Andaria

... aneb co si o tom myslí chudák postava

Vracela jsem se právě z Havantu, kde jsem zajišťovala novou ohradu pro ovce paní Enari. Přemýšlela jsem, kde nejlépe sehnat nová zvířata a taky krmení pro ně, a tak jsem v zamyšlení došla až k jižnímu pobřeží. Pomyslela jsem si: vida, pár ryb do hospůdky se neztratí, nahodila jsem prut, chytala jsem jednoho okouna za druhým, a co chvíli popošla pár kroků po ztemnělém břehu. Najednou slyším přímo před sebou zaržání koně. Lekla jsem se pořádně, jen co je pravda. Neslyšela jsem ho přijíždět a najednou tu byl. Na statném hnědáku seděl pohledný muž.
„Ahoj,“ oslovil mne zvučným hlasem.
„D-dobrý den,“ vykoktala jsem ze sebe. Přece jen jsem si nebyla jistá, jaké má úmysly, i když vypadal vcelku solidně a bezúhonně. Skoro bych řekla, že byl sympatický.
Když začal mluvit, znělo to podivně. Rozuměla jsem jeho slovům (tedy aspoň některým z nich), ale smysl mi to nedávalo žádný. Říkal něco jako: „Pokud víš, že zvíře patří enpécé, tak ho netamuj.“
Zírala jsem a marně se pokoušela tu nezvyklou řeč pochopit. V mojí mysli se odněkud vynořilo záhadné slovo a dralo se na povrch: „Ok,“ řekla jsem a přemýšlela, co to asi znamená. Líbil se mi ten zvuk, a tak jsem se usmála.
„Když se ti to podaří, nic se neděje,“ pokračoval neznámý, „je to nastavené, že se respawne.“
Přikývla jsem, neboť se mi zdálo, že se to v takové situaci sluší. Zkusila jsem ze sebe znovu vydat to zvláštní slovo: „Ok.“ Aspoň mi umožnilo vypadat, že vím, o čem je řeč.
Neznámý se zahleděl na prut, kterým jsem bezmyšlenkovitě rýpala v zemi.
„Můžeš mi na chvíli půjčit ten prut?“ zeptal se. „Jen se chci na něco podívat.“
Podala jsem mu poslušně svůj prut. Chvíli si ho zkoumavě prohlížel a pak mi ho beze slova podal.
„Ahoj,“ mávnul a... zmizel. Ne, neodjel, prostě zmizel se sotva slyšitelným puff.
Trhla jsem sebou, jako bych se probírala ze sna. Co to proboha bylo? Zamrkala jsem a hned nato zařvala a dala jsem se na útěk. Pár kroků přede mnou se totiž z vody se zlomyslným úšklebkem škrábal obrovský, hnusný krokodýl.
Zastavila jsem se až doma. Dlouho do noci jsem přemýšlela o tom zvláštním zjevení. Kde se ten muž vzal a kam zmizel? Byl to sen? Halucinace? Zázračné varování před potupnou smrtí v krokodýlí tlamě? A co znamená to divné slovo „ok“?

Při interakci s GM je tuším ( nechci mluvit za všechny ) dovoleno chvíli jednat ooc Chudáci kucí by nemohli řešit problémy které jim napíšete přez page když jim je pak nepopíšete a jenom na ně koukáte jak na zjevení satanovo

parta

toto mi trochu taky vadí, Setkal sjem se s několika GM ve hře, a opravdu je mi příjemnější, když mi dají partu a řešíme to přes ni, než když musím IG mluvit nonRP, IG je prostě vždy RP, alespoň pro mě, pokud není nějaký důležitý důvod, proč to jinak nejde.

Ne vždy se party systém dá použít. Jednoduší je emot *zavlnil se ve vzduchu* a port na odlehlé místo, kde se hovoří reál řečí.

Souhlas. A nejlepší odlehlé místo je GM vězení, kde je postava IG nedostupná a RP se tam dodržovat nemusí.