Madison seděla ve svém sídle a něco čmárala do svitku. Bylo odpoledne, slunce silně svítilo a krom občasného křiku z místního hostince nebylo slyšet zhola nic.
Mrkla...
Seděla na tom samém místě, kolem však bylo spoustu těl občanů hlavního města a hrdinů Andarie, které znala. Sídlo bylo zbořeno, všude bylo mnoho trosek a ve vzduchu šla cítit smrt. Vydala se na ulici, vzhlédla k nebi a spatřila temný mrak, ze kterého se občas zablesklo. Prach dopadal na rozbité dlaždice městské ulice, spatřila obří spoušť. Město bylo zahaleno do temné roušky a místo stráží hlídkovalo mnoho zvláštních a děsivých tvorů. Otřela si tváře a koukla na svou dlaň, měla na ní mnoho krve. Beze slov se vydala cestou od svého sídla na náměstí, kde se nacházelo mnoho zhasnutých a různě rozmístěných svící a náhrobků. Zrychleně dýchala a četla si náhrobky, když v tom našla i sebe. Tep se zrychlil, nevěděla co se stalo, byla zmatená. Vydala se směrem k bráně císařského hradu a spatřila černý most zdobený lebkami a těly zesnulých hrdinů Andarie. Pokračovala otevřenou branou dál, když v tom se zablesklo a ozval se hrozivý dračí řev, ne ten běžný dračí řev, ale řev nemrtvého draka. Pohlédla na nebe a nad hlavou se tyčil mocný černý drak, který svými křídly zahalil skoro celou část hradu. Táhl se za ním zápach krve a spálených těl. Madison se vydala dál, zdi měli černou barvu a odkapávala z nich krev. Vše bylo v troskách a co krok, to tělo někoho, koho znala.
Mnoho těl... žen, mužů, dětí, starců. Vstoupila do hradu, vstříc temnu. Když vstoupila, neviděla nic, až teprve louče, která sama od sebe vzplála osvětlila temnou místnost, kde bylo několik zvláštních tvorů, Madison si ale nevšímali. Otevřela dveře od hlavního sálu, ozýval se zvuk bot o dlaždice. Madison spatřila obří trůn, který se tyčil až do nebes a obří hlavu mohutného nemrtvého draka, který chrčel a z úst mu vycházel dým. Na trůnu seděl sám Vládce, který se mírně usmíval. Dveře od sálu se zavřely a Madisonin tep dosahoval maximální rychlosti. Kráčela dál, nic neříkala, cítila že nekromancii, kterou dokonale ovládá každým krokem k Vládci ztrácí. Když udělala další krok, Vládce se usmál víc. Pod trůnem a nohami vládce byl obětní stůl, na kterém ležela císařovna Kilias oděna do bílých šatů. Byla mrtvá? Madison vzhlédla k Vládci, ale než stačila cokoli říct, Vládcův úsměv zmizel a nasadil vážný výraz, načež drak hlasitě zařval a Vládce rychle natáhl ruku k Madison, ta se z ničeho nic vzbudila ve svém sídle u svitku a málem ze svého starostovského křesla spadla. Několikrát zamrkala, otevřela si lahev vína a zamyšleně hleděla z okna na císařský hrad.
Noční můra... nebo vize?
Pravidla fóra
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.
2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.
3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.
4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.
Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora
V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.
5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
1) I v této sekci platí všechna obecná pravidla andarijského fóra a Andarie jako celku.
2) Jedná se o role-play sekci. Piště sem vaše příběhy ze hry, klidně zapojte i fantazii. Jediné omezení vaší fantazie je Andaria a neprotestování postav, které pro svou fantazii použijete (např. příběh o přepadení a obrání nějakého hráče, který se nestal a který se dané oběti nelíbí, prostě bude smazán a označen jako spam). Možnost ohrazení se vůči použití jsou 2 týdny od uveřejnění příběhu v případě aktivních postav, neaktivní postavy doporučujeme nepoužívat.
3) Respektujte jednotlivá témata. Příspěvky nesouvisející s příběhem prvního příspěvku jsou spam. V počátečním příspěvku témata autor může dát seznam lidí, kteří mohou přispívat do daného témata. Respektujte tento seznam. Stejně tak autor příspěvku může požádat o zamknutí témata.
4) Seznam hříšníků této sekce bude veden zvlášť. Každý z hříchů bude ohodnocen body a po nasbírání 20 bodů bude dotyčnému zakázáno jakékoli přispívání do sekce.
Ceny hříchů jsou následující:
nesmyslné příspěvky, příspěvky nesouvisející se hrou - 8 bodů
spam - 5 bodů
ooc - 4 body
jiné prohřešky vůči duchu tohoto fóra - dle uvážení moderátora
V případě velmi vážných opakovaných prohřešků může být ještě před dosažením hranice udělen zákaz příspívání, případně může být trest promítnut i do hry. Jednalo by se o non-rp, a tak by byl i trestán. Seznam hříšníků bude vedný v daném fóru, v prvním příspěvku seznam jako takový, následně vždy příspěvek se jménem hříšníka a proč mu byl trest připsán včetně citace.
5) Příběh se dá samozřejmě zamknout za žádost autora prvního příspěvku, a nebo podle vůle moderátora.
Noční můra... nebo vize?
Madison
Šach Mat
Clementine
Fides Christi
Šach Mat
Clementine
Fides Christi
Re: Noční můra... nebo vize?
Po dlouhých horkých dnech nastala na Andarii zima. Madison se vydala navštívit Veselý dům, kam chodila velice často. V tomto nevěstinci byla většinou atrakcí než tím, kdo by si za atrakci rád zaplatil. Všichni v lokále Madison znali a i když se stala starostkou, nic se nezměnilo, stále byla vítanou a stále se k ní lokál choval vlídně. Nikdo necítil zášť nebo závist, že získala starostovské křeslo, které dlouho nikdo nechtěl a nestál o to, být starostou. Zaplatila drink, odložila masku a rozpustila své dlouhé vlasy. Tu noc bylo v nevěstinci docela živo. Madison se dala do řeči s několika ženami, které obsluhovaly cizince i místní. Nikomu nepřišlo zvláštní, že tam Madison sedí a dokonce má dobrou náladu, vždyť do nevěstince chodí ti, kteří se topí v hříšných myšlenkách a nebyli by rádi, kdyby byli souzeni, kýmkoli. Madison si zaplatila další drink a dala se do řeči s obsluhou u baru.
Jak to zvládáš Madison? Teď už máš ke zlaťákům nakročeno víc než dřív, co?
Nemám důvod si stěžovat. Některým se to nelíbí, ale na takových mi nezáleží. Když to křeslo bylo všem na čumáku, nikdo se nesnažil. Když si občas skočím do Imeru, každýmu vadí že se nechovám dle kodexů... cukla ramenem a upila drinku.
No asi tě má hodně lidí v merku. Populární holka se z tebe stala... uchechtl se Proč mi za to dáváš zlatý? Holka tvých hodnot má všechno zdarma! rozmáchl rukama a zas se rozchechtal. Jo, Madison, to víš, ono dělat starostu městu, kterýmu kouká na zadnici hned z okna Kilias není moc.. no.. řekněme.. není to ideální. nasadil vážný výraz a odložil čistou sklenici.
Kilias uznávám, a myslím si že ona taky není zrovna svatoušek. zamyšleně spolkla drink a koukla na muže, co obsluhoval. Akorát mi vytkla že mé vychování asi nedosáhlo hodnot, který by chtěla. Nedávno mi nabídla audienci a netrvalo dlouho a málem mi explodoval mozek. Chtěla abych se chovala urozeně nebo co...
Muž co obsluhoval se otočil od skříně s alkoholem k Madison a od ucha k uchu se usmál. Holka. Je to šlechta a tys mluvila se samotnou Císařovnou, co si myslíš? Že teď zaklepe na dveře, společně si dáte medovinu a skočíte si nahoru vrznout? tleskl vší silou rukou o ruku a zasmál se víc než doteď. Následně zavrtěl hlavou a Madison neučinila nic víc, než že namyšleně odfrkla.
Musíš taky něco zvládnout sama, tak se víc snaž, než ti to místo vyfouknou.
Madison upila drinku a rozhlédla se kolem. Viděla známé tváře i tváře cizinců. V tu chvíli se však zarazila a hleděla na muže, který se na ní temně usmíval. Vypadal urozeně, měl na sobě drahé šaty a šperky. Pohledem Madison uchvátil natolik, že se zvedla a zamířila směrem k němu. Muž od baru za Madison koukal a vrtěl hlavou.
Zdravím cizinče. spustila Madison k muži, který k ní byl náhle otočen zády. Oslovený muž se otočil, ale nebyl to ten, kterého Madison viděla. No zdarec kočičko, vrzneme si spolu? Madison znechuceně svěsila úsměv a zavrtěla hlavou. Tiše hlesla Ne... a vydala se k baru. Vezmu si doutník muž co obsluhoval kývl, dal Madison do rukou kuřivo a Madison vyšla ven, kde si zakouřila. Když vyfoukla oblak dýmu, opět viděla muže, kterého viděla v lokále. Došel až za ní a chytil Madison za volnou ruku. Ruku líbám madam řekl skoro až svůdně a Madison zrudla ve tváři. Jsem snad opilá, nebo se mi to zdá? muž se na Madison chladně usmál. Nezdá se ti to krasotinko. Ráčíš se mnou? Rád bych ti ukázal rozkoš. Madison zahodila zbytek doutníku a vydala se s mužem do místnosti, kde byla sama s ním. Muž zamkl a vydal se směrem k Madison, kterou začal líbat na krku. Madison zavřela oči a nechala se unášet vášní. Pokloň se, máš v sobě sílu kterou bych mohl využít... znělo Madison v hlavě temným tichým hlasem. Madison rychle otevřela oči a rozhlédla se. Nikde nikdo nebyl. Došla k baru a vyhrkla na muže co obsluhoval Šel tu teď chlap, co měl na sobě luxusní oblečení a vypadal docela... no.. docela.. vypadal zkrátka dost dobře? muž co obsluhoval se uchechtl a rozmáchl rukama. Madison, takových tu mám den co den desítky.
Madison se vydala ven ale nikde nikdo. Mávla rukou, vzala si několik lahví vína a vydala se do místnosti, kde se vše událo a lila do sebe flašku za flaškou. Když byla u čtvrté, v hlavě opět slyšela hlas... Máš tu moc od narození, notak, nebuď hloupá. Nechceš zemřít. Chytila se za hlavu a hlasitě zařvala. DOST! VYPADNI MI Z HLAVY! a s doprovodem hlasitého smíchu co ustupoval do ticha usnula...
Jak to zvládáš Madison? Teď už máš ke zlaťákům nakročeno víc než dřív, co?
Nemám důvod si stěžovat. Některým se to nelíbí, ale na takových mi nezáleží. Když to křeslo bylo všem na čumáku, nikdo se nesnažil. Když si občas skočím do Imeru, každýmu vadí že se nechovám dle kodexů... cukla ramenem a upila drinku.
No asi tě má hodně lidí v merku. Populární holka se z tebe stala... uchechtl se Proč mi za to dáváš zlatý? Holka tvých hodnot má všechno zdarma! rozmáchl rukama a zas se rozchechtal. Jo, Madison, to víš, ono dělat starostu městu, kterýmu kouká na zadnici hned z okna Kilias není moc.. no.. řekněme.. není to ideální. nasadil vážný výraz a odložil čistou sklenici.
Kilias uznávám, a myslím si že ona taky není zrovna svatoušek. zamyšleně spolkla drink a koukla na muže, co obsluhoval. Akorát mi vytkla že mé vychování asi nedosáhlo hodnot, který by chtěla. Nedávno mi nabídla audienci a netrvalo dlouho a málem mi explodoval mozek. Chtěla abych se chovala urozeně nebo co...
Muž co obsluhoval se otočil od skříně s alkoholem k Madison a od ucha k uchu se usmál. Holka. Je to šlechta a tys mluvila se samotnou Císařovnou, co si myslíš? Že teď zaklepe na dveře, společně si dáte medovinu a skočíte si nahoru vrznout? tleskl vší silou rukou o ruku a zasmál se víc než doteď. Následně zavrtěl hlavou a Madison neučinila nic víc, než že namyšleně odfrkla.
Musíš taky něco zvládnout sama, tak se víc snaž, než ti to místo vyfouknou.
Madison upila drinku a rozhlédla se kolem. Viděla známé tváře i tváře cizinců. V tu chvíli se však zarazila a hleděla na muže, který se na ní temně usmíval. Vypadal urozeně, měl na sobě drahé šaty a šperky. Pohledem Madison uchvátil natolik, že se zvedla a zamířila směrem k němu. Muž od baru za Madison koukal a vrtěl hlavou.
Zdravím cizinče. spustila Madison k muži, který k ní byl náhle otočen zády. Oslovený muž se otočil, ale nebyl to ten, kterého Madison viděla. No zdarec kočičko, vrzneme si spolu? Madison znechuceně svěsila úsměv a zavrtěla hlavou. Tiše hlesla Ne... a vydala se k baru. Vezmu si doutník muž co obsluhoval kývl, dal Madison do rukou kuřivo a Madison vyšla ven, kde si zakouřila. Když vyfoukla oblak dýmu, opět viděla muže, kterého viděla v lokále. Došel až za ní a chytil Madison za volnou ruku. Ruku líbám madam řekl skoro až svůdně a Madison zrudla ve tváři. Jsem snad opilá, nebo se mi to zdá? muž se na Madison chladně usmál. Nezdá se ti to krasotinko. Ráčíš se mnou? Rád bych ti ukázal rozkoš. Madison zahodila zbytek doutníku a vydala se s mužem do místnosti, kde byla sama s ním. Muž zamkl a vydal se směrem k Madison, kterou začal líbat na krku. Madison zavřela oči a nechala se unášet vášní. Pokloň se, máš v sobě sílu kterou bych mohl využít... znělo Madison v hlavě temným tichým hlasem. Madison rychle otevřela oči a rozhlédla se. Nikde nikdo nebyl. Došla k baru a vyhrkla na muže co obsluhoval Šel tu teď chlap, co měl na sobě luxusní oblečení a vypadal docela... no.. docela.. vypadal zkrátka dost dobře? muž co obsluhoval se uchechtl a rozmáchl rukama. Madison, takových tu mám den co den desítky.
Madison se vydala ven ale nikde nikdo. Mávla rukou, vzala si několik lahví vína a vydala se do místnosti, kde se vše událo a lila do sebe flašku za flaškou. Když byla u čtvrté, v hlavě opět slyšela hlas... Máš tu moc od narození, notak, nebuď hloupá. Nechceš zemřít. Chytila se za hlavu a hlasitě zařvala. DOST! VYPADNI MI Z HLAVY! a s doprovodem hlasitého smíchu co ustupoval do ticha usnula...
Madison
Šach Mat
Clementine
Fides Christi
Šach Mat
Clementine
Fides Christi
Re: Noční můra... nebo vize?
Madison stála u obrovského okna a zamyšleně hleděla na les, ve kterém nebylo ani živáčka. Za Madison stála žena, oděna do drahých šatů. Na sobě měla drahé šperky a vypadala že není dobře naladěná.
„Zabrali Hradiště. Vize se začíná naplňovat. Za chvíli obsadí všechna města a ta cháska se vůči těmto temným silám nedokáže ubránit.“ Madison kývla hlavou a nic neříkala.
„Budeš bránit svou zem?“ větu žena skoro až křikla a hned co větu dořekla, neklidně zavrčela.
„Mohla bych tušit, že se na to nehodíš. Přidáš se k němu... ostatně, všichni se nakonec stanou otroky. Císařství se sesypává, Zem sklíčila temná moc Vládce. Je konec Madison, konec.. nic víc.“ aniž by něco dalšího řekla, otočila se a s klapotem vysokých bot odešla z místnosti. Madison zavřela oči, nadechla se a vydechla. Opustila místnost a vydala se do většího sálu, kde stálo několik mužů oblečených v drahých rounech.
„Vážení mistři, určitě víte, že naše zem se za několik málo měsíců dočká svého konce. Míří sem Vládcovo kumpáni, temné síly obsadili Hradiště a Paní se schovává na Kyru. Není tu nikdo, kdo by Andarii zachránil. Proto bych ráda odcestovala a na chvíli se odklonila od celého dění, dokud Vládce zcela Andarii nezíská na svou stranu. Má někdo z vás, ctěných mistrů, loď, se kterou bych mohla tento cíl, uskutečnit?“ Rozhlédla se a usmála se od ucha k uchu, načež si lehce vytáhla šat, aby odhalila vyholenou nohu s hanebným síťovaným kusem ošacení.
V sálu to utichlo a všichni se na Madison ohlédli. Překřikovali se v tom, kdo má větší loď a kolik zlatých stála. Jeden z nich nakonec došel až k Madison, urovnal si hedvábnou košili a klobouk s brkem, načež kývl.
„Krasotinko, můžu ti nabídnout nádhernou loď, ve které se můžeš vyspat a zažít tak nerušenou cestu na moři. Rád tě někam uklidím.“ Madison na chlápka kývla a usmála se, načež mu sáhla za košili na hruď.
„Nechci uklidit, chci udělat správný krok, ne se motat do sporu s Vládcem.“ Mrkla. Chlápek se usmál a kývl.
„Někde na dvoře běhá kormidelník. Říkám mu Jacobe. Je to kluk co moc rozumu nepobral, ale v řízení lodí se vyzná. Je celkem mlaďas, tak abys mi s ním nezdrhla, holka. Domluvím to s ním a až budeš chtít, tak si sbal a vyrazte. Až se vrátíš, budu tu na tebe čekat.“ Madison kývla a odešla ze sálu, kde se opět rozezněl rozruch. Šla někam do sklepení, až došla k velkým kovovým dveřím, které otevřela. Ohlédla se chodbou, zda není někým sledována a vstoupila. Dveře za sebou zabouchla a vydala se dál chodbou, kde bylo loučí čím dál méně. Vzala louči do ruky a kráčela temnou chodbou hloubš. Dorazila ke zdi, vyřkla heslo a zeď se začala otevírat, načež když Madison vstoupila, zeď se rázem zavřela.
„Jsem zklamán z tvých neúspěchů. Nasadit si lidskou masku dokážeme všichni, ale všichni v něčem uspěli.“ ozval se hromový hlas osoby v temné místnosti. Madison sklopila hlavu.
„Současná situace mi nedovolí, abych ukázala svou moc. Nemohu. Vládce a temná síla vítězí, nemůžeme s ním soupeřit.“
„Není nikdo, s kým bys nemohla soupeřit. I ty máš v sobě temnou sílu. Kdybys chtěla, dokážeš víc.“ Osoba v kápi se na Madison otočila celým tělem a roztáhla ruce, načež svit loučí a svící v místnosti vystřídal zelený oheň. Ze zdí začala vytékat krev a šlo slyšet naříkání nemrtvých.
„Budeš tupou lidskou schránkou, nebo ukážeš co v sobě máš? Madison?“ Madison tiše vydechla.
„Musím z Andarie zmizet, hned! Už mám loď, se kterou dnes večer odplouvám.“
„Loď?! Je nesmysl cestovat lodí Madison, ovládáš temnou sílu, můžeš využívat svou moc k tomu, aby ses dostala z bodu A do bodu B.“
Ve středu místnosti se z krve ze zdí vytvořil rituální ornament. Madison došla k osobě a vydechla.
„Je mi líto, že nemůžu splnit cíl. Až Vládce zvítězí, vrátím se. Budu doufat v to, že ten hlas v hlavě neuslyším tam, kam mám namířeno. Přesun by neměl trvat dlouho, že ne?“
Osoba zavrtěla hlavou a nevydala ani hlásku, když v tom do místnosti vkročila žena oděna do drahých šatů.
„Mohla bych tušit, že tu budeš. Nedovolím ti, abys opustila Andarii. Ne dřív, než dokončíš cíl, který ti byl dán.“
Madison se otočila celým tělem k ženě a uchechtla se.
„Neptám se tě na svolení. Odcházím.“
Otočila se k rituálnímu ornamentu a vkročila do středu. V tu však na Madison vylétla ohnivá koule, kterou ale stihla zastavit. Osoba, která stála u oltáře se tvářila nezúčastněně. Měla roztažené ruce a nevydávala ani hlásku.
„Očividně to myslíš vážně.“ hlesla Madison a sundala si z hlavy vlčí masku, kterou odhodila. Vlasy začaly měnit barvu na temně černou. Tou samou barvou se obarvily obě zorničky Madisoniných očí. Natáhla ruku. Lidská kůže začala mizet a místností se ozval zvuk nesnesitelného kvílení, načež louče, ve kterých se tyčil zelený oheň zhasly. Po chvilce ticha místnost opět osvětlily se zvukem výbuchu a žena oděna do drahých šatů spatřila Madison s netvořenou tváří a tělem, na kterém sotva zůstalo několik kousků masa. Žena otevřela ústa dokořán a tiše vydechla.
„Klidně si tu zůstaň. Trp Vládcův tvrdý režim, ale slábnu. Musím Andarii opustit, než budu holá kost. Pak mi nic nedovolí nosit lidskou schránku a budu navždy zatracena. Vládcova moc sílí, a tím, že sílí, slábnu. Mám určité vize, každou noc, a končí to katastrofálně. Temný drak neznamená nikdy nic dobrého, sama si to říkala. Odcházím a ty tomu nezabráníš. Naposled byl ten drak v Tarkasu a co se z Tarkasu stalo, hm?“
„Jsem zklamaná. Mé rady ti nebyly k ničemu. Jsi zesláblá, velmi zesláblá. Pokud chceš, opusť Andarii a vrať se, až budeš chtít.“ Madisoninu reálnou schránku opět začalo obalovat lidské maso, bez kousku škrábance, či známky zranění. Žádná vráska, nic. Jen lidské tělo nádherné ženy. Osoba u oltáře dala ruce normálně a svit loučí se změnil ze zelené na oranžovou. Žena oděna do drahých šatů si stoupla vedle osoby a oba hleděli na Madison, která kráčela do středu rituálního ornamentu. Madison natáhla ruku, vydechla a kývla. Lidské maso začalo mizet. Držela nataženou kostěnou ruku. Podobně natáhla ruku i osoba vedle ženy oděné do drahých šatů a místem se ozval zvuk blesku, načež Madison zavřela oči.
Ležela v zasněženém lese, ve kterém občas zazněl zvuk mrazivého větru. Otevřela oči, a matně viděla okolí. Posadila se, vydechla a stoupla si. Narazila na starou chalupu. Otevřela s vrznutím dveře, vkročila dovnitř a zapálila v krbu. Několik dní neslyšela temný hlas a vše se zdálo, že bude v normálu.
Po čase, kdy měla chalupu zcela zdomácnělou, se vydala hledat civilizaci, ale nenašla nikoho. Jen hustý les. Pátrala několik dní, stále však nenašla ani nohu. Jeden den narazila na obří vodopád, ke kterému došla aby se uklidnila a očistila svou mysl od všeho, co se událo. Měla zavřené oči, meditovala a slabě se usmívala. Když oči otevřela, byla náhle tma, okolím se nesla hrozivá bouře a dunění vodopádu sílilo. Místo čisté vody z vodopádu tekla krev a zvuk bouře se mísil s děsivým smíchem.
„Tak konečně. Jsi v cíli Madison. Teď už uděláš co chci.“ hlas se hlasitě zasmál a Madison upadla do bezvědomí.
„Zabrali Hradiště. Vize se začíná naplňovat. Za chvíli obsadí všechna města a ta cháska se vůči těmto temným silám nedokáže ubránit.“ Madison kývla hlavou a nic neříkala.
„Budeš bránit svou zem?“ větu žena skoro až křikla a hned co větu dořekla, neklidně zavrčela.
„Mohla bych tušit, že se na to nehodíš. Přidáš se k němu... ostatně, všichni se nakonec stanou otroky. Císařství se sesypává, Zem sklíčila temná moc Vládce. Je konec Madison, konec.. nic víc.“ aniž by něco dalšího řekla, otočila se a s klapotem vysokých bot odešla z místnosti. Madison zavřela oči, nadechla se a vydechla. Opustila místnost a vydala se do většího sálu, kde stálo několik mužů oblečených v drahých rounech.
„Vážení mistři, určitě víte, že naše zem se za několik málo měsíců dočká svého konce. Míří sem Vládcovo kumpáni, temné síly obsadili Hradiště a Paní se schovává na Kyru. Není tu nikdo, kdo by Andarii zachránil. Proto bych ráda odcestovala a na chvíli se odklonila od celého dění, dokud Vládce zcela Andarii nezíská na svou stranu. Má někdo z vás, ctěných mistrů, loď, se kterou bych mohla tento cíl, uskutečnit?“ Rozhlédla se a usmála se od ucha k uchu, načež si lehce vytáhla šat, aby odhalila vyholenou nohu s hanebným síťovaným kusem ošacení.
V sálu to utichlo a všichni se na Madison ohlédli. Překřikovali se v tom, kdo má větší loď a kolik zlatých stála. Jeden z nich nakonec došel až k Madison, urovnal si hedvábnou košili a klobouk s brkem, načež kývl.
„Krasotinko, můžu ti nabídnout nádhernou loď, ve které se můžeš vyspat a zažít tak nerušenou cestu na moři. Rád tě někam uklidím.“ Madison na chlápka kývla a usmála se, načež mu sáhla za košili na hruď.
„Nechci uklidit, chci udělat správný krok, ne se motat do sporu s Vládcem.“ Mrkla. Chlápek se usmál a kývl.
„Někde na dvoře běhá kormidelník. Říkám mu Jacobe. Je to kluk co moc rozumu nepobral, ale v řízení lodí se vyzná. Je celkem mlaďas, tak abys mi s ním nezdrhla, holka. Domluvím to s ním a až budeš chtít, tak si sbal a vyrazte. Až se vrátíš, budu tu na tebe čekat.“ Madison kývla a odešla ze sálu, kde se opět rozezněl rozruch. Šla někam do sklepení, až došla k velkým kovovým dveřím, které otevřela. Ohlédla se chodbou, zda není někým sledována a vstoupila. Dveře za sebou zabouchla a vydala se dál chodbou, kde bylo loučí čím dál méně. Vzala louči do ruky a kráčela temnou chodbou hloubš. Dorazila ke zdi, vyřkla heslo a zeď se začala otevírat, načež když Madison vstoupila, zeď se rázem zavřela.
„Jsem zklamán z tvých neúspěchů. Nasadit si lidskou masku dokážeme všichni, ale všichni v něčem uspěli.“ ozval se hromový hlas osoby v temné místnosti. Madison sklopila hlavu.
„Současná situace mi nedovolí, abych ukázala svou moc. Nemohu. Vládce a temná síla vítězí, nemůžeme s ním soupeřit.“
„Není nikdo, s kým bys nemohla soupeřit. I ty máš v sobě temnou sílu. Kdybys chtěla, dokážeš víc.“ Osoba v kápi se na Madison otočila celým tělem a roztáhla ruce, načež svit loučí a svící v místnosti vystřídal zelený oheň. Ze zdí začala vytékat krev a šlo slyšet naříkání nemrtvých.
„Budeš tupou lidskou schránkou, nebo ukážeš co v sobě máš? Madison?“ Madison tiše vydechla.
„Musím z Andarie zmizet, hned! Už mám loď, se kterou dnes večer odplouvám.“
„Loď?! Je nesmysl cestovat lodí Madison, ovládáš temnou sílu, můžeš využívat svou moc k tomu, aby ses dostala z bodu A do bodu B.“
Ve středu místnosti se z krve ze zdí vytvořil rituální ornament. Madison došla k osobě a vydechla.
„Je mi líto, že nemůžu splnit cíl. Až Vládce zvítězí, vrátím se. Budu doufat v to, že ten hlas v hlavě neuslyším tam, kam mám namířeno. Přesun by neměl trvat dlouho, že ne?“
Osoba zavrtěla hlavou a nevydala ani hlásku, když v tom do místnosti vkročila žena oděna do drahých šatů.
„Mohla bych tušit, že tu budeš. Nedovolím ti, abys opustila Andarii. Ne dřív, než dokončíš cíl, který ti byl dán.“
Madison se otočila celým tělem k ženě a uchechtla se.
„Neptám se tě na svolení. Odcházím.“
Otočila se k rituálnímu ornamentu a vkročila do středu. V tu však na Madison vylétla ohnivá koule, kterou ale stihla zastavit. Osoba, která stála u oltáře se tvářila nezúčastněně. Měla roztažené ruce a nevydávala ani hlásku.
„Očividně to myslíš vážně.“ hlesla Madison a sundala si z hlavy vlčí masku, kterou odhodila. Vlasy začaly měnit barvu na temně černou. Tou samou barvou se obarvily obě zorničky Madisoniných očí. Natáhla ruku. Lidská kůže začala mizet a místností se ozval zvuk nesnesitelného kvílení, načež louče, ve kterých se tyčil zelený oheň zhasly. Po chvilce ticha místnost opět osvětlily se zvukem výbuchu a žena oděna do drahých šatů spatřila Madison s netvořenou tváří a tělem, na kterém sotva zůstalo několik kousků masa. Žena otevřela ústa dokořán a tiše vydechla.
„Klidně si tu zůstaň. Trp Vládcův tvrdý režim, ale slábnu. Musím Andarii opustit, než budu holá kost. Pak mi nic nedovolí nosit lidskou schránku a budu navždy zatracena. Vládcova moc sílí, a tím, že sílí, slábnu. Mám určité vize, každou noc, a končí to katastrofálně. Temný drak neznamená nikdy nic dobrého, sama si to říkala. Odcházím a ty tomu nezabráníš. Naposled byl ten drak v Tarkasu a co se z Tarkasu stalo, hm?“
„Jsem zklamaná. Mé rady ti nebyly k ničemu. Jsi zesláblá, velmi zesláblá. Pokud chceš, opusť Andarii a vrať se, až budeš chtít.“ Madisoninu reálnou schránku opět začalo obalovat lidské maso, bez kousku škrábance, či známky zranění. Žádná vráska, nic. Jen lidské tělo nádherné ženy. Osoba u oltáře dala ruce normálně a svit loučí se změnil ze zelené na oranžovou. Žena oděna do drahých šatů si stoupla vedle osoby a oba hleděli na Madison, která kráčela do středu rituálního ornamentu. Madison natáhla ruku, vydechla a kývla. Lidské maso začalo mizet. Držela nataženou kostěnou ruku. Podobně natáhla ruku i osoba vedle ženy oděné do drahých šatů a místem se ozval zvuk blesku, načež Madison zavřela oči.
Ležela v zasněženém lese, ve kterém občas zazněl zvuk mrazivého větru. Otevřela oči, a matně viděla okolí. Posadila se, vydechla a stoupla si. Narazila na starou chalupu. Otevřela s vrznutím dveře, vkročila dovnitř a zapálila v krbu. Několik dní neslyšela temný hlas a vše se zdálo, že bude v normálu.
Po čase, kdy měla chalupu zcela zdomácnělou, se vydala hledat civilizaci, ale nenašla nikoho. Jen hustý les. Pátrala několik dní, stále však nenašla ani nohu. Jeden den narazila na obří vodopád, ke kterému došla aby se uklidnila a očistila svou mysl od všeho, co se událo. Měla zavřené oči, meditovala a slabě se usmívala. Když oči otevřela, byla náhle tma, okolím se nesla hrozivá bouře a dunění vodopádu sílilo. Místo čisté vody z vodopádu tekla krev a zvuk bouře se mísil s děsivým smíchem.
„Tak konečně. Jsi v cíli Madison. Teď už uděláš co chci.“ hlas se hlasitě zasmál a Madison upadla do bezvědomí.
Madison
Šach Mat
Clementine
Fides Christi
Šach Mat
Clementine
Fides Christi
Re: Noční můra... nebo vize?
„Tak konečně. Jsi v cíli Madison. Teď už uděláš co chci.“ tlumený smích zněl Madison v hlavě, když nabírala vědomí. Ležela na loži v neznámém nevěstinci. Na sobě měla velmi vyzývavé šaty výrazných barev a na ústech měla velmi výrazný balzám. Otočila se na loži, byla temná noc a okolí z okna viděla velmi matně. Vstala, zkusila okenici otevřít, ale byla na ní mříž se zámkem. Rozhlédla se kolem.. místnost ve které se nacházela nebyla ničím zvláštní, zkrátka klasická místnost nevěstince. Vzala za kouli ode dveří a otočila s ní. Dveře kupodivu otevřela. Z dolní části nevěstince se ozýval smích, hudba a malou chodbičkou se schodištěm se nesl dým z doutníků. Vše doplňoval zvuk cinkání sklenic a oplzlé narážky návštěvníků nevěstince. Opatrně sešla schody, ani za sebou nezavřela a rozhlédla se kolem. Nikdo si Madison nevšímal, všichni si hleděli svého a věnovali se svým společnicím nebo společníkům. Madison došla k baru, usadila se a obtloustlý hostinský se na ní od ucha k uchu usmál. „Všechno to byl sen..“ Madison udiveně zamrkala a nadzvedla obočí. „Cos říkal?“ Hostinský se opřel o barovou desku dlaněmi a usmál se o něco víc. „Jestli si něco nedáš holubičko. Brzo tě čeká další zákazník, zrovna na tebe se hrnou, tak když máš teď chvíli čas, můžeš do sebe kopnout něco, co tě trošku hodí do nálady.“ Madison souvisle mrkla a lehce zavrtěla hlavou. Naznačila že si nic nedá a hostinský se narovnal, načež se začal věnovat obsluhování dalších hostů.
Když se od baru otočila směrem do éteru, spatřila muže celého v černém. Na sobě měl černý klobouk a když Madison zmerčil, doširoka se usmál. Lehce naklonila hlavu, zvedla se od baru a rychlým krokem k muži vyrazila. Opřela se o stůl a nahodila nasupený výraz. „Znám tě! Je to tvá další hloupá hra! Ale máš smůlu, můžeš ze mě ve svých myšlenkách třeba udělat císařovnu, nikdy neudělám to, co chceš, rozumíš?! Nikdy!“ Nevěstinec náhle utichl a všechny oči mířily na Madison. Muž z tváře nespouštěl úsměv. Postavil se a výsměšně Madison zkoumal zorničkama. S každým slovem chodil kolem ní. „Zvláštní, už dávno mi sloužíš. Pořád se ale snažíš stát na špatný straně. Jsi komplikovaná. Jako každá žena. Nevíš co chceš a sama se utápíš ve svých nekončících myšlenkách. Možná se z tebe stal blázen.. tupá ovce, která udělá všechno, co druhý chce.“ Madison se zrychlil dech, vypadala vyděšeně a naštvaně zároveň. Souvisle mrkla a rozklepaně odlepila dolní ret od horního. „Proč tohle děláš? Chceš mě úplně zničit?“ vysíleně vydechla a sedla si na židli. Muž se zastavil. Stál za zády Madison. „Byla by škoda zničit tak nádhernou hračku, nemyslíš? To není mým cílem.“ Hlas byl o to víc tišší. Když Madison opět dlouze mrkla a nabírala dech, otočila se s tím, že se chystala něco říct, ale nikdo za ní nestál. Rozhlédla se kolem, ale v nevěstinci nebyla ani noha. Zvedla se, chytla za kliku od nevěstince, ale než dveře otevřela, spatřila hustou mlhu valící se zpoza dveří. Pomalu dveře otevírala, ale nespatřila nic, než čisté bílo.
Žena oděna do drahých šatů stála někde uprostřed s rukama založenýma vpředu. „Nastal čas abych tě obeznámila o novinkách na Andarii. Uběhlo už několik měsíců, možná by nebylo na škodu, až se vrátíš, se císařovně za své činy omluvit, Císařství totiž učinilo zásadní krok vůči Vládci.“ Před ženou se z ničeho nic z mlhy odhalil stůl s šachovnicí. Ladně uchopila dámu a smetla s ní krále na opačné straně. „Císařství chytilo Erona a odpravili ho. Ukázal se i obávaný temný drak, což nevěstí nic dobrého. Možná se blíží další zásadní bitva, tohle si Vládce určitě nenechá líbit. Ty tu místo toho bloudíš v myšlenkách ze kterých nemůžeš utéct.“ Madison kývla. „Ještě se nehodlám vrátit. Musím se nad sebou trochu víc zamyslet. Je něco dalšího co bych měla vědět?“ Žena oděna do drahých šatů s mírným úsměvem kývla. „Po dlouhých dobách se Císařský rod začal rozšiřovat. Porodila.. dvě krásné děti.“ Madison se uchechtla a založila ruce na hrudi. „Takže nástupce má, může v klidu zemřít. Otce znáš?“ Žena oděna do drahých šatů se mírně zamračila. „Císařství se o otci nezmínilo. Ten výsměch každopádně není dobrou volbou. „Možná Vulnus, nebo někdo ze stráží, těžko říct, ona byla vždycky běhna, v tom si my dvě asi rozumíme, i když to tak moc nevypadalo.“ Mad cukla ramenem a opět se uchechtla, načež nevěřícně zavrtěla hlavou. Okolím se ozval tlumený zlověstný smích. Žena oděna do drahých šatů se zmateně rozhlédla a souvisle mrkla. Polkla a koukla na Madison. „Hodně štěstí Madison, bude se ti hodit.“ Po těchto slovech zmizela společně se stolkem s šachovnicí v mlze. Madison se následně nacházela ve zdomácnělé chalupě. Noc neskončila, z venku se ozýval zvuk sov a lesního zvěrstva.
„Jen tak dál. Nesnaž se tomu bránit.“ Tlumený hlas zněl Madison v hlavě dalších několik hodin...
Když se od baru otočila směrem do éteru, spatřila muže celého v černém. Na sobě měl černý klobouk a když Madison zmerčil, doširoka se usmál. Lehce naklonila hlavu, zvedla se od baru a rychlým krokem k muži vyrazila. Opřela se o stůl a nahodila nasupený výraz. „Znám tě! Je to tvá další hloupá hra! Ale máš smůlu, můžeš ze mě ve svých myšlenkách třeba udělat císařovnu, nikdy neudělám to, co chceš, rozumíš?! Nikdy!“ Nevěstinec náhle utichl a všechny oči mířily na Madison. Muž z tváře nespouštěl úsměv. Postavil se a výsměšně Madison zkoumal zorničkama. S každým slovem chodil kolem ní. „Zvláštní, už dávno mi sloužíš. Pořád se ale snažíš stát na špatný straně. Jsi komplikovaná. Jako každá žena. Nevíš co chceš a sama se utápíš ve svých nekončících myšlenkách. Možná se z tebe stal blázen.. tupá ovce, která udělá všechno, co druhý chce.“ Madison se zrychlil dech, vypadala vyděšeně a naštvaně zároveň. Souvisle mrkla a rozklepaně odlepila dolní ret od horního. „Proč tohle děláš? Chceš mě úplně zničit?“ vysíleně vydechla a sedla si na židli. Muž se zastavil. Stál za zády Madison. „Byla by škoda zničit tak nádhernou hračku, nemyslíš? To není mým cílem.“ Hlas byl o to víc tišší. Když Madison opět dlouze mrkla a nabírala dech, otočila se s tím, že se chystala něco říct, ale nikdo za ní nestál. Rozhlédla se kolem, ale v nevěstinci nebyla ani noha. Zvedla se, chytla za kliku od nevěstince, ale než dveře otevřela, spatřila hustou mlhu valící se zpoza dveří. Pomalu dveře otevírala, ale nespatřila nic, než čisté bílo.
Žena oděna do drahých šatů stála někde uprostřed s rukama založenýma vpředu. „Nastal čas abych tě obeznámila o novinkách na Andarii. Uběhlo už několik měsíců, možná by nebylo na škodu, až se vrátíš, se císařovně za své činy omluvit, Císařství totiž učinilo zásadní krok vůči Vládci.“ Před ženou se z ničeho nic z mlhy odhalil stůl s šachovnicí. Ladně uchopila dámu a smetla s ní krále na opačné straně. „Císařství chytilo Erona a odpravili ho. Ukázal se i obávaný temný drak, což nevěstí nic dobrého. Možná se blíží další zásadní bitva, tohle si Vládce určitě nenechá líbit. Ty tu místo toho bloudíš v myšlenkách ze kterých nemůžeš utéct.“ Madison kývla. „Ještě se nehodlám vrátit. Musím se nad sebou trochu víc zamyslet. Je něco dalšího co bych měla vědět?“ Žena oděna do drahých šatů s mírným úsměvem kývla. „Po dlouhých dobách se Císařský rod začal rozšiřovat. Porodila.. dvě krásné děti.“ Madison se uchechtla a založila ruce na hrudi. „Takže nástupce má, může v klidu zemřít. Otce znáš?“ Žena oděna do drahých šatů se mírně zamračila. „Císařství se o otci nezmínilo. Ten výsměch každopádně není dobrou volbou. „Možná Vulnus, nebo někdo ze stráží, těžko říct, ona byla vždycky běhna, v tom si my dvě asi rozumíme, i když to tak moc nevypadalo.“ Mad cukla ramenem a opět se uchechtla, načež nevěřícně zavrtěla hlavou. Okolím se ozval tlumený zlověstný smích. Žena oděna do drahých šatů se zmateně rozhlédla a souvisle mrkla. Polkla a koukla na Madison. „Hodně štěstí Madison, bude se ti hodit.“ Po těchto slovech zmizela společně se stolkem s šachovnicí v mlze. Madison se následně nacházela ve zdomácnělé chalupě. Noc neskončila, z venku se ozýval zvuk sov a lesního zvěrstva.
„Jen tak dál. Nesnaž se tomu bránit.“ Tlumený hlas zněl Madison v hlavě dalších několik hodin...
Madison
Šach Mat
Clementine
Fides Christi
Šach Mat
Clementine
Fides Christi
Re: Noční můra... nebo vize?
„Připravena?“ ozýval se v hlavě Madison tlumený hlas doprovázený zlověstným smíchem. Madison rozlepila oči, souvisle mrkla a rozhlédla se. Kolem ní zavála meluzína, venku byla tma a nikde nebyla ani noha. Promnula si spánky, zvedla se a hodila do krbu něco dřeva. Neklidně mlaskla a upravila si vlasy. Po chvíli, kdy se krb sám od sebe rozhořel se začala formovat silueta ženy oděné do drahých šatů. Měla ve tváři známky obav. „Je čas se vrátit. Lecos se teď změnilo, už to není takové, co dřív.“ zvedla dlaň a mírně se usmála. „Nic však není ztraceno. Musíš se vrátit a čelit spolu s ostatními Vládci. Cítím v kostech že se něco blíží, něco temného a velkého. Budeš toho součástí.“
Madison zamračeně mlaskla. „Upřímně? Mám strach čelit Vládci.“ Žena oděna do drahých šatů dlouze a vysíleně vydechla. „Připrav se, za chvíli se vrátíš zpět.“ Hned co žena větu dořekla, ozval se v hlavě Madison opět zlověstný smích. „Ano, už se to blíží. Pokloníš se mi a splní se ti vše, cos chtěla.“ Žena oděna do drahých šatů ladně mávla kolem sebe rukou. Portál, to bylo to, co nyní Madison viděla. „Není čas na to se rozmýšlet. Prostě se rozluč s touto noční můrou a vrať se zpět. Hodně štěstí, má milá Madison. Posléze zmizela.“
Madison na nic nečekala, zvedla se a zamířila čelem vpřed. Okolím zavládla šílená bouře doprovázená dračím řevem. Chata, ve které Madison trávila několik měsíců zcela zmizela. Madison se nacházela na náměstí Andoru, kde nebylo nic, než trosky, krev a mrtvá těla. Blesky nabíraly na intenzitě a s každým dalším krokem, který Madison udělala se ozval dunivý úder blesku. Před Madison se tyčila mocná hlava obřího temného draka, která byla větší, než by vůbec bylo reálné. Temnota, kterou drak oplýval byla neodolatelně krásná a děsivá. Z úst se drakovi valil dým. Díval se Madison upřeně do očí. Jako by bránil tomu, aby odešla. Vedle draka stál muž, který se usmíval. „Nebude to nic těžkého. Jen se ukloníš.“ Drak zavrčel, roztáhl mohutná křídla a za doprovodu blesků zmizel na obloze. Bouře ustala a Madison se nyní nacházela se na rituálním ornamentu kdesi v Andorských kobkách...
Madison zamračeně mlaskla. „Upřímně? Mám strach čelit Vládci.“ Žena oděna do drahých šatů dlouze a vysíleně vydechla. „Připrav se, za chvíli se vrátíš zpět.“ Hned co žena větu dořekla, ozval se v hlavě Madison opět zlověstný smích. „Ano, už se to blíží. Pokloníš se mi a splní se ti vše, cos chtěla.“ Žena oděna do drahých šatů ladně mávla kolem sebe rukou. Portál, to bylo to, co nyní Madison viděla. „Není čas na to se rozmýšlet. Prostě se rozluč s touto noční můrou a vrať se zpět. Hodně štěstí, má milá Madison. Posléze zmizela.“
Madison na nic nečekala, zvedla se a zamířila čelem vpřed. Okolím zavládla šílená bouře doprovázená dračím řevem. Chata, ve které Madison trávila několik měsíců zcela zmizela. Madison se nacházela na náměstí Andoru, kde nebylo nic, než trosky, krev a mrtvá těla. Blesky nabíraly na intenzitě a s každým dalším krokem, který Madison udělala se ozval dunivý úder blesku. Před Madison se tyčila mocná hlava obřího temného draka, která byla větší, než by vůbec bylo reálné. Temnota, kterou drak oplýval byla neodolatelně krásná a děsivá. Z úst se drakovi valil dým. Díval se Madison upřeně do očí. Jako by bránil tomu, aby odešla. Vedle draka stál muž, který se usmíval. „Nebude to nic těžkého. Jen se ukloníš.“ Drak zavrčel, roztáhl mohutná křídla a za doprovodu blesků zmizel na obloze. Bouře ustala a Madison se nyní nacházela se na rituálním ornamentu kdesi v Andorských kobkách...
Madison
Šach Mat
Clementine
Fides Christi
Šach Mat
Clementine
Fides Christi
Re: Noční můra... nebo vize?
Madison ležela rozvalená na loži Veselého domu. Jeden cizinec se zrovna oblékal a hodil k ní naditý měšec.
„Teda dneska nic moc holka. Měla by ses snažit víc nebo ti už tolik nezaplatím.“
Madison se zamračila a vzhlédla k cizinci.
„Obleč se a táhni. Nezaplatíš ty, zaplatí další.“
Cizinec si navlékl kalhoty a zavrtěl hlavou. Se zabouchnutím dveří opustil lokál. Madison vysíleně vydechla a zavřela oči...
Stála uprostřed zničeného Andoru. Všude byla temná mlha a z císařského hradu se ozýval různorodý radostný křik. U náhrobků na náměstí stála žena oděna do drahých šatů a usmívala se. Město bylo zničené, tento sen už zažila.
„Blíží se konec. Jméno už ti září na náhrobku Madison. Nemůžeš couvnout.“
Madison vzhlédla na temnou oblohu a sáhla si na tváře. Souvisle mrkla a zavrčela na ženu.
„Mluvíš o mém konci nebo o konci Andarie?“
Žena se uchechtla a udělala k Madison několik kroků blíž. Podívala se na ní seshora a několikrát zavrtěla hlavou.
„Na tom náhrobku sama vidíš nápis Madison a ne Andaria. Jsi slabá a tvá lidská stránka chátrá. Už ani v tom bordelu tě neocení. Ale máš stále šanci. Pokloň se Vládci a zachráníš se. Císařství tuto bitvu nemůže vyhrát a ty to víš.“
„Císařovna má silnou armádu. Nevěřím tomu že...“
„Věříš. Máš hodně černých myšlenek. A všechny tyhle myšlenky tě teď dostaly na dno.“
Několik nočních můr Madison obklíčilo a vyčkávalo. Madison si bezvládně klekla do sněhu a sklopila hlavu. Žena oděna do drahých šatů zmizela a temná mlha Madison zcela zabránila ve výhledu na okolní zbořené budovy. Slyšela zlověstné skřehotání nočních můr a zrychleně dýchala.
„Nevzdám se.“
Zvedla se a ucítila stříbrné kopí ve své hrudi. Než stačila odhalit od koho ta rána byla, uslyšela bušení na dveře. Otevřela oči a do místnosti vkročil nasupený hostinský Veselého domu.
„Tak sakra Madison! Dole na tebe čeká zástup hostů!! Nemůžeš se tu tak válet. Obleč se a šup za nima!“
„Teda dneska nic moc holka. Měla by ses snažit víc nebo ti už tolik nezaplatím.“
Madison se zamračila a vzhlédla k cizinci.
„Obleč se a táhni. Nezaplatíš ty, zaplatí další.“
Cizinec si navlékl kalhoty a zavrtěl hlavou. Se zabouchnutím dveří opustil lokál. Madison vysíleně vydechla a zavřela oči...
Stála uprostřed zničeného Andoru. Všude byla temná mlha a z císařského hradu se ozýval různorodý radostný křik. U náhrobků na náměstí stála žena oděna do drahých šatů a usmívala se. Město bylo zničené, tento sen už zažila.
„Blíží se konec. Jméno už ti září na náhrobku Madison. Nemůžeš couvnout.“
Madison vzhlédla na temnou oblohu a sáhla si na tváře. Souvisle mrkla a zavrčela na ženu.
„Mluvíš o mém konci nebo o konci Andarie?“
Žena se uchechtla a udělala k Madison několik kroků blíž. Podívala se na ní seshora a několikrát zavrtěla hlavou.
„Na tom náhrobku sama vidíš nápis Madison a ne Andaria. Jsi slabá a tvá lidská stránka chátrá. Už ani v tom bordelu tě neocení. Ale máš stále šanci. Pokloň se Vládci a zachráníš se. Císařství tuto bitvu nemůže vyhrát a ty to víš.“
„Císařovna má silnou armádu. Nevěřím tomu že...“
„Věříš. Máš hodně černých myšlenek. A všechny tyhle myšlenky tě teď dostaly na dno.“
Několik nočních můr Madison obklíčilo a vyčkávalo. Madison si bezvládně klekla do sněhu a sklopila hlavu. Žena oděna do drahých šatů zmizela a temná mlha Madison zcela zabránila ve výhledu na okolní zbořené budovy. Slyšela zlověstné skřehotání nočních můr a zrychleně dýchala.
„Nevzdám se.“
Zvedla se a ucítila stříbrné kopí ve své hrudi. Než stačila odhalit od koho ta rána byla, uslyšela bušení na dveře. Otevřela oči a do místnosti vkročil nasupený hostinský Veselého domu.
„Tak sakra Madison! Dole na tebe čeká zástup hostů!! Nemůžeš se tu tak válet. Obleč se a šup za nima!“
Madison
Šach Mat
Clementine
Fides Christi
Šach Mat
Clementine
Fides Christi
Re: Noční můra... nebo vize?
Den D
Kdesi v kobkách Andorského hřbitova...
Z Madison odpadávaly kusy lidského masa. Úpěla v bolestech a soupeřila sama se sebou. Ucítila něčí ruku na svém rameni... ohlédla se a spatřila ženu oděnou do drahých šatů.
„Je to těžké ale nemůžeš se takto trápit děvče. Blíží se velkolepá finální bitva s Vládcem. Jsi už rozhodnuta?“
Madison mrtvolně cosi zahuhlala a vyplivla nelidsky zbarvenou tekutinu ze svého chřtánu. Ztrácela kontrolu nad nekromancií kterou dokonale ovládala. Zavrtěla hlavou a klečela uprostřed studeného oltáře.
„Jsem naprosto zesláblá. Po těch nových informacích kdy Vládce dokáže naprosto neuvěřitelné začínám mít strach že spadnu do spárů tohohle tyrana a i když se dozví, že vlastně nemám lidskou schránku... ne skutečně... že i tak budu zlomená natolik... že.. že zkrátka opravdu zemřu.“
Žena stáhla ruku z ramena Madison a velmi tiše se uchechtla. Obešla Madison několikrát dokola a vydávala ze sebe nadpřirozenou auru. Byla ta žena vymyšlená nebo skutečná? Už ani tohle Madison nevěděla.
„Madison, děvče... tato bitva bude velmi důležitá. V této bitvě se rozhodne zda se skutečně změní budoucnost Andarie. Sama víš, že když Vládce získá trůn začne vládnout temno. Ano... možná že by se ti to líbilo, ale nikdo mu to nesmí dovolit. Zotročil by si všechen lid, všechny funkcionáře, krále elfů Arana i tu tvou starou známou babku Inet. Každého včetně tebe a těch tvých chlapů. Pokud se bitvy zúčastníš tak určitě víš, že svou nekromancii užívat nemůžeš. Používat bys měla čistě kouzla.“
Madison hleděla na svou zohavenou ruku. Tvář měla v tu chvíli tak zohavenou, že by to nerozdýchal nikdo.
„Jsi stvůra a kdybys nechala vyhrát Vládce nebo se mu uklonila tak už ti nepomůže nic. Pro celou Andarii bys neexistovala. Modlila ses k bohům abys získala lidskou schránku a mohla se začlenit mezi smrtelníky tak si téhle šance važ. Našich setkání už se uskutečnilo mnoho... nadešel čas se rozhodnout.“
Zohavené tělo Madison začala obalovat lidská kůže. Zvedla se z oltáře a hleděla ženě upřeně do očí.
„Breku bylo dost. Má lidská schránka zemře v této bitvě tisíckrát a možná i víckrát ale zúčastním se. Nenechám Vládce vyhrát.“
Žena oděna do drahých šatů se vítězně usmála a sklopila oči do země. Aura sílila.
„Trvalo ti dlouho než sis skutečně uvědomila, že musíš tomuto nepříteli čelit. Všem těm nočním můrám a Říšským a kdo ví čemu dalšímu. Nemáš meč ale máš moc. Je mi líto, že se nyní musíme rozloučit. Sbohem Madison.“
Bytost se rozplynula a Madison zůstala na místě sama obklopena maximálně několika nemrtvými, kteří o ní ani nezavadili.
Madison se vydala do Andoru kde žila už několik let. Prohlížela si každý kout města a vypadala velmi zamyšleně. Natáhla ruku a vyvolala si svou hůl. Pohlédla očima na nepřátelé za branami a vydechla.
Kdesi v kobkách Andorského hřbitova...
Z Madison odpadávaly kusy lidského masa. Úpěla v bolestech a soupeřila sama se sebou. Ucítila něčí ruku na svém rameni... ohlédla se a spatřila ženu oděnou do drahých šatů.
„Je to těžké ale nemůžeš se takto trápit děvče. Blíží se velkolepá finální bitva s Vládcem. Jsi už rozhodnuta?“
Madison mrtvolně cosi zahuhlala a vyplivla nelidsky zbarvenou tekutinu ze svého chřtánu. Ztrácela kontrolu nad nekromancií kterou dokonale ovládala. Zavrtěla hlavou a klečela uprostřed studeného oltáře.
„Jsem naprosto zesláblá. Po těch nových informacích kdy Vládce dokáže naprosto neuvěřitelné začínám mít strach že spadnu do spárů tohohle tyrana a i když se dozví, že vlastně nemám lidskou schránku... ne skutečně... že i tak budu zlomená natolik... že.. že zkrátka opravdu zemřu.“
Žena stáhla ruku z ramena Madison a velmi tiše se uchechtla. Obešla Madison několikrát dokola a vydávala ze sebe nadpřirozenou auru. Byla ta žena vymyšlená nebo skutečná? Už ani tohle Madison nevěděla.
„Madison, děvče... tato bitva bude velmi důležitá. V této bitvě se rozhodne zda se skutečně změní budoucnost Andarie. Sama víš, že když Vládce získá trůn začne vládnout temno. Ano... možná že by se ti to líbilo, ale nikdo mu to nesmí dovolit. Zotročil by si všechen lid, všechny funkcionáře, krále elfů Arana i tu tvou starou známou babku Inet. Každého včetně tebe a těch tvých chlapů. Pokud se bitvy zúčastníš tak určitě víš, že svou nekromancii užívat nemůžeš. Používat bys měla čistě kouzla.“
Madison hleděla na svou zohavenou ruku. Tvář měla v tu chvíli tak zohavenou, že by to nerozdýchal nikdo.
„Jsi stvůra a kdybys nechala vyhrát Vládce nebo se mu uklonila tak už ti nepomůže nic. Pro celou Andarii bys neexistovala. Modlila ses k bohům abys získala lidskou schránku a mohla se začlenit mezi smrtelníky tak si téhle šance važ. Našich setkání už se uskutečnilo mnoho... nadešel čas se rozhodnout.“
Zohavené tělo Madison začala obalovat lidská kůže. Zvedla se z oltáře a hleděla ženě upřeně do očí.
„Breku bylo dost. Má lidská schránka zemře v této bitvě tisíckrát a možná i víckrát ale zúčastním se. Nenechám Vládce vyhrát.“
Žena oděna do drahých šatů se vítězně usmála a sklopila oči do země. Aura sílila.
„Trvalo ti dlouho než sis skutečně uvědomila, že musíš tomuto nepříteli čelit. Všem těm nočním můrám a Říšským a kdo ví čemu dalšímu. Nemáš meč ale máš moc. Je mi líto, že se nyní musíme rozloučit. Sbohem Madison.“
Bytost se rozplynula a Madison zůstala na místě sama obklopena maximálně několika nemrtvými, kteří o ní ani nezavadili.
Madison se vydala do Andoru kde žila už několik let. Prohlížela si každý kout města a vypadala velmi zamyšleně. Natáhla ruku a vyvolala si svou hůl. Pohlédla očima na nepřátelé za branami a vydechla.
Madison
Šach Mat
Clementine
Fides Christi
Šach Mat
Clementine
Fides Christi