Ze života sběrače

[Domca]

Bylo ještě poměrně chladno, když jsem vyrazila na svou obvyklou vyjížďku. Ale už sem si za tu dobu zvykla a kožešina hřála dobře. Vyjela jsem od jižního portálu a podle mapy, kdo by si všechna ta místa pamatoval, vždyť jich je tolik, jsem vyrajila jižním směrem. Minula sem slepé rameno a vjela do hustého a těžko přístupného pralesa. Vím, jak moc je rozsáhlý a jak těžko se tam koni jde, natož běhá, ale jestli sem chtěla stihnout vše včas, nebylo zbytí. A tak jsme vyrazili. Trvalo mi neobvykle dlouho, než sem se odtama vymotala, podařilo se mi na několik minut i zabloudit, hold ani ty moje mapy nejsou dokonalé, ale našla jsem skoro všechno, co sem potřebovala. A pak jako vždy podél skály na sever do toho vidláckého města Havantu a pořád dál a dál. Cestou jsem byla překvapena, kolik jsem toho našla, rozhodně za dnešek škodaná nebudu, pomyslela jsem si. A jeden prales vystřídal druhý na severu a pořád dál a dál. Cesta byla klidná a tichá, občas na mě zavrčel nějaký vlk, ale jinak bezproblémů. Až když jsem narazila na řeku u pouště, docela mě zarazily v jejím korytu krvavé skvrny. Ano přesně tak, a vůbec se nepohybovali s proudem, proste byly stále na svém místě, jako by něco pod tou skvrnou tu krev stále vypouštělo. To na mě ale bafnul nějakej zbojník a tak jsem se ani neohlížela a vyrazila na další cestu, ještě že neměl koně. Dokončila sem okruh, zaznačila několik nových míst, kde se dá co nasbírat a dorazila zase do města. Jeje ja husa hloupa, zapomněla jsem ještě jednu trasu projet, odložila sem těžký náklad, opravdu dnes se zadařilo, a vyraila znova. Portálem a vzhuru do míst, kde to snad nikdo ještě neprolezl....a měla sem pravdu, jojo kořist opravdu velmi pěkná i cesta, pravda, projela sem nejakym tím znesvědceným místem, uplně sem zapomněla, že tam je a škrábla mě jedna kostra tou rezavou šavlí, ale to se zahojí. Když už sem se vracela zpět, narazila sem na místo, kde rostly kukly a vřesy ve velkém počtu. No samozřejěm jsem začala sbírat jak divá, byly pořád kousky od sebe a jakoby mě to to táho dál a dál a dál. A já jsem samozřejmě šla, taková suma vřesů a kukel, to se shání sakra těžko! Dostala jsem se až k skoro k brodu, když tu náhle mě něco v korytu zaujalo...další krvavé skvrny, větší, hodně skvrn a kousek od sebe. Hmm to už není jen tak, pomyslela jsem si, ale co. Dokud mě to nějak neohrožuje, co s tím mám co dělat. Když na mě skočí nějaká příšera, tak mi taky nikdo nepomůže, každý by se měl starat sám o sebe a nespoléhat na ostatní. Hodila sem pytel s tučným sběrem na záda a odvezla jej tam, kde mu je nejlépe, k ostatním nasbíraným bylinkám. Ještě zaznačím pár nových míst do mapy a budu hotová. Troufám si tvrdit, že jsem jedna z těch, co znají tento kontinent skrz naskrz.

[Domca]

Tak sem si řekla, že pojedu obhlídnout ostatní řeky, nikdy nevíte, kdy se Vám to může hodit vědět o situaci trochu více. No jo, ale to jsem nevěděla, co mě čeká. Jestli ráno bylo klidné, k večeru se objevila nějaká agresivita. Vzala sem to pres to lesni mesto, tamnejsi reka je cista jako sklo, ale sotva sem vyjela za branu, hned po me skocil hnedej medved. Kun mel co delat, co kun, já měla co dělat, abych jej zvládla, hned se vyplašil a uháněl. No uháněl, až do tábora lapků okolo, teda lapků, čarodějů. První kouzlo a už sem byla dole. Schovala sem se za strom a viděla, jak ho porazili jako prase. Odplýžila jsem se co nejdál a obešla jejich tábor pěknou oklikout. Když už sem tu, tak aspoň odběhám zdejší řeky pěšky. Jako na truc, všechny byly....eee teda nebyly se skvrnama. Takže ve finále jeden kůň mínus. Asi si budu muset poridit lepsiho. Podařilo se mi najít jabloň, kterou ještě nemám vmapě, teda neměla sem, ale jak ji zakresluju, zezadu me nabral jelen, v ocich mel snad samotneho ďábla či co. No hnal mě tak dlouho, dokud sem se nevyšvihla na strom. Bavit ho to přestalo až za půl hodiny, už sem myslela, že to nevzdá. Docela sem promrzla, jak jsem se nemohla moc hybat, strom byl sám o sobě dost vratký. Když mi zmizel z dohledu, slezla sem a vydala se zpátky do města. Aneb jak praví přísloví, nechval dne před večerem...

[Domca]

To byl zas den.....

Ranní sběr nebyl zrovna valný, někdo si přivstal a nutnou část mích míst vyčistil dříve, než jsem dorazila, no ale i o tom je život. Tak jsem aspoň zase trochu poznala severskou krajinu, když už nic. Na jihu to bylo ponděkud lepší, musím říci, že na chleba jsem ji určitě vydělala, ale tak mohlo to být i lepší. Dneska sem vynechala sber ovoce, nebyl čas, takže si musím doplnit zásoby ambrosií, přece jen, žena mého postavení nebude jíst nějaký povl. Dneska sem zase hledala rytíře, ale marně, byl stále někde na cestách. Inu jestli za povinnostmi nebo za radostmi života to nevím, ale už by se mohl vrátit, něco bych potřebovala...

když sem tedy ušetřila čas na sběru, řekla sem si, že půjdu trochu poškládlit kostliváky, taky mi už začínají docházet šípy a přece je nebudu kupovat. Však oni jich mají dost, pár jich vyřídím a budu mít zase dost...
...hergot to byla ale fuška, dneska snad si dneska delali piknik či co. Vrhly se na mě jak krysy, ještě že sem je mohla tím kopím odstrkovat, jinak bych dopadla jooo špatně. Ale nakonec měli smulu. Nejhorsi jsou ti s temi meci, to je zažitek je poslat k ledu...ee teda k zemi. Když jim neuskočím včas, tak ta kůže toho moc nezadrží, ale zase se tahat s nějakými těmi zbrojemi...nic pro mě. Aspoň mám dost velkou zásobu šípů a vzhůru trenovat...

..o hodně hodin později..

hulvát jeden, si snad o sobě myslí nevím co. Ať si trhne nohou nafoukanec jeden. Se chová, jako by byl zákon sám. Kdyby nebylo toho blbce, tak uz ji ted mam na koberecku, muru jednu. Diky nemu me to malem stalo....ale to je fuk, ted uz to nic nezmeni. Je to blb. Nekam se ukryli a ja je ted budu muset najit a lehke to nebude..vubec to nebude lehke...a to sem se tak chtela vytahnout pred rytirem..fakt pitomec..teď mě asi moc nepochválí, moje reputace sakra klesne....budu muset něco vymyslet.

[Domca]

Dnešek byl poněkud poklidný. Ranní rosa mě probudila a tak jsem vyrazila hned po ranu na sběr. No abych pravdu řekla, až na pár ještěráků sem toho moc nenašla. Jo a ještě jednoho mořského hada, snad se mi podaří jeho plíce prodat, prej je to žádanej produkt. Třeba se mi poštěstí, pokryju dnešní ztrátu. Celý den jsem hledala, ale bohužel se mi nepodařilo nalést, musejí být někdě pěkně zalezlý...ale já nepřestanu hledat. Musím je najít, abych si napravila svoji reputaci a taky je to otázka cti. Ale aspoň mi slíbil, že mě vezme sebou, to vím, že je pro něj těžké a riskantní mi věřit, ale nezklamu ho. Aspoň doufám....

Mno ale to už sem se moc rozepsala. Měla bych jet zase zkontrolovat řeky, pokud mám pravdu a já ji teda mám, tak by jich melo byt vice nez predtím. Nechám to na večer, to nebudu vypadat tak nápadně. Zase sem potkala toho pablba, ale tak co, asi na něj budu mít "štěstí" pořád. Den to byl dlouhý já doufám, že zítra budu mít více štěstí. Jo málem bych zapomněla, potkala jsem dávného známého, což mě velmi potěšilo. Aspoň někdo se nezměnil.

[Domca]

Jojo ta zima už dokáže pěkně potrápit, pomyslela si a vydala se do banky. Asi bych se měla vhodně obléci, prolétlo jí hlavou, je to přece jen velká událost. Takže moje obvyklé oblečení, zaradovala se a už si to štrádovala k bankéři. Hodila mu zlatku a mile se usmála. "Jako vždy příteli" pověděla bankéři a ten už vytahoval její truhlu. "Zajisté madam, jste vždy vítána" odpověděl a schoval zlatku do kapsy. Otevřela truhli a začala se v ní přehrabovat...

Když opouštěla banku, vypadala zcela jinak. "Ještě si udělám copy a hotovo" řekla si sama pro sebe, vyskočila na koně a zamířila si ti k portálu. Kolem pobíhaly nějaký dvě osoby a chtěl podpisy všech okolo. Trochu se zarazila, když požádali i ji, zdvořila je s úsměvem odmítla, nechtěla si přidělávat starosti a ihned jí napadlo, jaké by to mohlo mít v budoucnu následky. V tomto byla nepřekonatelná, vždy viděla hodně dopředu a dokázala si vybavit nebezpečí, které by mohlo následovat. Taky jí to nejedenkrát zachránilo život, třeba nedávno, když ten...ale to už je jedno, stalo se, minulost nezmění, budoucnost teprve vytvoří a tak závisí pouze na přítomnosti. Postavila se na teleportační řtverec, přímo doporostřed a zmáčknula tlačítko...

...až skončil ten záblesk při teleportu, rozhlédla se. Chvíli jí trvalo, než si oči zvykly, poposedla v sedle a vyjela vstříc svému osudu....a sběr? Dneska na něj nebyl ani čas, ani pomyšlení...

[Domca]

Dorazila znavená do Andoru se seskočila z koně. Poplácala ji a zamyšleně sedla na lavičku. Věděla, že se někde musejí schovávat. Projíždět a sbírat je nic orpoti tomu hledat jehlu v kupce sena. Projela snad každý pronájem, o kterém věděla, ale veškerá snaha zatím vyšla naprázdno. No zas tak naprázdno ne, měla vytypovaných několik pronájmů, kde by mohli být, nějakou dobu si je bude postupně hlídat a to by v tom byl čert, aby je nenašla. Je to jen otázka času, čassu, který neměla. Ještě musí prolést stoky, je to otázka cti, ale moc se jí tam zatím nechtělo. Začínalo se jí nedařit, i když občasný úspěch se dostavil v podobě vstřícnosti k jejich žádostem, ale i tak, zatím neměla nic, co by mohlo předat dále. Inu není každý den posvícení.

Stejně je tu jak po vymření, pomyslela si, když sledovala ruch u portálu. Občas se někdo ukázal, ale sotva se nadechla, už mačkal tlačítko nebo upaloval, jako by mu za patama hořelo. Opravdu velmi uspěchaná doba, pomyslela si a vyrazila do banky uložit dnešní sběr.

[Domca]

Ani dnešní den nebyl vyjímka, už mě ten stereotyp začíná unavovat. Možná bych si měla vzít na nějaký den volno a vychutnávat si krajimu, a nejlépe tu noční. Celý den jsem strávila pátráním, od pronájmu k pronájmu, od města k městu. Ta potupa, co jsem získala, ta se musí urychleně napravit. SIce mě pochválili za výbornou práci, ale i tak, nemám ráda práci nedokončenou, dokud jí nenajdu, nebudu spokojena sama se sebou. Tak to hold už beru, ať už mě chápou nebo ne, to je jejich věc. Vynechala jsem ty nejmenší domy, ty jsou pro ně naprosto k nepotřebě, za ten čas, co jsem měla možnost je poznat, tak mají někde minimálně střední baráček, ale který to je?..

...Je pozdní odpoledne, možná už podveřer, při tom pátrání jsem nějak ztratila pojem o čase. Našla sem jednoho svědka, co je viděl a vytipovala několik pronájmů, které by mohli odpovídat, ale zda v nich bydlí, kdo ví. Připravím si večer plán, kdy u nich budu hlídat a to by v tom byl čert, abych je navypátrala....
...a sakra, málem bych zapomněla na další práci, tak nic no, hlídání musí jít stranou, tohle je taky dost důležité. Když uspěju, zvedne to moji vážnost a to teď potřebuju, jestli se mám dostat na hrad, nesmím si nadále dovolit chybovat. Už znám většinu vůdců cechů a měst, tyto známosti mi k tomu zajisté dobře poslouží..dokonce mi jeden starosta přislíbil pomoc při hledání, nečekala jsem to, ale je to příjemná pomoc, dokonce, když budu mít nějaký důkaz, mě pustí i do pronájmu nakouknout, pokud tam najdu ty její věci, pak už je jen krok k hotové práci a pár mých typů jsou opravdu z té jeho oblasti...

...no nic, špinává práce volá, takže vzhůůůůru dolů....nebude to snadné...vůbec to nebude snadné....

[Domca]

Sakra já jsem asi fakt dobrá, pomyslela si a promnula zkřehlé ruce. Já věděla, že mi dlouho neuniknou. Tááák a teď Vám teprve ukážu, co jste si spískaly. A ještě u mě máte dloužek za ten pokus, chichotala se tichounce a škodolibě se usmívala. Možná by se dalo tvrdit, že do čerta v té chvíli neměla daleko. Urychleně se rozhlédla a vydala se zpět k portálů, zmáčknula tlačítko a za chvíli stála na známém náměstí. Uvelebila se na svém oblíbeném místě na lavičce a sledovala okolní dění...
...a jak si myslela, netrvalo to dlouho, než se něco stalo...kde se vzal, tu se vzal.....tupec. Mám na něj teda "štěstí", pomyslela si a ironicky řekla "no vida". Zase začal držkovat a rozumovat, prostě typickej chlap, sežral všechnu moudrost světa, je dokonalej a bezchybnej a všechno ví nejléle...ale samotnou mě svědčil,že ví velké prd....prej obětování, vůbec chudáček netušil, co se tam dělo, neměl o tom ani páru...nakonec se spakoval a šel..díky bohu. Fakt toho tupce nemusím...a pak se objevil další plecháč, drsný a jednal narovinu, žádné rukavičky. Docela se mi zalíbil, to se dneska málokde vidí takové chování, možná trochu přísnější než bylo třeba, ale mělo svoje kouzlo...a kdo ví, třeba se ještě setkají v budoucnu...jen doufám,že ten hňup a tupec to vše zase nepokazí, taky zjistil kde bydlí a oháněl se zase něčím, co neměl, ale to je už jedno.

Celou noc jsem strávila pátráním tam dole....podařilo se mi získat jeden dobrý kontakt a druhý, mno dobrý asi nebude, ale tak pobavili jsme se. I když první kontakt byl výřečnější. Jméno sice neznám, ale jakousi přezdívku ano, bude mi to muset stačit. Většinu času budu trávit tady dole, ty dvě práce jsou docela náročné, ale není nic, co bych nezvládla...zatím, jednou to přijde...ale né dnes!

[Domca]

Den plný překvapení, zvratů, vítězství a proher, tak bych jej mohla specifikovat, opravdu byl doslova šílený...a co že se stalo, mno dobrá...
Ráno jsem vyrazila na sběr, z počátku to bylo naprosto mizerné...ale pak jsem došla do oblastí bažin a vše se v dobré obrátilo, nakonec jsem byla velmi spokojená. Hromadu jsem toho donesla a uložela, uležené reagenty jsou nejlepší ke všemu než čerstvé. Cestou sem se setkala s několika mořskými hady, jsou to úctihodní protivníci tváří v tvář, ale na luk nemají. Sice sem do nich vystřílela skoro dva toulce, ale nakonec ty plíce byly moje, snad budou k prodeji za nějaký zlaťák, uvidíme. Jen si musím dávat pozor na rozzuřená zvířata, mám od nich pěkných několik šrámů a jedno kousnutí...bych neřekla, že ti malý hadíci dokážou zabít, teda nepovedlo se jim to, ale skoro..neměla sem k tomu daleko, naštěstí jsou pomalý, jinak nevím no...

Když sem dorazila ke hřbitovu, potkala jsem tam jednoh prosťáčka...teda na povrch, evidetně nekromant a zvesela si kopal hroby, se pak mohu divit, že tam je takový množství nemrtvých. Jak jsem tam došla, spakoval se, ale narazila jsem na něj i na druhém hřbitově a pak i několikrát ve městě. Asi ho půjdu udat templářům a nebude se nudit...

Následně jsem se vydala za zvědavostí. Tam severně od Ilerenu je takový malý pohřebiště s kobkou, vždy mě zajímalo, co tam dole je...no nestačila sem se divit. Proplížila jsem se až dolů a ten velkej, ošklivej černej démon....sem si řekla, co mu mohu se svýma zbraněma udělat, ale zase sem se nehodlala vzdát. Tak jsme se do sebe pustili, tak rychle menstrum sem nečekala, z počátku mě zaskočil a byl to malý stísněný prostor. Naštěstí ty sloupy byly dobrým útočištěm, střela a schovat, střela a schovat, vyskočit bodnout a zalést...po půl hodině padl k zemi. Hrdě sem se na něj postavila a zajásala, můj první starší démon jen s kopím a lukem. Vykuchala sem ho a vydala se zpět na povrch...a byla jsem dost utahaná...a to jsem ještě nevěděla, co mě čeká...

Každopádně zlost na tupce, díky nemuž zase utekli ti dva někam jinam, i když sem je našla, schytal ten démon a já unavená ale klidná dojela zpět do města, u portálu jsem potkala Herolda, tak jsem ho úctivě pozdravila, jak se na jeho postavení sluší...když tu najednou jsem za sebou uslyšela nějaký rozruch. Ohlédla jsem se a viděla dvě osoby, muže a ženu. Ta žena něco řekla tomu muži, ten cosi zakouzlil a ona se vydala k portálu. Zahlédla jsem jí jen na několik okamžiků, ale ten náhrdelník a naušnice...vždyť to je ona!! Než jsem stihla zareagovat, zmizela....ještě tu je sluha, řekla jsem si...ale i ten už stál na portálu a mačkal tlačítko...chtěl sem po něm skočit a odstranit ho z portálu...moje únava zapracovala, noha mi zůstala viset ve třmenu a než sem jí z něj dostala, byl taky pryč...chtěla jsem je pronásledovat, ale nějaká ženská...neco co byla, se postavila na portál a dlouuze vybírala, kam půjde, což těm dvěma dalo čas zmizet...už jsem je nenašla...kleka sem ještě hodně dlouho...a hodně hlasitě..jak jsem neschopná....

Uběhlo několik hodin pátráním, bez viditelného úspěchu, mám vytipovaných pár pronájmů, ale nic určitého bohužel. Tak jsem se vypadala podat ifnormace zaměstnavateli, chvíli to trvalo, než sem se vrátila zpět a až do pozdního večera jsem hlídkovala u portálů....bezvýsledně...

[Domca]

Dlouho to trvalo, ale nakonec slavím úspěchy. Sice né takové, jaké bych ráda, ale nemusí pršet, stačí když kape, pomyslela si a pohodlně se usadila v sedle. Všechno prozatím vychází jak má, jen tam dole by si mohli trochu pospíšit, pomalu mi začíná docházet trpělivost. Sběry jsou každý den nadprůměrné, takže hlady neumřu, pousmála se a zaměřila svůj pohled na oplatovanou osobu na koni. Až se divila, že jim to vůbec nevadí to pořád na sobě nosit, vždyť je tolik pohodlnějších věcí, co si mohou obléci. Ale co, práce volá, řekla si pro se sebe a vyrazila k portálu. Zmáčkla talčítko a za pár okamžiků se objevila poblíž pralesa. Neváhala ani okamžik a ihned vyrazila do hustého pralesa.

Co dělala během těch několika dní? To ví jen ona a ..... kdo ví.

[Domca]

Čas, ten se nikdy nezastaví. Smrt? Té nikdo neuteče, jednou Vás stejně najde. Může se Vám podařit jí přelstít, ale nakonec vyhraje stejně ona. A jak šel čas, i smrt hledala ty, kteří jí neustále unikaly. Někteří déle, jiné krátce. A jak se tak procházela, rozhlížela, neviděna všemi ostatními, spatřila tu černou auru. Pohodila si kosu na rameni a vydala se tím směrem, k mladé dívce. A jak už to bývá, kdo nemá umřít, smrt neuvidí, kdo však má na kahánku, ten jí spatří, na okamžik v poslední chvíli. A ona jí spatřila, k jejímu štěstí ve chvíli, kdy se magicky portálem přesunula.
Nebylo nad čím přemýšlet, musela utéct, daleko, tak daleko, aby jí nenašla, rozběhla se do pralesy, co jí nohy stačili. Když doběhla až k pláži, kde se skrývali piráti a lapkové, vyčerpaně se sesunula k zemi, spokojeně zavřela oči a vydechla. Když v tu chvíli pocítila bolest v noze, rychlá a nečekaná. Otevřela oči a spatřila hada, který jí právě kousnul do nohy. Cítila bolest, motala se jí hlava a začala mít halucinace....připadalo jí, jak by se ten had usmíval a pak...přišla smrt, pohladila ho po vztyčené hlavě a.... pak zavřela oči. Nadobro. Ani ona neutekla....