Boj o všechno
"Uff, dneska to bylo o něco brutálnější. Inu.. soudce mi dnes vydal všechny svitky a společně se mnou z nich složil mapu. Měsíc už vyšel, takže byla ideální chvíle. Ve zlomku minuty se znovu zjevila vraždící stvůra a rozeběhla se za námi. Soudce čapl mapu a urychleně naskočil na koně, vydajíc se za cílem. Já ho sledoval, a utíkal co to dalo. Byl hned za námi, byl neuvěřitelně rychlý, a šlo vidět, že bude bojovat. Vše živé umíralo, na místě soudce vytáhl lopatu a kopal. Společně jsme vykopaly truhličku, kde byl Kriss a návod. Kriss se zabodl Padalynovi do srdce, a ten zůstal nehybně stát. Vzal jsem louč a začal ho zapalovat. Pod bílou vrstvou začala praskat růžová kůže a začal se mu odhalovat znetvořený obličej. Soudce mu usekl hlavu, do které jsem začal bodat dýkou, začal mu obličej netvořit více, způsoboval mu krutou bolest, kterou způsoboval on nám. Nakonec se rozpadl v prach a oblečení shořelo. Vítr rozfoukal zbytek a zbraň i truhlička, společně s mapou zmizeli v prach. Vše bylo ukončeno, a mě začalo znovu tlouct srdce, avšak znetvořený obličej i zlomeniny mám stále. Do týdne bude vše v klidu. Mnich z kláštera měl obrovskou radost, a vychvaloval nás. Chlapeček bude žít se svou babičkou, lovec loví dál, a strážník se k tomu raději nevyjadřuje. Jenomže... byl to konec.. nebo začátek něčeho nového? Každopádně jsem hrdina a chráním svým chabým tělem svět. Nikdy však nezapomenu na ty tři dny hrůzy. Nikdy."
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
"Nyní, když už mám dostatek času, napíšu ti vše úplně od začátku. Čím to všechno začalo, a čím skončilo. Nejprve se ke mě doslechlo že se v Andarii objevil člověk, který vraždí všechno živé, není to tak úplně člověk, ale vraždící stroj, ke kterému by se nikdo neodvážil vkročit. Pronásledoval samotáře a hlavně mě. Chodil mi do nájmu, a škrtil mne.. sledoval mne u starosty v sídle. I když byla noc, a všude se ozývalo mňoukání koček, i sem tam nějaký ten smích z hospod, sledoval mne. A kdyby nebylo strážníků, určitě by mne zabil. Bohužel si liboval ve vnitřnostech a napadal každého, kdo byl v lese, nebo sám doma. V hradišti dokonce brutálně zmasakroval krásného, válečného oře. Když už se začal zjevovat skoro každému, tak se Wyndstrim společně se mnou rozhodl zasáhnout. Nikdo další se do této akce neodvážil a naše cesta směřovala do kláštera slunce, kde byl bratr Zak. Ten nám řekl historku o onom vraždícím monstru, a nám došlo, že ani v tom chrámu nejsme v bezpečí. Začátek naší cesty a hledání vůbec měl být ve středu, kdy bude měsíc další tři dny svítit co nejjasněji. Ovšem měsíc nevyšel vůbec a nám nezbývalo než vydržet do zítřka. Ve čtvrtek však měsíc vyšel a silně zářil. V Andoru se objevil lovec, který ztratil na Klahu skupinku lovců kožešin. Kdybych to nezačal, nemusel bych trpět, avšak nyní už se není čeho obávat. Na Klahu nic nebylo, ale stará čarodějka zaslechla křik, někde z lesa. Tedy.. v lese to vypadalo opravdu neuvěřitelně. Všude krev, mozky, rozporcovaná těla, vyvrhnuté orgány a různé další nechutnosti. Mezi listím ležel lístek. Ovšem vraždící monstrum se bránilo, začalo s námi bojovat, a stále vítězilo. Dokázal nám, že dokáže člověka uškrtit a brutálně ho zmasakrovat. Zrovna z tohoto setkání mi zůstal zlomený nos."
"Bohužel, svitků bylo Pět, a nám nezbývalo než hledat další svitky. Tu noc, začal v hradišti brečet chlapeček, kterému se ztratil otec, když lovil rybky nedaleko za městem. My tušily že už nebude živ, že už bude mrtev - a skutečně, u onoho jezírka bylo rozporcované tělo a všude bylo vyvrhnuto několik orgánů. Stejný masakr, co na Klahu. I zde ležel lístek, a vraždící monstrum i zde zaútočilo. Házelo nás sem tam, krutě nás týralo, až nakonec dokázal, že dokáže zabít zvěř ukázáním. Namířil na orla, a ten v mžiku sekundy zemřel. Nezbývalo než čapnout svitek a vzít nohy na ramena. Wyndstrim se nadále odmítal zapojit, nechtěl skončit špatně. Jeden opravdu nezdvořilý strážník mi řekl o někom, který se ztratil u Valu. Má cesta tedy směřovala tam. Všude byl zatím klid, a vraždící monstrum nikde. Čapl jsem lístek, otočil se a v tom mne něco čaplo za krk a tisklo ke zdi. Začalo mě to drtit a hrozně to bolelo. Křik se rozezníval celým valem, ale raději si toho nikdo nevšiml. Když mne nechal ležet na zemi, zastavil mi srdce, a odešel. Hock mi tam však vrazil náhradu a mě bylo o něco lépe.
"Poslední den, tedy včera mne napadlo hledat znovu. Má cesta směřovala do kláštera, kde bylo rozporcované tělo.. inu zkrátka stejný masakr kde všude. Potom mne otec vyslal do Thyrisu, a vraždící stroj byl agresivnější. Shodil mne z koně, a začal do mne bušit. Potom zmizel, a když jsem čapl svitek, rozeběhl se za mnou neuvěřitelnou rychlostí, ale nedopadl mne. A zrovna u teleportu byl soudce, kterému jsem svitky dal. Složil jsem z nich mapu, a dle ní společně se soudcem hledal. Muž v černém oblečení nás nenechal. Neuvěřitelnou rychlostí se za námi rozeběhl a stačil nám. Náměstím fičel vítr, a troubení rohu spojený s klusáním koní, až to vyrušilo několik obyvatel. Na to však nebyl čas, šlo tu o životy! Blízko Pláže začal soudce kopat, až narazil na cosi tvrdého. Vytáhl jsem to společně s ním ze země, a otevřel. Soudce čapl Kriss a návod, a rozhlédl se. Vraždící monstrum se zjevilo, a v tom mu soudce bodl Kriss do srdce. Nestvůra nehybně stála, a začala ožívat. Už cítila bolest, a začala krvácet. Vzal jsem louč, a podpaloval onu nestvůru, začala rudnout, a oblečení začalo hořet. Soudce vytáhl sekeru a rozmáchnutím mu usekl hlavu, do které jsem brutálně vyznačil nějaký znak. Cítil bolest, pomstili jsme všechny napadené a mrtvé. Nestvůra se změnila v popel, který vítr rozfoukal někam do moře. Truhlička a vraždící nástroje zmizeli v popel, a my utíkaly do kláštera slunce. Bratr Zach natěšeně vychvaloval oba zachránce a nabídl, že když budeme něco chtít, tak se stačí zastavit. Srdce mi začalo zase tlouct, ale i tak nikdy nezapomenu na ty dny utrpení. Ale.. stal se ze mě hrdina!"
