Šalvěj

[UlrykVanDerBýk]

Panák zazvonil o desku stolu a chtivá ruka se po něm hned natáhla, aby ho poslala do útrob jejího majitele. Muž sedící naproti to pozoroval s despektem. Byl to docela elegán, oblečen v čisté a slušivé lehké zbroji, které vévodil odznak strážců zákona. Mohl mít tak lehce přes čtyřicet, vous umně zastřižený a opečovaný. Výraz v obličeji měl přísný, jak pozoroval muže naproti.

Ten byl pravým opakem. Krví podlité oči, naboptnalý červený nos z přílišného pití, neupravené mastné vlasy a umorousaná košile. Ukázkový případ hospodského povaleče, prakticky bezdomovce, který se snad po nocích válí někde ve stájích a pracuje na poli za minimální mzdu.

"Tak teď už mi konečně povíš, co chci vědět?"

ozval se odměřený hlas. Aby tuto větu muž ještě zdůraznil, praštil dlaní do desky stolu. Muž naproti němu spokojeně vydechl a zamžoural na něj.

"Já jen furt nechápu, vo co ti de chlape? Proč se do Šalvěje tak navážíš? Je to slušněj chlap, férovej."

otřel si vousy a pokračoval:

"Nikdá sme tu neměli takovýho pohodáře. Podívej se:"

začal odpočítávat na prstech. Moc mu to nešlo.

"Dicky pomoh když bylo potřeba. Mě na poli. Tady Rudovi pomoh spravit střechu. Magdaléně pomáhal s děckem, dyž musela chodit uklízet k temu hóch blbovi z vily u nás ve městě. Tudle Jesperovi prej chodil krmit šecky zvířata, dyž mu na nohu šláp kůň a nemoh měsíc chodit!"

Strážníkovi očividně docházela trpělivost, začal v obličeji trochu rudnout. Muže naproti němu to nezastavilo.

"Dicky když se zastavil, měl na xichtě úsměv, že by se do něj zamilovala i ta poslední ženská vodsud! Hrával s náma kostky až do rána, zpíval a byl v pohodě. A ty teď přilezeš a tvrdíš mi, že chtěl někoho zapíchnout? To prostě není Šalvěj!"

Strážník zavrtěl hlavou. Tohle nikam nevedlo. Byl to už pátý člověk, kterého vyslíchal a nedozvěděl se nic. Ani kde je ten muž teď, ani co byl zač. Každý si ho pamatoval jako světce. Oblíbence celého širého okolí. Kdo byl ten záhadný ničema? Stopy nevedly nikam a vyšetřování se začínalo protahovat. Přitom jeho nadřízený mu dal jasně najevo, že tenhle případ se musí co nejrychleji uzavřít. Závisela na tom jeho kariéra.

Prudce vstal a chytil muže za špinavou košili pod krkem.

"Tak podívej se milánku! Tenhle ten váš miláček se vplížil do sídla místního hodnostáře a s největší pravděpodobností ho chtěl podříznout! Zmrzačil při tom dva z jeho strážců, než se jim podařilo ho zranit a on musel uprchnout! Možná na vás hraje nějaký divadílko nebo co, ale já na to neskočím! Rozumíš?!"

Muž na něj chvíli nechápavě civěl. Jeho dech byl odporný, až se z toho zvedal žaludek. Pak mu v oku zasvítila jiskra. Zřejmě mu něco došlo.

" No, na něco sem si možná vzpoměl. Nejsem si jistej."

muž si olízl rty.

"Kup mi ještě pan...flašku tý pálenky a já ti něco povim. Heheh..."

Strážník potlačil polknutím žluč stoupající do krku a chuť muži vyrazit všechny zuby a pustil jeho košili. Otřel si ruku do kalhot a mávl na hostinského.

"Fajn. Mluv."

Otrhanec se spokojeně zazubil a promnul si ruce. Když mu hostinský přinesl celou láhev, podíval se na ni až zamilovaně a hned si nalil.

"No... Jednou Fred vod nás povídal, že prej jeho domácí ho sdírá z kůže. Že po něm chce takový nájem, že nemá co žrat. Von a celá jeho famílie. Prostě průser. Nemáte na to se vodstěhovat, ale zůstat taky nemůžete. Už hodně chlapů kvůli tomu skončilo na ulici. Šalvěj to nějak zaslech, ale dělal že nic."

Další panák rychle skončil v hrdle.

"Dva dny na to ten prevít dostal při cestě z fachy tak nabančíno, že Fredovi snížil nájem a voslovoval ho prej: Brej den pane Frede, jak se daří?"

Muž se pobavaně zasmál, až se skoro zalkl. Strážníkovi to začalo pomalu docházet.

"Šalvěj se pak ukázal v hospodě a měl vomlácený ruce, prej se popral ve vedlejší vsi, když mu místní začli kopat do psa. No, až teď mě napadá, že to moc bejt von. Dyby to nebyl takovej lidumil!"

Muž zavrtěl hlavou. Prostě tomu pořád nemohl věřit. Šalvěj, tenhle ten pohodář, syn známého obchodníka, že by byl rváč a výtržník? Že by žil dvojí život? Přes den kamarád, v noci vykonavatel spravedlnosti? To je nějak moc přitažené za vlasy, i na vkus tohohle pobudy. Strážník se zas až tak nebavil. Zřejmě mají co dočinění s mnohem prohnanějším chlapíkem, než si do teď myslel.

"Fajn, a co tehdy když tady minulý léto našli ty dva, co přepadávali pocestný."

Zeptal se strážník. Už téměř neměl pochyb. Chtěl jen, aby to zaznělo. Muž si opět dolil a promnul si bradu.

"Co, ty dva jak je někdo píchnul a nechal ležet u cesty? Jak seděli popisem na ty lapky? Ty dostali, co si zasloužili! Koho zajímá, kdo to proved?! A chceš snad říct, že by Šalvěj byl schopnej někoho zabít? Dyk je to zámečník! Žádnej vrahoun!"

Ťukal si muž na čelo. Strážník pokračoval.

"A co pan Willam. Výběrčí daní. Proč by jemu chtěl někdo ublížit?"

Opilec se zarazil, jako když do něj blesk udeří. Nedokončil ani pohyb panákem v přímce stůl-pusa a zase ho vrátil na stůl. Probodl strážníka pohledem.

"Děláš si prdel? Ten hajzl?! Dyk každýho jenom vysává! Vymyslel si daň za dítě, daň za chodníky a daň za jídlo! Vyvaluje se v tom svým nóbl sídle a jen všecky sdírá! Pokud měl Šalvěj prsty v nějakejch divnejch podnikách, udělal dobře že po něm šel! Ti povídám, tenhle slizák má na svědomí víc životů než cholera! Aby ho ďas spral!"

Tentokrát pro změnu práskl do stolu muž. Strážník mu musel dát za pravdu. Místní výběrčí daní si žil v luxusu a poddané nestoudně sdíral. Ale brát kvůli tomu zákon do svých rukou? Kdo je on, Šalvěj, aby posoudil kdo má právo žít a kdo ne? Kdo mu umožnil rozhodovat, koho stihne trest? Bez soudu?

Chvíli mu to v hlavě šrotovalo. Muže už neposlouchal, i když pokračoval dál ve své litanii. Tohle byl zapeklitý případ... Pak zvedl ruku aby muže umlčel a zeptal se ho naposledy:

"Takže kde Šalvěje najdu? Chci s ním mluvit. Musím vědět, co má k tomu co říct on."

Opilec se zasmál.

"Toho už nenajdete! Heheh! Jestli to byl skutečně von, tak vzal dráhu. Nejspíš se ještě tu noc nalodil na nějakou bárku a vypadl do světa. Tady ho nic nedrželo, krom nás, jeho přátel. Ale ty von si najde všude, víte? Je to dobrej chlap. A pokud to skutečně udělal von, tak by se každej hajzl v jeho vokolí měl začít bát vo život!"


http://www.andaria.cz/index.php?link=pr ... ava=0cb2f8