Andaria

Seděla v sedle tmavého koně, do stříbřitých vlasů se zamotávaly vločky padající z večerního nebe a lepily jí je k sobě. Bylo jí to jedno. Možná by jí bylo jedno, i kdyby jí vlasy chytily plamenem. Měla svůj cíl, stejný už několik měsíců – od doby, kdy se dozvěděla, že zůstal na hradě. Hlupák. Divila...