Windsorův deník

[Regis]

"Dnes jsem byl na tržišti za Manfredem. Podařilo se mu prodat část plátové zbroje. Divim se, že to všechno táhl s sebou, když vyklízeli Andor. Nakonec vlastnost je to dobrá, takže jsem mu zaplatil o trochu víc než obvykle. Tržiště sice hlídají stráže, ale vládne tam nějaká nervozita. Zaslechl jsem dva starší chlápky jak se bavili, že se blíží zima a oni stále neví co s nima bude. Je pravda, že zima v Andoru dokáže být krutá. Jednou jsme takhle mrzli v kovárně a to jsem tam pravidelně topil v krbu a používal dvě výhně. Inu uvidíme jak to dopadne letos.

Lidi jsou nervózní i kvůli bitvě o Ileren, vesnice padla a je jen otázkou času, kdy padne i město. Pokud se to dá městem nazývat. Proč nám nepomáhají ostatní? Menel Sanga je zalezlá v Lewanu a Praetoriáni zase v Thyrisu. O zbytku jsem neslyšel ani slovo. Donesla se ke mě pozvánka na galavečer, místo pomoci si pořádají večírky!!! Chybí nám císařovna a její pevná ruka...K tomu jsem stále bez věcí a bez golema. Nouze je o všechno a tak jsem bez věcí naprosto bezmocnej. Sakra kdy už to skončí ?!

PS: Ztratil se starosta nebo starostka, ani už nevim kdo má Andor spravovat. Možná si myslí, že ztráta Andoru pro něj nebo ní znamená, že nemusí makat. Pche! Potřebujeme podporu aspoň od starosty, když se nám jí jinak nedostává. Já se snad začnu modlit, jako všichni pošetilci...

Zapsal Windsor Imbra, Andorský kovář dne dvanáctého v měsíci září."

[Regis]

Útržek papíru ležící na Andorské tržnici:

"Nikde nikdo není. Na tržnici v Andoru jsem dokonce probouzel strážnýho - usnul ve stoje opřenej o halapartnu. Malá holčička, kterou jsem tam dneska viděl poprvé, se mě ptala, kdy se vrátí domů. Rozpačitě jsem jí odpověděl, že brzy ale bůh ví jak to bude. Byl jsem se podívat v Lewanu, cestou jsem potkal jen místního herolda a prodavačku v obchodě Menel. V Ilerenu jsem narazil na známou tvář, nejsem si jistej, ale byl to asi bývalý starosta Shangallar. V Thyrisu projel jen Altair, kterého znám z Řádu stříbrného vlka.Smrdí pořád stejně. Je to něco mezi mokrym psem a starejma botama. Fuj!

Stále se mi nepodařilo najít golema. Pomalu nabývám přesvědčení, že zůstal v Andoru a padnul jako oběť těm potvorám. Kromě peněz v bance jsem pořád švorc a bez práce. Manfredovi se včera podařilo zase něco prodat. Nepovedlo se mi ale zjistit co. Podal mi totiž otráveně peníze a nechtěl se dál bavit, jako bych za tu šlamastiku mohl já...Kdy už to skončí? Od návratu uteklo přes 14 dní a pořád nevidím okolo žádnou snahu o změnu. Co by tomu řekl Sam? Nedávno to bylo 3 roky od jeho smrti. Chybí mi.
Někdo sem jede na koni v plný zbroji a se zbraní, oni mu to stráže vys..."

[Regis]

"Od minule uplynula dlouhá doba. Ten jezdec tu udělal pěkný rozruch po kratším boji ho ale stráže porazili a skončil ve vězení. Zima je čím dal větší! Někteří obchodníci si rozdělávají ohně ve stanech aby jim aspoň tam nebyla zima. Všichni už mají plný zuby suchýho chleba. Vzpomínám jak jsem byl na plese, který pořádala císařovna - to byly hody a teď tu všichni sušíme huby. Pokusy o změnu nějak utichly a o návratu do Andoru nikdo nemluví. Ve čtvrtek má být ale nějaká schůze, kde se bude plánovat záchrana císařovny. Přijdu se na to podívat.

Thyris zahájil stavební práce, ale moc řemeslníku jsem tam nepotkal. Nebezpečí úrazu ve městě kvůli stavbám nehrozí, aspoň ne tak akutně, jako zněla vyhláška. Už jsou na tom stejně jako my, vyhnali je z města a mají jen pár stanů u vily Vládců. No uvidíme jak dlouho to budou lidé praetoriánům snášet. Jistě lidem namluvili, že je to pro jejich dobro. Uvidíme.

Včera jsem to nevydržel a zkusil jsem se dostat přes tu magickou bariéru sám! Hrubá síla řeší vše a co nejde silou, musí jít ještě větší silou. No v tomhle případě to neplatí. Zkoušel jsem dát do té bariéry ránu jako kdybych koval ten nejlepší meč v zemi. Nic se nestalo, tada až na to, že mi to ránu vrátilo a možná dvakrát takovou. Ruku mám nateklou - je tlustá jak stehno. Hezkou dobu teď nebudu moct pracovat. Chci domů a tak hledám způsob jak se tam dostat - podkopání ani hrubá síla nevyšla, možná by to šlo přeletět..."

[Regis]

"Včera jsem viděl něco neuvěřitelného! Jako každý den jsem se procházel podél bariéry a hledal v ní slabé místo. Sice jsem jen řemeslník, ale bylo to lepší než sedět na zadku na tržišti, mrznout a čekat až ostatní něco vymyslí. Zahlédl jsem jezdce. Proháněl se mezi stromy jako vítr. Dorazil k bariéře a seskočila. Podle všeho - seskočila. Koně uvázala k nejbližšímu stromu a postavila se k bariéře. Naposledy se rozhlídla ale nezahlédla mě, jaký to štěstí. Chvíli tam stála pak mávla rukou jako kdyby se snažila o nějaké kouzlo. Nic se nestalo. Bylo na ní vidět znepokojení. Z boty vytáhla dýku a řízla se do prstu, chvíli si prst mačkala a pak jakoby chtěla fouknout krev na bariéru. Opět se nic nestalo, tak chvíli stála a pak začala křičet a volat. Tak strašnej řev jsem nikdy neslyšel a že jsem toho hodně zažil. Stála tam a řvala, pak se rozhlédla chvíli se zahleděla mým směrem, jako kdyby věděla, že tam jsem. Zahlédl jsem jí pohled, jako by prosila o pomoc. Schoval jsem se za strom a modlil se aby nepřišla. Krumpáč a kladivo to jistily, ale bůh ví co bych zmohl proti kouzlům. Bylo mi jasné, že klidný rozhovor u piva by to nebyl. Ten řev mě vyděsil! Poté nasedla a odjela do lesa. Že by byla klíčem k prolomení bariéry? Sám jsem se za ní nevydal. Možná bych to měl někomu říct, nebo si to mám nechat pro sebe?"

[Regis]

"Dávno tomu kdy jsem si zapisoval do deníku. Být starostou je větší fuška než jsem čekal. Po záchraně císařovny a zmatku při osvobozování města, jsem se těšil na klid. Vypadá to ale, že toho bude teď ještě víc. Město je přestavěné ale nedodělané. Chybí dveře, nábytek, ukazatele, cedulky, jídlo, léky a lidé. Co teď? Sepsal jsem vše co je potřeba, včetně materiálu. Zbýva jen sehnat řemeslníky a nahnat je do města za prací. Snad to stihneme do Vánoc, které na nás už mávají a budou tady co by dup. Snad nenapadne sníh, ten by nám situaci velmi ztížil...Ačkoli nevěřím v bohy, ale v rozum doufám, že nám bohové, pokud nějací existují, budou nakloněni. Musíme Andor dokončit co nejdřív."

Několik přeškrtaných poznámek a pod nimi krátký text:

" Všiml jsem si, že se lehce uklidnila situace okolo zbojníků. Možná se mi to jen zdá, ale už jsem je delší dobu neviděl. Ortodoxní zastánci pořádku a zákonů je pravděpodobně uštvali, nebo je alespoň donutili zůstat v jejich dírách. Inu klid vždy uvítám! Nemusím se bát vylézt mimo dohled stráží. Na druhou stranu se rozhýbal obchod, lidé přicházeli o věci a tak museli kupovat nové. Minule si nějací dva šuškalové v hospodě povídali a lodi a zbojnících. Chtěj se snad stát piráty? Přepadávat obchodní lodě? To jsem zvědavej! Všechno zlé je pro něco dobré, možná, že ty čubčí syny potřebujeme.Pokud je ale zatkneme bude potřeba soudce a ten Andoru stále chybí. Až dáme dohromady město, musím někoho sehnat...Úprava zákonů bude taky nutná. "

[Regis]

Windsor chodil po městě a něco si čmáral do knihy. Město vypadalo jinak než po jeho příjezdu před mnoho lety. Dávno tomu kdy připlul do andorských doků a ušel první kroky na Andarii. Od té doby značně zestárl. Několik objevujících se vrásek na jeho tvářích vyzrazovalo, že je již ve středním věku. I okruh jeho přátel se značně změnil. Sam Noe zemřel před třemi lety. Nelion, tehdejší cechmistr Andělů temna, zmizel několik měsíců po tom, co Windsor opustil jejich cech. To samé Nerogan. Samovu pomocnici, Mashell, neviděl Windsor také téměř rok. Ztratily se i známé tváře - Stonny Mal Rell, Kalam Maechar, Tolla Arcanum, Falathrim a další. Kam se všichni poděli?

Nyní stál Windsor před novou bankou, prohlížel si malé náměstí a zapisoval si do knihy. Tolik věcí je třeba udělat. Tolik věcí, které brání tomu, aby se všichni mohli znovu nastěhovat do města. Nové dveře, zajistit potraviny, léky, felčary a další. Tolik materiálu a úsilí, které k tomu bylo potřeba.
"Budeme muset přimět občany ke spolupráci." zapsal si Windsor do knihy a větu následně podtrhl. S jistou beznadějí se rozhlédl po náměstí a pokračoval dál. Ačkoli ho prázdné město děsilo, musel vše spočítat a připravit pro obyvatele. "Povolit placení daní surovinami. Zvýhodnit ty, kteří tak učiní při rozdělování nájmů." přenesl na knižní papír svou další myšlenku. Po několika hodinách měl konečně dopočítáno. Čísla vypadala hrůzně ale ne nemožně. "Rozeslat posly do všech koutů, aby nám přišli na pomoc řemeslníci." další věta se s hlasitým škrábáním brku ocitla v knize, "Jen vše vyhlásit oficiálně a můžeme se dát do práce."
"Možná bych se měl nejdřív poradit s vyššími místy." pomyslel si Windsor. Tato myšlenka však zůstala pouze v jeho hlavě...

[Regis]

Podzimní vítr otočil ve Windsorově deníku několik stran. Zrovna seděl u své kovárny a hledal v něm poslední zápis. Inkoust, kterým byl záznam napsaný, byl velmi nekvalitní, neboť většina písmen značně vybledla. Windsor popadl brk, namočil jej v kalamáři a začal psát.
"Dlouho jest tomu, kdy popisoval jsem stránky mého deníku. Starostování je v posledních dnech o moc těžší než dřív. Nezvaní hosté v Andoru svou přítomností posilují strach, obavy a beznaděj v mém srdci. Všichni obyvatelé cítí to samé a bojí se všech a všeho. Chovají se ke každému nepřátelsky a využijí každou příležitost obohatit se na úkor jiných. Bohužel to pozoruji více, než tomu bylo dřív."

Kolem prošla hlídka písečných bojovníků s kamennými výrazy ve tvářích. Windsor sledoval jejich dokonale stejnou chůzi, dokud nezašli za roh.
"Audience u císařovny je v nedohlednu. Posel, který běžně nosil zprávu, se opakovaně neukázal. Ač nerad budu se musit obrátit tam, kde by mě jistě nečekali. Snad nejen Andorští občané pochopí oč mi jde a proč jsem se takto rozhodl. Bez toho je zbytečné starostovat městu, které starostu nepotřebuje."
U dveří kovárny se posadila černá kočka a pozorujíc Windsora začala mňoukat. Ten se zvedl a šel ji jako vždy dát nějaké jídlo. Tentokrát to byl kus ryby, kterou ráno chytil.

[Regis]

Andor byl temný, s příchodem vojsk ztratil na své kráse a pomalu v něm bylo k nevydržení. Windsor si toho byl vědom, pochopil vše a doufal, že to není konec. Snad jeho konání dojde pochopení.

[Regis]

Imbra seděl na koni a sledoval náměstí. Odbila osmá hodina a pouštní vojáci se vyměnili na hlídce. Město bylo klidné nebo se tak alespoň jevilo, po chvíli se však ozval klapot okovaných koňských kopyt. Za nedlouho zpoza rohu vyjel herold Damodar na svém černém koni.
"Pane, dole v docích, zase zaútočili."
Imbra s vyděšeným výrazem okamžitě zaregavoal: "Kdo?"
Herolda jeho rychlá odpověď nezaskočila a tak s klidem pokračoval:
"Nevíme, měl byste to vidět."

Oba se tedy vydali tryskem do Andorského přístavu. Na molu ležel muž a u něj stál druhý herold, William Croft.
"Nevím, jestli je vhodné abyste chodil blíže pane, není to hezký pohled." pronesl herold, když viděl přijíždějícího starostu.
Imbra jen odsekl, že něco ještě snese a šel k tělu. Herold měl pravdu, starostovi se okamžitě udělalo nevolno a musel začít dýchat zhluboka.
Mrtvola ležela v kaluži krve a byla od pasu až po bradu rozpáraná. Útočník ji k tomu znetvořil tak, že nebylo poznat, jakou zbraň použil.
Druhý herold, Damodar, se mezi tím pomocí komunikačního krystalu spojil s Gardistou Vulnusem Morthirem. Ten dorazil krátce na to. Když viděl bledého Imbru pronesl chladně:
"Nemusíš se na to dívat starosto."
Avšak Imbra se nedal a tvrdil, že to snese, nevěděl totiž co Morthir udělá. Gardista tedy přistoupil k mrtvole a bez cuknutí oka roztáhl mrtvole hruď.
"Játra, plíce, srdce, žaludek, střeva, ledviny." pokračoval Vulnus Morthir ve jmenování orgánů "Všechno chybí."
Tou dobou byl již starosta nakloněn přes zábradlí a zvracel do vody. Naštěstí mu herold Croft podal lahev piva, aby si spravil žaludek.
Ačkoli tuto metodu starosta neznal, poslechl herolda. Jantarové pivo, dle starosty naprostý patok, splnilo svůj účel. Nejdříve si Imbra jen vypláchl pusu a nakonec se i napil.
Opravdu mu pivo udělalo lépe.
"Sepište to a pak mi to doneste." rozkázal starosta "tohle jsem opravdu pozorovat nemusel."
Pak nasedl na svého koně a odjel pryč.