Den 1071.
Muž v kápi objížděl hradby Thyrisu a zpovzdálí pozoroval počty ozbrojenců na hradbách.
Když v jednu chvíli uslyšel dusot kopyt. Zpozorněl a natočil si koně k případnému rychlému ústupu.
Mezi stromy se však vyklubala postava v prapodivných šatech, nutno poznamenat k jízdě na koni téměř nepoužitelné.
Když si protřel oči a trochu nevěřícně zamrkal a ujistil se, že vážně vidí gardistku Zuzanu Klaar, tak jen rychle cukl koutky. Poněvadž vypadala jako neúspěšný účastník maškarní soutěže. Až později pochopil, že mělo jít o maskování před Vládcovými muži, aby nepadla do zajetí - jak naivní.
Po prohození pár strojených frází z ní vylezlo, že onoho muže všichni hledají. A že by jej ráda císařovna viděla.
V jejím doprovodu se tedy dostavil k hradu, kde se jej pokusila odzbrojit, ale zde stačila kouzelná formule "Nemám žádnou zbraň."
***
Císařovna měla cekem radost, že muž v kápi se dostavil a celkem vstřícně se zajímala co císařství může pro thyrské občany udělat. Muž v kápi tedy zaloboval za občany a pokusil se jim vyjednat co nejlepší podmínky.
***
Po nějaké době se dohrnuli do Hradu i ostatní hodnostáři a začala galaparáda chvástání kdo a jak pomůže Thyrisu a kdo a jak dopomohl osvobozeni Maargardu a kdo a jak zachrání vojáky co padli do zajetí Vládci.
Když tato vysoce produktivní schůze se schylovala ke konci tak císařští začali tlačit na muže v kápi, aby vyklopil kde je Legát.
Měli celkem nabito. A už nebyli ochotni se smířit s odhodlanou odpovědí "Nevím".
Muž v kápi tedy znovu upozornil na fakta, která docházela více lidem v místnosti. "Vzhledem k tomu jak dopadlo osvobození Maargardu, tedy že jsme úspěšně vyměnili spáleniště za jedno z nejbezpečnějších a největších měst, tak je zjevné, že někdo odtud vynáší informace a to přímo Vládci.
Strojená, dlouhá a vyhýbavá odpověď ovšem cácorku s korunkou na hlavě neuspokojila.
"Amundsene, je vám jasné, že to co na vás víme by vás mohlo stát krk?" otázka byla položena striktně a nekompromisně a byla spíše oznamovacího způsobu.
Muž se zhluboka nadechl a zadíval se na cácorku a už už málem ze sebe vypustil něco ve stylu: "Ty Krávo blbá, sedí tu mezi námi zrádce a ty chceš ať ti dám tuto klíčovou informaci?! Máš v hlavě něco víc než jen nasráno?" každopádně při hledaní vhodných slov, aby nemusel již dnes na schůzku s katem, jej vysvobodila elfka ve zbroji sedíc naproti němu.
"Pan Amundsen, by si jistě rád promluvil v soukromí."
Muž v kápi se podíval na elfku a následně na cácorku. "Vidím, že zde rytířka je velice chápavá." naznačil cácorce s korunou velice taktně, že aspoň někdo v místnosti.
***
Muž v kápi s elfkou ve zbroji vstoupil do útulné komůrky, při pohledu na místnost si jen pomyslel, že čekal, že rytíř si zaslouží trochu více honosnější kajutu.
Usadili se proti sobě a začali jak dva zkušení hokynáři smlouvat, neboť rytířka věděla, že proti ní sedí muž s vojenským výcvikem a surová cesta nebude ta pravá.
***
"Jste klíčem k Legátovi a proto jste cenný, ale zároveň ve velkém nebezpečí."
***
"Věnujete mé osobě až příliš mnoho pozornosti a přitom vám zde někdo uniká."
***
Elfka vstala, nahnula se přes stůl a poplácala muže po jeho symbolické šerpě s apelem. "Ale no tak, je to v zájmu císařství."
***
"Tak vy mi nabízíte něco co momentálně nemáte ani k dispozici? Buďte ráda, že jste rytíř a ne obchodník, protože jako obchodník byste se neuživila."
***
Elfka unaveně vstala a odsekla. "Pokračování zítra."
Vyrazila z komůrky a zavřela dveře.
Muž v kápi se rozhlédl po místnosti, hlavou se mu mihlo. "Jsem vlastně vězen, host nebo snad důležitý svědek?" rozhlédl se po místnosti a jeho pohledem se zastavil u mísy s vodou před umyvadlem. Přistoupil k němu a opláchl si tvář po náročném večeru a chvíli se zadíval do zrcadla. Posléze se podíval na dveře, ve kterých zmizela elfka, přivřel oči a po odhodlání zamířil k nim. Sáhl po klice a opatrně pootevřel dveře a vyhlédl. Před ním zaburácelo brnění a dva ozbrojenci na něj namířili halapartny v postoji říkajíc dál ani krok.
"Pardon, pardon" s omluvným výrazem "čekal jsem jen další pokoj." a zaklapl za sebou rychle dveře. "No dobře, tak asi vězeň."
Přešel k velké posteli s nebesy, posadil se na ni a svou zadnicí vyzkoušel odpružení, celkem spokojeně ohrnul rty. "Asi vážený vězeň" ušklíbl se.