Daleko na severu v Imerských horách
Zvuky boje se nesly nad kdysi hrdým městem Imer, domovem neméně hrdé, barbarské rasy. Vždy chladný severský vzduch se chvěl magií a vítr si točil s palčivým zápachem škvařícího se masa. Drobounké vločky prvních podzimních sněhů se točily nad horami a dodávaly jim o to majestátnější vzhled. Jindy klidné a tiché území se v poslední době dalo do pohybu.
Něco je špatně, věděl to. Ty odporné létající oči byly v posledních dnech stále v pohybu. Hledaly, lovily! Zvědavost ovšem přemohla strach a on vylezl z malé skalní prolákliny, která mu posledních pár let byla domovem. Plazil se po břiše k úpatí kopce, kde jak věděl se mu otevře pohled na sněhem pokryté trosky města. Než dosáhl vrcholu jeho košile a kalhoty byly zcela promáčeny. Třásl by se zimou, ale překvapení a vzrušení z toho co spatřil za kopcem, zcela přebily ostatní pocity.
Skupina dobrodruhů si probojovávala cestu údolím směrem do středu města. Kletby a blesky létaly vzduchem. Sténání raněných a čvachtavé zvuky toho jak se zbraně zaráželi do rosolovitého těla očí, vyplnily celou scenérii. Z této výšky to vypadalo jako hrací plocha nějaké kruté hry. Na jedné straně zastánci Řádu - podivná směska zbytků toho, co Andarie nabídla - a na straně druhé obrovský démon se svými silami Chaosu v podobě krutých Hledačů.
"Jsou tu. Lovci. Chtějí zabít to zvíře, monstrum, mně!". S hrůzou sledoval partii odehrávající se pod ním. Naplněn strachem a vzrušením, neschopen pohybu.
I přes svůj nevalný vzhled skupina dobrodruhů postupovala stále kupředu. Za sebou zanechávala bezvládná těla očí, ale i spálená torsa svých druhů. Trvalo celé odpoledne než zůstal pouze démon a pár přeživších. Teprve teď se ale rozpoutala ta pravá bitva! Magie proti kopím, a šípům! Dlouhé minuty trval tento souboj, ale nakonec démon padl. Řev, který vydal ve smrtelné agónii byl uširvoucí.
Zakryl si uši a schoulil se do klubíčka. Když dal dlaně pryč, byla na nich krev. Krvácí z uší, uvědomil si. To ale nebude jediné místo odkud bude krvácet pokud si ho všimnou! Zmocnila se ho panika! Musí utéct, už tu není bezpečno! Skutálel se kousek ze svahu, aby ho nikdo nezahlédl, vstal a s hrůzou v očích se dal do běhu.
Nedaleko Ilerenu
Postarší hraničář se zkušeně proplétal lesním porostem. Lesy kolem Ilerenu mu byly domovem a on je znal lépe než své boty. Dokázal se v nich nepozorovaně pohybovat a to i po příchodu Hledačů do tohoto kraje. Dlouhé roky střežil hranice Ilerenské pevnosti a podával hlášení o výskytu nepřátel nebo jiných zvláštnostech. Hvozdy byly však dnes klidné a pohostinné. Nikde nic. A nebo ano? Severně od pevnosti narazil na zvláštní stopy. Stopy bosého člověka. Hraničář je několik kilometrů sledoval, ale na hranici jeho území se mu stopy ztratily a nahradily je zvířecí otisky tlap. Na místě, kde se stopy měnily leželo i několik cárů vlněného oblečení a trocha krve. Nejspíše poutník, kterého roztrhala divoká šelma, řekl si hraničář a začal se vracet ke své obvyklé trase.
Andorský hostinec
"Fakt jsem to viděl! Nekecám! Nějakej divnej pes, nebo medvěd tady přeplavával včera podvečer záliv!" vypráví rybář místnímu tesaři a divoce u toho rozhazuje rukama. "Plavalo to! Viděl jsem hřbet, říkal jsem si, že asi nějaká divná ryba nebo mořská potvora, pak to ale vylezlo z vody a po dvou to utíkalo do lesa.". Tesař se začne divoce smát, "Ha ha haa, Kerve, už přestaň pít! Vidíš pak nesmysly!". Rybář jen rezignovaně zakroutí hlavou a lokne si svého piva.
Thyriské náměstí - přilehlá budova
"Žádám náhradu za svoji krávu!" naléhá mladík na Praetoriana. Ten jen vzhlédne od svitku a dál ignoruje pasáčka. "Stála mě tři zlatky a byla to krásná mladá jalovička, a někdo mě ji ukradl!". Praetorian nehne brvou a dál zapisuje. Po chvíli ticha pronese: "Praetorii do tvé krávy nic není, běž si s tím za tribunem, a teď zmiz!".
Ztracené "zvíře"
Pravidla fóra
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.
2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.
3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.
4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.
Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora
V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.
5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.
2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.
3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.
4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.
Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora
V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.
5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
Re: Ztracené "zvíře"
Běžel jsem celou noc, den a zase noc. Snad tomu uniknu. Nikoliv. Kletba je stále se mnou i když jsem opustil chladný sever. Lidem se vyhýbám. Pár jsem jich potkal, ale dokázal jsem se ovládnout, takže to dobře dopadlo. Hledal jsem přístřeší a klid, ale nikde pro mě není místo. Na pár dní jsem se uchýlil do jeskyně nedaleko Andoru. Výborná skrýš, kam se jen tak někdo nedostane a o tom jak se tak skvěle lovilo ani nemluvím. Ale pak mě odtamtud vyhodili! Jako prašivého psa! Místní už mě nechtějí ani vidět a nevpustí mě dovnitř. Ale co, alespoň mám pár zlatek co jsem jim vzal při odchodu.
Andor, poprvé ve městě. Zatoulal jsem se do hostince. Milý chlápek, prý majitel, mi tam dal nějaké jídlo a pronajal pokoj. Kéž by tak věděl, že tam stejně nemůžu zůstávat. Rychle nakoupit nezbytné a zpátky do hustých hvozdů Andarie.
Minulou noc jsem se vzbudil přesně tam kde jsem ulehl! V táboře dřevorubců. Skvělé! Kletba jistě už slábne, počkám tedy ještě jeden den a vypravím se znovu do města. Snad si najdu i nějakou práci a něco málo vydělám. Kvůli tomu prokletí jsem přišel už skoro o všechny své šaty a nové si nemohu dovolit.
O dva dny později - Tak přeci jsem se vrátil do města a jde to výborně! Mám práci, pohodlné šaty, pevné boty a dokonce pár mincí navíc. Celý den jsem pomáhal nakládat a vykládat lodě v docích. Je to teď skvěle placená práce od té vraždy v loděnici, ale hlavně, se nikdo na nic neptá. Ach ne, začíná se stmívat a začíná to! Ukryl jsem se v loděnici a snad to přečkám. Chyba! Pak krve z nedávného masakru jen dráždí mé smysly a neovládám se. Pomalu pokračuji k portálu, bolest kloubů, hlavy a pálení kůže je nesnesitelné. Sakra! Ten hospodskej se motá u portálu, proč, proboha proč?! Teď v noci?! Snažím se ho varovat, ale nepomáhá to, zakouzlil na mě nějaké stupidní léčivé kouzlo, jako by mi to mohlo pomoci! Ne. Přeměnil jsem se. Dál nevím co bylo, ale probudil jsem se v žaláři. Jen doufám, že jsem ho nezabil.
Andor, poprvé ve městě. Zatoulal jsem se do hostince. Milý chlápek, prý majitel, mi tam dal nějaké jídlo a pronajal pokoj. Kéž by tak věděl, že tam stejně nemůžu zůstávat. Rychle nakoupit nezbytné a zpátky do hustých hvozdů Andarie.
Minulou noc jsem se vzbudil přesně tam kde jsem ulehl! V táboře dřevorubců. Skvělé! Kletba jistě už slábne, počkám tedy ještě jeden den a vypravím se znovu do města. Snad si najdu i nějakou práci a něco málo vydělám. Kvůli tomu prokletí jsem přišel už skoro o všechny své šaty a nové si nemohu dovolit.
O dva dny později - Tak přeci jsem se vrátil do města a jde to výborně! Mám práci, pohodlné šaty, pevné boty a dokonce pár mincí navíc. Celý den jsem pomáhal nakládat a vykládat lodě v docích. Je to teď skvěle placená práce od té vraždy v loděnici, ale hlavně, se nikdo na nic neptá. Ach ne, začíná se stmívat a začíná to! Ukryl jsem se v loděnici a snad to přečkám. Chyba! Pak krve z nedávného masakru jen dráždí mé smysly a neovládám se. Pomalu pokračuji k portálu, bolest kloubů, hlavy a pálení kůže je nesnesitelné. Sakra! Ten hospodskej se motá u portálu, proč, proboha proč?! Teď v noci?! Snažím se ho varovat, ale nepomáhá to, zakouzlil na mě nějaké stupidní léčivé kouzlo, jako by mi to mohlo pomoci! Ne. Přeměnil jsem se. Dál nevím co bylo, ale probudil jsem se v žaláři. Jen doufám, že jsem ho nezabil.
Re: Ztracené "zvíře"
I přes mé protesty mě nakonec z Andorského vězení propustili. Líbilo se mi tam, strava, střecha nad hlavou a hlavně bezpečí pro mě i mé okolí. Když jsem byl opět na svobodě, bylo to horší nežli předtím. Neměl jsem nic. Zkusil jsem jít do přístavu, ale ani tam nebyla žádná práce. Všechny lodě byly pryč a nebo již naložené. Poflakoval jsem se od domu k domu a přemýšlel co dál. Dva dny jsem takto bloudil po Andoru a okolí. Snažil se lovit, nebo si najít práci ale bezúspěšně. Už dva dny jsem neměl ani sousto. Ten strašný hlad co jsem měl mě jen oslaboval a jen s velkými problémy jsem držel "kletbu" na uzdě. Déle už to nevydržím! Skrývat se před heroldy, shánět jídlo, a plně se ovládat je nad moje síly! Ukradnu něco! Ano! V hospodě! Pomalu se plížím ke Zlému znamení, když v tom, barbar na koni! Málem mě přejel přímo před domem starosty. Spěchá, zabíhá dovnitř, ale kůň zůstal venku. Oči se mi podlévají krví, když vidím tu snadnou kořist. Hladově si prohlížím klisnu a jen stěží se držím.
Z ničeho nic se přistihnu jak kráčím s dýkou v ruce k volně stojící klisničce, přímo uprostřed města. Šílenství, ale hlad je hlad. "Bum" bouchly dveře od domu starosty a barbar vychází. "Sakra, sakra, sakra!" schovávám dýku a utíkám úzkými uličkami směrem k hospodě.
Hospodský! Je to on! Tak přeci jen jsem ho nezabil! Stojí před hospodou a opírá se o svou hůl. Když si mě všiml zpozorněl. Omlouvám se mu, a on to bere s úsměvem. Zvláštní elf... Dokonce mi dává najíst a nové oblečení. Vyptává se co se stalo, a já mu říkám o těch divných věcech co se mi dějí. Bere to však na lehkou váhu a utahuje si z toho. Slyším dusot koňských kopyt. Heroldka, zahlédl jsem její kabátec. Rychle se utíkám schovat, ukrývám se u místního léčitele, ale ten hospodský jde za mnou a dělá strašný rámus. Jestli mě prozradí, určitě mě zabije! Krčím se pod oknem a venku slyším stále dusot kopyt jak jezdí sem a tam. Určitě mě hledá! Gestem umlčuji hospodského. Sleduji heroldku z okna, zastavila se kousek od domu léčitele. Lesklá plátová zbroj z oceli, meč u pasu a ty rudě planoucí vlasy. Není pochyb o tom, že jestli mě odhalí, budu mrtev. Naštěstí však odjíždí směrem k portálu. Vyčkávám tedy pro jistotu ještě chvilku a pak prchám z města severní branou co nejrychleji to jde!
Do příchodu noci jsem se skrýval v podrostu nedalekého hvozdu, ale s příchodem temné noci, se ve mně znovu probudilo něco strašného. Ta bolest, kterou jsem znovu zažíval byla nesnesitelná. Praskající šlachy, pukající kosti, prořezávání kůže... Poslední co vím je, že mi začal růst ocas... odporné.
Když se mi mé vědomí vrátilo, byl jsem ve stokách pod městem. Nahý, znovu bez ničeho. Klesl jsem na špinavou dlažbu stoky a přemýšlel o tom, jaké by to bylo snadné utopit se v nedaleké nádrži plné výkalů, které neskutečně zapáchaly. Ale ne! Takhle to nejde! Zbavím se té kletby ať to stojí co to stojí! V náhlé euforii jsem vstal a zaťal pěst v přísaze sobě samému. Krásné teatrální gesto... ale. Co teď? Rozhlédl jsem se a začal přemýšlet, kde začít.
Budu potřebovat příbytek, jídlo, peníze, kontakty a někoho kdo se neptá na minulost. Po chvíli uvažování z toho vyplynula jediná volba. Armáda. Pokud chci alespoň nějaké zázemí, musím se nechat rekrutovat. Vylezl jsem tedy ze stok, opláchl se u andorských stájí a vypravil se na pochod do Margaardu, neboť jak jsem slyšel, vojenské společenství zvané Krvavá Legie, sídlilo právě tam. S vidinou lepší budoucnosti jsem opustil Andor a vypravil se do hradiště.
Margaard
V hradišti bylo celkem rušno, a nejvíce před jedním domem. Řady úvazných kůlů se od toho domu táhli daleko do ulic a všude kolem pobíhali lidé s rudými plášti. To bude ono. Šel jsem blíže a zabouchal na vrata domu. Po malé chvíli se otevřely a já uviděl osobu v zářivé zbroji, co se nade mnou tyčila jako obr nad trpaslíkem. Z jeho hlasu zaznívala autorita a chování vypovídalo o tom, že je rozkazy zvyklý dávat a ne poslouchat. Sám generál Legie. Bez velkých řečí mne přijal na zkoušku jako brigádníka a já se hned zařadil mezi ostatní z Legie.
Vojenská cvičení, výcvik a nácviky mě zaměstnaly na několik následujících dní. Kletba se skrývala někde v hloubi mé duše a nijak se neprojevovala. Já na ni ale nezapomněl! Každý večer jsem se raději vydával mimo město a tam trávil noci v přírodě. Brzy ráno jsem se znovu vracel do kasáren a tam se chopil svých každodenních povinností. Vše co jsem potřeboval se mi hned dostalo.
Lewanská vsuvka
Sedmého dne v týdnu jsem se doslechl o vojenském cvičení v Lewanu. Zrovna jsem neměl žádné povinnosti, tak raději než se nudit a užírat se, vypravil jsem se tam. Nácvik boxu, šermu, lukostřelby, léčitelských schopností a spoustu dalšího, to čekalo každého kdo se rozhodl zúčastnit. Vše šlo hladce až do chvíle, kdy se u brány cvičiště nezjevil kostlivý čaroděj, se svými kostlivými nohsledy. Zaútočili na cvičiště! Všichni se hned chopili zbraní a bránili své životy. Začal boj. Ale sám čaroděj se dal na útěk, pronásledoval jsem ho, ale neschopen ho zastavit, mi po chvíli stíhání utekl. Nikomu se nic nestalo, jen pár oděrek, které nikterak neohrožovaly na životě.
Z ničeho nic se přistihnu jak kráčím s dýkou v ruce k volně stojící klisničce, přímo uprostřed města. Šílenství, ale hlad je hlad. "Bum" bouchly dveře od domu starosty a barbar vychází. "Sakra, sakra, sakra!" schovávám dýku a utíkám úzkými uličkami směrem k hospodě.
Hospodský! Je to on! Tak přeci jen jsem ho nezabil! Stojí před hospodou a opírá se o svou hůl. Když si mě všiml zpozorněl. Omlouvám se mu, a on to bere s úsměvem. Zvláštní elf... Dokonce mi dává najíst a nové oblečení. Vyptává se co se stalo, a já mu říkám o těch divných věcech co se mi dějí. Bere to však na lehkou váhu a utahuje si z toho. Slyším dusot koňských kopyt. Heroldka, zahlédl jsem její kabátec. Rychle se utíkám schovat, ukrývám se u místního léčitele, ale ten hospodský jde za mnou a dělá strašný rámus. Jestli mě prozradí, určitě mě zabije! Krčím se pod oknem a venku slyším stále dusot kopyt jak jezdí sem a tam. Určitě mě hledá! Gestem umlčuji hospodského. Sleduji heroldku z okna, zastavila se kousek od domu léčitele. Lesklá plátová zbroj z oceli, meč u pasu a ty rudě planoucí vlasy. Není pochyb o tom, že jestli mě odhalí, budu mrtev. Naštěstí však odjíždí směrem k portálu. Vyčkávám tedy pro jistotu ještě chvilku a pak prchám z města severní branou co nejrychleji to jde!
Do příchodu noci jsem se skrýval v podrostu nedalekého hvozdu, ale s příchodem temné noci, se ve mně znovu probudilo něco strašného. Ta bolest, kterou jsem znovu zažíval byla nesnesitelná. Praskající šlachy, pukající kosti, prořezávání kůže... Poslední co vím je, že mi začal růst ocas... odporné.
Když se mi mé vědomí vrátilo, byl jsem ve stokách pod městem. Nahý, znovu bez ničeho. Klesl jsem na špinavou dlažbu stoky a přemýšlel o tom, jaké by to bylo snadné utopit se v nedaleké nádrži plné výkalů, které neskutečně zapáchaly. Ale ne! Takhle to nejde! Zbavím se té kletby ať to stojí co to stojí! V náhlé euforii jsem vstal a zaťal pěst v přísaze sobě samému. Krásné teatrální gesto... ale. Co teď? Rozhlédl jsem se a začal přemýšlet, kde začít.
Budu potřebovat příbytek, jídlo, peníze, kontakty a někoho kdo se neptá na minulost. Po chvíli uvažování z toho vyplynula jediná volba. Armáda. Pokud chci alespoň nějaké zázemí, musím se nechat rekrutovat. Vylezl jsem tedy ze stok, opláchl se u andorských stájí a vypravil se na pochod do Margaardu, neboť jak jsem slyšel, vojenské společenství zvané Krvavá Legie, sídlilo právě tam. S vidinou lepší budoucnosti jsem opustil Andor a vypravil se do hradiště.
Margaard
V hradišti bylo celkem rušno, a nejvíce před jedním domem. Řady úvazných kůlů se od toho domu táhli daleko do ulic a všude kolem pobíhali lidé s rudými plášti. To bude ono. Šel jsem blíže a zabouchal na vrata domu. Po malé chvíli se otevřely a já uviděl osobu v zářivé zbroji, co se nade mnou tyčila jako obr nad trpaslíkem. Z jeho hlasu zaznívala autorita a chování vypovídalo o tom, že je rozkazy zvyklý dávat a ne poslouchat. Sám generál Legie. Bez velkých řečí mne přijal na zkoušku jako brigádníka a já se hned zařadil mezi ostatní z Legie.
Vojenská cvičení, výcvik a nácviky mě zaměstnaly na několik následujících dní. Kletba se skrývala někde v hloubi mé duše a nijak se neprojevovala. Já na ni ale nezapomněl! Každý večer jsem se raději vydával mimo město a tam trávil noci v přírodě. Brzy ráno jsem se znovu vracel do kasáren a tam se chopil svých každodenních povinností. Vše co jsem potřeboval se mi hned dostalo.
Lewanská vsuvka
Sedmého dne v týdnu jsem se doslechl o vojenském cvičení v Lewanu. Zrovna jsem neměl žádné povinnosti, tak raději než se nudit a užírat se, vypravil jsem se tam. Nácvik boxu, šermu, lukostřelby, léčitelských schopností a spoustu dalšího, to čekalo každého kdo se rozhodl zúčastnit. Vše šlo hladce až do chvíle, kdy se u brány cvičiště nezjevil kostlivý čaroděj, se svými kostlivými nohsledy. Zaútočili na cvičiště! Všichni se hned chopili zbraní a bránili své životy. Začal boj. Ale sám čaroděj se dal na útěk, pronásledoval jsem ho, ale neschopen ho zastavit, mi po chvíli stíhání utekl. Nikomu se nic nestalo, jen pár oděrek, které nikterak neohrožovaly na životě.