Nové já

[gothicoblivion]

Zrození mstitele.
Už delší dobu ztratil Godrik naději. Jeho sny a naděje zmizeli v nenávratnu. Rozhodl se zmizet daleko, daleko od dění a najít sebe sama. Byla to cesta dlouhá, ani on sám nevěděl, zda má konce. Jeho deprese se prohlubovali, už tak, tak měl sklony vzít dýku a nechat si ji projet krkem. Pak si ale vzpomněl na pověst, která mezi Audecany se moc nevyprávěla. V té pověsti se říkalo o nočních lovcích zvaných mstitelé. Tímhle mstitelem se mohl stát kterýkoliv vrah, který prošel rituálem. Avšak je s údivem, že v tom byl háček. Háček, který odradil mnoho vrahů, kteří chtěli získat moc mstitelů. Mstitel totiž do svého vpravil jed. Ten jed nebyl smrtící, ale jakoby žil s osobou, které koluje v žilách. Povídá se, že jen hrstka vrahů splnila svou přísahu a jedu se zbavila. Mnoho nešťastníků zešílelo, nebo spáchalo sebevraždu.Godrik však nezaváhal. Našel potřebné ingredience a nanesl je na dýku. Poté se vydal do Thyrisu. Pro všechny případy se stavil v bance a vzal si pár protijedů. Pak začala jeho bezcílná pouť po Thyrisu. Stalé nevěděl, zda tenhle risk stojí za to, ale pak dorazil k hrobkám. Vydal se do katakomb. Tam se rozhlížeje po dávno mrtvých lidí, odhodlal se k tomu činu. Ať osud vede jeho cestu, ze které není návratu. Když pak se vydal na další cestou k místu, které považoval za vhodné pro uskutečnění rituálu, potkal osobu z minulosti. Znal ji a nejradši by jí řekl, co chce udělat, ale nechtěl riskovat, že jeho plán skončí na začátku. Chtěla od něj vyrobit rukavice. Vyrobil jí je a tehdy mu došlo, že svou cestu musí projít bez krveprolití. Rozloučil se a opět se vydat posbírat zbytky své odvahy. Za chvíli už pln odvahy. Vydal se na místo odpočinku pretorie. Klekl si ke stromu a začal s rituálem. „Já Godrik z rodu Audecanů, ti přísahám věrnost a oddávám se do služeb mstitelů. Svými přísahami potvrzuji pouto.“Godrik se zhluboka nadechl. „Přísahám, že změním svůj osud a stanu se nejlepším špionem.“ Dořekl a projel dýkou dlaň. „Přísahám, že naučím barbary soudržnosti.“ Znova jeho dýka projela dlaní. „Přísahám, že Tarkas bude místo, kam se člověk nebude bát vstoupi.“ Opět jeho dýka zdobila jeho dlaň. „Přísahám, že elfy donutím vystoupit z jejich izolace.“Bolest se stupnovala, on však pokračoval dál. „Přísahám, že lidi naučím, že moc není vše.“ Jeho ruka se začala třepat. „Přísahám, že donutím všechny rasy, aby se spojily.“ Při odříkávání téhle přísahy už těměř šeptal. „Přísahám, že se pokusím konat dobro, a na své cestě proliji minimum krve.“ Poté naposledy zaznačil an svou ruku, jeho úkol. Zvedl se, cítil, jak jev vstupuje do jeho těla . Zvedl se,ještě poslední věc musel zařídit. Vydal se do banky a tam našel svůj starý, odrbaný plášť. Sroloval ho a vydal se ho obarvit červenou barvou. Kdysi na něj pohlížel s odporem, ale nyní ho bude nosit hrdě. A tehdy se zrodil mstitel.

[gothicoblivion]

Pravdu najdeš v kartách
Poznávat sebe sama je zdlouhavý a náročný proces. Chápal to, jak jinak. Člověk v nouzi hledá východisko - Godrik ho chtěl vidět v kartách. Vytáhl balíček Tarotových karet. I když nevěděl jak věštit, pokusil se o to. Naskládal několik karet na komínky a začal vytahovat. Žal, zkáza, prohra, blázen.

„Žal mě ničí a já prohrávám, jako bych to sám nevěděl.“ Godrik hrábl doprostřed hromádky a vytáhl kartu ďábla. Zamračil se a vyndal před sebe postupně několik karet. Síla, smrt, zisk, odvaha. Usmál se a pokroutil hlavou.

„Nesmysl, zabít démona abych nabral odvahu? Blbost.“ Godrik shrábl poslední tři karty. Poustevník, láska, spravedlnost.
Zasmál se. „Tak to sedí,“ zamumlal a seřadil karty zpět do balíčku.

„Věštění je kravina.“ Vzal kartu smrti do ruky a prudkým pohybem ji vrhl proti stromu. Karta se zasekla do stromu. Godrik schoval své karty, udělal několik kroků, pak se ale rozmyslel, vrátil se a vzal kartu smrti.

„ Přece tu nenechám svůj osud,“ ušklíbl se a vydal se k městu.

[gothicoblivion]

Světlo na konci tunelu
Den za dnem Godrik nenáviděl svět víc a víc. Připadal si tak sám a i skutečnost, že karty ukázaly poustevníka, ho naplňovalo hlubším pocitem méněcennosti. K tomu jeho přísaha. Je vůbec schopný ji dodržet? Svoji beznaděj vybíjel na jelenech. Když zlomil holýma rukama jednomu vaz, oklepal se.

„Ne to nejsem já!“ Schoval ruku do dlaní a rozběhl se k městu. „Co se ze mě stalo? Proč to dělám?“ Godrik se nenáviděl. Nenáviděl to, čím se stal. Pln hněvu na sebe vydal se opět do lesa a holou rukou vrazil do stromu. „Osude, já tě nenávidím!“


O pár dní později

Nevyspalý, raněný a zarostlý vracel se Godrik zpět do Thyrisu. Do města, které bylo jeho domovem, ale také jeho prokletím. Cítil se a vypadal jako nicka a on si to uvědomoval. Vstoupil do hospody, obvykle prázdné, ale dnes byli kupodivu v lokále dva lidé. Bavili se. Godrik však měl na práci důležitou věc. Vyšel na střechu a na stolek rozložil své karty. Zamíchal je a smekl první tři. Podíval se na ně a vložil je do balíčku.
„Věštění je nesmysl…“ Znovu prohrábl balíček a vytáhl kartu smrti. „Tohle je tvůj osud Godriku, tohle!“
Sešel po schodech a rozhlédl se po lokále. „Godriku, měl bys mezi lidi, jinak ti z toho všeho hrábne.“ Obdařil pohledem ty dva hosty. Nadechl se.
„Zdravím, je libo věštbičku?“ otázal se a prohlížel si muže a ženu. Zpočátku se tvářili nejistě, ale poté souhlasili a tak se Godrik pokusil vyvěštit jejich osud. Prohodili pár slov. Godrik si prohlížel onu ženu a tušil, že nejspíš bude s tím mužem. Brzo však muž odešel a Godrik zůstal s cizinkou sám. Nemohl si pomoct, ale něco ho k ní přitahovalo. Dal se s ní do hovoru a překvapilo ho, že se jí nehnusí. Godrik našel to, po čem dlouho pátral - lásku a porozumění. Věděl, že jen na okamžik, přesto se hnal po záchranném laně z propasti samoty. V tu Godrik získal své sebevědomí a podle věštby… zabil démona.