Muž s pleší a hrubým strništěm na tváři si zhluboka lokl svého piva a prohlásil ochraptělým hlasem: „Pche! Válčili jsme za Republiku i proti ní! Za každého vládce co požádal a zaplatil, a vždy jsme vyhráli! Vybojovali jsme přes tucet velkejch bitev, byli jsme oslavovaní, byli jsme hrdinové! Ale teď? Teď tu pijeme nejhorší pivo na Andarii a ještě skoro ani nemáme na jeho zaplacení!“. Skupinka zamumlala v souhlasu a dál tupě zírala do svých korbelů. „Mír, lidem jako my prostě neprospívá…“, prohlásil podsaditý muž s velkou jizvou přes pravou tvář a s ušima jako dva karfioly. „Co nám teda zbejvá? Nechci se rejpat v hlíně jako krtek a modlit se, že bude správný počasí, pro dobrou úrodu!“, dodal jeho soused po levé straně, který se pyšnil nejšpinavějším a nejsmradlavějším plnovousem v celé Andarii, po kterém mu právě stékala kapka kalného piva. Z úšklebků osazenstva stolu, bylo patrné, že jeho názor sdílí. Nikdo z nich nechtěl být zemědělcem, horníkem ani řemeslníkem. Jejich řemeslem byla válka. Boj bylo to jediné co znali a ovládali… a nyní, v době míru, nebylo nic po čem by prahli více, než po pořádné a dobře placené bitvě.
Muž v dlouhé rudé róbě, si pohladil prošedivělou bradku a povídá: „Nic nás tu nedrží, zítra odplujeme první lodí, která nás najme jako posádku. Snad se na nás štěstí usměje a najde se někdo, kdo bude potřebovat naše služby.“. Muž s jizvou na tváři souhlasil „Tak, tak… co nám zbej…“, zasekl se v půlce věty, neboť dveře putyky se rozrazily a dovnitř vtrhl mladík, ne více než čtrnáctiletý. „Podívejte! Podívejte! Koukejte!“ volal na skupinu sedící u stolu. Mladík přispěchal ke stolu a podal rozbalený pergamen muži v róbě. „Čti čaroději, čti… co tam stojí, pověz, takových pergamenů je plný město! Visej úplně všude a lidi z nich šílej! Co tam píšou?“ naléhal mladík. Mág přimhouřil oči, vzal pergamen a četl monotónním hlasem:
Verbování!
Od severních držav Andarie až po Jižní ostrovy nechť se šíří tato zpráva!
Můj pán, známý jako Felčar svolává všechny bojeschopné obyvatele Andarie,
aby tuto neděli – třicátého dne, šestého měsíce – pozvedli zbraň za jeho věc!
Nabízí:
200 zlaťáků pro každého, kdo bude bojovat na jeho straně!
A navíc se uvolil, že svým vojákům propůjčí i část ze své obrovské moci!
Andarie žila dlouho v omylu! Generace věřily, že existují pouze tři bohové – Athon, Nistra a Mrogroth!
Ale jsou čtyři! Čtvrtý bůh, zván Temný, byl pro svou moc známými bohy zatracen a zapomenut! Nyní se ovšem navrací!
Můj pán, chce uctít jeho příchod velkou bitvou!
Místo bitvy bude Tarkas, který je sídlem upírů a bezvěrců! Útok povede sama žijící legenda naší doby! Řezník!
Prvotní obléhací tábor se bude nacházet Jihozápadně od města po západu slunce - osmá hodina večerní.
Přijď a podílej se na počátku nové éry tohoto světa!
Garroth, Felčarova vůle a slovo
Nastalo ticho. Skupina sice rázem pookřála, lesk zlata a krve se jim zračil v očích, ale nikdo nepromluvil. „Felčar a Řezník? Známý jména, ale nekoluje o nich, že jsou to zlý zrůdy?“ prolomil, až ticho mladík, který přinesl list. Chlapík, s výrazem zuřivého vlka ve tváři se však jen pouze usmál a pravil „Za dvě stovky zlaťáků, pro každýho z nás, půjdem bojovat třeba i do pekla mladej!“.
