Cesta spravedlnosti.

[gothicoblivion]

Řemeslníkovy, kterému se povedlo utéct z vězení, byl v koncích. "Koho hledat? Co mám dělat?" Říkal si. Stlačil teleportační runu, kterou měl. Thyris... Přestavba města mu skýtala ochranu. Severní bránou nemohl a tak se vydal jižní. Měl štěstí. Povedlo se mu dostat, až k Vládcům strachu. Vběhl do banky "Banku rychle" vykřikl na bankéře. Div ho nevylekal. Řemeslník si z banky vybral kupu svitků a divadelní líčidla. Pak vyběhl z banky. Nemohl se tam moc zdržovat. Ikdyž byl zatčen nevině, ostatní se k němu mohou chovat jako k psanci. K tomu ještě byl problém, že původní figurínu, jenž měl nastražit, zapomněl vytvořit. "Čas není na mé straně,musím co nejdříve jednat." Řekl a vydal se směrem k řece.

[gothicoblivion]

Řemeslník se umyl a začal se oblékat, ovšem nyní si přebarvil šaty, aby měl více krytí. "Tak to by bylo. Teď musím najít cechmistra Vládců, a Bratrstva oba heroldy a starostu, snad to bude všechno." Řemeslník se vydal k jeho očistění...

[gothicoblivion]

Ikdyž vypadal jinak, ten z Bratrstva ho poznal. "Nazdar." Řekl mi. "Nazdar" Odvětil jsem mu. "Už tě pustili z vězení?" Zeptal se mně. Z taktických důvodů jsem mlčel. "Potřebuji najít vašeho cechmistra." Odvětil jsem v zápětí."Kvůli tomu nedorozumění?" Odkývl jsem. "No to půjde těžko. Mohl bys najít jeho zástupce, ale to půjde taky těžko." V duchu jsem si říkal. "Komplikuje se mi to." Vstal jsem moje další zastávka byli Vládci...

[gothicoblivion]

Řemeslník doběhl k vile Vládců. Zkusil krystal. Nic. "Kde je cechmistr, když ho člověk potřebuje?" Sotva to dořekl. Kdosi mu cosi říkal přes zahradní stěnu. Bohužel jsem to neslyšel. Rozhodl jsem se jít blíže, odkud slyšel zvuk. "Nazdar" Zaslechl jsem za sebou.Otočil jsem se a tam stál vůdce adeptovny." Co ty tu?" Otázal se." "Hledám Cechmistra." "Proč?" Zeptal se mně. "Jak oba víme dostal jsem se do vězení. Za plášť!! Ale jak oba víme, ten jsem měl už od počátku co jsme se setkali."Zdělil jsem mu. "Je to vyřešené.Bol jsem za heroldem." Nedořekl. "Moje jméno je stále pošpiněno !" Skočil jsem mu do řeči. "A prepustil ta hned jak sem s ním prehodil niekolko viet." Nedořekl a skočil jsme mu znovu do řeči" "Ale stále budu zapsán.." Pak ovšem mi skočil do řeči on : "Zariadil som ti prepustenie z vaznice." Řekl mi "No pak není dobře, že ten zámek nebyl docvaknutý."Řekl jsem. "Mozno nebol docvaknuty naschval." Takhle slova mně uvedla do přemýšlení. "Ale prohřešek je prohřešek." Řekl jsem. "Ahoj" ozval se ženský hlas. "Ahoj" Odvětil jsem hned, protože jsem byl tak vychován. Když jsem zahlédl, že je to cechmistr, spustil jsem: "Potřebuji s tebou mluvit." "Minutku" zarazila mně a zmizela. Otočil jsem se na vůdce adeptovny. "Nechci, aby se o mně vědělo, že jsem psanec. Nezlob se na mně, ale to je blbost." "Já se nehnevam.To by si mal prejednat s tym Heroldikom. Já som ti zariadil, aby ta pustil." Řekl mi. "Skončím tam znova za něco co jsem neudělal!" Vyhrkl jsem na něj. "Vysvetlil som mu, ze niesi u Bratrstva a ze te zatkol nepravom a ze ked te nepusti clenov si budem branit." Řekl mi. "Ale stále je mé jméno poskvrněno! Nevím jak ty,ale moje jméno je pro mně hlavní!" Nahněvaně jsem mu odvětil. "Jsem tu." Ozval se ženský hlas. "Skus zajst za rytierom mozno to vyriesi a meno ocisti." Řekl vůdce. Nevnímal jsem ho moc, moji pozornost si zasloužil cechmistr. "Potřebuji tě jako svědka." Řekl jsem jí. "Pochybujem ze niekdo ako Olaf to spravy." dodal vůdce. "Nevím jestli jsi to slyšela, ale dostal jsem se do vězení kvůli plášti!!" Cechmistr něco říkal, ale jeho slova jsem neslyšel. "Přitom s Bratrstvem nic nemám!" Řekl jsem. Já jsem dala starostovy do truhly svitek, aby tě pustil, ale asi si toho nevšim." Řekla. "No jo, ale mně jde o jedno..." Vůdcův smích se slovy "svitek.." Mně vyrušil. "Tak až potkám starostu, dám stížnost na Olafa až hi nějak potrestají."Řekla. "Prohřešek.." Cechmistra vůdce se pustili do hádky. "PROSTĚ TEĎ NENÍ PODSTATNÉ ŽE JSEM BYL VE VĚZENÍ, PODSTATNÉ JE, ŽE MÉ JMÉNO JE ZAVEDENO DO ČERNÝCH LISTIN!!" Zvýšil jsem hlas. Přestali se hádat. Vůdce se na mně otočil. "Ještě něco řemeslníku?" "Je mo to jedno. JMÉNO mně zajímá!! Jestli budu muset najít a zachránit samostatnou císařovnu, UDĚLÁM TO!" Řekl jsem jim pln rozčílení. "Ja som ta dostal von z vezenia. Ostatne je na tebe. Ja idem." "Dobře, já musím najít starostu Andoru." Vůdce odešel. "Starosta by mohl být v hostinci,Můžeš se tam zkusit podívat." Dodala cechmistrně. "Problém j, že nevím jestli po mně nepasou.." Sklopil jsem hlavu. "Dobře, náhodou lektvary na změnění tváře nemáš?" Zeptal jsem se vzápětí. "Kolik jich potřebuješ?" "Pár.." Cechmistrně odběhla a donesla mi 10 lektvarů. "Mockrát děkuji a nashle." Když jsem odcházel, tak jsem si ještě zamumlal. "Spravedlnost přece musí být..." S těmito slovy řemeslník zmizel v lese...

[gothicoblivion]

Rozhovor s Vládci řemeslníkovy moc nepomohl. Bylo vidět jejich nedávné spory. "Musím kontaktovat rytíře nebo někoho kdo mi pomůže. Do té doby přísahám, že budu chodit jako šupák." Řemeslník vytáhl fajfku a zapálil si. "Ještě jednou zkusím Bratrstvo a jinak nevím. Najít tak někoho, kdo by mi poradil. Spravedlnost přece nevymřela. Nebo ano?" Řemeslník stoupl a zmizel směrem k dolům.

[gothicoblivion]

Podařilo se! Řemeslníkovy se povedlo spojit s Bratrstvem. Jejich nový cechmistr byl sympatický. Společně s ním kontaktovali tribuna thyrisu. Při rozhovoru si uvědomil jednu věc. Thyris bude jeho milovaným domovem....

Pár dní poté se řemeslníkovy povedlo spojit se starostou Andoru. Řemeslníkovy se dostalo odpovědi:"Řeší se to." Bude řemeslníkovo jméno očištěno, nebo ne? Tuhle otázku si řemeslník pokládal. Každopádně byl řemeslník o něco klidnější....

Několik dní potom četl řemeslník vyhlášky. Ta Andorská ho nejvíce zaujala. Olaf byl vyhozen z funkce. Řemeslník nevěděl jestli se má radovat, nebo brečet. "Alespoň nějaká spravedlnost existuje..." Řekl si. Pln očekávání otevřel také černou knihu. Přejel pohledem po pár jménech, až narazil na své. Zaklapl knihu.Povdechl si. "Musím se probudit. Proč by se o mně měli zajímat? Lidé s mocí jsou někdy stokrát horší než invaze nepřátel. Musím se přes to přenést a jít dál." Řemeslník šel do banky. Vzal si svoje oblečení, které si slíbil, že nosit nebude.Košile,kalhoty a šátek, oblečení na které byl zvyklý. Oholil se, pak se ale zastavil, až se ostřím nůžek řízl na bradě. "Co to dělám? Vzdávám se? To nesmím! Vždyť vždycky se najde spravedlnost. Počkám. Čas je to co může stát při mně!" S těmito slovy odešel....

[gothicoblivion]

Boj začal
Andorský hřbitov je místo posledního odpočinku mnohých hrdinů i prostých lidí. V tomhle období, kdy padal sníh, věděl Godrik, že se stane něco hrozného jako každou zimu. Poslední dobou nevěděl co je to radost. Stál nad malým prostým hrobečkem, na kterém stálo jméno Tawnie. Měl ji rád, bylo to prosté děvče, čistá a nevinná, tak jako hroby ostatních , kteří zemřeli vinnou nehod v Andoru. Godrik věděl, že za tím vším je podsvětí a samotný Tarceas. Věděl, že v téhle hře má Tarceas roli, ale nevěděl jakou. Možná i samotný Godrik v téhle hře bude figurovat, jen ještě nevěděl jak.
Procházka zimní krajinou Andoru, ho trochu rozveselila. Když došel domů, sundal si masku a podíval se do zrcadla. Už to nebyl ten energetický mladík jako dřív. Fialové kruhy pod očima a pobledlá pokožka mu připadala jako by zestárl. Pomalu vyšel po schodišti nahoru. Otevřel svou truhlu a vytáhl šachovnici. Nebyla to obyčejná šachovnice, byla mnohem větší a figurek bylo víc. Godrik rozkládal figurky na několik stran. Na jedné bylo několik malých, bílých. Na druhé několik černých. Godrik položil opatrně figurku doprostřed stolu - „Tarceas“. Okolo něj rozestavěl pět věží - „Jeho nejvěrnější“, pak přidal dvě figurky střelců - „Dva hledaní zločinci“. Šachovnice se rozrostla o další dva střelce - „Thyrší obránci“. Zahleděl se chvíli na střelce a poté ho vyměnil za pěšáka. Poté přidal dva další - „Špionka a překupník“. Na druhou stranu položil krále, královnu a pěšáka - „Já a mí věrní“. Podíval se do krabičky a vytáhl zvláštní šedé figurky a mezi bílé a černé rozložil dvě šedé - „Dámy, které se nemohou rozhodnout“. Chvíli si ji mlčky prohlížel, až nakonec do hrací desky udeřil pěstí. „Proč, Athone, sem se pustil do téhle hry?! Pokud nebudu mít klíče, zničí mě to dříve, nebo později?!“ Díval se na své zohavené ruce a vzpomínal na sliby. „Musím opustit, co sem miloval. Nebo ne?“
Hlesl, nevšiml si slz, které skapávají na šachovnici. „Všechno je šedé. Godriku! Sakra! Musíš přemýšlet a vyřešit to, než bude pozdě a stane se něco, s čím nic nezmůžeš.“
Seskládal figurky zpátky do krabičky a znovu sešel dolů k zrcadlu „Same,Korneliusi kde jste, když vás potřebuju?“ Hlesl nahlas. „Ubližuju těm, kterým nechci a nevím, jak to zastavím. Jsem zrůda? Monstrum? Co jsem? Kdo jsem? Vidím nepřátele všude kolem sebe a nemůžu proti tomu nic udělat, snad jen zkusit zjistit pravdu…..“ Pozvolně si nasadil masku a zakryl tak svůj obličej „Pravda je to nejcennější co můžu získat, a pokud musím prohrát, alespoň budu vědět proč.“