...Kousanec...
Felix seděl ve svém domě, a stále sledoval hořící svíčku. Když svíčka zhasla, vzal svou róbu, a vydal se do Andoru. V Andoru byla tma, a krom dupotu strážníků se tam nic nedělo... náhle se zjevila žena. Byla nádherná a Felixovi se líbila. Chviličku se s ní bavil, až mu nakonec navrhla, zda nechce někam doprovodit. Jelikož byl Felix unaven, chtěl si lehnout, a dopřát si odpočinek. Společnost této ženy by mu neměla vadit. Vydal se společně s ní tedy do Lewanu, kde bydlel. Neustále se ohlížela, snad si nepřipadala bezpečně. Felix rozsvítil lucernu, kterou žena okamžitě shodila na zem. "Tohle nemám ráda!" zasyčela na něj. Zakroutil hlavou, a sedl si na židličku, stále zaujatě sledujíc tu úžasnou ženu. Odbila dvanáctá hodina, a žena změnila barvu oček... vycenila tesáky, a zakousla se mu do krku. Aniž by něco mohl udělat, spadl na zem, a zavřel oči. Když se vzbudil, stála u něj, a omlouvala se mu za to. Nevěděl co to mělo znamenat, takže mu to zřejmě bylo fuk, a stále se usmíval. Žena odešla, a on usnul.
Další den, hned když se vzbudil, místo nehtů měl dlouhé a ostré drápy, oči měl zarudlé, a světlo mu dělalo zle. "Co se to stalo?" vypadal zamyšleně a hleděl na sebe do zrcadla. Byla to zvláštní změna, ale začalo se z něj stávat monstrum, co bylo agresivní, a mělo neustále chuť na lidskou krev. Sám nevěděl, co se to s ním stalo, až mu odpověděla žena co vše způsobila. Neřekla mu nic, ale sledovala ho. Měl se z této kletby vyléčit, ale odmítal, a doplatil na to. Od toho dne začal měnit svou vyzáž. Skrýval svůj obličej, i když každý věděl, že to bude on... Felix bez tváře. Chviličku hleděl na svého koně, nakonec vytáhl meč, a zabodl ho koni do chřtánu. Kůň se chvilku bezmocne válel na zemi, až nakonec vytuhl. Felix vycenil tesáky, a začal mu vysávat krev. Široko daleko nebyl svěděk, který by ho mohl v něčem obvinit. Nic se nestalo. Měl se z toho tehdá vyléčit.
Za týden už byl Felix bez koně, chodil chytat zbojníky v lese, a čistit tak cestu nebohým obchodníkům. Občas zalezl někam do skály, aby nebyl viděn, ale stále neměl nikoho, s kým by mohl být den co den, a nezradil by ho. Koupil si od obchodníka koně. "Pane, ten kůň má v sobě zlo!" Felix se zasmál, a odvedl si koně k sobě domů. Sežral vše co bylo kolem, bránil Felixe svým tělem, a nebál se ničeho. Byl to kůň určen k němu. Byl s ním každou hodinu, každou minutu, a Felix měl kamaráda, na kterého se dalo spolehnout. Koně s Pentagramem u krku...
Felix seděl na svém koni v Andoru. Jelikož ho ona žena zradila, rozhodl se s ní vyřídit účty. Bojoval s ní až do rána, a stále nikdo z nich nevyhrával. Zdálo se že oni se nedokážou zabít. Společně v lesích napadali lovce, nebo zvěř a užívali si to. Když nastal den, co se zas neshodli, tak strážník oba zavřel do vězení. Nemohla tam s ním být, a tak se zas rozhodla spolupracovat. Strážník líně chodil kolem cel, až nakonec Felixovu otevřel a začal do něj bušit. "Ty stvůro hnusná! Tu máš" bušil do něj. Felix vycenil tesáky, a zahryzl se strážnému do ruky. Ten se ohnal, ale marně. Felix na něj skočil, a drápy mu rozřízl břich. Strážník se naposledy koukl Felixovi do očí. "Po.. Pomo.." nedořekl, a dopadl hlavou na zem. Žena se usmála. Náhle se ozvalo zívnutí a dupot. Zezhora dolů bežel další strážník, namířl mušketou na Felixe, ale než stačil vystřelit, už měl dýku v čele. I on spadl bezmocně na zem, a oba dva si vychutnávali krev těchto špinavých lidských těl.
Aby toho nebylo málo, ozval se řachot klíčků v zámků, a ve dveří stál další obrněný muž. Vytáhl badyrchu a rozeběhl se na Felixe. Žena však stačila uchopit mušketu a zastřelit onoho strážníka. "Musíme se vytratit.. okamžitě!" křikla, a vytáhla strážnýmu klíče z kapsy, odemkla a vyběhla ven. "Počkej, ale co ta těla?" "Hm, hodíme to do řeky" Vzali mrtvoly, a štrádovali si to k řece za celou. Za tělem se tvořila krvavá čára. Ozvalo se žblunknutí a těla už se válela ve vodě. Čáru ale sledovala žena, která řvala celým Andorem. "Chyť tu krávu!" Ukázal Felix. Žena kývla a chytila onu dámu za ramena. "Drž hubu!" Ozval se znovu Felix a vrazil dámě docela silnou ránu do obličeje. Ona však stále křičela. "Dělej! Kousej!" ozvala se žena. Felix kývl, vycenil tesáky, a kousl dámu do krku. Ta se sesunula, a zřejmě omráčená dopadla na zem. "Hodíme tu nánu do řeky!" Rozhodl Felix, vzal dámu za vlasy a mrskl s ní do řeky. Oba dva se od sebe vzdálili, a dělali že se nic dít nemůže.
"Felixi! Zatýkám vás za... Hej zastav!" Felix se hnal s koněm za brány onoho města. Ohlížel se, ale kůň bleskově kličkoval nočním lesem. "Zastav, stejně to nevyhraješ!" Honička trvala dlouho, nakonec to ale skončilo křikem....