Ze sbírky pověstí prastaré rasy. (K viděni i v ig knihách)

[Loras]

Ze sbírky pověstí prastaré rasy
Svazek I
Přepsal Gombis Makaisson
Medvědí oko.
V době, kdy naše zem byla ještě o víc jak tři milénia mladší, v době před válkou, kdy ještě vzkvétal obchod s elfy, a trpasličí říše byla v plné síle, se začal vyprávět příběh o výjimečném trpaslíkovi. Tento příběh, po generace předáván z otce na syna, se Vám teď pokusím převyprávět tak, jak si ho od svého otce pamatuji já.

1. část

V tom lese, kde koruny stromů byly tak obrovské, že by se do nich vešla menší elfská vesnice a k obejmutí kmene, by bylo třeba deseti statných válečníků, byla mlha, že bylo vidět sotva na pár stop. Grubni byl na jedné ze svých průzkumných výprav do dosud neprozkoumaných částí tohoto lesa, aby přinesl informace pro runové kněží, kteří je poté zanesou do map. Už se chystal výpravu ukončit a vrátit se zpátky do pevnosti, když v tom narazil na ústí do jakési jeskyně. Grubni se obezřetně přiblížil ke vchodu do jeskyně, pozorně se rozhlížejíc skrz mířidla své opakovací kuše. Jeskyně se zdála být prázdná, ale vidět bylo jen pár sáhů dovnitř, protože hustý les a převis, pod kterým vchod do jeskyně byl, nedovoloval světlu proniknout dál. Grubni se zaposlouchal, jestli neuslyší něco, co by mu napovědělo něco víc, ale přes průvan, který vyvolával z jeskyně charakteristické hučení a přes šum lesa, nebyl schopný i přes své bystré trpasličí smysly nic rozpoznat. Sáhl do brašny a vytáhl krystal tvaru malého čtyřúhelníku. Otočil špičkou krystalu, až se ozvalo jemné cvaknutí a krystal se rozzářil zelenkavým světlem. Grubni se rozmáchl a vší silou hodil krystal do jeskyně. Ihned, jak krystal dopadl na zem svažující se jeskyně a zalil ji zelenkavým světlem, Grubni litoval svého činu. Ve světle krystalu se sotva třicet kroků od něj rýsovala silueta největšího medvěda, jakého kdy spatřil. Instinktivně zdvihl svou kuši a zamířil na něj, zatímco začal pomalu ustupovat zpět, ven z jeskyně. Medvěd se postavil na zadní a zařval tak ukrutně, až Grubni leknutím stiskl spoušť a kuše vystřelila. Minul. Medvěd v záři krystalu vypadal jak nějaký zvířecí démon. Najednou vyrazil vstříc Grubnimu. Grubni krátkým zatáhnutím za nabíjecí páku kuši opět nabil, ale ke střele už se nedostal. Při snaze vycouvat z jeskyně, aby získal víc prostoru pro manévrování, zakopl o kámen a při pádu mu kuše vylétla z rukou a dopadla několik sáhů od něj. Grubni se pohotově překulil přes rameno a zaklel, zatímco si nacvičeným pohybem sundal sekeru ze zad. Medvěd se zastavil sotva pět sáhů od něj a znovu se s ukrutným zařváním postavil na zadní. Grubni si prokřupl krční obratle. "Tohle jídlo si budeš muset zasloužit" procedil skrz zatnuté zuby k medvědovi. Medvěd jako by slyšel, co mu říkám udělal dva kroky vpřed a naklonil se hlavou tak, že jí měl sotva půl druhého sáhu od trpaslíkova obličeje. Vycenil obrovské zuby a zařval mu do obličeje tak, že Grubni cítil závan jeho teplého dechu s příchutí krve a syrového masa. Grubni se nahrbil a rozpřáhl ruce svírající topor své obouruční sekery v jedné ruce. Nadechl se a z plných plic zařval, jako by se snažil medvěda svým řevem zastrašit. K jeho překvapení Medvěd koukající mu přímo do očí pomalu o dva kroky couvl. Grubni mu upřený pohled opětoval, zatímco chytl sekeru oběma rukama a postavil se do bojového postoje, připraven bojovat. Medvěd couvl o další krok a slabě zabručel. Pak se otočil a odkráčel zpět do jeskyně. Ještě několik dalších minut stál Grubni na místě, jako přimražený…

2. část

Od této příhody uplynuli už dva týdny a Grubni, se každičkou noc ve snech vracel na to místo. Každý den se mu zdál stejný sen o tom, co tam prožil. Rozhodl se navštívit kněžku z chrámu Valaye, aby mu pověděla, co by ten sen mohl znamenat. Několik hodin si o tom povídali. Kněžka se ho ptala na spoustu detailů. Grubnimu přišlo, že některé s tím vůbec nesouvisí, ale věřil v její moudrost nabytou věkem, který dokazoval její dlouhý plnovous. Řekla mu, že se poradí s runami a hvězdami a ať přijde druhý den ve stejný čas. Grubni nemohl druhého dne dospat a poprvé od té doby, co byl v jeskyni, se mu ten sen nezdál. Když přišel do chrámu Valaye za kněžkou, vypadalo to tam jinak, než minulý den. Kněžka byla oděna do obřadní róby, na které snad nebylo jediné volné místečko, kde by nebyla vyšitá nějaká runa. V síni byla cítit vůně kadidla a nádech prastaré magie. Kněžka mu nakázala, aby se svlékl do půl těla a usadil se na lavici uprostřed runami posetého obřadního kruhu. Vedle lavice byl připravený stoleček s drobnými nástroji, a kalamáři s různými barvami inkoustů.
"Grubni, od teď zvaný také jako Medvědí Oko," spustila hlasem, který postrádal jakýchkoliv emocí, ale zároveň z něj číšila obrovská síla. "Byl Ti seslán obrovský dar, který teď stvrdíme posvátnými runami požehnanými samotnou Valayou." Grubni seděl a sledoval kněžku, jako by před ním stál sám jeden z trpasličích bohů. "Nechť tento dar nosíš z hrdostí a bude Ti napomáhat šířit slávu a čest Tobě i naší rase." S těmito slovy si kněžka natáhla na hlavu kapuci své obřadní róby a chopila se drobných jehliček připravených na stolečku vedle lavice. Grubni měl pocit, že zatímco mu kněžka tetovala runové znaky na tělo, tak runy na zemi v kruhu i ty, které měla vyšité na své róbě, slabě světélkovaly. Grubni od chvíle, kdy přišel do chrámu ani jednou nepromluvil. Když byla kněžka hotová, pokynula mu, že se může zase obléci a poté mu do rukou vložila malý pergamen. Byly na něm zakresleny téměř stejné znaky, jaké mu vytetovala na tělo. "S tímhle zajdi k alchymistům do kovárny a nech mistry, ať Ti je zhotoví na Tvou zbroj. Teď můžeš jít," řekla mu kněžka hlasem nadále prostým emocí. Grubni měl sto chutí se ptát, o jaký dar jde a co to má všechno znamenat, ale také věděl, že kněžka by mu na to řekla jen to, že se vše dozví, až přijde ten správný čas. Proto se jen uklonil a vydal se za řemeslnými alchymisty do kovárny
…
3. část

O půl roku později byl Grubni členem ozbrojeného doprovodu, který doprovázel obchodní karavanu do města, které leželo v horách asi sto třicet mil západně od nich. Cesta utíkala rychle a bez potíží, dokud nedorazili k průsmyku opilých balvanů. Tento průsmyk byl nechvalně proslulý náhodně padajícím kamením, mnohdy až o velikosti malého domku. Trpaslíci zvětšili rozestupy, aby co nejvíce zmenšili riziko případných ztrát při závalu. Věděli, jak se průsmykem pohybovat a na rozdíl od jiných, kteří se tudy snažili projít, se jim jen zřídkakdy stávalo, že by museli řešit nějakou prekérní situaci. Už byli na dohled od druhého východu na konci průsmyku, když bez jakéhokoliv varování oblohu prořízl červený záblesk následovaný obrovskou ránou kdesi za nimi. Exploze vysoko nad zadní částí karavany strhla obrovský zával padajícího kamení a ti, co měli smůlu, že byli v zadní části kolony, byli kamením rozdrceni na krvavou kaši. "JE TO LÉČKA" vykřikl velitel karavany a přeživší trpaslíci okamžitě zaujali bojové postavení, vyhlížejíc nepřítele. Ten na sebe nenechal dlouho čekat. Zpoza obou stran vchodu do průsmyku se vyvalila horda skřetů na obrovských vlcích, která počtem trpaslíky několikrát převyšovala. Vzduch okamžitě zhoustl záplavou šípů, kterými trpasličí kolonu vlčí jezdci začali zasypávat. Tažní mezci, kteří táhli povozy se zbožím, zemřeli v záplavě otrávených šípů téměř okamžitě. Trpaslíci se začali dle rozkazu velitele formovat do štítové hradby. První vlna vlčích jezdců padla dřív, než se stihla ke štítové hradbě vůbec přiblížit. Opakovací kuše trpaslíků v druhé linii odvedly práci, ke které byly stvořeny. Pak začala pořádná řezničina. Skřeti postupně obklíčili trpaslíky v jejich kruhové šítové hradbě připomínající krunýř obří želvy. Každou chvíli se jeden ze štítů na krátký moment odklopil a zpoza něj vylétla vrhací sekera, která poslala vlčího jezdce, který jí stál zrovna v cestě přímo do pekel. Notnou chvíli si skřeti se štítovou hradbou trpaslíků nevěděli rady. Když v tom kdesi blízko opět zahřmělo a část hradby zasáhla rudě žhoucí magická koule. Výbuch, který způsobila, napáchal v řadách trpaslíků obrovské škody. Patnáct z nich se téměř vypařilo a na zemi z nich zbyly jen potrhané očouzené cáry brnění a kostí. Hradba byla narušena. Skřeti se ihned chopili příležitosti a pustili se do trpaslíků tváří v tvář. Boj byl veden s ukrutnou zuřivostí. Zvuk hromu se ozval znovu, i když zdaleka ne tak silný, jako ty předtím. Vzduch proťal červený blesk a trpaslík, který právě postupně zkosil svou sekerou dva vlčí jezdce, se po zásahu blesku rozpadl na prach. Grubni zahlédl, odkud blesk přiletěl. Poplácal dva jeho druhy, kteří bojovali po jeho boku a ukázal na skřetího šamana sedícího na obrovském vlku, třímající v ruce hůl osázenou rudě žhnoucími kameny. "Ten šaman! Musíme ho dostat, jinak z nás do pár minut nic nezbyde," řekl Grubni naléhavým hlasem těm dvěma. Oba svorně přikývli a vydali se za ním. Grubni sťal hlavu vlku projíždějícího kolem nich. Vlk padl mrtev a skřet, kterého vezl na hřbetě, skončil v kotrmelcích u nohou trpaslíků, kteří následovali Grubniho. Jejich kladiva současně opsala oblouk a udělala ze skřetovy hlavy kaši, aniž by předtím stihl hlesnout. Bok po boku si klestili krvavou pěšinu ke skřetímu šamanovi, nechávajíc hlavní bitvu za sebou. Najednou ucítil, jak trpaslík po pravé ruce který ho následoval, zavrávoral a padl na zem obličejem přímo k zemi. Grubni se ohlédl a zjistil, že mu ze zátylku trčí skřetí šíp. Vzápětí uslyšel křiknout druhého "POZOR" a mohutné drcnutí ho srazilo k zemi. Za ním se ozvala dutá exploze a vzduch zvířil pach ozonu a spáleného masa. Na místě kde ještě před okamžikem stál, se vznášely útržky ohořelého oblečení a popelavý prach. Grubniho popadl šílený vtek. Zvedl se ze země a rozeběhl se přímo k šamanovi, nedbajíc šípů lítajících všude kolem. Ani si v té chvíli nevšiml, že runy na jeho brnění začínají zeleně žhnout. S nespoutanou brutalitou přesekl ve dví skřeta, který se mu se svým kyjem postavil do cesty, ani ne dva údery srdce na to dalšímu skřetovi navždy zamrzl ohromený výraz ve tváři, když Grubniho sekera opsala oblouk a usekla mu hlavu. V tom jako by se Grubnimu zpomalil čas. Tělo skřeta, které pomalu padalo na zem, odkrylo Grubnimu výhled na šamana, který střádal energii na další ničivý výboj energie. Také zahlédl skřeta, který na něj se zlomyslným úšklebkem mířil napjatým lukem. Grubni věděl, že už nemá šanci uhnout. Šíp vyletěl proti jeho hrudi a Grubni zadržel dech se strašlivým očekáváním, co se stane. K překvapení obou dvou a dle výrazu v obličeji i šamana se šíp odrazil od Grubniho kroužkového brnění, jako by narazil do železné zdi. Trpaslík se nevěřícně podíval na zlomený šíp, který mu dopadl k nohám a pak na svou hruď. Prsty se dotkl místa, kde do něj šíp narazil a v tom si poprvé všiml zelené záře run na jeho brnění. Znovu pohledem vyhledal skřetího střelce a s děsivým úšklebkem po něm mrštil poslední vrhací sekerku, která se mu ještě před momentem houpala na opasku. Sekyrka se zasekla skřetovi doprostřed čela, až skřet po zádech sletěl z vlka. Grubni protočil svou obouruční sekeru v jedné ruce a rozeběhl se proti šamanovi. Ten proti němu poslal další rudý blesk, ale trpaslík stihl uskočit stranou, takže blesk explodoval do země vedle něj, až to Grubniho odhodilo o dva sáhy stranou. Grubni se oklepal a pomocí toporu své sekery se vydrápal zpět na nohy. Šaman napřáhl ruku s holí k nebi a střádal sílu na vyvolání dalšího nečistého kouzla. Grubnimu hlavou prolétl znovu celý sen o medvědovi. Promítlo se mu každé slovo, které mu řekla kněžka z chrámu Valaye. Podíval se na své runami žnoucí brnění a zavřel oči. Soustředil se. Otevřel oči a zpříma pohlédl na šamana, jako by měl moc šamana spálit jediným pohledem. Pak se v rychlém sledu stalo několik věcí najednou. Vzduch proťal další blesk, ale ne červený, nýbrž zelený v barvě Grubniho zelených žhnoucích run na brnění. Ten zasáhl obřího vlka, na kterém seděl šaman. Zvíře se s děsivým zavytím vzepjalo a zemřelo. Otřesený šaman vytržený ze svého vyvolávání zaklel něco v odporném skřetím jazyce a s holí namířenou proti Grubnimu začal zaříkávat formuli dalšího kouzla. Zatímco se na konci jeho hole shromažďovala temná síla v podobě rudě žhnoucí koule, se za jeho zády vytvořil oblak bílé mlhy, ve kterém se jasně rýsovala silueta obrovského medvěda. Skřetí šaman zvyšoval intenzitu hlasu v zaříkávání, zatímco rudá koule na konci jeho hole vypadala, že každou chvíli exploduje "Khará BRODUAA SZHAA……," medvěd, tyčící se za zády šamana, mu jediným máchnutím tlapou urazil hlavu. Šamanovo tělo padlo bezvládně na zem a jeho hůl pohasla. Pak začal masakr. Skřety okamžitě opustila chuť bojovat a sekery, kladiva a kuše trpaslíků si na panikařících nájezdnících vybíraly krvavou daň. Grubni pohlédl na medvěda a s přiloženou pravou pěstí na srdci se mu poklonil. Medvěd se vypařil stejně rychle, jako se rozplynula bílá mlha, ze které vystoupil a runy na Grubního zbroji pohasly. "SLÁVA MEDVĚDÍMU OKU! SLÁVA MEDVĚDÍMU OKU!" provolávali přeživší trpaslíci, kteří se sešli v kruhu kolem něj…