Uslyšeli zatroubení na roh. Oba. On i jeho učeň, dá- li se tak nazvat. To ještě nevěděl, co mu jeho "učeň" už dnes provede.
Okamžitě zbystřili, zatroubení poblíž hřbitova v takovouto dobu se jen tak neslyší. Otočil se na patě od medvěda ke koni, luskl
prsty a ihned na koni vyjel směrem, odkud troubení vycházelo. Jel. Postupně troubení utichalo až přestalo, a zcela jej nahradilo
dupání kopyt koně a občasné zvuky nočního lesa. Sem tam i zacvákání kostí ze hřbitova. Jel nějak dlouho, ale nikoho neviděl.
Opravdu nikoho. Ani žádné zvíře, jak by se dalo čekat. Zakouzlil na sebe kouzlo světlo. Mžourá do tmy. Ani si nevšiml, že by za
ním přiběhl jeho "učeň". Ale přiběhl. Byli hned vedle sebe, zády k sobě. Každý hlídal svých 180°. Oba byli úplně zticha, každý
zvuk byl hlasitější a hlasitější. A taky strašidelnější.
Kdo to byl? Nějaký herold? Gardista? Lovec na lovu? Někdo, kdo z posledních sil zatroubil, doufajíce v okamžitou záchranu?
Jediná otázka se jim míhala hlavou, snažili se na ni odpovědět tisíce odpověďmi. Ale oba věděli, že to jsou jen odhady, kterými
se chtějí zklidnit. A nefungovalo to. Zkrátka ne! Slyšel vlastní tep. Dech. Dech koně. Snad i tep koně. Kdoví, hlavní bylo
nepolevit v hledání. Ale i přes usilovnou práci nebyly žádné výsledky. Nic kolem nich nebylo. Zkrátka nic.
Bozi mne chtějí do něčeho nalákat? Či si ze mne někdo chce vystřelit? Nebo někdo chce vystřelit DO mne?!
Pomalu se přibližovali k "oltáři Bohů". Neví, co to je přesně, ale má za to, že to je oltář Bohů. Využívá to k občasným
modlitbám. Už byli v bezpečí. Pokud je Bozi nechtěli zabít, už jim nic neublíží. Ještě chvíli hledali. Podle očekávání. Nic. Pomalu se vydali do města. Samozřejmě, podél pobřeží. Lesem to bylo příliš nebezpečné.
Za branou si všiml čehosi podivného na zdi. Svitku? Ach ano, ten s nabídkou vraždy. Někdo si jeho hlavu už objednal. Ví to. Už ji má. Ale nic víc než hlavu mu nevzali. Nic víc než oblečení u sebe neměl. Prý "Za Modrou lagunu!"... Svině.
________________________________________________________________________________________________________________________________________________
Byli u portálu. Provokoval ho. Neskutečně. Zesměšňoval jej přede všemi. Nevěděl jestli má rudnout nebo bělat. Zelenat nebo modrat. Zkrátka se snažil nevnímat. Nedařilo se. Vrátí mu to. I s úroky. Vrátí mu to. I s úroky. Vrátí mu to. I s úroky. Zapomněl si v lese medvěda, hlupák jeden. A myslí si, že mne donutí tam jít, když na mne tam někdo číhá? Idiot. Ne. Nedonutí. Ať táhne sám. Za tu nechtěnou pusu. A oni jej jdou doprovodit. Fajn. Snad je něco sežere. Byl by rád. O pár hloupých na světě méně. Sice o jednu nažranou bestii více, ale za jejich smrt by to stálo.
Nějaká růžová... slečna? Paní? Zůstala, ano. S tou se dá docela dobře popovídat. Svěřit se. Ulevit si. Ale její rady stojí za ho... houby. Když tu náhle...
...kolem proletěla šipka. Těsně minula jeho nos...
Večer pana Radního
Pravidla fóra
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.
2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.
3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.
4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.
Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora
V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.
5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.
2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.
3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.
4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.
Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora
V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.
5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
Re: Večer pana Radního
... a zabodla se do země těsně vedle něj. Uskočili, i on, i ta ženská. Věděl, že ho někdo chce zabít. Věděl to. Schoval se za zeď u banky. Chvíli tam jen tak stál. Poté jej napadlo zakouzlit na sebe všemožná ochranná kouzla co zná.
Už si pro mne jdou.
Chce najít toho střelce, ale nikde není. Na žádné střeše. V žádném okně. Na žádném balkóně. Jako by ta šipka sama přiletěla, když tu jej náhle něco bodlo do zad.
Ale já to přežiju.
I přes usilovné hledání jeho i heroldky nikoho nenašli. Nevadí. Teď už ví, že po něm někdo jde. Opět na sebe zakouzlil všechny možné ochrany a portuje domů. Na Tulácké ostrovy. Nikdo by neměl vědět, že tam bydlí. Dokonce ani jeho přátelé to neví, snad jen jeho spolubydlící.
Jak se teda ti vrahové dověděli, že tam bydlím?
Na tom teď však nezáleželo. Bylo důležité dostat se domů co nejrychleji a nejbezpečněji. Každá vteřina navíc mohla znamenat nebezpečí. Konečně uvázal koně a je doma. Konečně. V bezpečí.
Nebo snad ne?
_______________________________________________________________________________________________________________________
Někoho zahlédl. Znehybněl. Ne že by byl v šoku, tedy ano, v šoku byl, ale nemohl se hýbat kvůli jedu v krvi. Z vržené dýky. Donutil ho posadit se. Chtěl se od něj dovědět nějaké informace. Říkal mu všechno co věděl, ale ani tak se neubránil svázání, pár ranám do břicha, několika úderům do čelisti, proděravění obou dlaní a zničení kolene. Řval. Bolelo to. Koho ne. Ale nesměl řvát.
Ty parchante. Já se pomstím.
Jediné pozitivum na tom bylo to, že přišel jeho "učeň". Ten to taky schytal. Moc si toho ale nepamatuje. Usnul. Usnul? Snad... se vzbudí zítra.
Už si pro mne jdou.
Chce najít toho střelce, ale nikde není. Na žádné střeše. V žádném okně. Na žádném balkóně. Jako by ta šipka sama přiletěla, když tu jej náhle něco bodlo do zad.
Ale já to přežiju.
I přes usilovné hledání jeho i heroldky nikoho nenašli. Nevadí. Teď už ví, že po něm někdo jde. Opět na sebe zakouzlil všechny možné ochrany a portuje domů. Na Tulácké ostrovy. Nikdo by neměl vědět, že tam bydlí. Dokonce ani jeho přátelé to neví, snad jen jeho spolubydlící.
Jak se teda ti vrahové dověděli, že tam bydlím?
Na tom teď však nezáleželo. Bylo důležité dostat se domů co nejrychleji a nejbezpečněji. Každá vteřina navíc mohla znamenat nebezpečí. Konečně uvázal koně a je doma. Konečně. V bezpečí.
Nebo snad ne?
_______________________________________________________________________________________________________________________
Někoho zahlédl. Znehybněl. Ne že by byl v šoku, tedy ano, v šoku byl, ale nemohl se hýbat kvůli jedu v krvi. Z vržené dýky. Donutil ho posadit se. Chtěl se od něj dovědět nějaké informace. Říkal mu všechno co věděl, ale ani tak se neubránil svázání, pár ranám do břicha, několika úderům do čelisti, proděravění obou dlaní a zničení kolene. Řval. Bolelo to. Koho ne. Ale nesměl řvát.
Ty parchante. Já se pomstím.
Jediné pozitivum na tom bylo to, že přišel jeho "učeň". Ten to taky schytal. Moc si toho ale nepamatuje. Usnul. Usnul? Snad... se vzbudí zítra.
Re: Večer pana Radního
Přežil do dalšího dne. Okamžitě jej paralyzovala bolest rukou, břicha a kolene. Chtěl vstát, ale nešlo to. Musel čekat. Pokusil se vstát. Křup. Samozřejmě, co jiného čekat. Nu, musel počkat na učně. Využil jeho naivnosti a nechal se odnést až k portálu. Sice mu to trvalo, ale nakonec tam byli. Chtěl oba dostat do Andoru, ale to se mu nesmí podařit za žádnou cenu, nikdy! Nikdo ho nesmí sv takovém stavu vidět! Vysmýkl se mu tak tak těsně před tím, než zmizel. Co nejrychleji mohl se doplazil k léčitelce poblíž. Šlo to ztěžka, dlaně neskutečně bolely, koleno se třelo o zem a noha nešla zvednout. Neskutečná bolest. Koukl k nebi. Bozi věděli co chce. On věděl, že jej to bude bolet, ale nové tělo bude lepší než tenhle cedník.
Jeho tělem projela neskutečná bolest, jako by mu někdo chtěl vytrhnout všechny kosti, šlachy a svaly z těla zároveň. Sice jen na necelou vteřinku, ale tu bolest si bude pamatovat nadosmrti.
Zatímco vybíral věci ze svého proděravělého, nepoužitelného a bezvládně ležícího těla, přišel jeho "učedník". Rychle dovybíral věci a zatímco řezal hlavu, snažil se odvést řeč. Asi se mu to dařilo, učedník se s ním normálně bavil. Vzpomněl si, "učedník" po něm nedávno chtěl, ať mu ukáže ohnivého muže. Inu dobrá. Líbí se mu. Schválně jestli před ním dokáže dostatečně rychle utíkat.
Hm. Utíkání by mu šlo. Ale zakopávání taky, hehe. Luskl prsty a ohnivý muž zmizel. Ohnivá koule. Ohnivá koule. Ohnivá koule. Ohnivá koule. Ohnivá koule. Ohnivá koule. Magický kámen. Magický kámen.
Ležel bezmocně na zemi, oblečení, nebo spíš to, co z něj zbylo, mu doutnalo. Vší silou do něj kopl.
Já říkal, že nezapomínám.
Začal plivat krev. Ale to nevadí. Ohnivá koule. Magický kámen. Magický kámen. Magický kámen. Parchant. To má za ten portál. A i to je málo. Kdyby neřval bolestí a občas se nepřetočil, snad by jej i nechal. Ale takhle mu dělalo radost, že trpí. Magický kámen. Ohnivý úder.
"Shoř! A neřvi!"
Řval dál. Nu což, trávy je zde dost. Natrhal několik trsů trávy a vrazil mu je do huby. Kop do břicha. Křup. Ups. Má po žebru. Konečně začíná křupat. Ohnivý úder. Doutnají vlasy. Kop. Ohnivá koule. Ohnivá koule. Magický kámen. Ohnivá koule. Magický kámen. Kop.
I přes trávu byly slyšet výkřiky. Docela hlasitě. Nevadí. Teď už to nevadí. Je na čase ujasnit si pravidla. Se vším souhlasí. Nic jiného mu nezbývá. Ohnivý úder. Ohnivý úder. Magický kámen. Jen tak, aby si to zapamatoval... pro příště...
Jeho tělem projela neskutečná bolest, jako by mu někdo chtěl vytrhnout všechny kosti, šlachy a svaly z těla zároveň. Sice jen na necelou vteřinku, ale tu bolest si bude pamatovat nadosmrti.
Zatímco vybíral věci ze svého proděravělého, nepoužitelného a bezvládně ležícího těla, přišel jeho "učedník". Rychle dovybíral věci a zatímco řezal hlavu, snažil se odvést řeč. Asi se mu to dařilo, učedník se s ním normálně bavil. Vzpomněl si, "učedník" po něm nedávno chtěl, ať mu ukáže ohnivého muže. Inu dobrá. Líbí se mu. Schválně jestli před ním dokáže dostatečně rychle utíkat.
Hm. Utíkání by mu šlo. Ale zakopávání taky, hehe. Luskl prsty a ohnivý muž zmizel. Ohnivá koule. Ohnivá koule. Ohnivá koule. Ohnivá koule. Ohnivá koule. Ohnivá koule. Magický kámen. Magický kámen.
Ležel bezmocně na zemi, oblečení, nebo spíš to, co z něj zbylo, mu doutnalo. Vší silou do něj kopl.
Já říkal, že nezapomínám.
Začal plivat krev. Ale to nevadí. Ohnivá koule. Magický kámen. Magický kámen. Magický kámen. Parchant. To má za ten portál. A i to je málo. Kdyby neřval bolestí a občas se nepřetočil, snad by jej i nechal. Ale takhle mu dělalo radost, že trpí. Magický kámen. Ohnivý úder.
"Shoř! A neřvi!"
Řval dál. Nu což, trávy je zde dost. Natrhal několik trsů trávy a vrazil mu je do huby. Kop do břicha. Křup. Ups. Má po žebru. Konečně začíná křupat. Ohnivý úder. Doutnají vlasy. Kop. Ohnivá koule. Ohnivá koule. Magický kámen. Ohnivá koule. Magický kámen. Kop.
I přes trávu byly slyšet výkřiky. Docela hlasitě. Nevadí. Teď už to nevadí. Je na čase ujasnit si pravidla. Se vším souhlasí. Nic jiného mu nezbývá. Ohnivý úder. Ohnivý úder. Magický kámen. Jen tak, aby si to zapamatoval... pro příště...