Andaria

26. asi běsnivec, myslím, že je to tady leden, rok svištící hvězdy (to je patnáct, ne?) Nepřestala jsem psát! Vůbec né, naopak! Stalo se toho tolik, že se mi motá hlava. Přišla jsem o Mari, bude tomu čtvrt roku. Momentálně mi přijde horší, že jsem přišla o sebe. Plánuji další výpravu zpátky domů, n...

Jestli jsi jednou do rukou dostal zlatý meč, prodal jsi navždy život svůj i volnost svou... Tiše našlapovala ke vchodu do krypty, místní hřbitov měl stále oči. Rozkašlala se tak silně, že se musela zapřít o kamennou stěnu. Na stříbrné rukavici se objevilo několik tmavě rudých kapiček. Zaklela. Nech...

14. nocen, rok skákavého jablka Byla za mnou Sylandra. Jo. Ta MRTVÁ, nejvíc nejmrtvější na světě, Sylandra. A taky moje sestra. Tenhle svět se zdá být natolik neuvěřitelný, že už se vlastně nedivím ničemu. Naopak - tohle je přesně její styl. Unavená, mrtvá, ale s grácií. Vlastně vypadala dost živě....

16. žbleptec, rok skákavého jablka Těžko říct, které loučení je nejhorší. Jestli to, co přichází nečekaně, nebo to, které je dlouho plánováno. Nemám ráda ani jedno z nich. Prý, že se to někdy nedá zastavit. Vždycky dá. Vždycky je nějaká cesta, ostatně... Zase se Jí to nepovedlo. Nikdy mi ho nevezme...

Očistit svou duši od hříchů bylo těžké. O to víc, že ze hříchu vzešla. I přes tuto okolnost odhodlaně vykupovala svou duši duší ostatních hříšníků. Lapků, vrahů, zlodějů, veškeré verbeže, která se schovávala v lesích a bála se ukázat svou tvář ve světle měst. ( Koneckonců, od toho tu byli jiní, kter...

Další a na nějakou dobu poslední část ze života Evangeline. Další série někdy příště, nebo nikdy (což je pravděpodobnější). Seděla na hlídce. Nic zvláštního se zatím nestalo, což byla jistá radost a štěstí. Takové hlídky měla nejraději, i když ji svým způsobem přitahovaly ty něčím zajímavé. Problém...

Zápisy jsou roztřesené a psané několika odstíny inkoustů. Inkoust je místy lehce rozmočený. 9. hořečnec,rok skákavého jablka Děje se toho příliš. Ani vílí křídla na mých zádech mi nedovolují od všeho uletět. Nevím, kde začít. Za poslední dobu se toho stalo a pořád se děje tolik, že by to bylo na zá...

Ležela neschopná pohybu. Nejradši by s křikem utekla – tak jako to snad nikdy neudělala. Cítila jen bolest celého těla a hučení v uších a svůj vlastní hlas kdesi daleko. Uvnitř křičela a zmítala se, navenek se zdálo, že klidně spí. Několikátý týden od poslední události ve Valu trávila nehybně na lůž...

Ležela s otevřenýma očima na posteli a pozorovala stíny na stropě. V domě vládlo ono příjemné noční ticho rušené jen praskáním dřeva a tikotem hodin. A pravidelným oddechováním Sylandry. Dnešek byl druhým dnem, kdy Koralína Jantarová špatně spala. Měla moc plnou hlavu na to, aby její noc mohla být k...

Zabalená do tmavě modré róby spěchala Andorem. Z nebe se pomalu snášely drobné vločky a nebýt všudypřítomného chladu, jeden by si i pomyslel, že je to idylka. Koralína tady nežila dlouho a tak si nebyla jistá délkou mrazeny. Možná proto ještě neprotestovala. (Ve skutečnosti to bylo proto, že od tako...

19. rosten, rok planoucího stromu Sylandra vidí. Dost obstojně a dokonce možná až moc. Vidí každý smítko v našem novým malým domku na Tuláckých ostrovech. Jsme se stěhovali. Pořád tady jde slyšet moře. A taky je tady pořád *//*^^* bouřka. Nesnáším bouřky. Když se člověk plaví na moři, bouřky jsou t...

Zápach tmavé lepkavé krve vyplnil podzemní místnost poměrně rychle a přebil tak vůni pergamenů, hlíny a bylin. Ani jednomu to očividně nevadilo, ani jeden nenakrčil nos. Vzhlédla k němu s očekáváním výzvy k odchodu - většinou jí nedával další úkoly hned. Pokynul rukou směrem k sobě. S klidným výraze...

Jistým pevným krokem našlapovala lesem a nechávala stopy drobných, ale přesto hluboko zapadajících nohou. Všude ještě vládl chlad, Zima však cítila, že brzy bude muset předat žezlo. Ale ani bělostné sněhové pokrývce se nedařilo zakrýt všechnu špínu. Na dokonale hladkou bledou tvář dopadla studená ka...

8. ruden, rok planoucího stromu Našla jsem deník. Fakt si napamatuju, že bych ho šoupla pod postel v hospodě. Fakt ne. Ale vlastně si toho spoustu.. řekněme nevybavuju. Momentálně mám spíš na hlavě (fialová!) než v hlavě. Smutnej příběh! Všechno jde do kytek, mám ten pocit. Nebo ke dnu? Ani to barv...

“Překvapení,” procedila mezi zuby, když vystoupila zpoza kamene a vystřelila šíp směrem k nemrtvému. Nestihl se k ní ani dopotácet. Nestihl vlastně vůbec nic. Mrtvé tělo, na kterém ještě zbylo několik kusů hnijícího masa a pár cárů čehosi, co mohlo být kdysi oděvem, spadlo na zem. Odpověď na sebe ne...

"Ten její bezstarostnej chsicht... Nejradši bych do něj kopl. Už se na to nedá dál dívat. Husa pitomá." Koralína se otočila na bok a nahmatala s podvědomým úsměvem jeho ruku. "Ona se usmívá, i když chrápe... Nechápu, jak jsem to mohl vydržet tak dlouho. Táhlá rána na břiše a vnitřnos...

Když smrt chodí kolem, zůstaneš na to sám. Probděný večer. Kruhy pod očima se začaly pořádně vybarvovat a v mírně pohublé tváři se už nesnažila skrývat únavu. Seděla a čekala. V hlavě si neustále opakovala, že to brzo skončí. Že bude líp. Pohled ji utkvěl na džbánu čaje na stole. Dávno studenou tek...

Když se nehodláš vracet, nemá cenu se loučit. Poslední dny byla roztržitá. Mužům v hospodě podávala špatné pivo a často řekla o nějaký ten stříbrňák méně. Návštěvníci byli ovšem nalití natolik, že si toho nevšimli a vlastně jim to bylo jedno - dávali ji většinou o několik zlatých víc. Její deník zů...

21. ždiben, rok planoucího stromu Konečně jsem usušila deník. A klobouk a vlastně tak nějak všechno. Byla jsem odhadem asi dva týdny cesty od Andarie. Dostat se sem je pořádná otrava spousta přestupů a kudrlinek a doprošování se. Víceméně jsem měla ale štěstí. Až na minulý týden. Stalo se to pozdě ...

18. ploden, rok planoucího stromu S Murkáčem jsme chytali ryby a nešlo mu to. Směšný. Kdo ví, kde se vzal, tu se vzal... Čáryfuk. Oni všichni jsou divní (začínám si však zvykat), každopádně tenhle měl plnou hubu hrdinskejch keců, jak vyvraždí celý cech, pokud mu nedáme barvy. Ačkoli mě pointa této ...

5. ploden, rok planoucího stromu Koupila jsem si novou šerpu. A taky šavli. U jedný šikovný řemeslnice jsem si na ni nechala udělat vyšívaný obal. Hezká práce. Poměrně kvalitní. Vlastně tohle patří mezi těch pár věcí, které umím ocenit. Taky nutno dodat, že Andorští ševci nejsou vůbec špatní. Za to...

1. ploden, rok planoucího stromu Trpělivost růže přináší... Prodávám už několikátý den ryby. Začínají mi po nich smrdět ruce, vždycky je musím vykoupat v roztoku soli a bylinek. Každopádně to docela vynáší! Ráno pár hodin lovím a odpoledne projíždím po městech. Nějak člověk vydělávat musí. Naše tol...

Spousta listů mezi rokem kulhavého králíka a rokem planoucího stromu. Někdy jsou přeskočeny zdánlivě celé měsíce, někdy jsou zápisy nahuštěné. A já je možná časem doplnim :). 26. běsnivec, rok planoucího stromu Byla jsem na lodi po mnoho týdnů, než jsem se přiblížila k soustroví. Od našich Ostrovů ...

28. zelenec, rok kulhavého králíka Otec mě vzal sebou na loď se zbožím, poprvé po devatenácti letech mého života. Vyplouváme dnes z Laentu na Krymlin. Dovážíme na Krymlin otcovy šperky, které vyrobil. Rozváží je po všech ostatních ostrovních městských státech a královstvích a dokonce někdy vyrábí š...