Andaria

Položil před ní měšec na stůl vedle láhve. „Teď jsme vyrovnaný.“ Stačilo potěžkání a věděla. „Není to trochu moc za něco tak triviálního?“ „Půlka byla za mlčení o pěkný tvářičce co si to objednala.“ Podzemím se rozlehl chechtavý smích. Krev už pomalu vykapala na bílý sníh. Fascinovaně si prohlížela ...

Nevypadal, že by její varování bral vážně. Z jeho domku stojícího o samotě na okraji Andoru se ozývali rány kladivem. Zlověstně se ušklíbla. „Jak myslíš, ale práce je práce.“ Potulovala se kolem, už přemýšlela o koních v ohradě, když se dveře stavení otevřely. Nechal vyběhnout malého psíka a s úsměv...

Hildur vběhla do světnice malého domku. „Yr muset jít, oni ho zabít!“ S děsem v očích koukala na sestru. Ta jako vždy neváhala a rozběhla se ven. Hluk a nadávky byli tak hlasité že mířila najisto. „Nechat ho vy skurff!“ zařvala a začala místní rozhánět od svého bratra, který se choulil uprostřed dav...