Odsouzena

[Anthony Jackson]

"Zastavte slečno!" Nic netušící krysa se ohlédla a zastavila. Herold vytáhl mohutnou sekeru a ušklíbl se. Kolem bylo několik zvědavých obličejů a ona byla obklíčena. Elizabeth se zasmála a urovnala si klobouk. Tato vyhnankyně byla dlouhodobě sledována ; byla velkým otazníkem. "Domluvme se" nabídla Elizabeth a chytla uzdu do rukou. Herold však nesouhlasně zakroutil hlavou a ona hned věděla co má dělat. "Chci tvou hlavu, žádnou domluvu!" Cukla za otěže a tryskem se rozeběhla do lesů ve snaze si zachránit krk. Herold byl rychlejší a s hlasitým řevem, který se rozhléhal okolím běžel za Elizabeth. Ta různě kličkovala a dařilo se do doby než kopyto koně uklouzlo těsně u brány hradiště. V tomto momentě se kůň svalil na zem a ona s ním. Ačkoliv měla náskok, zvedla se a rozeběhla se k bráně. To už však herold máchl sekerou a ona byla omráčena. Probudila se až za několik okamžiků v Thyrijské cele. Zamrkala, rozhlédla se, a to už si Lilek rozepínal kalhoty....

"Byla dopadena! Byla dopadena!" Rozhlašoval radostně v Andoru vandrák a hodil kloboukem nad hlavu. "Kdo byl dopaden?!" "No ona! Ona! Ta krysa!" znovu se zasmál a rozeběhl zprávu vyhlašovat dál. Muž na koni mávl rukou na náznak nevzrušení a věnoval se dál civěním do sloupu.

V cele mezitím trpěla. Lilek chtěl aby se s ním vyspala, ale ona odmítala. Nakonec se na ní vykašlal a šel se věnovat hlídání dalších cel. Dlouhou dobu hleděla na masku a civěla do mříže. "Budou trpět" Vyslovila a ulehla na lůžko.

[Anthony Jackson]

O den dříve...

"Tu skupinu vede..." "Mlč!" Pronesl hlasitě svalnatý muž a smetl ze stolu veškeré dokumenty. Rozhořčeně vzal židličku a mrskl s ní o stůl. "Běžte do Thyrisu! Elizabeth... umíš už něco?" "Něco málo" Muž se usmál a kývl ke vchodu. "Běžte" Skupinka se navlékla do zbroje, Elizabeth na sebe vzala masku a se smíchem vyrazila do Thyrisu. Stráž nic nečekala, v tu chvilku vytáhla Elizabeth kopí a probodla strážníkův krk skrz naskrz. Strážník lehl na zem a druhý na Elizabeth vystřelil. Ta sletěla z koně a řádně si natloukla. "Smrade!" Pronesl válečník ze skupiny a ostrou stranou sekery vrazil strážníkovi rovnou do obličeje. Krev cákala všude kolem. Žena si setřela krev ze tváře a zvedla se.

Strážníkům byla sťata hlava a cesta do Thyrisu byla volná. Po chvilce se tichým Thyrisem ozval klusot kopyt. "Zastav mrcho!" Pronesla Elizabeth a namířila ostřím kopí ke krku. "Naval vše co máš nebo dopadneš špatně!" Křikl zas člen skupinky. Žena na koni zakroutila hlavou a rozeběhla se k bance. Zřejmě byla hloupost brát nohy na ramena a žena i s koněm lehla v kaluži krve. Plivajíc krev na dlaždičky hleděla do tváře neznámému zločinci. Ten se usmál, a s lupem zmizel i se skupinkou.

Mladík si ladně vykračoval, když v tom ucítil hrot kopí na zádech. Vykulil oči a nevěřícně koukl do stínu. "Prosím, ne!" Skupinka se zasmála a ozvalo se "Máš zlaťáky?" "Ne.. nemám... áále mám medvědy!" "Výborně, naval to sem" Muž vytáhl několik medvědů a krčil se. Elizabeth ho mírně šťouchla, ale víc se mu nestalo. "Můžeš běžet" Mladík si oddychl a urychleně se rozeběhl do města.

Tu noc se Elizabeth vydala za Tribunem. Vždy byla milá, ale dneska ne. "Pakliže mne vykážete, stane se něco hrozného" Potom se usmála a opustila Thyris. Tribun rozpačitě svolal heroldy, informoval novou stráž o této kryse a odebral ženě občanství města. Jenže Elizabeth se umí skvěle obhajovat a kdopak by obviňoval nevinnou krásnou ženu? Nu? Vážně se tohle stalo? Nebo to nebyla Elizabeth ale maskovaná žena? Opravdu za vše může zrovna Elizabeth...?

[Anthony Jackson]

Den biče...

Ráno se světem rozezněl hlas koule že v tento den bude Elizabeth veřejně zbičována! Úsměvy všech měšťanů mluvili za vše. K večeru se Elizabeth vzbudila a v ruce svírala dýku. Hleděla do kaluže krve a na Lilkův bič. Věděla že tento den nedopadne dobře. Svalnatý chlapík vypadal zachmuřeně a kousal si nehty. Členové skupiny, se kterou Elizabeth chodila na lov hleděli do malého okna, které osvětlovalo místnost. Muž usedl do trůnu a kamenným výrazem kývl. Muži sedli na lavičku a hleděli na chlapíka. Ten udeřil do stolu a zachmuřeně zamumlal "Sakra"

K večeru se městem rozezněli trubky Thyrijských trubačů s radostnou zprávou že bude Elizabeth zbičována. Ta hleděla na Lilka s úšklebkem a on neměnil výraz. "Nastal čas zbičovat tu mrchu!" ozvalo se z venku se smíchem. Žena se zvedla a schovala masku. Herold mával klíčkama a se smíchem odemykal mříže. "Snad sis nenamazala záda?" Elizabeth nahodila úšklebek, nechtěla se světem komunikovat. Zkrátka se necítila připravená. Stráž byla v civilu a s ostatními čekala u brány. Brána se otevřela a objevilo se několik mužů a svázaná žena. Potlesk a smích se rozezněl Thyrisem, Elizabeth házela na všechny strany sprostá slova a cukala se. "Pán temnot vás všechny ztrestá!" "O kom mluví?" šeptl muž s kloboukem na mága s holí. Ten cukl rameny a s úsměvem hleděl na odsouzenou.

Herold ženu svázal a otočil se k divákům. "Každý si dnes bude moci hodit, prvně ale vykonám vůli senátu" svlékl Elizabeth a rozmotal bič. Několikrát s ním zapráskal ve vzduchu když v tom šleh. Elizabeth vyvalila oči a zakřičela. "Tímhle to neskončilo!" bezmocně křičela a v tom dostávala další rány. Nakonec vzali ostatní hole, kameny či snad něco ostřejšího a začali do ní bušit. V osudný moment kopala, kopala až zapadla do díry kde byla bezmocná. Utrpěla několik vážných ran a když herold vše ukončil slovy "Myslím že má dost!" Elizabeth si odplivla a důkladně hleděla na usměvavé tváře.

Skupinka už něco tušila. Vandrák co všude rozhlašoval tuto zprávu si urovnal klobouk a toulal se nočním Thyrisem, když v tom se ozval klusot kopyt. "Zastav!" žena ve skupině nebyla, asi odpočívala. (Nedivme se) Chlapík v klobouku se s úsměvem ohlédl, ale to už mu kopí projelo břichem. Vrah v róbě se zasmál, setřel krev z hrany kopí, odtáhl tělo k řece kde ho vyhodil, nasedl na koně a tryskem opustil Thyris...

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
NONRP: Všem zúčastněným se dnes omlouvám za nevydařenou akci. Zkrátka to nějak nevyšlo a mě se do toho moc nechtělo. Dopředu jsem ale věděl co dělat a mělo to vypadat hezky a vydařeně, něco se však zvrtlo a upřímně se omlouvám. Žádnou dýku neměla, nikoho nekopala, nemluvila když byla umlčena. Pokud nastane další akce (Těch bude) ; slibuji že to bude mnohem lepší než dnešní fiasko.

[Anthony Jackson]

Špinavá věc...

K večeru se Elizabeth vydala na hřbitov udělat něco, co měla udělat už dávno. Zbavit se důkazů vraždy onoho mladíka. Vzala lopatu a nočním Andorem se došourala až na hřbitov. Na hřbitově se ukázal i válečník s kopím, kterého silou udeřila do hlavy. Tomu se zatočila hlava, a zeptal se co tam chce. "Jdu překopat plevel zesnulému kamarádovi" kývl a odešel. Eliz se uchechtla a s úsměvem došla do zadní části hřbitova, kde už leželo tělo mrtvého mladíka. Rozhlédla se a když byl čistý vzduch, vykopala hrob a hodila do něj tělo mladíka. Hrob zakopala a zasypala ho starou hlínou aby nikdo nezjistil, že byl čerstvě vykopán. Opucovala si ruce a s úsměvem se vydala zpět do Andoru...

Pozdě v noci...

Po výbuchu Andorské banky se Eliz usmála a vydala se domů. Byla noc, a krom mňoukání několika koček a dupotu strážníků bylo ticho. Otevřela truhlu a vytáhla dlouhý nůž s černou rukojetí. Přišla s ním k oknu a ostří se zalesklo v odrazu měsíčního světla. Schovala nůž za opasek a s chladným výrazem vyšla do nočního Andoru. Chvilku se rozhlížela a po nádechu se vydala do Thyrisu kde už nebyla vítána. Stráž u brány na ní vyběhla a se slovy "Zmiz z města Thyris!" vystřelila. Šípem byla zasažena do ramene. Prudce se sebou cukla a narazila zády do sloupu za který se schovala. Chytla se za rameno a s výdechem zařvala "Svině!" Ve stínu obešla stráž a otevřenou bránou vyšla do města.

Po chvilce se ozval klusot kopyt a Eliz vytáhla nůž. Na mostě si stoupla před muže a zasmála se. "Kampak takhle v noci?" muž s lukem na zádech zdvihl obočí a nevzrušeně rozmáchl rukama "Zmiz ženská bláznivá! Co tě to napadlo takhle v noci napadat lidi...? Seš snad úplně blbá nebo co?!" Eliz se zasmála znovu. Chlapík vytáhl luk a vystřelil na ní. "Zmiz couro hnusná" v onom okamžiku muže zasáhla šipka do ramene, za které se rychle chytil. Druhá rána ho sesadila z koně a když se chtěl zvednout, Eliz mu zabránila nohou. Kůň vyplašeně utíkal z města a muži se zaleskla očka. "Vím kdo jsi! V tomhle městě nemáš co dělat, a tvého kamaráda si podám ty couro!" muž flusl Beth do tváře, a ta cukla hlavou. Rukavičkou si otřela flusanec a napřáhla se nožem. "Couro!!" Pronesl muž a Eliz mu se smíchem zabodla nůž do srdce.

"Já tě varovala..." seknutím si vzala skalp, a v ten okamžik se ozval řev. "Hej! Co tam děláš?! Vypadni! Hned!" šíp ze strážníkovi kuše naštěstí trefil roh stánku, a Eliz prchala. Vyskočila na střechu a už byla někde jinde. Po hodině seskočila a rozhlédla se. Z temného stínu se vynořil známý obličej na kterém bylo zklamání. Neozbrojená žena s copánky hleděla na Eliz. "Velevážená..." Beth se ohlédla a nevěřícně koukla na ženu. "Co tu děláš? Jak ses dostala do Andarie?!" Žena s copy nechápavě koukala na Beth. "Paní, co se to s vámi stalo? Nůž, rozpárané hadry, krev... vždyť... vždyť Vy jste dcera císařovny." Eliz ženu umlčela gestem. "To už bylo dávno!" žena zakroutila hlavou a koukla Eliz do tváře. "Co by na to řekl Váš syn?" Po této větě Beth zakroutila hlavou a vykulila oči. Potom koukla na zem a po tváři jí začala téct slza. "Kde vůbec máte syna? On se do Andarie nedostal? Nedoplul? Měla to být naše zaslíbená zem madam, a všichni se sem snad úspěšně doplavili." Elizabeth založila ruce a zakroutila hlavou. "Nevím zda doplul, naposledy mi řekl sbohem mami.." Větu dořekla tiše a smrkla. Žena s copy vzdychla, a udělala krok blíž. "Věřím že se najde. Já byla dlouhou dobu na cestách, teď zas musíme odplout.." Beth zakroutila hlavou. "Ne, musíme si promluvit o všem co se stalo. Pojď, bydlím v Andoru"

Beth společně se ženou obešla stráž a bez komplikace se dostali do Andoru. "Posaď se" pokynula rukou a svlékla se. Potom si i ona sedla ke stolu a mrskla s krvavým nožem na stůl. Žena s copy vyvalila oči a koukla na svou paní. "Co.. to má" Eliz nahodila kamenný výraz a vytáhla kus látky. "Venku běhal nějakej čuník tak jsem ho zařízla a dala řezníkům, čemu se divíš?" copatá žena zakroutila mlčky hlavou. Beth otřela nůž a mrskla s ním do bedny. Následoval asi dvouhodinový rozhovor.

"Část vesničanů odplula do Amadoru, a ta druhá část nešťastně zahynula na moři."
"Mě vezla speciální loď se strážníky od nás. Dopluli jsme sem, a nechali mě tu... noo ale o synkovi" Nedořekla.
"Nevíte.."
"Správně, nic nevím. Ráda bych ho našla."
"Ráda bych Vám nějak pomohla, ale opravdu nevím kde by mohl Váš syn být." Elizabeth mávla rukou.
"To není tvá věc."
"A co zdejší lidé? Mají Vás rádi? Berou Vás za šlechetnou dámu?"
"Och.. no..." Hlavou cukla k bedně s nožem a zas koukla na copatou ženu.
"Přímo mě zbožňujou. Měla bych dostat nějakou speciální cenu, nebo vyznamenání za nejmilovanější ženu na světě, která rozdává malým dětem cukrovinky."
"Vy máte ale děti ráda slečno."
"Ano, to ano. Ale rodiče těch dětí bych vypráskala"
"Mrzí mě to že Šimpaka napadl naší zem, ale už se nedalo nic dělat. Hrozně mne mrzí i smrt vašich rodičů i chotě."
"To nic. Jak si mne vůbec našla?"
"No, máme tuto noc loď v Thyrisu. Ve dvanáct odplouváme na Kyrské ostrovy. Mimochodem, co měl znamenat ten nůž?"
"Říkám že prase.."
"Prase? Vždyť.. nechápu. Proč tu máte vystavené hlavy a vůbec? Co to nosíte na sobě, v čem to chodíte?" Elizabeth udeřila do stolu.
"Chci abys znala pravdu. Stala se ze mě členka podsvětí a vraždím lidi, strážníky, obchodníky.." Žena se zvedla a s údivem shodila vázu. Ta se roztříštila na několik kousků.
"To to ne, lžete!"
"Nelžu."
"To.." Žena seběhla schody. "Jste špína! Vaši rodiče se musí obracet v hrobě a o synovi nemluvím."
"Cože? Cos to řekla?!"
"Jste špína! Prolhaná špína! Post šlechetné dámy Vám nesluší."

Elizabeth vzala lahev kořalky za hrdlo a seběhla schody. "Takhle o mě nemluv!" žena otevřela dveře. "Váš syn musí být obrovský chudák! Sbohem!" třískla s dveřmi, Elizabeth se napřáhla a švihla s kořalkou o dveře. "Chcípni!" Lahev se roztříštila a několik střepů dopadlo na zem. Beth se sesunula ke stěně a sedla si. Brečela celou noc až do rána. Měla svého syna ráda, a nerada slyšela něco špatného. Brečela a brečela a brečela...

[Anthony Jackson]

Klec z ledu

Lehký vánek se linul stěnami doupěte zimní královny. Ze stropu ani rampouch nespadl. Elizabeth ležela na ledovém oltáři a nedýchala. Ledový drak lehce zafuněl a máchnutím ocasu rozplácl brouka na stěně. Na druhém konci ledového doupěte se ozvalo kýchnutí. "Je mi ziba, nebůžeme se vrá.. vrátit?" svalnatý muž se ostře ohlédl a zakroutil hlavou. "Nemůžeme! A nekýchat!" tlustý mladík kývl. Mezi muži byl blonďatý, modrooký chlapec svázaný lanem. "A nebůžeme tu toho kluka nechat a odejít?" Muž zamručel a znovu se ohlédl. "Říkám že ne! Necháme ho tu, ale hloubš" tlusťoch zas kývl a šel dál. "Bacha!" svalnatý muž se skrčil a nad hlavou mu cosi zazářilo. "Pusťte mě!" ubrečený chlapec smrkl a na nose se mu začal tvořit rampouch. Tlustý muž mu zatahal za ucho. "Drž hubu, pohni." Strčil do něj, a vykračoval dál. Ledový drak hlídajíc Elizabeth se zvedl na nohy a líně rozpřáhl křídly. Zmizel.

Oba dva muži se zarazili. Rampouch nad nimi se začal odlamovat. Tichým doupětem se ozvala slabá rána rampouchu o kámen. Stěna se otřásala a dupot sílil. Vše utichlo. Muži se zastavili. Nechápavě hleděli do dálky. "Dopr.. delé! Drak! Drak! Áááá" tlustý muž se rozeběhl zpátky. Svalnatý chlapík tasil meč a ohlédl se za svým kolegou. "Hej! Zastav!" Poté natáhl špičatou stranu meče na draka. "Zpátky! Zpátky!" Svázaný chlapec vyděšeně hleděl na muže a draka. Drak líně máchl ocasem ve sněhu. Poté natáhl hlavu a z tlamy mu vyletělo několik vloček. Těch se svalnatý muž ihned zbavil. "Táhni zrůdo!" s heknutím máchl mečem, a drak ucukl. "Pocem" chytl lano s chlapcem a škubl k sobě. "Vem si tohohle! Je mladý a.." Tlustý muž zakopl. Než se stačil sebrat, tak se mu stříbřitá liška zakousla do ruky. Tlusťoch zakřičel. Svalnatý muž se ohlédl za křikem, mrsknul s chlapcem o zem a rozeběhl se za hlasem svého kolegy. "Vydrž!" Další liška skočila tlusťochovi na břicho a ukousla mu ucho. Drak hlasitě zařval, a ze stropu začali padat rampouchy. Zařval znovu, rozpřáhl křídly a rozeběhl se za běžícím chlapíkem. Obě lišky vykulili oči na draka a rozprchli se. Drak máchl tlapou a doslova rozmáčkl tlusťocha. Silák se ohlédl. Aniž by zasahoval, zahodil meč a rozeběhl se k východu. Vyběhl z doupěte a s hlasitým křikem běžel Ilerenským lesem. "Pomocte mi někdo! Prosím! Pomožte!" Drak vylétl, hlasitě zařval a vzduch rozproudila ledová dávka vloček, mrazů a mnoho dalšího. Mráz se zatřepetal, a silák padl na kolena. Krev mu v žilách tuhla. Nakonec ztuhl úplně a těkal očima. Drak se rozhlédl, vzal bezvládné tělo a sežral ho. S řevem se vrátil do doupěte.

Chlapec se bezvládně válel ve sněhu a brečel. Drak mu dupl rovnou u hlavy. K smrti vyděšený blonďáček zavřel oči. "Prosím, nedělej to" smrkl znovu. Drak k němu sklonil hlavu. Chladným vánkem mu ovanul vlasy. Překousl lano, a chlapec oči otevřel. Drak vzal chlapce mezi křídla a vydal se s ním k Elizabeth. Ta začala dýchat a zamrkala. Koukla na chlapce a na draka. Drak si sedl a sledoval. "Ed.. Ede.. Jsi to ty?" Chlapec zamrkal. "Maminko!" vypískl a objal ležící Elizabeth. Ta se rozplakala a lehce ho hladila po hlavě. "Synu!" Drak frknul a sedící žena se zvedla. Po silném objetí se Elizabeth zvedla. Chytla chlapce za ruku a vydala se s ním na cestu. Drak hlasitě zařval, a vzlétl do vzduchu. Žena máchla rukou, a kolem Elizabeth a Edwarda se utvořila ledová klec. Hlas ženy se rozezněl doupětem. "Budeš tu uvězněna až do doby, než sama uznám za vhodné. Nechť ti tvůj ledový hrob slouží na věky věků!" Pronesla a s hlasitým smíchem znovu máchla. Z Elizabeth se stala ledová socha a chlapec otevřel ústa. Žena udělala několik kroků ke kleci a zlověstně se usmála na chlapce. Ledovou rukou ho pohladila po hlavě a zasmála se. "Byla by škoda zabít tak pěkného chlapce." "Nestraš mě babo!" vypískl klučina. Žena se ohlédla na draka a zasmála se. Drak nahodil kamenný výraz. "Baba? Připadám ti stará?" "Jo, seš stará, hnusná a smrdíš! Kiš!"

Žena s úsměvem obcházela klec a hleděla na sochu Elizabeth. Máchla rukou a drak přilétl ke kleci. Klec zmizela a Elizabeth se vznesla do vzduchu. "Sem se nikdo nikdy nedostane. Uvidíme, kdo se bude smát naposled chlapče." Žena natáhla ruku na sochu Elizabeth. Z ruky vylétl blesk a socha se roztříštila na milióny malých kousků. Vločky vylétli a mířili k dalšímu městu...

K ránu... (Dodatek)

Zkamenělá Elizabeth visela ve vzduchu. Doupětem se linulo ledové dýchání bílého draka. Rozednívalo se a žena s klacíkem v ruce seděla na svém trůnu. Blonďatý klučina si klekl do tureckého sedu a hleděl na ní. "Jsi ta ledová královna, o které mi tatínek říkal?" vyptával se s ďolíčky na tvářích. Žena hluboce vzdychla a zvedla se. Chodila kolem chlapce a dlouhé šaty válela ve sněhu. Chytila chlapce za ramena a zlověstně se usmála. "Těmto věcem nerozumíš." Pověděla dost chladně na to, aby se klučina oklepal. "Co Vám maminka udělala?" Žena znovu vzdychla a mlčky se vrátila ke trůnu kde usedla. Bezvládné tělo Elizabeth se vznášelo ve vzduchu. Tělo zářilo a kolem něj se třepetalo několik modrých mrazů. "Jsi. Tohle by normální člověk nedo.. pčík.. nedokázal" klučina si otřel nos a ušklíbl se. Žena neodpovídala, líně hleděla kamsi dopředu.

Bílý drak si lízal křídlo. Líně funěl a hleděl tím směrem, kam žena na trůnu. Bylo ticho, když v tom. "Hrozná díra. Nějakej sliz nebo co, no hnus." "Grum, vymlátit to tu" Skupinka dobrodruhů se šourala doupětem. Žena na trůnu cukla hlavou a namířila ukazováčkem na chlapce. Toho okamžitě obalil led a dopadl na zem. Drak seděl, hledíc na skupinku. Skupinka znamenitě postupovala dopředu. Ohromný brouk, ležící na zemi se zvedl a zavolal si skupinku dalších. Mráz štípal a nebylo to snadné. Skupinka se ale nakonec dostala až k samotnému konci, kde na ně hleděl drak. "Hele, tenhleten sežral tu dě.. a do hajzlu." muž ukázal na visící Elizabeth a na chlapce obaleného ledem. "Nebát se, tenhle drak nekousat. Být hodná. Grum drak?" Drak zakroutil očima, zvedl se na nohy, rozpřáhl křídla a silně zařval. Muž upustil meč na zem a otevřel ústa dokořán. Než bys ale řekl švec, drak zmizel. Skupinka zakroutila hlavou. "Asi vidina. Nic, vzít poklad a zmizet." Pobrali co v truhlici zbylo a odešli.

"Předhodit barbarům. Za tu babu si to zaslouží." Pokynula žena a ukázala na chlapce. Několik Athon ví čeho, čaplo chlapce a hodilo ho barbarům k doupěti. Jeden opravdu slizký baruk vzal chlapce na rameno a vzal ho do chatrče. Athon ví co tam s ním dělali. Žena na trůnu hleděla na Elizabeth. Švihem mávla a tělo se spustilo na zem. Připoutala Elizabeth k oltáři a zvedla se. "Ubohá dívka" Svírala v ruce klacík a kroutila hlavou. "Mnoho zažila, mnoho vytrpěla, chudinka" Elizabeth začala dýchat a otevřela oči. Koukla na ruce a silně škubla. "Mladá, hezká" Elizabeth zvedla hlavu na ženu. "Pusť mě svině hnusná!" Žena se usmála. Klekla si k Elizabeth a chytla jí za bradu. "Opravdu, nevychované děvče" "Cos udělala s Edwardem?! Ty hnusná zlá babo!" Žena vzdychla. "O to se nestarej" Máchla hůlkou a i s Elizabeth stála u východu doupěte. Rozmáchla rukou a ukázala kolem dokola. "Je tu krásně. Možná by ti svědčila svoboda co?" Jeden žebrák šel zrovna kolem. Držel tác zlatek a zarazil se u žen. Upustil tácek na zem a otevřel ústa dokořán. Žena s hůlkou zdvihla obočí a natáhla k němu hlavu. "Baf!" řekla tlumeně, mlaskla a lesem se ozval nepatrný řev draka. Žebrák si klekl a sepnul ruce. "Prosím, ušetřte mne vzácná dámo, sháním zlaťáky dětem a ženě. Nemáme co snídat."

Drak se zjevil těsně za žebrákem. Žebrák chytl ženu kolem nohou a ona cukla. "Můj drak také dlouho nežral." Kopla žebráka k drakovi, a ten se mlsně olízl. Žebrák se začal zvedat, ale zarazilo ho ledové kouzlo. Elizabeth měla volné ruce, ale nehýbala se. Byla držena kouzlem. Žebrák naříkal a vzlykal. Žena kývla na draka a i s Elizabeth zmizela v doupěti. Drak líně došel k žebrákovi a snědl ho. "Drahá Elizabeth, budeš mi tu dělat společnost navždy. Dobrou noc." tělo se vzneslo do vzduchu a ztuhlo.

[Anthony Jackson]

Doupě

Zářící tělo Elizabeth viselo ve vzduchu. Žena na trůnu chladně sledovala rampouch držíc svou hůlku z ledu. Jeskyni se opovážila navštívit další skupinka dobrodruhů. "Čum na toho brouka!" ukázal muž tlustým ukazováčkem na obřího brouka. Válečník bodl brouka do břicha a ten se sesunul k zemi. Utřel si několik soplů u nosu a kráčel sněhem vpřed. "Vím že tu chcípneme!" Vypískl mladík ve skupině. "Drž hubu sakra, nikdo z nás dnes..." ale než to dořekl, obalilo ho několik mrazů, a on se bezvládně sesunul do sněhu. Mráz společně s obřím broukem zneškodnili další členy skupiny a žena sedící na trůnu zívla. "Přiveď toho chlapce zpět!" křikla žena a hlas se rozezněl celým doupětem. Dveře od chatrče se otevřeli a v nich stál blonďatý chlapec a velký muž. Dveře se zavřeli a chlapec se rozeběhl k východu. Žena se zvedla. Ledový drak zrovna spal, a vyrušit ho by nebyl dobrý nápad. "Kam si myslíš že běžíš?! Zastavte ho! Zastavte ho!" křikla a monstra se rozeběhla za chlapcem. Silný mráz mu zabránil v běžení a chlapec zůstal nehybně stát na místě. Žena k němu došla a vší silou mu vlepila facku. Chlapec dopadl do sněhu a rozbrečel se. "Nevychovaný spratku!" namířila na něj hůlkou, z hůlky vylétl blesk a z chlapce se stala ledová socha. Žena si odfrkla a rozhlédla se kolem. Cosi si mrmlala, ale nakonec zas usedla do trůnu a natáhla nohy.

Ulicemi Lewanu svištěl mráz a vichřice. Několik dobrodruhů, či ubohých tuláků zima zasáhla a nezbylo z nich nic víc než ledová socha. Muž na černém koni s kápí na hlavě hleděl na tu spoušť. "Tato zima bude dlouhá, delší než loňská" švihl otěžemi a vydal se k Andoru. Jižní část Andoru už také obalila vrstva ledu a Zima se začíná nebezpečně zmocňovat města. Hudebník s loutnou si ladně vykračoval zimní krajinou, když v tom mu cosi začalo šeptat do ucha. Ohlédl se kolem sebe, ale když nic neviděl, vykračoval dál. Hlas vystřídal smích, a muže to donutilo si kleknout. Za zády onoho nešťastníka se z ničeho nic zjevila žena v dlouhých bílých šatech svírajíc v ruce ledovou hůlku. "Spi sladce" šeptla mu do ouška, mávla hůlkou, a z hůlky vylétlo několik malých vloček, které hudebníka rázem usmrtili. Se smíchem zmizela bůh ví kde...