Zrazen vlastním srdcem

[Sam]

Tak daleko sahala jeho mysl až sám vyzradil své největší tajemství osobě, kterou ze všeho nejvíc ctí a miluje. Věděl že je to jeho smrt, ale přísahal a nelhal ani v jediném slově. Ve svých snech natahuje ruce ale nenahmatává nic. Se zničeným pláštěm se rozzsypal celý jeho svět a všechny jeho sny. Je pošpiněn. Bylo pošpiněno jeho jméno. Najednou se před ním vytvořila myšlenka. To jméno musím očistit. Ovšem i ta se roplynula jako pára nad hrncem. Musel by jej někdo slyšet, když ale on je tichým stínem. Stínem s dýkou v ruce. Vrahem a informátorem. Snad ho vyslechne právě ten, co jeho sny ve svých rukách rozdrtil. Snad bolest, kterou bičem pocítil, se stane jeho mistrem. Bolest... Stále ji cítí... stále je naživu...

[Sam]

Když přerovnával pár lahví s lektvary a všechny je vyrovnal, všiml si že je jedna rozbitá, ostrá a potřísněná čerstvou krví. Prohlédl své ruce a zjistil že se o ni pořezal. A to dost ošklivě. Vytáhl z dlaně střep a podivil se. Necítil to. Necítil bolest už je konec. Všechno tedy přerovnal do schránky a někomu ty lektvary daruje. I koně a městu nechá co zůstane. Už je mrtev. Nezbylo v něm nic co by jej drželo na světě a chodící schránkou obdařenou mocnými kouzly být nechce. Snad jen ten kousek vědomí že existuje mu zůstane tak dlouho dokud jakákoliv dýka nepraklaje jeho srdce.

[Sam]

Jako jarní počasí mění se jeho myšlenky. Snad strach ze smrti je mění. Do posledního dechu bude věrný. Věrný svému snu, rozdrcenému snu na tisíce střípků. Je až neuvěřitelné jak štěstěna změnila jeho názor, ale už necítí. Snad bylo té bolesti tolik, že ji zahnal.

[Sam]

Poslední tečka v knize posvětila jeho cestu. Letmý nákres na zadní straně snad bude dobrým návodem pro poklad, co zakope. Jen si sbalit pár nejnutnějších věcí a zmizet daleko, daleko odsud. Snad zapomene, nebo jej jeho chyby nebudou tížit. Opouští své přátelé snad se i rozloučí pokud mu osud dovolí. Se jménem boha na rtech tak odchází ze svého domku a zanechává v něm vše co nepotřebuje. Nechť je vše nápomocno tomu kdo si domek přivlastní. Se svitky určující mjitele jiných věcí se vydává na pouť s vírou, že už se nikdy nevrátí...

[Sam]

Propustil svého koně a zamířil k lodím jež jej odvezou daleko odsud. Navrátí se zpět do své země, která snad ještě existuje. Spíše doufal že už neexistuje. Ztrácí poslední zbytky své mysli a pomalu se mění v opravdu nemrtvou věc. Doufal, že než se tak stane, bude už dávno daleko od lodě ve své zemi. Tak se pomyslně rozloučil se svými přáteli a zmizel...

[Sam]

Dlouhé tři dny plavby. Ačkoli to byla rychlá galéra, byli to pro něj ty nejdelší tři dny na světě. Snad se strachoval, aby nepobil posádku až se z něj stane ta nemrtvá a chladnokrevně myslící nestvůra. Hodlal se ukrýt tam, kde to všecko začalo. Do krypty temných mágů...
Když viděl na obzoru tu pevninu, zachvěl se. Je doma. Povzdechnul si a znovu se ukryl ve své kajutě, aby byl co nejméně na očích živým, spíše... aby ti živý nebyli na očích jemu. Přemýšlel, co všecko tou nesmrtelností získá a ztratí. Určitě, jak bylo psáno, získá nekonečný život, ale za cenu... cenu kterou je ochoten zaplatit. Stejně už s tím nic nezmůže. A to že ztratí city ho jenom osvobodí. Už nebude myslet na to, co se stalo. Nebude mu vadit, že udělal chybu...

Když vstoupil na pevninu a rozhlédl se, nic nenaznačovalo tomu, že by na tomto kontinentu existoval život v podobě lidí. A aniž by si to uvědomil, mávnul rukou a pomyslel na jejich vyhlazení, pokud tu jsou a vykročil vstříc svému osudu. Když ani ne po hodině chůze narazil na malou ves plnou života, reflexivně se vydal na průzkum. Nikdo jej neznal a koukali na něj jako na cizince, což mu ani moc nevyhovovalo. Nemohl říci kdo je, protože je vlastně v exilu... Ale platí ten exil když jeho zadavatelé již nežijí?
Od vesničanů se dozvěděl mnohé, aniž by se jich ptal. Stačilo se posadit do nejbližší nalévárny a poslouchat. Nemrtvý Drak ovládá tuto zemi a kraluje. Kraluje krutě a bez spravedlnosti. Zabíjí pro potěšení a protože se mu prostě chce. Samaela nějaký drak nezajímal. Věděl, že to tu nebude vybíjet sám a jednou stane v tváří tvář tomu drakovi až tu nic nebude žít. Jenže to už mu bude dávno jedno. Bude prostě jen bažit po krvi. Vydal se tedy, s ledabylým odhadem směru, ke své kryptě. Ke kryptě, kde spal právě onen drak a kterého Samael sám probudil. Jenže v rukách smrtelníka to byla velice vrtkavá zbraň a moc inteligentní. Jak se dostal drak ze smlouvy Sam netušil. Ani neměl potřebu na tuto otázku znát odpověď.

Při cestě ve které zavrhoval veškeré své myšlenky zaslechl křik. Bolestný křik. Vydal se tedy tím směrem, trochu moc rychle na to, že ho to vlasně nezajímalo. Na místě, ze kterého se ten křik ozval, leželo několik roztrhaných těl. Mezi nimi stál bojovník s mečem, značně vysílený a kolem něj pekelní psi. Neměl žádný důvod, ale šel k rytíři a psiska začala s kňučením ustupovat až zmizela. Bojovník na něj namířil kvapem zbraň a pak ji pomalu sklonil.
"Samaeli?" Pronesl rytíř ženským hlasem.
"Oria." Pamatoval na jediného schopného rytíře v zemi, který by tohle všecko přežil. I ona věděla o exilu, takže buď na něj zaútočí nebo jej ukryje a bude chtít pomoc. Ta volba útoku pro něj byla tím nejjednoduším řešením situace, i kdyby nezaútočila ona, zaútočil by on, ale... nějak to nešlo a stala se ta druhá věc...
"Princ Zaphyr dostal darem ke kralování nemrtvýho draka." Rozpovídala se, když jej vedla do úkrytu s přeživšími civilisty.
"Drak Zaphyrovi sloužil dle magické smlouvy, ale přechytračil Krále a údajně ho sežral. Někteří říkají, že ten drak je sám Zaphyr, protože si drží Královnu a nedopustí na ni. Jenže ona královna je taky mrtvá, protože ji nikdo neviděl a byla s Králem, když ho sežral drak." A tak Zaphyr skonal. A protože tenkrát spojili tou temnou magií svoje životy, měl zemřít i Sam. Ale nestalo se tak. Protože Sam udělal chybu. Spoji dvě zaklínadla v jedno. Stal se tím, čím je teď.

Byli to trosky hlavního města. Základnou se stal hrad, kde spolu s princem vyrůstali. Nehodlal tesknit a ani vzpomínat. Hodlal odstranit draka a převzít vládu. Jednou...
"Potřebuji pár věcí, abych mohl za drakem. A taky chci vědět, kde je ten krystal, kterým ho Zaphyr mohl ovládat." Nezůčastněně vyřkl požadavky v kamenné místnosti, při jídle. Oria vypadala zděšeně.
"Krystal? On měl nějaký krystal?" Samael kývnul.
"Zabiju draka nebo zemřu u něj. Sic mě to nevykoupí, ale v obou případech se pokusím." Oria vypadala jako by jí to začalo docházet, ale opravdu vypadala. Stejně tak jako vypadal Samael s těmi slovy jako hrdina. Byla to jen přetvářka. Věděl, že ji zabije...
"Sám tam jít nemůžeš. Půjdu s tebou. Jsi mocný mág. I ty psiska pekelný to cítily. Kde by mohl být ten krystal?" Ihned zhatila všechny Samovy myšlenky.
"Nemám ponětí. Pokud jej nemá drak u sebe, ten zářivě zelený krystal, je možné že měl Zaphyr místo kam jej ukryl." Oria hbitě vstala od stolu a vyběhla z místnosti. Ozýval se po celém hradě její křik ať prohledají každičký kout hradu a hledají onen krystal. Samael měl hned tři verze. Krystal najdou, uvězní draka. Nenajdou, draka zabije. bude-li jej mít drak, pohltí jej. Žádná z nich nekončila prohrou. S tou Samael nepočítal. Byla nepřípustná.

Vyrazili tedy, k Samovu úžasu, ke kryptě, kde sídlil drak. On, Oria a několikero vojáků bez nejmenších překážek došli až k Nemrtvému Drakovi. Do místnosti tak obrovské, až se zdálo, že by se do něj vešel celý Adamanthine třikrát. Snad nebylo vidět konce, pouze konec jakési terasy v půlkruhovém tvaru s trůnem v prostřed. Za okrajem tohoto půlkruhu byla tma. Nebylo vidět na dno, ani na strop nebo protější zeď. Do tesaného oblouku za nimi, jímž vešli, se postavil pár vrčících pekelných psů a přiletěl drak. Jeho kosti obklopovala zelená záře, stejná jako krystal. Doprovod se krčil daleko od psů a zárověň daleko od draka. Jenom Samael a Oria se k němu odvážili přiblížit a tak spatřili v jeho pařátech tělo Královny a v jeho lebce krystal. Drak postavil opatrně Královnu na zem a ona zamířila ke trůnu. Zdraka se stala zelená mlha a vstoupila do těla královny. Ta se usadila a s nuceným úsměvem pronesla nadpřirozeným hlasem:
"Tak dávno, co jsem tě viděl. Tak dávno" Oria tázavě pohlédla na Samaela.
"Tak dávno, co jsem tě probudil. Bohužel." Vyřkl Sam. Oria udělala pár kroků vzad od Samaela a trůnu. Nahmatala jílec svého meče a rozhlédla se. Její situace teď byla více než žalostně nepohodlná.
"Samael Naerius. Temný mág. Probudil draka a znevážil krále. Draka jemu daroval a pohltil jej, stal se tím čím je dnes." Samael upřeně zíral a snad se mu i krev v žilách zastavila. Orie všechno došlo a nevěřila, že by za všecko mohl právě Sam.
"Kdo jsi draku!" Zakřičela Oria a vzala tím slova Samaelovi, který je nemohl vyslovit. Královnino tělo se zvedlo z trůnu a drak jej opustil. Zhmotnil se před Samaelem a sklonil k němu hlavu.
"Nebyl to drak Samaeli. Bylo to tvé zbožné přání. Já jsem ty a ty jsi já." Pronesl drak. Samael k němu natáhl ruku. Ovšem že to byl drak. Jenom nebyl živ. Předtím to nějaký drak byl, ale zemřel a ten krystal mu dal život. Samaelův a Zaphyrův život. Ovšem Samael byl najednou moc daleko, aby mohl drak žít...
"Zaphyre..." zašeptal Samael, ale šepot byl najednou hlasitější než křik a rozléhal se celou nekonečnou místností. Pekelní psi se obrátili v prach a vojáci se dali s křikem na útěk. Jenom Oria beznadějně pozorovala ty dva a bezvládné tělo Královny. Ta již byla mrtvá. Drak ji používal pouze jako schránku. Samael se otočil k Orii a napřáhl ruce. Její bezvládné tělo padlo k zemi s těžkým zařinčením zbroje. Drak vyjmul krystal ze své lebky a rozdrtil jej. Jeho síla a všechny duše v něm uvězněné se spojili v jedno. Už na onom místě nestál Samael, Zaphyr nebo drak. Už to byli "Oni". Ti, co zasvětili svůj život nesmrtelnosti. Ti co bez vědomí a citů plení a ničí. Ti "ničitelé", co odněkud přišly, aby se zase uvedli ve spánek, než příjde čas. Drakovo kostěné tělo se dopadem roztříštilo téměř na prach a zahalilo dvě ženská těla...

Tak se na Novém Adamanthinu zvolávají jména dvou hrdinů, co vydali se zničit Nemrtvého Draka. A aniž by znali pravdu, stavějí jim chrámy a monumenty, aby se nezapomělo......