cestu si šaty nějak popotahovala, byla si jistá že už odervala i nějakej volánek. Když zaklepala na dveře a místo zarostlýho barbara jí otevřelo stvoření bez vlasů a vousů, začala chrochtat smíchy.
„Ty vypadat.“ Ukazovala si na něj prstem a nemohla se přestat smát.
„Ty mět co říkat.“
„Držet radši huba, kde bejt ostatní?“ Opět se snažila odtáhnout látku dál od krku. Zbraně a zbroje už na ně měli čekat u kontaktu v Thyrisu, lehce poklepávala na bubínek než dorazili. Prej dárek od Nistra, co když to nefungovat?

Thyris a jeho hlavní brány byli střežené mnohonásobně větší posádkou než obvykle. Naštěstí v převlecích nevzbuzovali přílišnou pozornost a každá poprava přeci potřebuje svoje publikum. Jestli se posádka na hradbách zdála velká, to co viděli na náměstí bylo mnohem horší. Lonthannor si jako první všiml prodejkyně ovoce, zatímco halekali kolem stánku proč tam není kořalka, každý si z pod pultu vytáhl svou výbavu. Nezbývalo než čekat a doufat že ti co mají útočit na bránu odvedou pozornost dostatečně..
„Tak kde bejt ta poprava?“
„Krev!! Krev!!“ Nechala se skupina trochu unést.
Rúmlas se mezitím nějak dostal na popraviště, kde si se svou železnou sekerou hrál na kata. A oni mu to sežrali! Pořád čekala kdy ho nějaký z vojáků srazí z vyvýšeného místa dolů, ale místo toho už přiváděli Tarcease se svázanýma rukama a řádně potlučenou hubou. Dlouhán v poutech se podíval na šibenici a odplivl směrem k ní krvavý flusanec.
„Tak poď ty hnuse.“ Chechtal se Rúmlas se sekerou.
„Naser si držko.“ Zavrčel Tarceas směrem k němu, dívajíc se přitom na tupou sekeru. Během té doby se již začali ozývat první zvuky rohů od brány.
„Nebude to bolet."
„Tos to nemoh nabrousit, vole? Na kolik ran mě hodláš sejmout?“
„Do tolika neumím počítat.“ S úšklebkem odvětil barbar. Mezitím Kapitán Ulrich vystoupil na balkonek banky a začal se svým proslovem.
„Dobří lidé Thyrisu a Říše, sešli jsme se dnes u významné události.“ Než mohl pokračovat několikrát ho zase přerušilo troubení. Odsouzený se po ráně od Rúmlase, při které mu něco zandal do kapsy otočil také k Ulrichovi.
„Nech si ty ***** kecy a deme na to!“ Kapitán však pokračoval dál, jistý tím že nic z toho by císařským nepomohlo dostat skarfa z oprátky.
„A to, že vyčistíme Andarii od špíny a spodiny.“ Od brány byl hluk stále větší a mezi přítomnými barbary to začalo vřít, ani to jej však nezastavilo v řečnění.
„Muž zvaný Tarceas se dnes bude houpat ve větru až do pozdních ranních hodin. Aby si každý mohl prohlédnout spravedlnost, kterou vykonává Říše, oproti té, kterou vykonává Císařství.“
„Tak co to bejt za bordel?“ Zatímco se barbaři snažili upozornit na útoky zvenčí, doufajíc že by pár jednotek z města vypadlo, Tarceas se štěkavě smál rozsudku.
„Nemáte se čeho obávat, brána je dostatečně bráněná.“ Zkoušel Ulrich uklidnit situaci.
„Vod tý brány se vozývaj rohy, *****!“ Ani před smrtí se vůdce skarfů nechoval jako ustrašenec.
Rúmlas se otočil na kapitána. „Můžu mu useknout aspoň ruku než to začne?“
„Není třeba. Lepší, když bude celý, ať ho můžeme poté vystavit venku v kleci.“
„Tak do toho!“ Ozvala se pobídka z řad barbarů, říše si stále myslela že jen prahnou po popravě u tak podřadných osob jim to divné nepřišlo. V tu ránu, ale všichni už měli své výstroje a sekera která byla po celou dobu více než ostrá, přesekla Tarceasovi pouta. Snorri ze stínu zahalil Tarcease kouzlem, museli jednat rychle, těch pár sekund jim nemohlo stačit, v šesti proti stovkám mužů. Lisa běžela s bubínkem napřed, ted nebo nikdy.. Melodie opravdu fungovala a než se zmatení vojáci vzpamatovali už byli zase o něco blíž lázním, zahrála ještě několikrát a u vodopádu už na ně čekala další skarfka hrající na lyru. Skupina už byla v tajné chodbě, za nimi slyšeli pronásledovatele a když došli k východu dobře slyšeli kolik ozbrojenců čeká venku. Snorri se šíleně zasmál.
„Nebát vy, Snorri zachránit.“ Zauvažovala jestli toho magora neprobodne kopím sama, když se před nima objevil portál do Andoru.