V Thyrském vězení zaklapla západka rovnou u tří cel. Večerní akce, kdy se několik andarijských občanů rozhodlo sabotovat zásobování říšské armády a vyhodili do vzduchu přístaviště, nedopadla pro všechny dle očekávání. Nutno podotknout, že Beztvářného nepokrytě potěšilo - kdyby takové emoce byl tedy schopen - že zajali rovnou dva hodnostáře a jednu údajně bezvýznamnou elfku. Na uvítanou všechny tři nechal připravit o ucho a zaslal je zabalené v plášti cechu Post Mortem s krátkým dopisem plným pozdravů přímo na císařský hrad. Poté ukázal dvěma novým návštěvníkům útroby věznice, ve kterých se skrývala mučírna.
“Jak plánujete pomoci Paní?” zeptal se generál andorského starosty.
“Nic nevím,” odmítl vypovídat.
Situace se opakovala ještě několikrát. Jeden z vojáků se chopil kladiva a rozdrtil barbarovi prsty na ruce.
“Jak plánujete pomoci Paní?” zeptal se generál elfky.
“Já nic nevím!” ohradila se již po několikáté.
Její ruka dopadla na desku stolu. Naproti ní se postavil voják s kleštěmi. Postupně jí z ruky strhl všechny pěstěné nehty. Elfčinu tvář křivila bolest i hněv. Nic však neřekla.
Během noci je říšská stráž připravila o veškeré vybavení a hodila po nich staré zašlé róby s fleky, o jejichž původu bylo lepší nepřemýšlet. Neklidný spánek vězňům narušovali ledovými sprchami chcanek, jež na ně vždy chrstli z věder. Psa se svazkem klíčů kolem krku, kterému říkali vojáci Karl von Thyris, nechávali muži běhat provokativně v chodbách věznice. Ten pes tu měl letitou historii ještě z dob Praetorie a klíče byly falešné, což v tu chvíli vězni netušili.
Následujícího rána byli všichni tři odvedeni do mučírny. Jednoho muže natáhli na skřipec, druhého přivázali ke stolu. Elfku nechali sedět spoutanou na židli s dobrým výhledem na oba spolunocležníky.
"Vítám vás,” promluvil k nim generál. “Uděláme si takovou skupinovou terapii. Třeba se vám rozváže jazyk, když uvidíte trpět své blízké. Tady slečna je dle vybavení felčarka. Bude se o vás dnes starat. Vaše životy jsou v jejích rukou. Dáme si to tedy secvičně, ano?” Pokynul rukou na říšského vojáka u skřipce. Ten otočil kolem. Beztvářný se sám chopil zubatého ostří a přikročil ke stolu, na němž ležel jeden z mužů. “Když mi toho řeknete málo nebo budu s vašimi odpověďmi nespokojený, mám povolení si z vašich kůží udělat novou knihu kouzel.” Poté zabodl hrot zubaté zbraně do muže - přesněji do kůže těsně pod krkem. “Nuže, jaký je váš plán na ochranu Paní? Co vám nabídla? Jak chcete bojovat proti Vládci?” ptal se. “Je to volná debata, odpovídat může kdokoli z vás.”
Odpovědi, kterých se mu dostávalo, byly dle jeho měřítek neuspokojivé. Skřipec se natahoval víc a víc. Vertikální řez na hrudi muže se prohluboval a táhl se až k břichu.
“Ani ty nejsi tak důležitý, abys věděl o všech plánech Vládce!” křikla na něj odbojně elfka. Vysloužila si zušlechtění tváře zubatým ostřím.
“A teď můžeš zachránit svého přítele,” řekl jí Beztvářný. Došel k jednomu z vojáků, od kterého si převzal starou zrezlou jehlu s nezvykle tlustou nití a páchnoucí zašlé obvazy. Nechal elfku odvázat a s nástroji pracovat na mužově rozpáraném hrudníku. Pak ji zase usadili na židli.
“Vraťme se tedy k otázkám. Kde jsou ty knihy, o kterých víte?”
“Pár z nich má Leg…,” zachroptěl muž na stole.
“Legát?” Beztvářný zpozorněl. Došel ke stolu, kde muž bojoval o život a začal zlehka zpívat o informacích, které ho zajímaly. Generál si rozřízl dlaň. Tu přiložil k mužově ústům tak, aby mu do nich kapala jeho vlastní krev. Chutnala odporně a podivně pálila. Rány na hrudníku se začaly zatahovat ohromnou rychlostí. “Pověz mi o tom víc.” Ruku odtáhl.
“Víc nevím,” řekl muž.
“Odkud víte, že je naživu a má knihy?” zeptal se a zadíval se na svou nařízlou dlaň. Otočil se k muži na skřipci. Nožem mu odřízl malý kousek kůže na lýtku, odloupl ji a zahodil na zem. Následně vyřízl z nohy kus masa. Rozdělil ho napůl. Odtáhl si od tváře masku, pod níž chyběla tvář. Respektive kůže. Obličej mu pokrývaly zašedlé svaly. Kus masa si strčil do úst, načež se mu rána na ruce zatáhla. Vrátil se zpět ke stolu s připoutaným mužem. “Výživné. Ochutnejte.” Nacpal muži maso přímo do úst.
“Co ty jsi za magora?!” řval muž na skřipci. “Až se odtud dostanu, nechám ti udělat ksicht z prasečí prdele a vystavim si ho vedle postele na noční stolek!”
“Tak odkud víte, že je Legát naživu?” zeptal se Beztvářný.
“To snad bylo nějaké tajemství?” ozvala se elfka, a i ona byla obdarována kusem masa přímo do úst.
“Samé neuspokojivé odpovědi,” pronesl klidně generál. “Zkusíme tedy jinou otázku. Jaká jsou slabá místa Andoru? Kdo má blízko k císařovně?”
“Andor není postaven tak, aby měl slabá místa,” ozvalo se ze stolu. “Slabá místa jsou vždy lidé.”
Tuto odpověď elfka okomentovala úšklebkem a odfrknutím. Jeden z říšských vojáků měl kličkování v odpovědích dost, chopil se těžkého štítu a vší silou udeřil muže na stole do holeně až to zapraskalo. Beztvářný mimoděk přešel k elfce na židli a její úšklebek vylepšil táhlými řezy v koutcích úst.
“Na elfku máš dost prořízlou pusu,” utrousil generál rádoby vtípek. “A teď se seber a jdi zašít příteli na skřipci tu nohu. A pak i oční víčka. Nebo jeho oči pošlu v krabičce na hrad.”
Eflka překvapeně zamrkala. Na okamžik zavřela oči, v uších jí tepalo až ji to ohlušovalo. “Slabinou jsou lidé. Jeden tu má blízko k hradu. Dojdi si pro…” řekla tiše. “Hrad… hrad je magicky chráněn.”
"Jen mluv, jsem jedno ucho," zavtipkoval opět generál.
Následující dny byly podrobeni výslechu před vojáky Říše. Elfky se chopili celé skupiny i během noci, kdy ji na několik hodin zatáhli do mučírny a poté ji jen vhodili zpět do cely jako použitý kus hadru.
K jídlu dostávali plesnivý chleba, k pití zkaženou vodu, koupele z věder plných chcanek se opakovaly noc co noc. A ty proklaté klíče byly opravdu falešné, jak zjistil jeden z můžu v cele. Ztráceli naději, že se odsud vůbec někdy dostanou…
O pár uší méně
Pravidla fóra
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.
2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.
3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.
4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.
Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora
V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.
5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.
2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.
3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.
4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.
Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora
V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.
5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
O pár uší méně
Stavitelka a Questařka
Re: O pár uší méně
Útěk z Thyrisu
Před bitvou u Kyru
Byla pozdní noc, když vysoká postava v černém dlouhém plášti zabušila na dveře strážní věže gardistů. Počítala s tím, že otevře alespoň gardistka, když její kolega gardista hnil v útrobách Thyrisu a rytíř zahníval na hradě. A měla štěstí. I přes pokročilou hodinu se dveře otevřely. Stála v nich Zuzana, a než stačila cokoli říci nebo udělat, byla jí zacpána ústa rukou v páchnoucí rukavici. Následně byla zatlačena dovnitř věže. Tam si postava v klidu stáhla kápi a na zjizvené tváři se objevil typický škleb. “Nevim, estli sme měli tu čest,” řekl vrčivým hlasem Tarceas.
“Myslím, že ne,” odvětila elfka, která si začala spojovat informace - vysoký, tmavé ošacení, páchnoucí po chlastu, drzý. “Přišel si se vzkazem od Elii jak to tu všechno sereme?”
“Na to nepotřebuju vzkazy, vidíme to sami,” zašklebil se na ni. Sedl si na volnou židli jako hovado. Nohy si položil na stůl a bahna, které mu odpadlo z bot, si nevšímal. “Ale kůli Elie tu sem. Kde je?”
“Nevím. Má svou práci mimo Andarii,” odvětila mu klidně a usadila se naproti němu.“Kdyby tu byla, nesedím nad tímhle já.”
“Chybí ti tadyhlenc mapa Thyrisu,” podotkl jen tak mimochodem.
“Dostala jsem rozkazem, že se o jejich záchranu nemám pokoušet, abych tam taky nezůstala.”
“To nemáš lidi, kerý bys tam poslala?”
“Nemám. A nevím kudy je tam poslat, aby nedopadli stejně jako ti, co už tam uvízli,” řekla zoufale.
“Potřebuješ hovada, co sou vochotný jít na smrt. Nejlíp se infiltrovat a za velkýho chaosu ty tři dostat ven. Víme, že je kuchaj na kusy. Slyšeli sme ve stokách řev. V mučírně je vodtokovej kanál na svinstvo,” řekl zcela klidným hlasem jako kdyby se bavili o nákupech na posledních trzích. “Možná sem vochotnej ten chaos zařídit. Ale šecko má svoji cenu. Todle konkrétně roční vodvody Andoru navýšený vo zlato. Řekněme tak deset tisíc cihel.”
“Plácneme si,” řekla pevně.
“Hovada, co se infiltrují,” mumlala si pro sebe elfka. A pak jí to došlo. Úprkem se rozeběhla přes pozemky hradu. Když vrazila do vojenské budovy, vyhrkla ze sebe: “Je nahoře?”
Jeden z říšských vojáků na stráži, který patřil k dezertérské skupině Forsbergských Vlků, přikývl. Vyběhla těch několik málo schodů a v pracovně se setkala s kapitánem zvaným Kapitán. Přetlumočila mu plán na záchranu vězňů v Thyrisu. Byla to práce, pro kterou byli určeni a kývli na ni.
Po bitvě u Kyru
Byla noc, když se Thyrisem začaly ozývaly dunivé zvuky. Jedinec, který se dobře zaposlouchal, mohl rozeznat zvuky děl. A nebylo jich málo. O pár minut později se ozvalo bušení na dveře věznice. Stáli za nimi říšští vojáci, kteří si se svými kolegy předali důležité informace v jazyce, kterému Andarijci nerozuměli. Znělo to ovšem naléhavě.
Dovnitř vstoupil po zuby ozbrojený muž doprovázený dalšími čtyřmi. Mezitím vězeňská stráž narychlo otevřela cely barbara a dvou elfů. Každému hodili přes hlavu špinavý pytel, spoutali ruce, ale nohy nechali volné. Následně je vystrkali ven z cel a nutili je jít chodbou, i když to bylo pro některé z mučených vězňů dost obtížné. Opět bylo slyšet cizí jazyk říšských. Vstupní dveře do věznice se otevřely. Venkovní hluk bylo rázem slyšet mnohem zřetelněji. Křik - ať už odhodlaný nebo naprosto zoufalý, rány děl, tříštění stěn pískovce nebo dřeva. Bylo to téměř ohlušující. Pak ke skupině vězňů promluvil neznámý hlas, ale v jazyce, kterému konečně porozuměli. “Nebojte, neděláme tohle poprvé! Jdeme!”
Všichni tři vězni, zmatení pod svými pokrývkami hlavy, se najednou ocitli jako pytle brambor na ramenou svých nových věznitelů. Ten, který nesl barbara si cestou jen stěžoval. Hudroval na jeho váhu. “Těžkej jako prase!”
“Drž hubu a snášej bolest, vole!” smál se mu jiný.
Úsměv jim ztuhl na rtech, když se ozval zpět sojky. To nevěstilo nic dobrého. Beztvářný byl nablízku.
“Kurva!” zaklel jeden z vojáků.
“Držte se, budou problémy! Skřete čaruj!” křikl další na mága, jež je doprovázel. Zrychlili tempo, takže křik mužů v přístavu začal utichat. Oproti tomu se ale víc blížily ohlušující rány děl. Pocházely z lodí s černými vlajkami, na kterých se skvěly bílé lebky se zkříženýma hnátama. Tyto lodě doprovázely další - černé a zlatě zdobené. Útočily na přístav Thyrisu a flotily lodí říšských, které ustály bitvu u Kyru.
“Kurva, kurva dělej!” křičel mužský hlas na mága.
“Držte huby, musím se soustředit!”
A pak už nebyl žádný hluk.
Před bitvou u Kyru
Byla pozdní noc, když vysoká postava v černém dlouhém plášti zabušila na dveře strážní věže gardistů. Počítala s tím, že otevře alespoň gardistka, když její kolega gardista hnil v útrobách Thyrisu a rytíř zahníval na hradě. A měla štěstí. I přes pokročilou hodinu se dveře otevřely. Stála v nich Zuzana, a než stačila cokoli říci nebo udělat, byla jí zacpána ústa rukou v páchnoucí rukavici. Následně byla zatlačena dovnitř věže. Tam si postava v klidu stáhla kápi a na zjizvené tváři se objevil typický škleb. “Nevim, estli sme měli tu čest,” řekl vrčivým hlasem Tarceas.
“Myslím, že ne,” odvětila elfka, která si začala spojovat informace - vysoký, tmavé ošacení, páchnoucí po chlastu, drzý. “Přišel si se vzkazem od Elii jak to tu všechno sereme?”
“Na to nepotřebuju vzkazy, vidíme to sami,” zašklebil se na ni. Sedl si na volnou židli jako hovado. Nohy si položil na stůl a bahna, které mu odpadlo z bot, si nevšímal. “Ale kůli Elie tu sem. Kde je?”
“Nevím. Má svou práci mimo Andarii,” odvětila mu klidně a usadila se naproti němu.“Kdyby tu byla, nesedím nad tímhle já.”
“Chybí ti tadyhlenc mapa Thyrisu,” podotkl jen tak mimochodem.
“Dostala jsem rozkazem, že se o jejich záchranu nemám pokoušet, abych tam taky nezůstala.”
“To nemáš lidi, kerý bys tam poslala?”
“Nemám. A nevím kudy je tam poslat, aby nedopadli stejně jako ti, co už tam uvízli,” řekla zoufale.
“Potřebuješ hovada, co sou vochotný jít na smrt. Nejlíp se infiltrovat a za velkýho chaosu ty tři dostat ven. Víme, že je kuchaj na kusy. Slyšeli sme ve stokách řev. V mučírně je vodtokovej kanál na svinstvo,” řekl zcela klidným hlasem jako kdyby se bavili o nákupech na posledních trzích. “Možná sem vochotnej ten chaos zařídit. Ale šecko má svoji cenu. Todle konkrétně roční vodvody Andoru navýšený vo zlato. Řekněme tak deset tisíc cihel.”
“Plácneme si,” řekla pevně.
“Hovada, co se infiltrují,” mumlala si pro sebe elfka. A pak jí to došlo. Úprkem se rozeběhla přes pozemky hradu. Když vrazila do vojenské budovy, vyhrkla ze sebe: “Je nahoře?”
Jeden z říšských vojáků na stráži, který patřil k dezertérské skupině Forsbergských Vlků, přikývl. Vyběhla těch několik málo schodů a v pracovně se setkala s kapitánem zvaným Kapitán. Přetlumočila mu plán na záchranu vězňů v Thyrisu. Byla to práce, pro kterou byli určeni a kývli na ni.
Po bitvě u Kyru
Byla noc, když se Thyrisem začaly ozývaly dunivé zvuky. Jedinec, který se dobře zaposlouchal, mohl rozeznat zvuky děl. A nebylo jich málo. O pár minut později se ozvalo bušení na dveře věznice. Stáli za nimi říšští vojáci, kteří si se svými kolegy předali důležité informace v jazyce, kterému Andarijci nerozuměli. Znělo to ovšem naléhavě.
Dovnitř vstoupil po zuby ozbrojený muž doprovázený dalšími čtyřmi. Mezitím vězeňská stráž narychlo otevřela cely barbara a dvou elfů. Každému hodili přes hlavu špinavý pytel, spoutali ruce, ale nohy nechali volné. Následně je vystrkali ven z cel a nutili je jít chodbou, i když to bylo pro některé z mučených vězňů dost obtížné. Opět bylo slyšet cizí jazyk říšských. Vstupní dveře do věznice se otevřely. Venkovní hluk bylo rázem slyšet mnohem zřetelněji. Křik - ať už odhodlaný nebo naprosto zoufalý, rány děl, tříštění stěn pískovce nebo dřeva. Bylo to téměř ohlušující. Pak ke skupině vězňů promluvil neznámý hlas, ale v jazyce, kterému konečně porozuměli. “Nebojte, neděláme tohle poprvé! Jdeme!”
Všichni tři vězni, zmatení pod svými pokrývkami hlavy, se najednou ocitli jako pytle brambor na ramenou svých nových věznitelů. Ten, který nesl barbara si cestou jen stěžoval. Hudroval na jeho váhu. “Těžkej jako prase!”
“Drž hubu a snášej bolest, vole!” smál se mu jiný.
Úsměv jim ztuhl na rtech, když se ozval zpět sojky. To nevěstilo nic dobrého. Beztvářný byl nablízku.
“Kurva!” zaklel jeden z vojáků.
“Držte se, budou problémy! Skřete čaruj!” křikl další na mága, jež je doprovázel. Zrychlili tempo, takže křik mužů v přístavu začal utichat. Oproti tomu se ale víc blížily ohlušující rány děl. Pocházely z lodí s černými vlajkami, na kterých se skvěly bílé lebky se zkříženýma hnátama. Tyto lodě doprovázely další - černé a zlatě zdobené. Útočily na přístav Thyrisu a flotily lodí říšských, které ustály bitvu u Kyru.
“Kurva, kurva dělej!” křičel mužský hlas na mága.
“Držte huby, musím se soustředit!”
A pak už nebyl žádný hluk.
Stavitelka a Questařka