Ztracena v ráji

Místo pro Vaše příběhy ze hry, příběhy, které si sami tvoříte.
Pravidla fóra
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.

2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.

3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.

4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.

Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora

V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.

5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
Odpovědět
Uživatelský avatar
Lena666
Hráč
Příspěvky: 2
Registrován: ned 02. úno 2025, 20:32

  Ztracena v ráji

Příspěvek od Lena666 »

Po jeho slovech nemohla usnout, měla o něj strach. Zároveň když zavřela oči, tak viděla Bruna jak bezvládně leží. Do očí se jí tlačily slzy. Vyčítala si že mu nemohla pomoci. Posadila se a pozorovala ho jak spí, rozhodla se že ho pro jistotu bude hlídat celou noc. Nad ránem se jí začaly zavírat oči a na moment usnula. Zdál se jí sen, ale nebyl to obyčejný sen, byla to vzpomínka, kterou potlačila.

Bylo to z doby kdy jí bylo 14 let. Pomáhala elfce Larien, která trpěla nevyléčitelnou nemocí, ale byl lék který mírnil příznaky. Každý týden proto sbírala vzácné byliny, které pak nosila Neridasovi, mnichovi a léčiteli, ten z bylin uměl připravit lék. Tento den byl však jiný, když vešla do kláštera Nerthus pocítila ve vzduchu magii. Šla do ošetřovny, kde Neridas býval nejčastěji, ale tentokrát tam nebyl. Rozhodla se tedy porozhlédnout po klášteře. Když ho našla zůstala stát v úžasu. Neridas prováděl rituál. Byla tam s ním jeho žena, byla člověk a o proti němu byla už dosti stará a šlo vidět jak už je slabá, když rituál dokončil byla zase mladá a silná, zato Neridas byl značně vyčerpaný. V tom k ní přistoupil jeden z mnichů, který žil v klášteře, dal jí ruku na rameno. "Úžasné, že ano?" Lena jen mlčky přikývla. "Ne že to budeš někdy zkoušet!" Řekl rázně. Tázavě se na něj podívala "Tento rituál můžou provádět jen elfové, člověka by to zabilo" Dodal. "ale já" než stihla dokončit větu "Žádné, ale i pro tvou matku by to bylo náročné!"

V tom se s trhnutím vzbudila. Zkontrolovala Wyna a políbila ho na čelo. Věděla co musí udělat. Vstala a pomodlila se k Nerthus. "Omlouvám se že jsem se k tobě dlouho nemodlila, ale teď potřebuju, aby jsi tu pro mě byla." Po té začala chystat věci na rituál. Roztavila vosk na svíčky přidala pár bylin, aby se zbarvily do zelena, ale taky, aby se uvolňovala vůně při tom když budou hořet. Do ložnice donesla podnos z uhlíky a kolem něj rozestavěla čerstvě vyrobené svíčky. Nachystala si esence všech elementů, byliny a taky pár drahokamů. Převlékla se do zelených šatů a sundala si všechny šperky. Ještě před rituálem samotným si připravila bylinný čaj, aby její smysly byly bystré.

Když se vrátila do ložnice, byl už vzhůru. Zapálila svíčky, klekla si před podnos. "Tyhle šaty jsem na tobě ještě neviděl" Vhodila do něj nachystané drahokamy. "Jinak tedy ahoj, když už jsme u toho." Nereagovala na jeho slova a soustředila se na rituál. Postupně přihazovala bylinky a nakonec vhodila i esence. Wyn se ještě chvíli snažil upoutat její pozornost, ale pak to vzdal a otevřel si knihu. Mezitím Lena začala pomocí dlaní a prstů skládat pečetě. "Oheň, voda, země, vzduch. Prosím drahá Nerthus, propůjč mi tvé světlo, ať daruji sílu mému milému" Vše řečeno v elfštině. V tom z uhlíků začal stoupat zelený dým, který se zformoval do tvaru krásné ženy. "Opravdu to chceš udělat, víš že tě to může stát život?" zeptala se Nerthus "Ano, je to má vůle" Řekla Lena "Tak tedy dobrá, podej mi ruce" Lena natáhla před sebe ruce, Nertus jí za ně chytila. "Teď uvolním tvou životní energii, aby jsi jí mohla předat. Darovat mu můžeš 10 let." Leně začaly zářit oči a okolo ní se objevila zářivá aura. "Teď už je to na tobě" po té co to dořekla se rozplynula. Lena pomalu vstala a šla k Wynovi a chytila ho za ruce. "Dávám ti svou sílu a mých 10 let" Řekla v elfštině. Vtom začala proudit její životní energie do něj. Jeho tělo sílilo a mládlo a její tělo sláblo. Vyčerpáním padla na kolena a tok energie se přerušil, přesto ho pevně držela za ruce. "Já to zvládnu!" Vykřikla. Postavila se a znovu mu začala předávat svou životní sílu, tentokrát intenzivněji. Z nosu jí začala téct krev a aura okolo ní mizela. Když aura úplně zmizela, tak se na něj podívala láskyplným pohledem a vítězoslavně řekla. "Hotovo" Sotva to dořekla, tak ztratila vědomí.

Wyn si stáhl z hlavy kápi a klekl si k ní, vzal její horní polovinu do náruče a jemně s ní zatřásl. "Zlato, zlato prober se." Lena nereagovala. Natáhl se pro džbán vody a kropil jí. "Prober se" Třásl s ní, ale ona se neprobouzela a sotva dýchala. Vzal jí do náruče a odnesl jí do postele, pak otevřel okno a namočil ručník do studené vody, který jí položil na čelo. V tom jí zbělal pramínek vlasů. Zbytek vody v džbánu jí pomalu lil do úst a hladil jí po vlasech. Pak od ní vstal, šel ke stolu kde si položil hmoždíř a roztloukl v něm několik bylinek s větvičkami a bobulemi. Když měl hotovo vzal hmoždíř a donesl ho k Leně, hrábl do něj a vložil jí směs do úst. "Tak, tohle by mělo za několik desítek minut zabrat. Snad." Obrátil jí ručník na čele, šel se posadit a bedlivě jí sledoval. Po několika minutách se začala probouzet. Vstal, přišel k ní a trochu jí propleskl. "Už jsi při vědomí? Zlato?" Pomalu otevřela oči a podívala se na něj. Pro jistotu jí ještě propleskl. "O co se to tady pokoušíš?" Řekl vážným tónem. "Já... Jen jsem chtěla aby ti bylo líp" Kňukla.
"Většinou mi stačí trochu odpočinku a pár lektvarů."
"Měla jsem o tebe strach."
"Říkal jsem ti že to nic není. Jen mi byla trochu zima. Vnitřně."
"Zlobíš se?"
"Na tom asi nezáleží. Jak se cítíš?" Vzal do dlaně bílý pramínek vlasů.
"Slabě"
"Tak odpočívej, zatím nemusíš vstávat"
Uživatelský avatar
Lena666
Hráč
Příspěvky: 2
Registrován: ned 02. úno 2025, 20:32

  Re: Ztracena v ráji

Příspěvek od Lena666 »

Probudila se s trhnutím celá zpocená a vyděšená. "Zase ten sen!" Dala si obličej do dlaní.
Posledních pár nocí se pořádně nevyspala. Pronásledoval jí jeden a ten samý sen o tom jak na ní přátelé z Auretánie volají. Volají o pomoc a ona jim nemůže pomoc. Vše v okolí se rozpadá a když se ke svým přátelům přiblíží, tak je pohltí nicota a ona tam zůstane sama uprostřed ničeho zoufalá a bezradná.
Když se trochu vzpamatovala, tak se oblékla, vzala svíčku a šla ven, osedlala černého koně kterého pojmenovala Noční Můra, podle koně kterého měla v Aretánii a na kterém jela naposledy než se dostala do Andarie.
Vyšla před Thyris a zamířila k místu kde se před rokem probudila a nad ní stáli 2 říští vojáci. Sesedla z koně a klekla si, v rukou svírala svíčku kterou následně položila před sebe a zapálila jí. Sledovala plamínek jak se v mírném vánku vlní. "Dnes je to rok co jsem tady, rok co jsem ztracená." Po tvářích jí začaly stékat slzy a hlavou se jí začali honit myšlenky na její rodný domov. Co teď asi dělají její přátelé, jestli na ní taky myslí, jestli si Scott našel novou ženu nebo jestli stále čeká až se za ním vrátí, jestli je správné že se zamilovala do jiného, jestli sem vůbec patří. Tyhle myšlenky jí uvrhly do ještě hlubšího smutku. Když v tom do ní čumákem šťouchl její kůň. Podívala se na něj. "Už půjdeme domů" Otřela si slzy, vstala, vylezla na koně a jela domů. Doma si lehla do postele a schoulila se do klubíčka a snažila se znovu usnout.
Odpovědět