Mise úspěšná?

[Draug]

Rytíř seděl na pryčně mezi chladnými zdmi a zkoumal vlastní komnatu. Nejlépe znal její strop. Byly to dny, týdny, měsíce, které strávil zkoumáním kresby kamenů, ze kterých byla složena. Tedy v momentech, kdy zrovna nepadal do mdlob, nebo se nesvíral v šílených křečích. Krom onoho stropu se mu stal nejdůvěrnějším pohled do neměnné tváře Menerase. Jeho diagnóza byla poměrně jasná: chronické přetažení, nespočet nedoléčených zranění a v neposlední řadě přílišné zahlcení organismu lektvary. Nevyzpytatelná kombinace, která rytíři sebrala důvěru ve vlastní tělo. Byly dny, kdy dokonce mohl cvičit či doprovodit svůj cech na výpravě, jiné dny strávil s pěnou u huby v klubíčku a spíš než jako rytíř si připadal jako uštvaný čokl.

Dnes mu ale bylo dobře. Včerejší rozhovor s Eliou mu vysvětlil důležitost dnešní mise a doufal, že mu jeho stav dovolí Aranovi pomoci při jeho úkolu. Potěžkal neuvěřitelně lehký, ale přitom zatraceně pádný kus mithrilu, který kvůli svému stavu obstaral od Růženy, upravil si zvláštně tlustou prošívanici, která pod jeho starou zbrojí suplovala úbytek svalů, a vyrazil.

* * *

V bitvě bylo mnoho nováčků, kteří snad viděli síly temného hradu poprvé. Překvapeni jejich silou padali jako švestky. Naštěstí měl kolem sebe i stálice, které jej nenechaly padnout. Když ucítil na své paži hbité elfské prsty, které mu ošetřily spáleninu od energie plivané těmi monstry, chvíli se cítil živ, jako již dlouho ne. Nejdříve postupovali strašně pomalu. Myslel na Zuzanu a Pallorna, věděl, že když selže, znemožní úspěch i těmto dvěma. Možná v tom nacházel další a další zdroj své síly a dařilo se mu udržet si čistou mysl i přesné ruce. Brzy bylo poměrně jasné, že hordu střelců nevyčistí a spolu s Aranem navedli sapéry, aby rozbili palisádu z jiného směru. V ten moment se vývoj jejich bitvy obrátil. Mistrná práce mágů jim poskytovala skvělé krytí před hlavní silou nepřítele a dařilo se ji postupně udolávat. Ale co hlavně, udrželi krytí a relativní klid sapérům s kanónem a mágům, kteří jeden po druhém úspěšně ničili rudé kameny zla. Nevěřil vlastním očím a cítil dlouho nepoznaný pocit naděje.

Další kámen pukl a jakoby z jeho nitra se vynořila tak důvěrně známá tvář. Chvíli se zalekl, že jeho utrápená mysl již začala tvořit i halucinace, ale když Rockhun svým mečem prosekl zbroj prvního spolubojovníka, pochopil, že jen Temnému hradu není nic svaté.
“Na tohle nemáš právo!”
Rytíř s křikem vyskočil na vlastního koně a okamžitě se pověsil bývalému příteli za záda. Teyronova kopyta projížděla obrannými liniemi jako nůž máslem a působila v jejich řadách větší škody, než celý dosavadní boj. Rytíř se hnal za ním a využil každé příležitosti pokusit se hákem keltské halapartny strhnout přízrak z koně. Hnal své jezdecké schopnosti do křeče, věděl, že tohle nesmí nechat Hradu projít. Najednou ucítil na hlavici své zbraně odpor, zatáhl, až se kůň vzepjal a strhnul Rockhuna dolů. Ostatní se na něj sesypali jako mouchy a bývalý gardista přišel o momentum. Následně i o život, nebo co to bylo. Démonní kůň se rozběhl do lesů a Vulnus zíral na místo, kde se přízrak Rocka rozplynul. Vzteky do hlíny zarazil mithril, nehledě na ztupení. Poklesl na koleno a věděl, že tělo mu začíná připomínat limity.

* * *

Když se podařilo zničit poslední kámen, unaveně vnímal, že plamínek naděje stále hoří. Přesunuli se do tábora doplnit zásoby, aby se následně přesunuli pomoci Pallornovi. Z tábora ale vyrazil až poslední a při každém kroku k dýmající palisádě cítil, že mu rychle ubývá sil. Štít svezl na záda a halapartnu nesl spíš jako hůl, než jako zbraň. U Margaardu se snažil podporovat boj alespoň z druhé linie. Když ale viděl vlastní ostří svištět na palec od zad štítonoše ve žlutém plášti, aniž by nad ním měl kontrolu, věděl, že tady může více ublížit, než pomoct. Útok byl ale dobře vedený, záplava Lovců působila nezdolně a odhodlaně. Smířil se s tím, že dnes jeho boj skončil a s vědomím, že vše jde podle plánu, se z bojiště stáhl.

Usínal se zvláštním pocitem. Splnil úkol, ale nezvládl zůstat s ostatními do konce. Sám sobě opakoval, že vše dopadne dobře, že zvítězí, že není, jak by se mohla bitva ještě zvrátit.

Jako obvykle se mýlil.