V krajinách věčného sněhu..

Místo pro Vaše příběhy ze hry, příběhy, které si sami tvoříte.
Pravidla fóra
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.

2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.

3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.

4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.

Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora

V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.

5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Klarka
Hráč
Příspěvky: 218
Registrován: čtv 20. kvě 2010, 17:31

  V krajinách věčného sněhu..

Příspěvek od Klarka »

*
Toho rána byla kocovina zas o něco horší. Možná to bylo tím, že zásoby kořalky ve velkém domě došly. Nevrle se rozhlédla po ostatních chrápajících barbarech a sešla dolů. Všude samé pivo.
„Do Mrogroth zadek!“ Zamířila ven s úmyslem obejít všechny hospody v císařství pro jedinou flašku kořalky. K tomu ovšem potřebovala peníze od Bonuse. Před bankou se zarazila a rozchechtala tomu, že zapomněla. Kolem stromu s teď už prázdnými lahvemi se váleli hromady dárků.

**
V hospodě už bylo kolem ní několik lahví od kořalky a to stále nerozbalila všechny dárky. Určitě měla co pít nejmíň na týden! Zbytek dárků jí po pravdě překvapil, možná i trochu dojal, ale to vyprávět nehodlala. Jako poslední vytáhla lesklou zbroj z tmavých drátů. Mistrovská práce, přejížděla po ní rukama a uznala že má jen jednu chybu. Natáhla jí na sebe, z jiného balíčku vytáhla novou hůl a vydala se do Imerských hor.

***
Čistotu okolního sněhu narušovala rudá kaluž, majestátní medvěd ležel bezhybně na zemi nasákl jeho krví. Vasilisa stála s divokým pohledem a úsměvem nad ním. Zbroj i hůl byli od krve stejně jako ona a ona byla spokojená. „Za Mrogroth!“
Když jela znovu kolem vánočního stromku, jediný vánoční dárek který toho roku zabalila už tam nebyl. Nejspíš už ty svitky spálil..

****
Spala bezesným spánkem zachumlaná v kožešinách, sny už k ní nepřicházeli dlouho. Naštěstí nikdo nepochyboval, ne že by předpovědi a věštby byli vymyšlené, spíše dost neurčité. Vasilisa se několikrát zavrtěla, někdo s ní třásl a snažil se jí vzbudit. Jako první se ozvalo zavrčení, když se otočila poznala ho okamžitě. Nešlo si ho splést. Z ramene mu trčel zlomený šíp a před očima mával dvěma svitky, psanými její rukou.
„Můžu si to vybrat najednou?“ Usmíval se od ucha k uchu, letmo zkoukla ránu, průstřel byl čistý na dobrém místě, jen krev měl všude. Zvedla se z postele jak byla. Poprvé jí viděl bez masky a nahou. Světlé vlasy jí padaly do půlky zad v drobných vlnách a několik pramenů zakrývalo prsa. Rozhlédla se po plné místnosti dalších spících a poté mu kývla.
„Grum, jít k tobě.“ S sebou si vzala pouze brašnu s nástroji.
Cesta byla krátká, sotva se za nimi zavřeli dveře opřel se o stůl čelem k ní a čekal. Nebylo proč otálet, toho už měla dost. Žárlila na něj a chtěla ho, byla si tím jistá víc než čímkoliv. To proto pokaždé odešla. Nemohla nad tím přemýšlet, jinak by odvaha zmizela a ona hodlala nabídku využít co nejlépe. Jednou rukou chytla konec šípu, zároveň s vytrhnutím ho vášnivě políbila. Když byl šíp venku, kousla ho a odtáhla se. „Konečně někdo kdo za to umí vzít.“
„Konečně ty pochopit, kam patřit.“ Roneth se na okamžik zarazil, pak mu to došlo… Když o dlouho později sklouzla ze stolu udiveně koukal na pár kapek krve a došlo mu mnohem víc. Namísto toho , aby se vrátila domů se po občerstvení přemístili na kožešiny, nakonec i mluvili...
Nerozmýšlel se a jednal impulzivně, přesto na nabídku ráda kývla. Zůstat už napořád a říct to Mrogroth. Času už nemuselo být moc, museli žít teď a tady.

*****
V domě se toho po jejím příchodu dost změnilo. Samozřejmě si úprav všimla, ale nekomentovala to. Těšilo jí, že s ní počítá, znamenalo to že to myslel vážně, budou mít společnou budoucnost, když Mrogroth dá tak nemusí být ani krátká. Po dlouhých letech se zase učila, nechtěla zůstat zahanbená a musela se o něj umět postarat. Sem tam jí během učení rozptýlil. To už se pak moc nenaučila.
„Na co sem domů pořizoval tu postel, hm?“ Rádoby uraženě se ptal, když si uprostřed jeskyně zase navlékal zbroj. „Říkat že nepotřebovat já.“ Zazubila se a vydala se ven.
Dlouho do noci jí vyprávěl, o jizvách životě a rodině. Někdy k ránu mu usnula na rameni a po dlouhé době se jí zdál sen.
Stála uprostřed pastviny, širé moře trávy bylo kam oko dohlédlo. Náhle kolem proběhla bílá klisna s hříbětem…

******
Barbarka klečela hodiny ve sněhu a pozorovala stádo. Potřebovala mít jistotu, že vybere nejvhodnější oběť. Hledala nejsilnější, nejodolnější a nejchytřejší zvíře, konečně byla rozhodnutá. Z ohně, který celou dobu udržovala vytáhla dlouhý kus železa a bez zaváhání udělala zvířeti na boku znak. Tohle bude její oběť bohům.
Uživatelský avatar
Klarka
Hráč
Příspěvky: 218
Registrován: čtv 20. kvě 2010, 17:31

  Re: V krajinách věčného sněhu..

Příspěvek od Klarka »

Jakmile jí to došlo zpanikařila a utekla z domu pryč. Zpět přišla až hodiny po tom co se měl obřad uskutečnit a jak čekala našla prázdný barák. Znaveně se posadila na postel a do ruky vzala pomačkaný svitek, který na ní ležel.

Až se rozhodneš si mě vážně vzít. Tak si mě nejdřív budeš muset najít.

Zavrčela, pomačkala svitek ještě víc, do brašny vzala kořalku a sušené maso a vyrazila znovu do zimy. Nad cestou se vlastně nerozmýšlela, bylo jen jedno místo.
Posadila se na okraj věže ze které zbyli už jen ruiny a rozbalila si svačinu. Kousek masa a jednu kořalku položila na zem kamsi za sebe. Když zaslechla kroky, trochu se uchechtla.
„Co tu chceš?“ Podle hlasu soudila že pít začal už před delší dobou. Otočila se k němu. „Sedět, svačit a možná něco hledat...“ Místo odpovědi se zase stáhl do své skrýše a tak vyrazila za ním. Posadila se na zem naproti němu.
„Napsal sem ať přijdeš až si budeš jistá, a to dneska asi nebylo..“ Odsekával jí a zuřil v něm, co vlastně … vztek, zklamání? A tak společně dlouho tvrdohlavě mlčeli, vrčeli na sebe a mluvili až to nevydržela. Musel vědět proč nepřišla. Po zemi se přisunula blíže k němu, nezvykle jemně pak jednu jeho ruku položila na své břicho. Když mu to došlo bylo po hádce.
Odpovědět