Ruka - odňatá
Statný muž v soudcovském taláru vstoupil do laboratoře Doktora Fledrsteina. Jakmile jej Doktor spatřil okamžitě vyskočil ze svého pracovního křesla a začal jej vítat.
"Dobrý den vinšuji vašnosto!" A nasadil svůj potutelně židovský úsměv.
"Jak pak vám mohu dnes pomoci?" lísavě se snažil vetřít do přízně příchozího hned ze začátku, dobře věděl, že dotyčný platí dobře a vždy včas. Mezím si zástěrou leštil svůj sekáček.
"Dobrý den, Doktore." odvětil mu příchozí.
"Víte co se právě odehrálo v Andoru?"
Doktor se zamyšleně poškrábal tupou stranou sekáčku na spánku, po chvíli vytřeštil oči až mu to vyžehlilo většinu vrásek ve tváři. "Snad neproběhla nějaká vědecká konference?!" vyhekl ze sebe panicky.
"Nene, Doktore, žádná konference." ujišťoval muž v taláru starce s lehkým úsměvem.
"Proběhlo vykonání císařské spravedlnosti. Odňali jistému barbarovi levou ruku v předloktí."
"Ánó?" mírně s údivem, mírně překvapen se zadivil stařík. "A copak tak hrozného udělal? Sáhl naší císařské jasnosti na její makovou prdelku?" chlípně se stařík zakřenil nad svým vlastním vtipem.
"Nene, byla odňata za to, že zabíjel draky." pronesl suše soudce.
Stařík překvapeně zamrkal, "Copak ty ohnivý obludy se nemohou pobíjet?" podívil se. "Ta dnešní doba je jakási pokřivená. Za mého mládí! Byli drakobijci opěvováni a hrdinové! pomlaskl si svou bezzubou hubou vědec jen tak z nostalgie.
Soudce jen mlčky přikývl.
"Každopádně proč jsem přišel." Zvedl pytel nasáklý krví a položil jej na pult. "Zde je ta ruka, věřím, že vy si s ní nějak poradíte při nějakém výzkumu." A vytáhl něco v plátnu zabalené, které bylo ještě více nasáklé krví než pytel a položil plátno vedle pytle. V tuto chvíli, bylo již zřetelné v soudcově tváři znechucení a mírná nevolnost.
Doktor napjatě pozoroval celý akt vytáhnutí plátna na stůl. "Můžu se podívat?" zvědavě a s očekáváním se doktor opáčil soudce. Kývnutí bylo znamením, že může.
Vědec sekáčkem opatrně rozbalil plátno. V soudcově tváři bylo znatelné zhnusení ještě víc.
"To je nádherné!" vyhekl nadšeně Doktor. "Vrchní končetina, dle ochlupení a manikúry usuzuji barbarského typu." pohlédl na soudce pro kontrolu informací. Ten mírně zatrnule a zaškňůřeně přikývl.
"Krásný a precizní řez." pochvaloval doktor katovu práci.
"Nooo, ale co s tím budu dělat?" pronesl nahlas doktor myšlenku, která mu proletěla hlavou.
Soudce se vzdálil od pultu. "Jsem si jist, že si s tím jistě nějak poradíte." pronesl s mírně vynuceným úsměvem.
"Ano, ano, může to být dobrý náhradní díl pro Valihracha! Sice když se dívám na ten biceps, ten by chtěl ještě něčím napíchat, aby mu seděl dobře. Neeebo můžu zkusit mu namontovat třetí ruku! To by babičky na ulici čučely!" Opět se zachichotal sám sobě. "Nebo ji můžeme přišít zpět tomu chudákovi! co mu ji šmikli!" začal chrlit ze sebe nápady, soudce už jen pobaveně pozoroval, jak ve staříkovi rozproudil krev.
"NEBO! Ji můžu vypreparovat! Může to být skvělý držák na prsteny! To by se mohlo jistě naší císařovně líbit. Hmm, i když ta vůbec nerozumí pokroku. Když jsem ji sestavil vyhřívaný trůn, vůbec se ji nelíbil ... zaprděná nepokroková bačkora." sklesl po závalu nadšení.
"No rozhodně musíme tu ruku dostat k ledu! Ať zůstane čerstvá! Ale jak?!" pohlédl na soudce, "Vodu mám, ale jak ji zmrazit?" začal se nervózně drbat na spánku pod kloboukem, protože mu bylo jasné, že teď jde hlavně o čas.
"No to zas nebude, takový problém." pronesl soudce sebejistě a sáhl do brašny pro modrou knihu, ve které začal listovat. Doktor chvíli na něj zíral co to dělá, ale po pár vteřinách pochopil a už táhl sud ze zadní místnosti. Vložil ruku opatrně do sudu a čekal co z muže s modrou knihou vypadne. Ten holí ukázal na sud a něco zaklel řečí cizího kmene a voda v sudu pomalu, ale jistě začala zamrzávat.
"Prr" zaprděl rty doktor při pohledu na sud, "No to bychom měli, jak dlouho to vydrží?" opáčil se chlapa s knihou.
"Dlouho." pronesl sebejistě, "Inu nebudu vás rušit od bádání, vidím, že teď budete mít hodně práce, na shledanou, Doktore!" odporoučel se svižným krokem na čerstvý vzduch.
"Na shledanou, na shledanou a moc moc moc děkuji" lísavě a s úklonami se loučil vědec s odcházejícím.
Nahlédnutím zkontroloval, zda je muž již pryč a narovnal se a začal leštit sekáček o zástěru, "Prý dlouho, já ti dám dlouho." odfrkl pod vousem. "Zas magie..." a začal polívat led stabilizačním lektvarem, "Zde je spoleh jen na vlastní prostředky."
