Ztracen v podzemí

[TraweXxX]

Podzemní šachta, 23.12, den první

9:00 ráno
Je mi horko. Netrvalo dlouho a našel jsem si malou jeskyni, kam se dalo schovat. Je pozoruhodné, že čím hlouběji jsem od hřejivých paprsků slunce, tím je tu větší teplo. Posbíral jsem věci, jídlo a všechno použitelné z těl mých padlých družiníků. Róby ochran mi dobře slouží jako postel. Jsou pohodlné a když si dám nahoru tu proti ohni, tak mě i příjemně chladí. Hebká kněžská šogurkinská róba mi slouží jako přikrývka.
V hlavě mi pořád straší myšlenky, nemůžu se zbavit těch obrazů, jak pavouci rozthali na kusy nejdřív tu ubohou hraničářku, pak válečníka a nakonec kněze. Barda a toho bezbraného řemeslníka pak jen ustříleli z dálky. Kyselina změnila obličej toho ubožáka k nepoznání. Obrací se mi při tom pomyšlení žaludek. Kde jste?! Vím, že přijdou, Rafael tu svoje zlato nenechá a já dobře vím, že ví, že já ho mám.


15:00 odpoledne
Po pár minutách se mi podařilo z vysílení na pár hodin usnout. Zdá se, že pavouci si myslí, že jsme všichni mrtví. Když jsem se vzbudil, zjistil jsem, že mám obrovský hlad. Nikdy jsem netušil, že sušené maso může chutnat tak lahodně. Musím se přiravit a dojít si pro vodu, mám sucho v puse. Nedaleko dotud něco šplouchá, musím se vrátit k vrátkům, tam je vody spousta.


21:00 noc
Je mi blbě. S radostí jsem si dal pár doušků, než jsem zjistil, že to podzemní jezero je slané! Nechutně slaná mořská voda! Musím najít jiný zdroj vody, protože pokud budu pořád usrkávat lektvary, mohlo by to mít neblahé vedlejší účinky.


23:00 noc
Jdu spát. Jsem unavený a žádná jiná voda v okolí není pitná. S hledáním vydržím do rána.

[TraweXxX]

Podzemní šachta, 24.12, den druhý

8:00 ráno
Sotva otevřu oči, mám nepřijemný pocit v krku. Zdá se, že hledání po vodě je třeba uspíšit. Obleču se, zkusím sníst pár soust, ale nejde mi to dobře. Potřebuji vodu.


11:00 dopoledne
Voda! Není jí moc, ale je sladká, teče a s jistotou můžu říct, že ještě chvíli poteče. Je zakalená, takže jsem rozstříhal Mortimerovu nekromantskou róbu od šogurkinů a použil jí jako improvizovaný filtr. Je to pitné a je to zatraceně lahodné. Asi se budu opakovat, ale nikdy jsem netušil, že je voda tak dobrá. Pomocí kouzla kořeny jsem rozrušil kámen a Rafaelovým temným palcátem vyhloubil pod tím čůrkem menší díru, abych ji mohl nabírat do lahviček na lektvary. Teď možná ještě nějaká je, ale nebudu se spoléhat na štěstí. Když jsem palcát odložil bokem, skutálel se do nedalekého jezírka. Ten už nikdy nenajdu. Rafael mě nebude mít rád.


14:00 odpoledne
Spokojeně žvýkám masíčko a popíjím vodu z lahví, jako by to bylo víno. Pokud dobře počítám, tak někdy kolem této doby budou Vánoce. Pomyšlení na to, jak bude Níthiel zuřit, že ode mě nedostane žádný vánoční dárek mě naplňuje ošklivou škodolibostí a na druhé straně úlevou. Při představě té bouře nadávek a slov, co kolem sebe stropí, mi tohle místo začíná připadat jako vlastně docela fajn...


18:00 večer
"Štěěěědrééééj véééčééér nááástááál..." broukám si pro sebe v potopě plané ironie palčivého stesku po pitomých Vánocích. Lámu poslední kusy elfího luku od té milé hraničářky a přikládám je do malého táboráku přede mnou. Luk ohně dohořel před chvílí. Na zlatém kopí pomalu opékám kus masa z medvěda, kterého jsem před chvílí zabil. Řádně opečené maso krájím na mithrilové pavéze. Poměrně luxusní podmínky na to, že jsem minimálně kilometr pod zemí. Na tenhle štědrej den nikdy nezapomenu.


21:00 noc
Vězím tu už třetí den. Rafael na mě kašle. V zásobách mrtvol jsem našel nějaké pivo. Ožeru se do němoty ve velkým stylu.

[TraweXxX]

Podzemní šachta, 25.12, den třetí

11:00 dopoledne
Je mi blbě a bolí mě hlava. Ode dneška přestávám pít. Někam se ztratily zlatý pláty. Jak se dostaly před jeskyni, kde byly nabodnutý na kusu klacku (kterej teda netuším kde jsem sebral) a kolem dokola poházený bylinky v zoufalém nápisu POMOC nemám tušení. Koho jiného než mě by mohlo napadnou se ožrat na kaši v jeskyni plné obřích pavouků. Měl bych odsud co nejdříve zmizet, není to tady bezpečné.


13:00 odpoledne
Měl jsem pravdu, asi jsem včera bodl do vosího hnízda. Jen tak tak jsem stihl pobalit všechny věci, když se ke vchodu do jeskyně přiřítilo několik pavoučích lidí. V tichosti jsem vypil lektvar neviditelnosti a protáhl se kolem nich. Pomalu jsem se odporoučel pryč. Zbroje zabalené v róbách neudělali hluk a to mě asi zachránilo.


18:00 noc
Po pár hodinách plahočení se podzemím jsem našel opuštěné ubikace dělníků. Smrdí to tady i po těch letech, ale zdá se, že je to bezpečné. Je to poněkud zapadlý kus neznáma, takže pochybuju, že nějaký pavoučisko sem najde cestu. Neměl bych však nic nechávat náhodě, hned zítra ráno začnu s opevňováním a opravami.


21:00 noc
Usínám a stýská se mi. Chybí mi ta malá mrška Níthiel. Doufám, že bude záchranná skupina úspěšná, už to tady dlouho nevydržím.

[TraweXxX]

Podzemní šachta, 26.12, den čtvrtý

7:00 ráno
Vstal jsem časně, abych mohl začít s opravami co nejdříve. Obydlí je vlastně jen jeskyně, která je z jedné strany zadělaná dřevěnou stěnou z pevných kůlů, stejných, na jaký jsem navlekl zbroj. A hele, už vím, kde jsem ten kůl vzal. Tak tady bude třeba okno. Po prohlídce mého nového podzemního bytu jsem našel spoustu nářadí, hřebíky, ingoty železa, nějakou výheň, zásoby uhlí a další věci, se kterýma neumím zacházet. Nejdříve tady musím udělat pořádek.


10:00 dopoledne
Uff, byla to námaha, ale stálo to za to. Nářadí a lucerny jsou pěkně pověšené na stěnách, sekyrky, bourací kladiva a krumpáče na hromádce v rohu. Ingoty jsem jsem pomocí telekineze urovnal do úhledné hromádky v rohu druhém. Dřevo naskládat do komínků podél stěny. Malý kumbál v zadní části je odteď plný uhlí. Ve skříni s jídlem jsem nic poživatelného nenašel, ale křesadlo a troud by se mohli hodit. Zásadní věc je postarat se o to, aby se dovnitř za žádnou cenu nic nedostalo. Dnes se zapotím.


16:00 odpoledne
Dřevěné kůly tvořící zeď byly pevnější, než jsem předpokládal, což je jedině dobrá zpráva. Použil jsem dlouhé železné tyče, abych vystužil zeď z vnitřní strany. Padlo na to snad tisíc hřebíků, ale obávám se, že lepší způsob jak ty tyče připevnit ke zdi momentálně nejsem schopný zprovoznit. Teď jsou na řadě dveře.


21:00 noc
Utahaně padám do postele. Dveře jsem si dovolil vyztužit dvojitě a přidal jsem zezadu dřevěnou závoru. Tohle udrží všechny nectěné nepřátele na dostatečně dlouho. Teda...doufám. Minimálně dnes večer ano. Možná trochu ztrácím naději, že si pro mě přijdou. Je to už takový čas. Už by tady měli být třikrát. Proč jim to tak trvá? Je mi z té samoty v kuse skály divně. Kéž by...usínám.

[TraweXxX]

Podzemní šachta, 27.12, den pátý, první část

Sentimentální kecy stranou. Jestli se nedám dohromady, chcípnu tady. Měl bych se vydat prohledat okolí.
Nedaleko odsud je ručně vysekaná chodba do skály. Je to téčko, kdy jednou stranou přicházím, chodba vlevo míří nahoru a ta vpravo lehkým svahem dolů. Díky nízké viditelnosti vidím sotva pár kroků, pro začátek jsem se rozhodl se vydat vzhůru. Chodba po pár desítkách metrů končí menším výklenkem, kde spokojeně odpočívají netopýři. Tyhle bestie jsou ale sněhově bílé a vsadím se, že ne méně nebezpečné, jako ti na povrchu. Rychle jsem opustil scénu – hned potom co jsem si je zaznamenal do svého deníku.

Svah dolů byl poněkud delší. Po více než dvaceti minutách jsem došel k dřevěným dveřím. Tyhle však byly zvláštní. Tak dokonale opracovaný materiál jsem dlouho neviděl. Dřevo bylo bez jediného suku, a když jsem po něm přejel rukou, bylo hladké a navoskované. Železné pobití bylo ještě zvláštnější. Hřebíky a nýtky neměly ani náznak škrábnutí od kladiva, měly dokonalý tvar a leskly se, že jsem se v nich téměř mohl vidět. Vzal jsem za kliku, ale dveře se ani nehnuly – jsou zamknuté. Musím najít způsob, jak je otevřít, musím zjistit, co je za nimi.

Ani meč, ani přímá kouzla na dveře neplatí. Vypadá to na nějakou magikou ochranu. Dveře jsou dokonale zasazené do skály, takže ani nikam nemůžu zapřít tyč. Docházejí mi nápady, ale možná už to mám. Trvalo chvíli, než jsem donesl dostatek vody, ale plán se úspěšně zdařil. Vodu jsem pomalu naléval mezi malé spáry mezi dveřmi a skálou a v pravidelných intervalech ji kouzlem mrazil. Rozpínající se led pomalu ale jistě vytlačil rám dveří tak, že se mezi něj a skálu dala procpat tyčka. Vyloupnout dveře pak bylo sice namáhavé, ale dřevo nakonec povolilo a zámek se s hlasitým zaskřípěním ohnul. Lucernou jsem osvítil místnost desetkrát pět sáhů velkou a šest sáhů vysokou. Uprostřed místnosti stál dřevěný stůl se spoustou nářadí. Přes strop vedly snad dvakrát dva sáhy velké kovové trubky, které stoupaly z podlahy ze zadní části místnosti a vedly dál nahoru, zapuštěné do stropu. Vedle poslední trubky je v zemi železný poklop. Co dominovalo dojmu bylo tiché, vzdálené a hluboké tepání, které vycházelo zpoza poklopu.

Nový objev úplně přebíjí všechny ostatní pocity a zatlačil obavy ze smrti do pozadí. Vnímám na sobě nárůst vzrušení, nic takového jsem v životě neviděl. Většinu nástrojů na stole nepoznávám, pár z nich, jako kladivo, kleště nebo páčidlo ale ano. Trubky, jak jsem si původně myslel, nejsou ze železa. Lesklý a pevný kov zdá se na rozdíl od železných věcí v místnosti odolává rzy. Nedokážu odhadnout, z čeho jsou vyrobeny. Hladký, téměř bezchybný povrch bez známek kování. Na nejvzdálenější zdi jsem rozeznal nějaké páky. Byly celkem tři. Zatáhl jsem za první z nich, ale nic se nestalo. Ani druhá nereaguje na sepnutí. Po zatáhnutí za třetí páku se odněkud ozvalo tiché klapaní a za mnou cosi zasyčelo. Tenhle zvuk znám, takhle se spouští past s jedovatým plynem, bylo první, co mi prolétlo hlavou. Když jsem se ale otočil, spatřil jsem, že je to vzduch, unikající z dobře uzavřeného poklopu, který se nyní otevřel. Tepavý zvuk z dálky znatelně zesílil do hlasitosti běžného hovoru. Zvědavost nade mnou přebrala kontrolu a já slezl otevřeným poklopem dolů.