Andaria

"Jsi sladký." Pronesla jízlivě. Blažený pocit zmizel a zatvrzele vstal z postele. "Jsi jedovatá. Jenom tě slyšet ve mne vyvolává neskutečný odpor." Odvětil do místnosti potichu a pomalu se oblékal. "Chtěl si mě, tak mě máš." Znovu se zákeřně pustila do jeho ega. Sam jen...

Vzhlíží na oblohu a pronese "Krásná noc.", ale věta je prázdná a nic neříkající. Skloní hlavu a pootočí ji k siluetě sedíc vedle něj. "Jaké to bylo?" Otázal se jí. "Ještě do toho přidej trochu vydechnutí, aby to vypadalo, jako že to opravdu prožíváš." Odpoví mu ona silu...

Ještě že si rovnou ustlal na kožešinách. Další noc, která se nedala předvídat. Mnohem delší než ta předchozí, ale o to lepší nezapomenutelnější. Chrastítko vylezlo ze skříně ihned jak se probudil a začal plnit včera zadaný rozkaz. "Až se probudím, budu potřebovat prohmátnout." A tak se k n...

Probudila jej bolest. Silná bolest v zádech, v kyčlých a nohách. Otevřel oči a zahlédl katalyzační soustavu. Zvedl se a promnul si oči. Zase usnul na alchymistické koloně. Podíval se na levo, kde je jeho nepoužitelná postel a syknul bolestí. Ztuhlý krk, promnul i jej. "Už bych si tu postel mohl...

Dlouhé tři dny plavby. Ačkoli to byla rychlá galéra, byli to pro něj ty nejdelší tři dny na světě. Snad se strachoval, aby nepobil posádku až se z něj stane ta nemrtvá a chladnokrevně myslící nestvůra. Hodlal se ukrýt tam, kde to všecko začalo. Do krypty temných mágů... Když viděl na obzoru tu pevni...

Propustil svého koně a zamířil k lodím jež jej odvezou daleko odsud. Navrátí se zpět do své země, která snad ještě existuje. Spíše doufal že už neexistuje. Ztrácí poslední zbytky své mysli a pomalu se mění v opravdu nemrtvou věc. Doufal, že než se tak stane, bude už dávno daleko od lodě ve své zemi....

Poslední tečka v knize posvětila jeho cestu. Letmý nákres na zadní straně snad bude dobrým návodem pro poklad, co zakope. Jen si sbalit pár nejnutnějších věcí a zmizet daleko, daleko odsud. Snad zapomene, nebo jej jeho chyby nebudou tížit. Opouští své přátelé snad se i rozloučí pokud mu osud dovolí....

Jako jarní počasí mění se jeho myšlenky. Snad strach ze smrti je mění. Do posledního dechu bude věrný. Věrný svému snu, rozdrcenému snu na tisíce střípků. Je až neuvěřitelné jak štěstěna změnila jeho názor, ale už necítí. Snad bylo té bolesti tolik, že ji zahnal.

Když přerovnával pár lahví s lektvary a všechny je vyrovnal, všiml si že je jedna rozbitá, ostrá a potřísněná čerstvou krví. Prohlédl své ruce a zjistil že se o ni pořezal. A to dost ošklivě. Vytáhl z dlaně střep a podivil se. Necítil to. Necítil bolest už je konec. Všechno tedy přerovnal do schránk...

Tak daleko sahala jeho mysl až sám vyzradil své největší tajemství osobě, kterou ze všeho nejvíc ctí a miluje. Věděl že je to jeho smrt, ale přísahal a nelhal ani v jediném slově. Ve svých snech natahuje ruce ale nenahmatává nic. Se zničeným pláštěm se rozzsypal celý jeho svět a všechny jeho sny. Je...

Stojí v pozoru. Mrazivý vítr jej šlehá do tváře a jeho znovu zlomená ruka mírně tepe. Zapuzuje vzpomínku na její ošetření. To mu ji mladá léčitelka musela znovu zlomit. V tu chvíly myslel, že zemře. Neskutečná bolest. Když si ji zlomil v boji, a začala tak špatně srůstat, ani si nevšimnul. Možná to ...

Když prefekt rozkázal rozchod, já zůstal ještě chvíli stát. Vždyť se vše obrátilo, pár slovy, naruby. Přemýšlel jsem a hleděl do ohně, který ztrácel svoji božskou barvu, jak jej Athon opouštěl. Po chvíli si uvědomil, že ač jsou všichni pryč, král, konzul DeSerevin téže rozjímal. Ještě zmámen Jeho př...