Divoká noc

[Zoltan]

Roneth stál opodál a se zatnutými zuby pozoroval skupinku lidí postávajících u brány. Pořád jenom brblali a zdržovali, vařila mu z toho krev. Všichni jsou k ničemu, pěvně sevřel štít a sekeru, nenechá se těmi ubožáky zdržovat.
V tu chvíli přiběhl Seno "Tady Roneth mít kořala, napít se."
Roneth zasekl sekeru do země, sundal si přilbici, podíval se na Sena ."Aspoň někdo je k něčemu." Vypil skoro celý džbán, zbytek mrsknul na zem. Otočil se k portálu, zvedl ze země sekeru a zavrčel "Jdu domů."

Strážný, který měl v ten večer hlídku, nejdřív pospával, ale když si všiml, že někdo připortoval, zaměřil se pohledem k portálu. Uviděl postavu ve stínech třímajících sekeru. "Hej Ty, ve městě je zakázáno tasit zbraň, pokud není město v ohrožení. A o tom bych teda určitě něco věděl." Vydal se směrem k postavě, když se dostal dostatečně blízko, vyvalil oči, zarazil se a začal nenápadně šmátrat v měsci u pasu. Za matného světla měsíce uviděl mohutného barbara, který byl minimálně o hlavu větší než on, celého od krve v různých odstínech rudé. Barbar se na něj podíval očima plnýma nenávisti, hněvu a krve. Protáhl si unavenou krční páteř, nadzvednul ruku se sekerou aby zkontroloval stehy držící jeho bok a během vteřiny vyrazil směrem ke strážníkovy. Ten mezitím v měšci nalezl to co hledal a pevně stiskl.

Strážnice už zela prázdnotou, kromě dvou posledních vojáků, kteří hráli kostky, všichni byli zalezlí ve vedlejších ubikacích a oddávali se lahodnému spánku "Ha dvě šestky, vyhrál sem." V tu chvíli se na stole rozblikal krystal. Oba vojáci se na něj podívali, chvíli trvalo než jim to došlo. "POPLAAAAACH!" Oba vyskočily na nohy a nahlas řvali "POPLAAAAACH!" Z vedlejších pokojů začali vybíhat vojáci, ten s jednou botou na noze, další v trenkách. Trvalo dobrých pět minut než byli všichni připraveni vyrazit a nasednout na koně, které zatím připravily hlídkující vojáci. Probíhali městem a obíhali stanoviště strážných, když v tu chvíli uslyšeli hluk, řinčení štítu a zvířecí řev. Vydali se tím směrem a uviděli scénu, která připomínala Davida a Goliáše, obří barbar zběsile bušil sekerou do pokrouceného štítu strážného, kterému nezbývali síly na nic jiného než se krýt a doufat. Vojáci se plným cvalem vydali směrem k barbarovi tasíce zbraně. Barbar se na ně otočil a ohnal se štítem, několik koní se splašilo, ale zbylí jezdci zasypaly barbara údery svých zbraní. S lehkostí, která k jeho velikosti neseděla všechny údery odrazil štítem nebo sekerou. Zapomněl na vojáka díky, kterému to celé začalo a kterého měl stále za sebou. Ten z posledních sil vyskočil rozpřáhl se a na plocho udeřil barbara do temene. Barbar se ještě otočil směrem odkud rána přišlo a to bylo poslední co udělal, svalil sebou na zem. "Svažte ho, odtáhněte ho za mříže. Ráno ho předáme rytířovi."

Voják si dodával odvahy, dostal za úkol zkontrolovat vězně. Šel směrem k vězení a už z dálky viděl, že jsou dveře vězení otevřeny do kořán. Zrychlil krok, na zemi před věznicí uviděl ležící kolegy. S úlevou zjistil, že jsou jenom omráčení. Vběhl do věznice k jedné z cel, která by po včerejším večeru měla být zaplněná. Mříž u cely byla vylomená směrem ven, cela zůstala prázdná krom třísek, které zbyli z dřevěné postele.

[Zoltan]

Rozházené oblečení, zbroje, zbraně a převrácené skříně a další nábytek. Nájem v Imeru posledních pár dní vypadal, jako kdyby se uvnitř měla odehrát nějaká bitva. Alkoholový opar by nejspíš byl cítit na míle daleko, kdyby jeho obyvatel nezůstával zavřený.

Barbar se znovu dopotácel k baru, kde zůstala už jen poslední láhev kořalky. Za posledních pár dní zjistil že démon alkohol je silnější než démon hněvu, kterého od toho dne slýchával ve své hlavě, bez přestání. Otevřel lahev, vypil jí do dna a rozvalil se na podlaze. Nehybně ležel, pozoroval strop, svět se mu točil, někde v dáli slyšel hlas, který mu našeptával zlé věci. Zavřel oči, soustředil se, aby si vybavil oči v barvě safíru a sníh. Věděl, že je to důležité, ale nedokázal si vzpomenout proč, jelikož už opět slyšel ten hlas. Zatřepal hlavou, natáhl se pro další lahev kořalky, která tam, ale už nebyla. Znovu se tedy rozvalil na podlaze a začal pomalu usínat. Večer budu muset doplnit zásoby, pomyslel si a usnul.