Člověk by se nestačil divit, s jakou rychlostí přibývají na svitku tečky a čárky... a kolik svitků padlo této zoufalé činnosti za oběť a nyní budou poskytnuty ohni, aby je strávil jako polena. Člověk u piana prohrábl své vlasy, přičemž několik jich zůstalo v jeho ruce, a začal si svoji melodii přepískávat a přehrávat zároveň.
"Ano, ano..." poznamenal Ebro, když zrovna neměl plná ústa pískotu. Líbilo se mu to. Bylo to dobré. Bylo.
Zničehonic se někdo po jeho pravici začal smát.
Ebro se neleknul. "Už jsem se bál, že se tu neobjevíš," řekl onomu neznámému.
"Děláš, jako kdyby byla nějaká šance, že bych se neobjevil. Objevuju se vždycky, když chceš, copak jsi zapomněl?"
"Já vím, že jsi jenom přelud, do všech pekel," odpověděl mu Ebro podrážděně.
"Tak neříkej nesmysly. Jak pokračuje tvoje dokonalá sonáta?" Halucinace se podivně šklebila.
"Je to lepší, než minule. Vážně je, poslouchej!" Ebro začal přehrávat melodii, kterou tak pracně celé hodiny rozpracovával.
Přelud se začal asi ve třech čtvrtinách smát.
"Dost," řekl, "dost, prosím..."
"Jak to myslíš, dost?" Ebro byl vyvedený z míry.
"Tohle není tvá sonáta," odpověděla halucinaci.
"Jak.. jak to, že není? Je to dobré... Jenom tady upravíme několik detailů a hned to půjde..." začal něco zuřivě škrtat a přepisovat.
Přelud ho tiše sledoval. Promluvil, až když se střetly jejich oči.
"To nepomůže. Musíš se snažit dál."
"Ale vždyť to není špatné, má to melodii, rytmus, má to přechody jako..." Hlas ho zradil. On věděl, že to není dost dobré. Když to věděla jeho halucinace, tak to samozřejmě věděl i on.
"Není to špatné, ale není to dokonalá sonata. Nepokračuj v tom. Udělej z toho nějakou podřadnější věc. Ale není to ono."
Ebra zachvátila zuřivost. Popadl nejbližší květináč a mrštil jím po své halucinaci. Květináč prošel skrz postavu v černém hávu, jako kdyby tam ani nebyla. No, ona tam vlastně vážně nebyla. Přelud se začal smát a se ztrácejícím se smíchem začal mizet, až zmizel úplně.
Ebro ještě chvilku zůstal nehnutě sedět, zhluboka oddechujíc. Nakonec sebral z podlahy brk a ozdobným písmem své dílo pojmenoval a podepsal.
"Vyspím se a zítra to zkusím zase. A tohle... pro tohle už se nějaké využití najde." Vstal a po schodech odešel dolů.
Svíce tam ještě chvíli hořela, než také vzdala svůj boj. Tma a ticho zachvátily pracovnu...
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Prosím o shovívavost, co se týče skladbičky. Je to můj úplně první hudební počin a spíš jsem se jen tak seznamoval, jak a co funguje. Jako hudebník jsem nevzdělaný a velmi amatérský a podle toho to samozřejmě taky vypadá, ale přišlo mi zajímavé posunout Ebrovu "virtuositu" na vyšší úroveň než emotování u klavíru ve hře
Pokud máte cokoliv konstruktivního, budu velmi rád za každou odezvu. Další věci možná s časem přijdou, ale času je málo a na zábavu čas není poslední dobou vůbec PS: Pokud překousnete začátek, tak pak už je to o trochu lepší
