Imerská zhouba
Pravidla fóra
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.
2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.
3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.
4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.
Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora
V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.
5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.
2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.
3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.
4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.
Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora
V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.
5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
Imerská zhouba
Pobořené imerské brány se opět otřásly. Armáda levitujících očí mířila ze zasněžených hor do lesů na západ. Každou noc postupovali dál až k samotné hranici pouště. Jejich počet den ode dne narůstal, rozkazy byly jasné. Teď už jen stačilo projít branou dál…
Stavitelka a Questařka
Re: Imerská zhouba
Byla temná noc, jen měsíc svítil na obloze víc, než kdy jindy. Najednou se probudil. Seděl na posteli, rozhlížel se okolo sebe a pořád si nebyl jistý, zda už je či není vzhůru. Viděl stromy, jejich pohupující se větve v mírném vánku a slyšel šelest listí. Pocitu, že ho někdo sleduje, se nemohl zbavit. Promnul si bolavé spánky, když v tom znehybněl.
„To není možné.“ mumlal si sám pro sebe. Nebyl to jediný pár očí, který ho sledoval. Očí byly desítky, stovky ne-li tisíce. Pomrkávaly na něj způsobem, který nebyl ani přátelský ale ani nepřátelský. Bylo to, jako kdyby se ho tázaly.
Ze zamyšlení ho vytrhl křik. Vyskočil na nohy a utíkal směrem, odkud přicházel. Srdce mu bušilo, hrdlo se mu svíralo strachem, ale zvědavost byla silnější. Čím víc se blížil k cíli, tím víc na něj působila neznámá síla. Zatnul zuby, zrychlil tempo, a ač sotva lapal po dechu, tak věděl, že je téměř na dosah místa, odkud se znovu a znovu ozývaly podivné zvuky. Najednou jím projela ohromná bolest. S vypětím všech sil udělal poslední krok a padl tváří k zemi. Zhluboka oddychoval, cítil, jak tlak neznámé síly odeznívá stejně jako bolest.
Pomalu se zvedl na nohy, otočil se na patě a hrůzou otevřel ústa. Tohle nemohla být skutečnost! Velká zeď s bránou, děla, všude krev, mrtvá zvířata a lidi!
Přiblížil se. Pohledem sklouzl k bráně a ještě dál. Oheň zcela pohltil okolní les, mrtvých těl tu bylo ještě víc. Překročil jednu z mrtvol, když se zarazil. Byla jiná než ostatní. Její tělo bylo nazlátlé. Nakrčil nos a spolu s ním i čelo. Nic necítil. Necítil kouř, necítil pach krve, necítil půdu či ohořelou trávu pod nohama. Zvláštní pocit, že ho někdo sleduje, se opět dostavil. Nikoho neviděl, vlastně jen přibližující se obrysy. Levitující obrysy čehosi nad zemí. Přimhouřil oči, aby lépe zaostřil a probudil se…
V pokoji tentokrát viděl jen postel, starou rozvrzanou židli a skříň. Venku jasně svítil měsíc. Zhluboka se nadechl. „Klid, byl to jenom sen. Jenom sen jako ty ostatní. Nic takového se neděje.“ Zalehl do postele, otočil se na bok a znovu usnul.
„To není možné.“ mumlal si sám pro sebe. Nebyl to jediný pár očí, který ho sledoval. Očí byly desítky, stovky ne-li tisíce. Pomrkávaly na něj způsobem, který nebyl ani přátelský ale ani nepřátelský. Bylo to, jako kdyby se ho tázaly.
Ze zamyšlení ho vytrhl křik. Vyskočil na nohy a utíkal směrem, odkud přicházel. Srdce mu bušilo, hrdlo se mu svíralo strachem, ale zvědavost byla silnější. Čím víc se blížil k cíli, tím víc na něj působila neznámá síla. Zatnul zuby, zrychlil tempo, a ač sotva lapal po dechu, tak věděl, že je téměř na dosah místa, odkud se znovu a znovu ozývaly podivné zvuky. Najednou jím projela ohromná bolest. S vypětím všech sil udělal poslední krok a padl tváří k zemi. Zhluboka oddychoval, cítil, jak tlak neznámé síly odeznívá stejně jako bolest.
Pomalu se zvedl na nohy, otočil se na patě a hrůzou otevřel ústa. Tohle nemohla být skutečnost! Velká zeď s bránou, děla, všude krev, mrtvá zvířata a lidi!
Přiblížil se. Pohledem sklouzl k bráně a ještě dál. Oheň zcela pohltil okolní les, mrtvých těl tu bylo ještě víc. Překročil jednu z mrtvol, když se zarazil. Byla jiná než ostatní. Její tělo bylo nazlátlé. Nakrčil nos a spolu s ním i čelo. Nic necítil. Necítil kouř, necítil pach krve, necítil půdu či ohořelou trávu pod nohama. Zvláštní pocit, že ho někdo sleduje, se opět dostavil. Nikoho neviděl, vlastně jen přibližující se obrysy. Levitující obrysy čehosi nad zemí. Přimhouřil oči, aby lépe zaostřil a probudil se…
V pokoji tentokrát viděl jen postel, starou rozvrzanou židli a skříň. Venku jasně svítil měsíc. Zhluboka se nadechl. „Klid, byl to jenom sen. Jenom sen jako ty ostatní. Nic takového se neděje.“ Zalehl do postele, otočil se na bok a znovu usnul.
Zarathuštra - Vidí to, co ostatní nevidí
Re: Imerská zhouba
„Kolik?“ Quarazom vyhlížel z okna imerské věže.
„Ještě jich není dostatek.“
„A kolik?“ zamručel netrpělivě.
„Za tři dny bude brána prolomena.“ odvětil Setam sebejistě.
Jeho společník kývl. „Tolik krve. Už bylo načase.“
„Ještě jich není dostatek.“
„A kolik?“ zamručel netrpělivě.
„Za tři dny bude brána prolomena.“ odvětil Setam sebejistě.
Jeho společník kývl. „Tolik krve. Už bylo načase.“
Stavitelka a Questařka
Re: Imerská zhouba
Bylo krásné odpoledne. Zrovna zkoumal za pomoci sklíčka staré rukopisy, když ho něco přinutilo, aby pohlédl z okna. V dáli bylo vidět stoupající dým. Před několika dny se vyplnila jeho představa. Zamyslel se nad tím, co viděl a co mu popisovali bojovníci, kteří masakr přežili ve zdraví. Nakrčil nos, byl cítit kouř i přesto, že se nacházel daleko od místa, kde se to odehrálo.Znovu stočil svůj pohled k rukopisům, jejichž rohy olizoval malý plamínek. Pousmál se, pronesl ledabylé „Flamma Parva“ a místo, aby plamínek uhasl, tak se vznítil stůl. Plameny se rychle šířily a hrály všemi barvami. Nestačil rychle zareagovat, jeho oblečení začalo hořet stejně rychle jako papír. Hlasitě zanaříkal a svalil se na zem. Oheň nabíral na síle, stále se převaloval, křičel bolestí, až nakonec upadl do komatu.
Probudil se, stále ležel na zemi v plamenech. Začal se oplácávat rukama, ale nic ho nebolelo ba ani nepálilo. Opět nic necítil, svazoval ho jen pocit tranzu. Pomalu vstal, pohlédl skrze plameny. Ocitl se na stejném místě jako posledně. Tentokrát jakoby se ocitl v pekle. Kamkoli se podíval, tam oheň spaloval veškerý život. Ve vzduchu poletoval popel, kmeny stromů a ohořelé větve padaly k zemi, kde se rozpadaly na další řeřavějící kusy. Kamenné hradby a železnou bránu pohltily magické plameny. Několikrát zamrkal, nemohl uvěřit tomu, co vidí. Mrtvá těla lidí, elfů, barbarů, koní a těch podivných tvorů. Věděl, že je to jen další z předzvěstí. Vydal se k bráně, v hlavě mu vířily desítky otázek. Proč to dělají? Odkud přišli? Kam mají namířeno? Hlava se mu zamotala a upadl na zem.
Několikrát sebou zavrtěl. Probudil se v posteli, ruce měl ovázané. Zakřičel „Pomoooc! Plameny! Jsou všude, pomoooc!“ K jeho lůžku přiběhla léčitelka. „Klid, uklidni se. Už je uhasili, vše je v pořádku.“ Netušil, že má na mysli požár, co ho popálil.
Probudil se, stále ležel na zemi v plamenech. Začal se oplácávat rukama, ale nic ho nebolelo ba ani nepálilo. Opět nic necítil, svazoval ho jen pocit tranzu. Pomalu vstal, pohlédl skrze plameny. Ocitl se na stejném místě jako posledně. Tentokrát jakoby se ocitl v pekle. Kamkoli se podíval, tam oheň spaloval veškerý život. Ve vzduchu poletoval popel, kmeny stromů a ohořelé větve padaly k zemi, kde se rozpadaly na další řeřavějící kusy. Kamenné hradby a železnou bránu pohltily magické plameny. Několikrát zamrkal, nemohl uvěřit tomu, co vidí. Mrtvá těla lidí, elfů, barbarů, koní a těch podivných tvorů. Věděl, že je to jen další z předzvěstí. Vydal se k bráně, v hlavě mu vířily desítky otázek. Proč to dělají? Odkud přišli? Kam mají namířeno? Hlava se mu zamotala a upadl na zem.
Několikrát sebou zavrtěl. Probudil se v posteli, ruce měl ovázané. Zakřičel „Pomoooc! Plameny! Jsou všude, pomoooc!“ K jeho lůžku přiběhla léčitelka. „Klid, uklidni se. Už je uhasili, vše je v pořádku.“ Netušil, že má na mysli požár, co ho popálil.
Zarathuštra - Vidí to, co ostatní nevidí
Re: Imerská zhouba
Několik hledačů bloumalo bezcílně lesem. Tento stav trval již několik týdnů. Vlastně od té doby, co vtrhli smrtelníci za hranice ledové země, Imeru. Jejich pán se uzavřel v pevnosti, rozkazy byly nejasné a jeho nálada nevyzpytatelná.
Jeden z hledačů odvrátil své oko od Imeru a stočil jej k Ilerenské pevnosti. Možná by jejich pána potěšilo, kdyby ucítil trochu krve. A to ještě dnes!
Jeden z hledačů odvrátil své oko od Imeru a stočil jej k Ilerenské pevnosti. Možná by jejich pána potěšilo, kdyby ucítil trochu krve. A to ještě dnes!
Stavitelka a Questařka
Re: Imerská zhouba
Celou noc na severu zuřivě sněžilo. Nebylo to nic neobvyklého v těchto končinách a nebylo to nic neobvyklého ani v tomto ročním období.
Líhně u Ilerenu byly zničeny, ale to démona a jeho stvůry nemohlo zastavit. Možná omezit, to ano. S tím si však poradil už dávno. Kdyby se spoléhal neustále na druhé, už mohl mít hlavu přibitou kdesi ke zdi jako jeho padlí druzi. Ne, takový on nebyl.
Moc dobře věděl, co ukřičení smrtelníci chystají, proto nezahálel. Tolik času a sil věnoval tomu, aby se tu udržel a nehodlal se jen tak vzdát. Nic není zadarmo a teď, když je tak blízko, nemohl dopustit, aby ho byť jedna jediná chybička poslala zpět na začátek.
Břeh imerské řeky strážila skupina jednookých hledačů. Každému bláhovému zvědavci zabránili ve vstupu do zamrzlé země, ale ještě jich nebyl dostatek. Kdyby se jim podařilo prolomit hradbu a pobít stráž, mohl by to být problém. Quarazom zamračeně hleděl k vysokým skaliskům na severu. Musel zajistit, aby byla hlavní líheň v bezpečí spolu s tím, co ukrývala. Udeřil holí o zem, několik rampouchů spadlo ze sutin střech. „Vyšlete další! Co nejrychleji! Bitva začíná!“
Líhně u Ilerenu byly zničeny, ale to démona a jeho stvůry nemohlo zastavit. Možná omezit, to ano. S tím si však poradil už dávno. Kdyby se spoléhal neustále na druhé, už mohl mít hlavu přibitou kdesi ke zdi jako jeho padlí druzi. Ne, takový on nebyl.
Moc dobře věděl, co ukřičení smrtelníci chystají, proto nezahálel. Tolik času a sil věnoval tomu, aby se tu udržel a nehodlal se jen tak vzdát. Nic není zadarmo a teď, když je tak blízko, nemohl dopustit, aby ho byť jedna jediná chybička poslala zpět na začátek.
Břeh imerské řeky strážila skupina jednookých hledačů. Každému bláhovému zvědavci zabránili ve vstupu do zamrzlé země, ale ještě jich nebyl dostatek. Kdyby se jim podařilo prolomit hradbu a pobít stráž, mohl by to být problém. Quarazom zamračeně hleděl k vysokým skaliskům na severu. Musel zajistit, aby byla hlavní líheň v bezpečí spolu s tím, co ukrývala. Udeřil holí o zem, několik rampouchů spadlo ze sutin střech. „Vyšlete další! Co nejrychleji! Bitva začíná!“
Stavitelka a Questařka
Re: Imerská zhouba
Tmavovlasá žena seděla na zemi v krvi. Kolem ní byly různě rozprostřeny vnitřnosti a těla vykuchaných zvířat. Na sobě neměla vůbec nic. Zvrátila hlavu, tiše mumlala magická slůvka, kterým nerozuměl snad nikdo kromě jí samotné. Všechna okna byla pečlivě zavřená, a přesto veškeré svíce v místnosti uhasly. Doutnající zápach štípal do nosu, ale ve vzduchu bylo cítit i něco jiného. Její oči se protočily a místo čokoládového zabarvení byly najednou mléčné. V tu chvíli vypadala jako slepec. Podivné černé malůvky na jejím těle se vpíjely do kůže, až dočista zmizely. Její tělo se propnulo v záchvěvu křeče, napnula se jako tětiva luku a o několik minut později padla v bezvědomí na podlahu.
Zhluboka oddechovala. Kolik času uplynulo? Podívala se na hodiny a zjistila, že byla mimo svět sotva deset minut.
Prohlédla si své ruce, které se ještě třásly, když v tom si uvědomila, co viděla. Se značným rozpolceným se posadila, prohrábla si kštici hustých vlasů a mlčky pohlédla z okna.
Měla je varovat? Dva dny, pouhé dva dny a sníh se zabarví krví ještě dřív, než vyjde měsíc.
Zhluboka oddechovala. Kolik času uplynulo? Podívala se na hodiny a zjistila, že byla mimo svět sotva deset minut.
Prohlédla si své ruce, které se ještě třásly, když v tom si uvědomila, co viděla. Se značným rozpolceným se posadila, prohrábla si kštici hustých vlasů a mlčky pohlédla z okna.
Měla je varovat? Dva dny, pouhé dva dny a sníh se zabarví krví ještě dřív, než vyjde měsíc.
Stavitelka a Questařka