Andaria

Nepamatovala jsem si z toho přepadení na nic. Jen na cizí mužovu tvář a pak, po probuzení, na lezavý chlad stoupající z dlažby před naším domem. A její tvář. Její vyděšenou tvář. Nebo to bylo až v naší ložnici? Nejsem si jistá, ty vzpomínky jsou trochu zastřené. Ostrost a jasný obraz jim dodalo až j...

Mlčky a v sedlech klusaly lesní lewanskou cestou k jednomu z pronájmů. Byl maličký, na odlehlém místě, takže oběma poskytoval tiché útočiště před hlukem a živostí andorského domu. Jeho poklidnou náruč využívaly čím dál častěji, schovávaly se do jejího bezpečí a užívaly si tak vzácných společných chv...