Karin seděla v temném koutě a celá se třásla. V domě byla zima a venku temná tma. Na stole svítila svíčka, která se každou chvilkou chystala zhasnout. Začala se opravdu trápit a nezbývalo nic víc, než čekat co se bude dít dál. Už hodinu seděla v koutě a celá se chvěla. Celou dobu nic nejedla, nic nepila. Vytáhla z kapsy křížek a začala ho líbat. Každým chvěním slyšela ženské hlasy a zvuk šumícího ohně. Chytila se o opěradlo trůnu a vyšplhala se na něj. Usedla do trůnu a hleděla do svíce, která zhasla fouknutím větru. Okenice se začali klepat a venku byla neuvěřitelná zima. Karin už nevěděla co má dělat. Má skončit se životem nebo začít od začátku? Zaslouží si vůbec začít znovu, nebo si spíše zaslouží bolestivou smrt? Našla ovšem naději. Nadějí byl muž, který změnil Karinin život od úplného začátku. Zamilovala se do něj a cítila se s ním v bezpečí, ale celou tu dobu mu nevěřila. Ona věděla že to nebude růžovoučké a že ta láska brzy skončí. Jednoho dne se rozhodla skončit to. Opustila ho a hledala nový vztah s někým, s kým by se cítila opravdu šťastná, jako se cítila s ním. Uvažovala i o ženě, ale až tak hluboko neklesla. Karin se nabízelo hned několik mužů, ale ona věděla že to nebude klapat.
Jednoho dne se rozhodla skončit s tou, která byla v cestě. Vytáhla na ní všechna svá kouzla a všechnu magickou sílu, ale nic z toho nepomáhalo. V cestě stál muž, který se neuměl vůbec rozhodnout. Dopadlo to tak, že si to i on odnesl, ale Karin toho nakonec nechala. Uběhl měsíc a Karin byla stále sama. Jednoho slunečného dne se rozhodla zaběhnout do hospody aby si něco objednala. Ozval se božský hlas... hlas toho, kterého měla opravdu ráda a se kterým se cítila bezpečně. Prožili spolu nádherný večer, dokonce se odvážil na polibek a na držení se za ruku. Stále tam ovšem necítila to ořechové a řekla mu o tom. Byl ovšem jiný než se zdálo. Byl to bisexuál. S takovým Karin nemohla být. Vlastně.....? V hlavě se objevovalo několik otazníků a těžkých rozhodnutí, ale ona stále nevěděla co dělat. Trpěla vážnou nemocí. Změna nálad. Rozhodla se však něco dělat. Rozhodla se to změnit. Další den se ozvalo klepání na dveře a ve dveřích stál onen muž. Karin na něj celou minutu beze slova hleděla se založenýma rukama na hrudi. "Slibuji...Slibuji že se všechno změní Karin" Ta kývla a uvítala ho u sebe. Vyléčí se z toho? Nebo navždy zůstane nezměněná a nečistá?
Změny!
Pravidla fóra
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.
2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.
3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.
4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.
Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora
V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.
5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.
2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.
3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.
4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.
Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora
V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.
5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
-
Anthony Jackson
- 2. výstraha
- Příspěvky: 279
- Registrován: ned 18. srp 2013, 10:53
- Testovací pole: nikdy
- Bydliště: Nikde
Změny!
Bez komentáře
-
Anthony Jackson
- 2. výstraha
- Příspěvky: 279
- Registrován: ned 18. srp 2013, 10:53
- Testovací pole: nikdy
- Bydliště: Nikde
Re: Změny!
V Thyrisu...
Vousatý stařec se na Karin mile usmíval. Sesedla z koně, dala mu váček a nastoupila na loďku. Hladina se trošičku zvedla, ale na žádnou velkou bouřku to nevypadalo. Za nedlouho se kotva zvedla a loď vyplula. Karin zahlédla hned několik ostrovů na které se chtěla kouknout. Otočila se na starce a ukázala za hustý les na nějaké obydlení.
"Dokážete kouzlit?"
"Inu dokážu, ale momentálně u sebe nemám nic... tedy ehm... víru... víru mám!"
"Víra mu bude ale k ničemu. Mno nic, zkusím to sama"
"Fajn, ale kdyby se vám náhodou něco stalo, tak vám samozřejmě pomohu"
"Stalo? Mě? Prosím vás!"
Karin se zasmála a vydala se rychlým krokem do obydlení, kde už sídlilo několik mužů a žen se šavlemi a Karin s kapitánem rozhodně nevítali. Silný muž s dlouhým mečem a s šaty z hedvábí na Karin hodil očkem. Dopajdal až ke Karin a zasmál se. Ta se zamračila a udeřila ho silně do břicha. Kapitán ostrova tasil meč a začal kolem sebe švihat. Karin byla ovšem rychlejší a za několik chvil ho usmrtila svými kouzly. Prošla sama celý ostrov až to nakonec vzdala a vydala se zpět do lodě.
"Kolik u sebe máte slečno?"
"Docela hodně, ale to by vás nemělo zajímat. Vyrážíme na ten Kyr?"
"No, máme hodinku"
"Fajn, ukažte mi všechny ostrovy"
"Někde vzadu bude vodní chrám. Koukneme se tam"
Dojeli až k ostrovu kde stál vodní chrám. Vylodili se a opatrně se blížili ke chrámu. Stráže chrámu si ale všimli že někdo špehuje a hned několik obrovských mořských strážců se na ně vrhlo. Karin zkoušela svá kouzla, ale nic nezabíralo. Nakonec tedy doběhli na loď a vypluli za ostatními. Za dvacet minut už se opravdu vydali na ostrov Kyr, kde si měla Karin odpočinout. Pluli celý den a kapitán nezavřel oči. Ve dvanáct hodin dalšího dne loď zakotvila na ostrově zvaném Kyr. Kapitán ohlásil cíl a všem oznámil že do dvanácté hodiny večerní, loď vyplouvá zpět do Thyrisu. Karin toho nasbírala co se dalo. Bylo toho opravdu moc a tak to musela uložit do lodě. Nakonec se vydala do města, kde si koupila několik věciček. Spala dvě-možná tři hodiny, ale celou dobu se kochala krásou Kyru a u Kyrského majáku večer sledovala hvězdy a tiché moře. Nakonec se svou společnicí koukla do zdejších stok. Bylo to trošičku... vlastně úplně jiné než patoky v Andoru. Sliz divně bublal, neustále se rozšiřoval a dokonce se opět spojoval. Byl docela oříšek zabít tohoto tvora a i medvědovi dělal docela trable. Nedošli ale moc daleko.Bylo to čím dál tím víc obtížnější a tak se rozhodli že se sem kouknou třeba někdy....Příště.
Ve dvanáct hodin večer už kapitán čekal na lodi se slovy: "Máte všichni všecko?" Všichni na to odvětili ano a loď vyplula. Na moři byl docela klid. Karin slyšela mnoho historek o mořských hadech, nebo o zlých pirátech. Nic se ale celou dobu nedělo.
"Fájn, nyní si můžete odpočinout. Kolem druhé hodiny odpolední se vrátíme do Thyrisu, kde si všichni vezmete svůj náklad a ukončíme tento náročný výlet."
Tu noc si Karin zopakovala tu samou otázku.
Vousatý stařec se na Karin mile usmíval. Sesedla z koně, dala mu váček a nastoupila na loďku. Hladina se trošičku zvedla, ale na žádnou velkou bouřku to nevypadalo. Za nedlouho se kotva zvedla a loď vyplula. Karin zahlédla hned několik ostrovů na které se chtěla kouknout. Otočila se na starce a ukázala za hustý les na nějaké obydlení.
"Dokážete kouzlit?"
"Inu dokážu, ale momentálně u sebe nemám nic... tedy ehm... víru... víru mám!"
"Víra mu bude ale k ničemu. Mno nic, zkusím to sama"
"Fajn, ale kdyby se vám náhodou něco stalo, tak vám samozřejmě pomohu"
"Stalo? Mě? Prosím vás!"
Karin se zasmála a vydala se rychlým krokem do obydlení, kde už sídlilo několik mužů a žen se šavlemi a Karin s kapitánem rozhodně nevítali. Silný muž s dlouhým mečem a s šaty z hedvábí na Karin hodil očkem. Dopajdal až ke Karin a zasmál se. Ta se zamračila a udeřila ho silně do břicha. Kapitán ostrova tasil meč a začal kolem sebe švihat. Karin byla ovšem rychlejší a za několik chvil ho usmrtila svými kouzly. Prošla sama celý ostrov až to nakonec vzdala a vydala se zpět do lodě.
"Kolik u sebe máte slečno?"
"Docela hodně, ale to by vás nemělo zajímat. Vyrážíme na ten Kyr?"
"No, máme hodinku"
"Fajn, ukažte mi všechny ostrovy"
"Někde vzadu bude vodní chrám. Koukneme se tam"
Dojeli až k ostrovu kde stál vodní chrám. Vylodili se a opatrně se blížili ke chrámu. Stráže chrámu si ale všimli že někdo špehuje a hned několik obrovských mořských strážců se na ně vrhlo. Karin zkoušela svá kouzla, ale nic nezabíralo. Nakonec tedy doběhli na loď a vypluli za ostatními. Za dvacet minut už se opravdu vydali na ostrov Kyr, kde si měla Karin odpočinout. Pluli celý den a kapitán nezavřel oči. Ve dvanáct hodin dalšího dne loď zakotvila na ostrově zvaném Kyr. Kapitán ohlásil cíl a všem oznámil že do dvanácté hodiny večerní, loď vyplouvá zpět do Thyrisu. Karin toho nasbírala co se dalo. Bylo toho opravdu moc a tak to musela uložit do lodě. Nakonec se vydala do města, kde si koupila několik věciček. Spala dvě-možná tři hodiny, ale celou dobu se kochala krásou Kyru a u Kyrského majáku večer sledovala hvězdy a tiché moře. Nakonec se svou společnicí koukla do zdejších stok. Bylo to trošičku... vlastně úplně jiné než patoky v Andoru. Sliz divně bublal, neustále se rozšiřoval a dokonce se opět spojoval. Byl docela oříšek zabít tohoto tvora a i medvědovi dělal docela trable. Nedošli ale moc daleko.Bylo to čím dál tím víc obtížnější a tak se rozhodli že se sem kouknou třeba někdy....Příště.
Ve dvanáct hodin večer už kapitán čekal na lodi se slovy: "Máte všichni všecko?" Všichni na to odvětili ano a loď vyplula. Na moři byl docela klid. Karin slyšela mnoho historek o mořských hadech, nebo o zlých pirátech. Nic se ale celou dobu nedělo.
"Fájn, nyní si můžete odpočinout. Kolem druhé hodiny odpolední se vrátíme do Thyrisu, kde si všichni vezmete svůj náklad a ukončíme tento náročný výlet."
Tu noc si Karin zopakovala tu samou otázku.
Bez komentáře
-
Anthony Jackson
- 2. výstraha
- Příspěvky: 279
- Registrován: ned 18. srp 2013, 10:53
- Testovací pole: nikdy
- Bydliště: Nikde
Re: Změny!
Z Karinina deníčku...
Milý deníčku, sedím tu sama, venku se moc neoteplilo a doma to moc nehřeje. Radní se delší dobu neukázal. Stalo se mu snad něco? Kéž by... to věčné mlácení a řeči o tom že mne napraví a že budou lepší časy jsou dle mne nesmyslné řeči. Včera mi někdo nabídl medvěda... nemyslím medvěda na boj, ale medvěda který mne dle něj ochrání a bude mým společníkem. Říkal mu Bílá Záře. Bylo to malé medvídě, které teď schovávám doma v rohu a čekám že mne nenavštíví Cleris nebo snad Garroth aby mi ho vzali. Poslední dobou se cítím mnohem lépe, Godrica moc nevídám, a svého nového nápadníka mám ráda a myslím si že on mne taky. Včera večer se za mnou zastavil vousatý barbar a vypadal hodně ustrašeně.
"Hum! Karin Vanesia ženucha? Vy mě muset pomoct! Já jít kolem Imer a vidět tam svá kamarád, která už nevidět hodně dlouho. On tam ležet beze slova, obalen sněhem a s rampouch kolem nosa. Jít ženucha!"
Vzal mne za ruku a bez dalšího slova mne vysadil na svého černého koně. Potom se zastavil u Imeru, a pomohl mi sesednout. Uvázal koně a tasil meč. Běžel až za zamrzlou řeku k "bráně" Imeru, která už neměla ani mříže. Pak ukázal na barbara obaleného sněhem. zvedla jsem obočí, klekla si k němu a začala s ním cloumat. Ten se oklepal, ale nevypustil ani hlásku. Vytáhla jsem z brašny huňatý kožich, pomohla mu se zvednout a zabalila ho do kožichu. Potom jsem naskočila na koně, a posadila si ho na kolena. Rozpačitý barbar kývl, otočil koně a vydal se směrem do Andoru. Barbar zabalený v kožichu se neuvěřitelně klepal a vypadal že kdyby tam byl tak o hodinu déle, umrzl by. Nakonec jsme dojeli až do Andoru, kde jsem sesedla, a běžela otevřít dveře do domu. Rozpačitý barbar vzal svého kamaráda do náruče a nesl ho do domu. Ukázala jsem na ustlanou postel a hrabala ve skříňce. Medvěd zavrčel a frknul. Barbar hodil svého kamaráda na postel a sledoval mne.
"Ani vás neznám... cestovatelé?"
"Grum, my být z Uglimu, to být ledová země hodně daleko od Andarie. Být tu tak den a kamarád se chtít dívat do Imer, když v tom nějaká vločka ho zranit... už nikdy se tam nevydat, žít tam nějaká démon nebo co to být"
"Ano, démon, ale doporučuji vám Imer nezkoumat. Možná že se v horní části pohybují zbylé jednotky hledačů a démon by vás určitě nevítal."
"Grum, však říkat že už se tam nevydat"
Ten barbar tam ležel bez slovíčka a ohromě se klepal. Zapálila jsem krb a vysvlékla ho. Na rozdíl od ostatních barbarů tenhle neměl vousy a vypadal mnohem lépe. Jeho kamarád říkal že otec byl člověk. Oblékla jsem ho do nových šatů a zavrtala do postele. Dostával neustále vývar z bylinek a za nějakou chvilku už začal vypadat normálně. Rozpačitý barbar se usmál a sledoval ležícího barbara. Ten za chvilku zamrkal,rozhlédl se a koukl na Karin, chytl jí za ruku a usmál se.
"Děkuji vám slečno."
"Není zač. Příště už se do žádných výprav nepouštějte"
"Děkovat ženucha! Ty zachránit má kamarád! Já děkovat... dát pytel zlata, dva pytle.. třeba i deset pytel zlata!"
"Bude mi stačit deset zlatek"
Barbar kývl, dal mi váček se zlaťáky a už i se svým zdravým kamarádem utíkal ven se slovy "Děkovat.. moc děkovat!" Nebyl to vůbec žádný kšeft, ale nepomožte bezmocnému. Vrátila jsem se zpět ke stolu a začala opisovat několik svitků. Celou noc se nic nedělo, akorát mi vrtalo hlavou, kde je vůbec ledová jeskyně. Tadeas mi to nakonec ukázal. V cestě ale stál ohromný krystal a nedalo se ho vůbec rozkopat, nebo s ním něco udělat. Sama bych se tam určitě nevydala... prý tam žije několik medvědů, barbarů, zimní královna a nějaká hodně velká a hrozivá obluda. V lese bylo několik mrtvých medvědů a srnek... nikde žádné krmelce a ani žrádlo. Jeden medvěd se mlsně olízl a naznačil hlavou něco k ostatním. Celou dobu na mne čučel a mne nezbývalo nic víc než z toho místa odejít. Tadeas říkal že zimní královna určitě bude v ledové jeskyni, ale že nezná způsob, kterým by se tam dostal.
"Víš Karin, co se tam vydat a zkusit se tam dostat?"
"Ach, myslíš že tam z ničeho nic vlezu, rozhlédnu se a nechám se sežrat medvědem?"
"Mám meč, ty kouzla či obvaz"
"Dobře, zabijeme medvědy a pak na nás vystartuje ta obrovská obluda o které říkáš?"
"Myslíš zimní královnu?"
"Ne, myslím tu obludu."
"Nevím.."
Co se dalo dělat, nikdo neví kde se ta mrcha ukrývá, ale mohla by být zrovna tam. Stálo by to za průzkum? Dá se tam nějak dostat? Nebo to bude zbytečné a královna bude zalezlá někde v Imeru? Najde se někdo, kdo tu mrchu dostane? Nebo bude všechno horší a horší?... Toť otázka.
Milý deníčku, sedím tu sama, venku se moc neoteplilo a doma to moc nehřeje. Radní se delší dobu neukázal. Stalo se mu snad něco? Kéž by... to věčné mlácení a řeči o tom že mne napraví a že budou lepší časy jsou dle mne nesmyslné řeči. Včera mi někdo nabídl medvěda... nemyslím medvěda na boj, ale medvěda který mne dle něj ochrání a bude mým společníkem. Říkal mu Bílá Záře. Bylo to malé medvídě, které teď schovávám doma v rohu a čekám že mne nenavštíví Cleris nebo snad Garroth aby mi ho vzali. Poslední dobou se cítím mnohem lépe, Godrica moc nevídám, a svého nového nápadníka mám ráda a myslím si že on mne taky. Včera večer se za mnou zastavil vousatý barbar a vypadal hodně ustrašeně.
"Hum! Karin Vanesia ženucha? Vy mě muset pomoct! Já jít kolem Imer a vidět tam svá kamarád, která už nevidět hodně dlouho. On tam ležet beze slova, obalen sněhem a s rampouch kolem nosa. Jít ženucha!"
Vzal mne za ruku a bez dalšího slova mne vysadil na svého černého koně. Potom se zastavil u Imeru, a pomohl mi sesednout. Uvázal koně a tasil meč. Běžel až za zamrzlou řeku k "bráně" Imeru, která už neměla ani mříže. Pak ukázal na barbara obaleného sněhem. zvedla jsem obočí, klekla si k němu a začala s ním cloumat. Ten se oklepal, ale nevypustil ani hlásku. Vytáhla jsem z brašny huňatý kožich, pomohla mu se zvednout a zabalila ho do kožichu. Potom jsem naskočila na koně, a posadila si ho na kolena. Rozpačitý barbar kývl, otočil koně a vydal se směrem do Andoru. Barbar zabalený v kožichu se neuvěřitelně klepal a vypadal že kdyby tam byl tak o hodinu déle, umrzl by. Nakonec jsme dojeli až do Andoru, kde jsem sesedla, a běžela otevřít dveře do domu. Rozpačitý barbar vzal svého kamaráda do náruče a nesl ho do domu. Ukázala jsem na ustlanou postel a hrabala ve skříňce. Medvěd zavrčel a frknul. Barbar hodil svého kamaráda na postel a sledoval mne.
"Ani vás neznám... cestovatelé?"
"Grum, my být z Uglimu, to být ledová země hodně daleko od Andarie. Být tu tak den a kamarád se chtít dívat do Imer, když v tom nějaká vločka ho zranit... už nikdy se tam nevydat, žít tam nějaká démon nebo co to být"
"Ano, démon, ale doporučuji vám Imer nezkoumat. Možná že se v horní části pohybují zbylé jednotky hledačů a démon by vás určitě nevítal."
"Grum, však říkat že už se tam nevydat"
Ten barbar tam ležel bez slovíčka a ohromě se klepal. Zapálila jsem krb a vysvlékla ho. Na rozdíl od ostatních barbarů tenhle neměl vousy a vypadal mnohem lépe. Jeho kamarád říkal že otec byl člověk. Oblékla jsem ho do nových šatů a zavrtala do postele. Dostával neustále vývar z bylinek a za nějakou chvilku už začal vypadat normálně. Rozpačitý barbar se usmál a sledoval ležícího barbara. Ten za chvilku zamrkal,rozhlédl se a koukl na Karin, chytl jí za ruku a usmál se.
"Děkuji vám slečno."
"Není zač. Příště už se do žádných výprav nepouštějte"
"Děkovat ženucha! Ty zachránit má kamarád! Já děkovat... dát pytel zlata, dva pytle.. třeba i deset pytel zlata!"
"Bude mi stačit deset zlatek"
Barbar kývl, dal mi váček se zlaťáky a už i se svým zdravým kamarádem utíkal ven se slovy "Děkovat.. moc děkovat!" Nebyl to vůbec žádný kšeft, ale nepomožte bezmocnému. Vrátila jsem se zpět ke stolu a začala opisovat několik svitků. Celou noc se nic nedělo, akorát mi vrtalo hlavou, kde je vůbec ledová jeskyně. Tadeas mi to nakonec ukázal. V cestě ale stál ohromný krystal a nedalo se ho vůbec rozkopat, nebo s ním něco udělat. Sama bych se tam určitě nevydala... prý tam žije několik medvědů, barbarů, zimní královna a nějaká hodně velká a hrozivá obluda. V lese bylo několik mrtvých medvědů a srnek... nikde žádné krmelce a ani žrádlo. Jeden medvěd se mlsně olízl a naznačil hlavou něco k ostatním. Celou dobu na mne čučel a mne nezbývalo nic víc než z toho místa odejít. Tadeas říkal že zimní královna určitě bude v ledové jeskyni, ale že nezná způsob, kterým by se tam dostal.
"Víš Karin, co se tam vydat a zkusit se tam dostat?"
"Ach, myslíš že tam z ničeho nic vlezu, rozhlédnu se a nechám se sežrat medvědem?"
"Mám meč, ty kouzla či obvaz"
"Dobře, zabijeme medvědy a pak na nás vystartuje ta obrovská obluda o které říkáš?"
"Myslíš zimní královnu?"
"Ne, myslím tu obludu."
"Nevím.."
Co se dalo dělat, nikdo neví kde se ta mrcha ukrývá, ale mohla by být zrovna tam. Stálo by to za průzkum? Dá se tam nějak dostat? Nebo to bude zbytečné a královna bude zalezlá někde v Imeru? Najde se někdo, kdo tu mrchu dostane? Nebo bude všechno horší a horší?... Toť otázka.
Bez komentáře
-
Anthony Jackson
- 2. výstraha
- Příspěvky: 279
- Registrován: ned 18. srp 2013, 10:53
- Testovací pole: nikdy
- Bydliště: Nikde
Re: Změny!
Mnohem horší než-li dříve!
Tu noc bylo opět teplo a venku už tolik nefoukalo. V domě byla však tma a Karin se neodvážila rozsvítit. Jako vždy se usadila na lavičce v Andoru a líně šoupala nohama. Nevěděla však co se stane. Z dálky se ozvalo: "Čau, kotě? Nechceš si trochu užít?"
Karin zakroutila hlavou a ukázala rukou, aby odešel. Barbar však zakroutil hlavou a usadil se vedle Karin. Ta se zamračila a vytáhla své dlouhé kopí, se kterým se spíše oháněla, než aby uměla zdatně bojovat. "Říkám, abys odešel! Hned!" on na ní mrkl svým černým okem, a olízl se. Znovu zakroutil hlavou a usmál se. Karin se zvedla z lavičky, napřáhla se kopím a zajela mu hrotem pod krk. Ten se víc zamračil, vytáhl dýku a rozeběhl se za ní. Karin běžela nad zábradlí, o které se opřela. "Táhni! Vypadni! Zmiz" barbar zakroutil hlavou a naznačil cosi nechutného. Karin odvrátila zrak. Rozeběhl se bodl Karin do kolena, ta upustila kopí a dopadla dolů. Strážník zařval a chytl Karin do náruče. "Toho budeš litovat darebáku!" Křikl a namířil na něj kuší.
Karin by nikdy nevěřila, že strážník udělá mnohem víc než obvykle. Z ničeho nic, opustil hlídkovací místo, mrknul na ní a rozeběhl se za mužem. Barbar však utekl někam ke kašně. Obvykle by ho stráž okamžitě zavřela, ale dnes to bylo mnohem zvláštnější. "Hej stát! Ty! Půjdeš s námi!" Strážník u kašny na něj namířil svou mušketou a přivřel oko. "Bude to?!" Ten druhý se s ním ovšem nemazlil. Vzal mušketu, přitiskl jí barbarovi ke krku a zatlačil. "Takže frajere, zahoď tu dýku a hezky s rukama nad hlavou nás budeš následovat!" Barbar v mžiku zahodil dýku, zvedl ruce a šel kamsi k vězení. Potom už strážník Karin řekl, že by si měla zajít k doktorovi a vrátil se ke svému hlídkování beze slova. Karin kývla, odešla na místo kde upadla a vydala se k Hockovi. Cosi zahučelo a vedle Karin se objevila hrbolatá postava, jenže neviditelná. "Hmmm! Huuu" Karin vyjekla a raději se dívala na sestru, než na stín.
Karin už se nedokázala ovládat. Neustále odmlouvala heroldům, útočila na ně, nechtěla nic dělat. V táboře neustále odmlouvala a na ostatní byla zlá. Jenže co neustále s touto ženou manipuluje? Pročpak se někdy chová mile, a někdy zas ne? Bere léky, snaží se s tím něco dělat, ale nic nepomáhá. Další noc se v Tarkase seběhla mela a nejmenovaný herold Karin nabídl cosi zvláštního. Byla vyjevená, otrávená, dalo se s ní skvěle manipulovat. Ani si nepamatovala co se stalo, neustále byla něčí loutkou a vyhledávala spory. Vzdávala se ve všem, nebojovala, snažila se být zlá. Před ostatními, však svou zlou stránku ukrývá, a nikdo neví co se s ní vlastně děje.
"Vyléčíme tě!"
"Už nevěřím nikomu"
"Mě věřit můžeš"
"Ne... nemohu"
"Jak myslíš"
Karin se na svou "Šílenou nemoc" snažila zapomenout a neustále se usmívala, snažila se s každým vycházet. Ale... začala napadat své blízké, začala být neovladatelná.
"Pokud se budu chtít vyléčit, tak musím znovu vytvořit rituál očištění, ovšem chci ho udělat sama, a chci aby tam byl můj milovaný. Nikdo víc. Snad se mi to tentokrát vyvede."
"Karin, mám něco na růst kostí! Tohle by tě mělo do týdne vyléčit"
Vzala lektvar a usmála se. S děkovným kývnutím odložila lektvar do skříně a opřela se o truhly. Cvičila své nové žáky a vypadala šťastně. Tu noc se ovšem stín zjevil znovu....
Tu noc bylo opět teplo a venku už tolik nefoukalo. V domě byla však tma a Karin se neodvážila rozsvítit. Jako vždy se usadila na lavičce v Andoru a líně šoupala nohama. Nevěděla však co se stane. Z dálky se ozvalo: "Čau, kotě? Nechceš si trochu užít?"
Karin zakroutila hlavou a ukázala rukou, aby odešel. Barbar však zakroutil hlavou a usadil se vedle Karin. Ta se zamračila a vytáhla své dlouhé kopí, se kterým se spíše oháněla, než aby uměla zdatně bojovat. "Říkám, abys odešel! Hned!" on na ní mrkl svým černým okem, a olízl se. Znovu zakroutil hlavou a usmál se. Karin se zvedla z lavičky, napřáhla se kopím a zajela mu hrotem pod krk. Ten se víc zamračil, vytáhl dýku a rozeběhl se za ní. Karin běžela nad zábradlí, o které se opřela. "Táhni! Vypadni! Zmiz" barbar zakroutil hlavou a naznačil cosi nechutného. Karin odvrátila zrak. Rozeběhl se bodl Karin do kolena, ta upustila kopí a dopadla dolů. Strážník zařval a chytl Karin do náruče. "Toho budeš litovat darebáku!" Křikl a namířil na něj kuší.
Karin by nikdy nevěřila, že strážník udělá mnohem víc než obvykle. Z ničeho nic, opustil hlídkovací místo, mrknul na ní a rozeběhl se za mužem. Barbar však utekl někam ke kašně. Obvykle by ho stráž okamžitě zavřela, ale dnes to bylo mnohem zvláštnější. "Hej stát! Ty! Půjdeš s námi!" Strážník u kašny na něj namířil svou mušketou a přivřel oko. "Bude to?!" Ten druhý se s ním ovšem nemazlil. Vzal mušketu, přitiskl jí barbarovi ke krku a zatlačil. "Takže frajere, zahoď tu dýku a hezky s rukama nad hlavou nás budeš následovat!" Barbar v mžiku zahodil dýku, zvedl ruce a šel kamsi k vězení. Potom už strážník Karin řekl, že by si měla zajít k doktorovi a vrátil se ke svému hlídkování beze slova. Karin kývla, odešla na místo kde upadla a vydala se k Hockovi. Cosi zahučelo a vedle Karin se objevila hrbolatá postava, jenže neviditelná. "Hmmm! Huuu" Karin vyjekla a raději se dívala na sestru, než na stín.
Karin už se nedokázala ovládat. Neustále odmlouvala heroldům, útočila na ně, nechtěla nic dělat. V táboře neustále odmlouvala a na ostatní byla zlá. Jenže co neustále s touto ženou manipuluje? Pročpak se někdy chová mile, a někdy zas ne? Bere léky, snaží se s tím něco dělat, ale nic nepomáhá. Další noc se v Tarkase seběhla mela a nejmenovaný herold Karin nabídl cosi zvláštního. Byla vyjevená, otrávená, dalo se s ní skvěle manipulovat. Ani si nepamatovala co se stalo, neustále byla něčí loutkou a vyhledávala spory. Vzdávala se ve všem, nebojovala, snažila se být zlá. Před ostatními, však svou zlou stránku ukrývá, a nikdo neví co se s ní vlastně děje.
"Vyléčíme tě!"
"Už nevěřím nikomu"
"Mě věřit můžeš"
"Ne... nemohu"
"Jak myslíš"
Karin se na svou "Šílenou nemoc" snažila zapomenout a neustále se usmívala, snažila se s každým vycházet. Ale... začala napadat své blízké, začala být neovladatelná.
"Pokud se budu chtít vyléčit, tak musím znovu vytvořit rituál očištění, ovšem chci ho udělat sama, a chci aby tam byl můj milovaný. Nikdo víc. Snad se mi to tentokrát vyvede."
"Karin, mám něco na růst kostí! Tohle by tě mělo do týdne vyléčit"
Vzala lektvar a usmála se. S děkovným kývnutím odložila lektvar do skříně a opřela se o truhly. Cvičila své nové žáky a vypadala šťastně. Tu noc se ovšem stín zjevil znovu....
Bez komentáře
-
Anthony Jackson
- 2. výstraha
- Příspěvky: 279
- Registrován: ned 18. srp 2013, 10:53
- Testovací pole: nikdy
- Bydliště: Nikde
Re: Změny!
Karinin obrat k horšímu..
Ráno bylo docela krásně. V Thyrisu nikdy nebyla zima, takže ani dnešní ráno nebylo zrovna chladné. Když Karin kontrolovala svůj dům, tak zjistila že nic není na svém místě. Rozzlobila se a začala kolem sebe házet různý nábytek od váz, až po židle. Po chvilce se ozval dupot a otevření dveří. Ve dveřích stála (Doposud) nejlepší kamarádka Karin Elizabeth, která se rozhlédla a upustila hůl.
"Pane bože, co se to tu stalo?" Karin se na ní zamračila a silně udeřila do stolu.
"To nevím! Ale až ho najdu, tak ho vlastnoručně umučím!" Beth polkla a raději se věnovala zkoumání knih.
Když Karin hledala důkazy, tak narazila na velmi vzácnou stopu, kterou by tam běžně nikdo nezanechal. Ujistila se že to byla Beth a okamžitě s rozražením dveří se rozeběhla za bránu města. Udeřila do runy a nasupeně se odportovala do Thyrijského Přístavu. Zle se rozhlédla a začala kolem sebe čarovat, a cokoliv se Karin postavilo do cesty ránu schytalo, nezemřelo však. Když došla k domu, kde Beth bydlí, tak zabušila a začala na ní hulákat.
"Vylez a vysvětli mi to! Mrcho!" Vytáhla výbušninu, kterou se snažila otevřít dveře. Nakonec vyšel muž oblečený v róbě.
"Zase ty! Pane bože! Vždyť ty to nemáš v hlavně srovnané." Zamračil se a zabouchl dveře. Karin však neodstoupila a odjistila další výbušninu. Muž vyšel ven a rozeběhl se kamsi na náměstí Thyrisu.
"Pomóóóc! Ta žena mě chce zabít!" Karin rozhodila rukama a muž to schytal do nohy. Nevypadala zrovna v náladě.
"Jsi šílená Karin!" Zamračil se a upadl na zem.
"Šílená? Dobře! Los Arcana" Šipka to ukončila a muž upadl do bezvědomí. Karin mu šlápla na hruď a dupla.
"Zabiju tě ty hajzle, pokud na mne něco řekneš. Podplatím si heroldy, tribuna.. budeš trpět špíno! Nicko!" S každým slovem mu dupala na hruď až se ozvalo několikanásobné křupnutí.
"Ty..Ty..nejseš... nejseš.. normální!" Začala mu téct z úst krev a Karin se zasmála. Tohle vůbec nebyla ona...
"Jasně, slábnu, ale vždy si každého najdu a odvděčím se mu. Když to neudělám já, udělá to za mě ten, koho si najmu." Znovu se zasmála a zas silně dupla. Muž jen zaúpěl a vykřikl.
"Pusť mě! Omlouvám se!" Zaúpěl znovu a Karin dala nohu z břicha. Potom ho chytila za vlasy a škubla, dívajíc se mu do očí
"Najdi mi Elizabeth, a nechám tě být"
"Nevím kde by mohla být. Večer se snad vrátí domů. Už mě ale nech být Karin! Prosím!"
"Inu dobrá, zradíš-li, už tě nebudu mlátit, ale zavolám si na tebe zkušeného chlapíka.. Kterému to můžeš.. ehm.. vysvětlit" Pustila mu hlavu, která dopadla na beton. Muž kývl, Karin naskočila na koně a zamávala mu, mizejíc v dálce.
Karin seděla doma a zle se usmívala. Věděla že není vůbec silná a že toho nedokáže moc, ale že má mnohem více než ostatní. Má moc, kterou může kdykoliv využít (Na někoho i sama) Dostala i Rika. Zavařila mu, všude si na něj stěžovala. Chtěla zpět své zlato... chtěla se mu vysmát, ponížit ho, srazit ho ke dnu. Ona tohle totiž zažívala sama, takže se chtěla odvděčit. Byla znásilňována a bůh ví co víc. Když se začalo stmívat, tak si vzala svou černou hůl a zbroj a vydala se k tomu samému domu. Zaklepala, a když konečně Elizabeth vylezla, tak se nadechla a spustila.
"Proč ty Elizabeth? Proč zrovna ty?" S opravdovou lítostí na ní hleděla, svírajíc svou hůl.
"Ehm.. nevím o čem to mluvíš"
"Však víš o čem mluvím. Ukradlas to. Všechno. Proč?"
"Zlobím se na tebe"
"Ale.. tohle si dělat nemusela" Karin se více zamračila a sesedla z koně. Chytila Beth pod krkem a natlačila jí na zeď.
"Já.. ti věřila Beth" Smutně si vzdychla a nechala Beth volně dýchat.
"Abys věděla, že zradit mě může být velká chyba, tak si vezmu tvou hlavu, kterou si vystavím"
"Nebudu s tebou bojovat, nikdy i kdybych byla silnější." Karin kývla a vytáhla zmenšeninu medvěda, kterou roztřískala o zem. Medvěd se zvětšil a rozeběhl se naproti Elizabeth.
"Je mi to moc líto" Když se Beth konečně probudila, tak už nad ní Karin hleděla a medvěd si olizoval tlapky.
"Karin.. omlouvám se..."
"Beth, už tě nikdy nechci vidět. Pro mě neexistuješ. Budeš mi stát v cestě..." Nedořekla to.
"Děláš ze sebe silnou, ale nemáš na to. Chováš se divně.. vážně divně Karin"
"Pššššt, teď si to musíš odpracovat. Nedělám ze sebe silnou.. snažím se vyjednávat. Nejsem.. vůbec silná." Karin vzala Beth a uvázala jí ke koni, kterého vedla.
"Blbko!" Ozvalo se říznutí dýkou a lano bylo uvolněno. Kolem Karin se objevila skupinka, která číhala.
"Nooo, mrcho.. nekoukej se... však mě znáš... neužijeme si?" Muž se zasmál a shodil Karin z koně. Beth raději utekla a už se neukázala.
"Tys.. mě bodl do té nohy.. a máš i bandu... co uděláš? Zabiješ mě?" Karin si odplivla a dopadla mu do náruče. Muž se olízl a dal Karin nuceně polibek.
"Ále kdepák, taková krásná holka, copak bych dělal, kdybys zemřela? Nic! Užijeme si." Banda třech chlapíků se olízla a vedli si Karin někam daleko od Thyrisu.
"Pusť Zmetku!" Ozvalo se vypísknutí a Karin dopadla na zem.
"Au, ta kráva mě kousla! No počkej ty couro." Karin ho bodla dýkou a snažila se utéct. Marně však. Muž vytáhl luk a střelil Karin do nohy. Ta upadla, ale nebylo to nic vážného.
"Dáma si zřejmě hraje na drsnou co?" Muž se zasmál a zvedl Karin na nohy.
"No nic zlato, dnes na to nemáš náladičku, ale nezapomeň.. Starej kanec si tě vždy najde." znovu se zasmál a zmizel někde v lese.
Karin se změnila. Byla mnohem vyčůranější, a vše řešila rychle. Donášela vrahům balíčky s lektvary, spala s funkcionáři, podplácela vrahy, aby vraždili toho, kdo Karin vadil v cestě. Nebyl vůbec mocná.. netvrdila to o sobě, ale karta se obrátila. Karin nezabíjela-nemá na to sílu. Podplácela vrahy aby tuto špinavost udělali za ní. Ovšem lidí ubývá a už začíná mít opravdu málo zdrojů. Její přátelé a slušní občané mohli být v klidu. Těm nijak neubližovala ani se s nimi nějak nekočkovala. Spíše s nimi chodila vraždit zloděje, či monstra. Nechce být nejmocnější. Jen chce mít klid a vždy pravdu. Sama ovšem nic moc nezmůže. Spíše se věnuje léčbě než boji. Tu noc seděla ve své hospodě, do které skoro nikdo nechodí. Občas si tam někdo sedne a prohodí několik slov či si s Karin zahraje kostky nebo tak něco, ale mimo to se tam nic nikdy nedělo. Kdo by také navštěvoval starou Hospodu a Karin, která si o sobě myslí bůh ví kdo není. Zkoušela vyrábět alkohol, který měla opravdu výborný a hlavně čerstvý. V tom se rozhodla kouknout do Tarkasu a objasnit si situaci. Nad Tarkasem se však zatáhla mračna, byla zelená a blýskalo se. Stiskla runu a rozhlédla se. Zelený drak - Nejspíše nakažen či co se naproti ní rozeběhl, ale ten šel vyřídit snadno. Rozhlédla se... teleport byl skoro zničen.. že by upíři chtěli narušit spojení do tohoto města? Všude byl cítit zápach krve a smrad jedu. Karin se rozhlížela a držela se svého medvěda, který se zastavil, postavil se na zadní a máchl prackou. Karin se rozhlédla a spatřila tři pentagramy ze kterých se linul zápach. Po chvilce se tam zjevilo několik těl a žena, která těm nebohým cucala krev. Pak se mávnutím octla někde v zemi. Bylo ticho.. ozvalo se kvílení a naříkání, z pentagramů začalo vylézat několik koster, nosferat, zombíků, vampírů a všeho možného. Boj to byl dlouhý, ale nakonec byl odražen a pentargramy se stáhly. Potom se na střeše objevila upírka, která žvanila cosi o výhře a o Stenili.
"Vyhrajeme, bude nás více..." Upírka se zasmála a zmizela někde na střeše.
Byl to vyčerpávající den, ale Karin měla hodně napínavou moc. V klášteře se na ní mniši mračili a rozhodně nebyla vítána. Ona se měnila... z víry čisté, na tu špinavou chtěla. Ovšem to se nikdy nevyvede, bude to muset udělat jinak. Bůh jí stále opatruje, ale bude to dlouho? Ustane někdy to zlo co v Karin je? Je opravdu malá šance...Ona stárla, a už byla mnohem mazanější. Na to však nemůže myslet... musí se starat o lepší věci, být nápomocná městům. Musí se..Přetvařovat.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po dlouhé době se snažím trošku rozepisovat a sepsat toho víc. Někdo si může myslet že ze sebe dělám Bosse, avšak není to tak. Jen to sepisuji jak to je a doufám že se to dá číst. Kdyby ne - Sz.
Ráno bylo docela krásně. V Thyrisu nikdy nebyla zima, takže ani dnešní ráno nebylo zrovna chladné. Když Karin kontrolovala svůj dům, tak zjistila že nic není na svém místě. Rozzlobila se a začala kolem sebe házet různý nábytek od váz, až po židle. Po chvilce se ozval dupot a otevření dveří. Ve dveřích stála (Doposud) nejlepší kamarádka Karin Elizabeth, která se rozhlédla a upustila hůl.
"Pane bože, co se to tu stalo?" Karin se na ní zamračila a silně udeřila do stolu.
"To nevím! Ale až ho najdu, tak ho vlastnoručně umučím!" Beth polkla a raději se věnovala zkoumání knih.
Když Karin hledala důkazy, tak narazila na velmi vzácnou stopu, kterou by tam běžně nikdo nezanechal. Ujistila se že to byla Beth a okamžitě s rozražením dveří se rozeběhla za bránu města. Udeřila do runy a nasupeně se odportovala do Thyrijského Přístavu. Zle se rozhlédla a začala kolem sebe čarovat, a cokoliv se Karin postavilo do cesty ránu schytalo, nezemřelo však. Když došla k domu, kde Beth bydlí, tak zabušila a začala na ní hulákat.
"Vylez a vysvětli mi to! Mrcho!" Vytáhla výbušninu, kterou se snažila otevřít dveře. Nakonec vyšel muž oblečený v róbě.
"Zase ty! Pane bože! Vždyť ty to nemáš v hlavně srovnané." Zamračil se a zabouchl dveře. Karin však neodstoupila a odjistila další výbušninu. Muž vyšel ven a rozeběhl se kamsi na náměstí Thyrisu.
"Pomóóóc! Ta žena mě chce zabít!" Karin rozhodila rukama a muž to schytal do nohy. Nevypadala zrovna v náladě.
"Jsi šílená Karin!" Zamračil se a upadl na zem.
"Šílená? Dobře! Los Arcana" Šipka to ukončila a muž upadl do bezvědomí. Karin mu šlápla na hruď a dupla.
"Zabiju tě ty hajzle, pokud na mne něco řekneš. Podplatím si heroldy, tribuna.. budeš trpět špíno! Nicko!" S každým slovem mu dupala na hruď až se ozvalo několikanásobné křupnutí.
"Ty..Ty..nejseš... nejseš.. normální!" Začala mu téct z úst krev a Karin se zasmála. Tohle vůbec nebyla ona...
"Jasně, slábnu, ale vždy si každého najdu a odvděčím se mu. Když to neudělám já, udělá to za mě ten, koho si najmu." Znovu se zasmála a zas silně dupla. Muž jen zaúpěl a vykřikl.
"Pusť mě! Omlouvám se!" Zaúpěl znovu a Karin dala nohu z břicha. Potom ho chytila za vlasy a škubla, dívajíc se mu do očí
"Najdi mi Elizabeth, a nechám tě být"
"Nevím kde by mohla být. Večer se snad vrátí domů. Už mě ale nech být Karin! Prosím!"
"Inu dobrá, zradíš-li, už tě nebudu mlátit, ale zavolám si na tebe zkušeného chlapíka.. Kterému to můžeš.. ehm.. vysvětlit" Pustila mu hlavu, která dopadla na beton. Muž kývl, Karin naskočila na koně a zamávala mu, mizejíc v dálce.
Karin seděla doma a zle se usmívala. Věděla že není vůbec silná a že toho nedokáže moc, ale že má mnohem více než ostatní. Má moc, kterou může kdykoliv využít (Na někoho i sama) Dostala i Rika. Zavařila mu, všude si na něj stěžovala. Chtěla zpět své zlato... chtěla se mu vysmát, ponížit ho, srazit ho ke dnu. Ona tohle totiž zažívala sama, takže se chtěla odvděčit. Byla znásilňována a bůh ví co víc. Když se začalo stmívat, tak si vzala svou černou hůl a zbroj a vydala se k tomu samému domu. Zaklepala, a když konečně Elizabeth vylezla, tak se nadechla a spustila.
"Proč ty Elizabeth? Proč zrovna ty?" S opravdovou lítostí na ní hleděla, svírajíc svou hůl.
"Ehm.. nevím o čem to mluvíš"
"Však víš o čem mluvím. Ukradlas to. Všechno. Proč?"
"Zlobím se na tebe"
"Ale.. tohle si dělat nemusela" Karin se více zamračila a sesedla z koně. Chytila Beth pod krkem a natlačila jí na zeď.
"Já.. ti věřila Beth" Smutně si vzdychla a nechala Beth volně dýchat.
"Abys věděla, že zradit mě může být velká chyba, tak si vezmu tvou hlavu, kterou si vystavím"
"Nebudu s tebou bojovat, nikdy i kdybych byla silnější." Karin kývla a vytáhla zmenšeninu medvěda, kterou roztřískala o zem. Medvěd se zvětšil a rozeběhl se naproti Elizabeth.
"Je mi to moc líto" Když se Beth konečně probudila, tak už nad ní Karin hleděla a medvěd si olizoval tlapky.
"Karin.. omlouvám se..."
"Beth, už tě nikdy nechci vidět. Pro mě neexistuješ. Budeš mi stát v cestě..." Nedořekla to.
"Děláš ze sebe silnou, ale nemáš na to. Chováš se divně.. vážně divně Karin"
"Pššššt, teď si to musíš odpracovat. Nedělám ze sebe silnou.. snažím se vyjednávat. Nejsem.. vůbec silná." Karin vzala Beth a uvázala jí ke koni, kterého vedla.
"Blbko!" Ozvalo se říznutí dýkou a lano bylo uvolněno. Kolem Karin se objevila skupinka, která číhala.
"Nooo, mrcho.. nekoukej se... však mě znáš... neužijeme si?" Muž se zasmál a shodil Karin z koně. Beth raději utekla a už se neukázala.
"Tys.. mě bodl do té nohy.. a máš i bandu... co uděláš? Zabiješ mě?" Karin si odplivla a dopadla mu do náruče. Muž se olízl a dal Karin nuceně polibek.
"Ále kdepák, taková krásná holka, copak bych dělal, kdybys zemřela? Nic! Užijeme si." Banda třech chlapíků se olízla a vedli si Karin někam daleko od Thyrisu.
"Pusť Zmetku!" Ozvalo se vypísknutí a Karin dopadla na zem.
"Au, ta kráva mě kousla! No počkej ty couro." Karin ho bodla dýkou a snažila se utéct. Marně však. Muž vytáhl luk a střelil Karin do nohy. Ta upadla, ale nebylo to nic vážného.
"Dáma si zřejmě hraje na drsnou co?" Muž se zasmál a zvedl Karin na nohy.
"No nic zlato, dnes na to nemáš náladičku, ale nezapomeň.. Starej kanec si tě vždy najde." znovu se zasmál a zmizel někde v lese.
Karin se změnila. Byla mnohem vyčůranější, a vše řešila rychle. Donášela vrahům balíčky s lektvary, spala s funkcionáři, podplácela vrahy, aby vraždili toho, kdo Karin vadil v cestě. Nebyl vůbec mocná.. netvrdila to o sobě, ale karta se obrátila. Karin nezabíjela-nemá na to sílu. Podplácela vrahy aby tuto špinavost udělali za ní. Ovšem lidí ubývá a už začíná mít opravdu málo zdrojů. Její přátelé a slušní občané mohli být v klidu. Těm nijak neubližovala ani se s nimi nějak nekočkovala. Spíše s nimi chodila vraždit zloděje, či monstra. Nechce být nejmocnější. Jen chce mít klid a vždy pravdu. Sama ovšem nic moc nezmůže. Spíše se věnuje léčbě než boji. Tu noc seděla ve své hospodě, do které skoro nikdo nechodí. Občas si tam někdo sedne a prohodí několik slov či si s Karin zahraje kostky nebo tak něco, ale mimo to se tam nic nikdy nedělo. Kdo by také navštěvoval starou Hospodu a Karin, která si o sobě myslí bůh ví kdo není. Zkoušela vyrábět alkohol, který měla opravdu výborný a hlavně čerstvý. V tom se rozhodla kouknout do Tarkasu a objasnit si situaci. Nad Tarkasem se však zatáhla mračna, byla zelená a blýskalo se. Stiskla runu a rozhlédla se. Zelený drak - Nejspíše nakažen či co se naproti ní rozeběhl, ale ten šel vyřídit snadno. Rozhlédla se... teleport byl skoro zničen.. že by upíři chtěli narušit spojení do tohoto města? Všude byl cítit zápach krve a smrad jedu. Karin se rozhlížela a držela se svého medvěda, který se zastavil, postavil se na zadní a máchl prackou. Karin se rozhlédla a spatřila tři pentagramy ze kterých se linul zápach. Po chvilce se tam zjevilo několik těl a žena, která těm nebohým cucala krev. Pak se mávnutím octla někde v zemi. Bylo ticho.. ozvalo se kvílení a naříkání, z pentagramů začalo vylézat několik koster, nosferat, zombíků, vampírů a všeho možného. Boj to byl dlouhý, ale nakonec byl odražen a pentargramy se stáhly. Potom se na střeše objevila upírka, která žvanila cosi o výhře a o Stenili.
"Vyhrajeme, bude nás více..." Upírka se zasmála a zmizela někde na střeše.
Byl to vyčerpávající den, ale Karin měla hodně napínavou moc. V klášteře se na ní mniši mračili a rozhodně nebyla vítána. Ona se měnila... z víry čisté, na tu špinavou chtěla. Ovšem to se nikdy nevyvede, bude to muset udělat jinak. Bůh jí stále opatruje, ale bude to dlouho? Ustane někdy to zlo co v Karin je? Je opravdu malá šance...Ona stárla, a už byla mnohem mazanější. Na to však nemůže myslet... musí se starat o lepší věci, být nápomocná městům. Musí se..Přetvařovat.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Po dlouhé době se snažím trošku rozepisovat a sepsat toho víc. Někdo si může myslet že ze sebe dělám Bosse, avšak není to tak. Jen to sepisuji jak to je a doufám že se to dá číst. Kdyby ne - Sz.
Bez komentáře
-
Anthony Jackson
- 2. výstraha
- Příspěvky: 279
- Registrován: ned 18. srp 2013, 10:53
- Testovací pole: nikdy
- Bydliště: Nikde
Re: Změny! (Ukončeno)
Změny!
Karin šla temným lesem cestou do Tarkasu. Vše tam smrdělo a ona nemyslela na nic víc než na smrt. Upírka skákala na střeše a její poslíček se radoval nad svým úžasným výkonem. Odfrkla, vešla do jeskyně.
"Pojď! Sežer mě!" Zařvala. Byla vážně nemocná. Sama nevěděla nač to dělá.
Karin vytáhla dýku a sundala si košilku. Potom se řízla do krku a sledovala krev, která cákala všude kolem. Nakonec dopadla hlavou na ledovou zem a z dálky se ozval šum křídel. Jeden vampír doplachtil až ke Karin a radostně začal sát krev. Následně se ozval křik a vampír odletěl. Před Karin se zjevilo několik stínů.
"Ále, a tadyhle holčička říkala že... nevyhrajeme."
Karin už nic víc neviděla. Zavřela oči. Po chvilce se k jeskyni vydalo několik dobrodruhů a začichali. Viděli.. rozdrápané ženské tělo, tekoucí vnitřnosti a v dálce nějaký stín ženy, která kvílela. Karin... zemřela.
Karin šla temným lesem cestou do Tarkasu. Vše tam smrdělo a ona nemyslela na nic víc než na smrt. Upírka skákala na střeše a její poslíček se radoval nad svým úžasným výkonem. Odfrkla, vešla do jeskyně.
"Pojď! Sežer mě!" Zařvala. Byla vážně nemocná. Sama nevěděla nač to dělá.
Karin vytáhla dýku a sundala si košilku. Potom se řízla do krku a sledovala krev, která cákala všude kolem. Nakonec dopadla hlavou na ledovou zem a z dálky se ozval šum křídel. Jeden vampír doplachtil až ke Karin a radostně začal sát krev. Následně se ozval křik a vampír odletěl. Před Karin se zjevilo několik stínů.
"Ále, a tadyhle holčička říkala že... nevyhrajeme."
Karin už nic víc neviděla. Zavřela oči. Po chvilce se k jeskyni vydalo několik dobrodruhů a začichali. Viděli.. rozdrápané ženské tělo, tekoucí vnitřnosti a v dálce nějaký stín ženy, která kvílela. Karin... zemřela.
Bez komentáře