Truls Rohk

[Zoltan]

Truls poklidně podřimoval u cechovního stolu, zdálo se mu, že zaslechl ránu dveří, ale nevěnoval tomu pozornost.
“To sem ráda, že sem Vás zastihla, potřebuji Vaší pomoc.” Rytířka probíhala cechovnou jako vychřice.
“Heee?” Chvíli nevěděl co se děje a zmateně se pár vteřin rozhlížel, nakonec se vzmatoval přikývl, pokynul jí na místo vedle sebe. “Jistě tak povídejte.”
V rychlosti mu vylíčila svůj požadavek, Truls sledoval hrot který mu mezitím dala. Nakonec Rytířka vznesla dotaz. “Zvládnete to?”
Truls si poposedl v křesle. “Jistě, že zvládnu, ale bude mi asi pár dní trvat než bude správně vyvážené.”
Rytířka zrudla. “Potřebuji to dnes večer.”
Truls odfoukl vzduch. “No… dobrá. V tom případě mě omluvte, musím se pustit do práce.”
Rytířka zrudla snad ještě víc. “Potřebovala bych ještě něco.. ale to nespěchá tolik.” Dodala rychle když viděla jak se Truls nadechuje k protestu. Vylíčila mu jejich plán ohledně přístavu dřív než stihl zareagovat. Bylo vidět, že ho to zaujalo. “Dobrá, tak práci máme rozdanou, není čas tady dál kafrat. Zastavte se za mnou na večer.”
Rytířka kývla a do jeho zad zavolala. “A co já? Můžu Vám nějak pomoct?”
Truls se neotočil, mávl nervozně rukou a pokrčil rameny. “Buďte hezká.”

Místností osvícenou výhní, se ozývají údery kladiva, z Trulse odkapávají kapičky potu a při kontaktu z výhní vždy zasyčí. Trvalo mu několik hodin, než byl s rukojetí spokojený, obnášelo to zvážení hrotu, zkoušení různých materiálů. Nyní když měl rukojeť připravenou zbývalo poslední, připevnit hrot. Nasypal do výhně další uhlí a rozfoukal jí fukarem. Rudé uhlíky se rozpálily tak, že přípominali slunce, nakonec Truls sáhl do truhlice a nalil do výhně několik baněk dračí krve. Žár z výhně začal mít namodralou barvu. Truls si nasadil dračí rukavice a na hlavu nasadil koženou čapku, která měla průzor pouze na oči, přes které byla natažená tenká mitrilová látka. Nejdříve nahřál násadu, dokud nezrudla, po té v kleštích narazil hrot. Truls musel přivírat oči a zatínat zuby, vzhledem k žáru se kterým pracoval. Po několika minutách, kdy mu stihly na předloktí vyrašit puchýře, byl spokojen. Schladil čepel a prohlédl si své dílo. Zrakem se zastavil na čepeli. “Škoda, že si Tě nemůžu nechat, abych zjistil jak Tě vyrobit.” Povzdechl a několikrát zaťukal na krystal, aby kontaktoval Rytířku, že je pro dnešek vše připraveno.